Dny havrana - 6. Léčitelka

Další krátká kapitola je tu... chápu, že s tempem přidávání a délkou kapitol to je asi nezáživný čtení, ale co nadělám... :-D Snad se to zlepší... (mám na mysli akčnost kapitol, protože až doženu sama sebe a spotřebuju napřekládané kapitoly, tempo se asi dost zpomalí...)

S věnováním cim a Sargo :-) Děkuju vám za komentáře!

ooOoo

Po druhé za dvacet čtyři hodin byl vlečen tmavými chodbami. Jeho strážci očividně nepotřebovali žádné světlo, aby v temnotě našli cestu. Jejich oči se zdály být schopné proniknout i skrz hlubokou tmu. Více ho nesli, než vedli, jeho levá noha se za ním táhla zcela bez užitku. Podlaha chodby byla vlhká, několikrát se brodili hlubokými loužemi. Páchlo to tam plísní a bylo stále chladněji. Dlouhou dobu bylo slyšet jen jejich kroky a smýkání Snapeova čím dál víc ztuhlého těla, spolu s jeho přerývaným dechem. Cítil pevný úchop obou kamenných bojovníků a příležitostně vnímal jejich žhnoucí oči, avšak oni nepromluvili. Pak se ovšem zvuky změnily.

Dunění jejich kroků Snapeovi prozradilo, že museli opustit nízkou chodbu a vstoupit do nějaké vysoké klenuté místnosti.

Téměř současně s tímto poznatkem uviděl ve tmě zazářit modrou ruku, osvětlenou jiskrami žlutavého ohně, jenž se šířil, až vzplanul ve strážcově dlani. Plamen prosvištěl vzduchem a postupně zapálil množství pochodní připevněných ke stěně. Teď mohl Snape vidět, že se svou domněnkou, že museli vkročit do vysoké místnosti, měl pravdu.

Nacházeli se v jakési jeskyni. Z vysokého stropu vysely stalaktity ve všech možných barvách drahokamů, aby se spojily se stalagmity stejných či jiných barev a struktur, jež jim ze země vyrůstaly vstříc. Krápníky přirozeným způsobem rozdělovaly velký prostor na mnoho částí. Snape byl dovlečen k jednomu z výklenků a šedý kamenný muž mu pohybem ruky naznačil, aby se usadil na lavičku, jež byla hrubě vytesaná v kameni. Snape se rozhlédl, ale nemohl ve skále najít žádné železné kruhy k připevnění řetězů nebo pout. Nejspíš tady nezůstane dlouho. Oba strážci se o kousek vzdálili a nechali ho na lavici.

Vyčerpaně se zhroutil na bok a snažil se najít polohu, ve které by mu jeho mnohá zranění způsobovala co možná nejmenší bolesti. To však bylo takřka nemožné. Jeho potrhané šlachy a nervová zakončení byly v jednom ohni, tupá bolest v útrobách mu ztěžovala dýchání a rozdrcené kosti v obličeji a nose vysílaly pulzující bolestivé podněty k zatěžovaným nervům, které byly díky únavě, strachu a zraněním namáhané daleko za hranice únosnosti. Zavřel oči a okamžitě upadl do neklidného, nočními můrami protkaného spánku.

Nemohl spát moc dlouho, když ho probudil řinčivý zvuk a spěšné cupitání. Vedle kamenné lavičky stál teď nízký dřevěný stůl a dvě stejné stoličky. V jednom rohu místnosti, ne víc než deset kroků vzdáleném, visel nad mírně praskajícím ohněm, jenž vyzařoval příjemné teplo, neforemný, začazený kotlík. Na stole stály různé lahvičky a fioly, které byly všechny do jedné naplněné třpytivými tekutinami. Snape spatřil rozličné kelímky a hmoždíře; kořeny a listy ležely vedle. Některé z předmětů a přísad mu byly cizí, avšak mnohé coby Mistr lektvarů rozpoznal okamžitě. Byly to léčivé byliny a přísady do léčiv. Než se mohl zeptat, co to znamená, zpozoroval malou, v pestrých šátcích zahalenou postavu, která pilně pobíhala sem a tam mezi kotlíkem a stolkem. Odtud postava přicupitala k jeho tvrdému tábořišti a malou, snědou a svraštělou rukou sáhla na jeho zápěstí. Poté bytost zaznamenala, že Snape procitl a pozvedla k němu obličej. Snape zadržel dech. Malá snědá tvář sestávala ze dvou velkých šedých očí, silného nosu, jenž se podobal hrbolatému bramboru, a širokých úst s pravidelnými bílými zuby. Ty mohl vidět dobře, neboť stvoření se na něj laskavě usmívalo. Jeho oči měly přátelsky ustaraný výraz.

„Ty jsi elf,“ zašeptal užasle Snape.

„Medeora jsem. Horská elfka,“ řekla bytost měkkým, jemným hlasem.

Pak odběhla ke stolu, vzala pohár a nalila do něj fialově zakalený obsah jedné fioly, kterou vyštrachala ze záhybů svého roucha. S pohárem se rozeběhla ke kotlíku a z něj pomocí malé naběračky s dlouhou rukojetí odebrala trochu kouřící tekutiny. Tu nyní rovněž vlila do poháru, ze kterého vystoupal modrý dým. Podržela Snapeovi horký nápoj před nosem. „Vypij to, člověče. Musíš pít, dokud je to horké, pak to působí lépe.“

Snape zaváhal. Byl to jed? Listy a esence na stole, které rozpoznal, byly přísady do léčivých lektvarů. Fiolu elfka ovšem vytáhla ze svého ošacení. Ale proč by se namáhala vsugerovat mu, že to byl lék, co dostal, kdyby ho chtěla otrávit? Znamení dvěma kamenným strážcům, kteří stáli v přední části jeskyně a tiše spolu rozmlouvali, by stačilo k tomu, aby ho to donutilo požít jed. V jeho stavu a při jejich obrovské fyzické síle by pro ně bylo snadné přimět ho k pití. Beztak se už rozloučil se životem, takže jaké pak námitky. A přece –

„Žádný strach, člověče,“ řekla teď tiše elfka Medeora, „léčitelka jsem, žádný popravčí. Udělá ti dobře, můj odvar z peprvilných natí, prostředek proti bolesti,“ a povzbudivě kývla.

Číši vypil na jednou. Bylo to husté a chutnalo to silně nasládle. Z žaludku vycházející hřejivý pocit se šířil do břicha a pomalu jej naplňoval. Tupá bolest, která ještě před chvílí byla tak skutečná, pomalu ustupovala. Pak Snape ucítil, jak byl zvednut a vznášel se nad kamennou lavicí.

‚Levitační kouzlo,‘ pomyslel si překvapeně. Když krátce poté pomalu klesal k zemi, byla kamenná lavice pryč, a na jejím místě se nacházelo lůžko z kožešin a látek a silných přikrývek z měkké, pletené tkaniny.

Horská elfka k němu přistoupila s hladkou vyleštěnou dřevěnou miskou, jež byla naplněna nazelenalou tekutinou. V malých snědých prstech držela jakousi houbu, kterou nechala nasáknout v misce. S touto houbou mu přejela po obličeji a rukách. Trhliny a poranění v jeho kůži lehce pálily, poté se uzavřely. Snape se svezl zpátky na lůžko a nechal elfku pracovat. Dokonce, když k němu přistoupila s malým zahnutým nožem, ani neplýtval myšlenkami na svou ochranu. Důvěřoval jí, přinejmenším v tuhle chvíli. Proč se o něj starala a vyléčila jeho poranění, nevěděl. Dozví se to později, neboť to beztak nehraje žádnou roli. Jeho rozsudek byl jasný. Kněžna splní Voldemortův příkaz, jak oznámila. Tohle tady byl jen odklad. Pokud nebude dále mučen, tak mu na tom nezáleželo. Skoncoval se svým životem už před dlouhou dobou, když se rozhodl obrátit se k Temné straně zády a zradit Voldemorta. A s posledním pohledem na měsíc nahoře ve věžním pokoji se rozloučil s jakoukoliv nadějí.

Medeora mu mezitím od těla svým ostrým nožem obratně odřezala zakrvavené cáry, které kdysi byly jeho oblečením. Omyla ho, což bylo s ohledem na nedávné události nezbytné a očistila jeho kůži esencí z proskurníku a vodních řas, jejíž specifickou vůni svým citlivým nosem snadno identifikoval. Pomfreyová tento prostředek také používala. Nakonec s první esencí, se kterou už ošetřila řezné rány na jeho rukách a v obličeji, vyléčila i jeho zbylé kožní rány.

Medeoře zůstaly k ošetření ještě vnitřní zranění. Její pacient byl v kritickém stavu, když ji bratr paní zavolal. Jeho slezina a ledviny byly rozmačkané na kaši, jak správně určila, když ho přijala do své péče. Jen velmi silné léčivé kouzlo mocného kouzelníka zabránilo smrti tmavovlasého muže. Ale orgány byly silně poškozeny. Byly by selhaly, kdyby působení kouzla pominulo nebo se kouzelník, který ho vyslovil, vzdálil příliš daleko od hradu. Avšak Medeora si věděla rady. Nebylo náhodou, že byla nejproslulejší léčitelkou svého lidu. A šťáva z elfího stromu, kterou mu teď dala vypít, byla silným magickým lektvarem s nesmírně léčivou silou. Bohužel se jeho aplikace omezovala na životně důležité orgány, a tak si musela na rozdrcené kosti a potrhané šlachy a svaly vymyslet něco jiného.

Snape pozoroval elfku – léčitelku, neboť tak si Medeoru v duchu nazval, zatímco se o něj starala. Obratnýma rukama a účinnými lektvary ho už přivedla do daleko lepšího stavu. Nohy ho stále ještě pekelně bolely, ale ohromný tlak a tupá bolest z jeho těla zmizely. Za čelem se mu však, jak se teď zdálo, uhnízdila neustále hlodající krysa, která nepřetržitě štrachala a hryzala. Spánkový deficit posledních dní, zátěž a námaha, to vše si vyžádalo svou daň. Poněvadž jeho smrt k nynější chvíli pravděpodobně ještě nebyla šedými kreaturami naplánována, padl vyčerpaně do bezesného spánku.

ooOoo

Další

ooOoo