BAtW 49

08.12.2019 19:58

 

Krásnou adventní neděli :)

Moc vám děkuju za krásné komentáře u předchozí kapitoly, moc mě potěšily. Přiznám se, že nad opravami už netrávím tolik času, řekla jsem si, že každou kapitolu přečtu jen 2x a dost a ne do zblbnutí jako dřív. Nejspíš tak v textu přetrvají nějaké paskvily, které nevidím, ale jestli jste si toho při čtení nevšimly/i nebo vás to nerušilo, tak fajn :D

Příjemné počtení!

Sit.

 

Kapitola 49 – Neshoda

Galaxie Mléčná dráha

Soustava Tilnast

Planeta Sarka

 

„Jaké jsou šance, že důvodem jejich zpoždění je něco triviálního?“ dumal Drongo. Bee mu věnovala skeptický pohled, který ho přiměl se uchechtnout.

„Velmi nízké, jsem si vědom,“ řekl. „Ale snažím se být optimista.“

A znovu, Bee nepotřebovala slova, aby vyjádřila, co si o této filozofii myslí.

„Jsi příliš cynická,“ potřásl hlavou. „Ne že bys neměla své důvody,“ dodal. „Ale je to škoda.“

Bee si jen povzdychla a rukou si podepřela bradu.

„Já jen říkám; pořád máš před sebou spoustu let. Teď máš důvody smýšlet o budoucnosti lépe.“

Neříkal jí to poprvé. Nikdy netlačil ani netrval na tom, aby mu věnovala více pozornosti, než sama chtěla, ale byl si jistý, že malé popostrčení neublíží. Zcela jistě byla na cestě k uzdravení, ale stále před sebou měla dlouhou cestu. Doufal, že Starkova domovská planeta bude mírumilovnější, alespoň ne tak nebezpečná jako cestování. Oběma Skrullkám by velice prospělo zůstat chvíli na jednom místě, kde by byl čerstvý nefiltrovaný vzduch a přirozené světlo. Měly by vědět, jaké to je chodit po pevné zemi bez obav z nepřátel z každého směru. Zkrátka trochu žít.

Stark byl ten typ, který se spokojil s tím, že mohl zůstat uvnitř své dílny mezi svými výtvory celé hodiny a dny. Ani Drongovi to příliš nevadilo, ale stále si mnohem více užíval otevřený prostor a ne jen kvůli své velikosti. Rád kráčel po cestách, procházel rozmanité krajiny, plaval v čisté vodě a šplhal na vysoké útesy. Měl podezření, že jistá Lokiho část si tyto věci užívala také. Byl svobodná duše a možná nepotřeboval kráčet po cestách, ale rád viděl svět, který ho obklopoval. Drongo si tím byl jist.

Juyu a Bee si musely ještě uvědomit, jaký byl jejich pravý svět. Zdálo se, že na lodi je jim pohodlně, ale to bylo spíš kvůli tomu, že se cítili v bezpečí než cokoli jiného. Nikdy neměly šanci žít svobodně na nějaké planetě. Měl by se Starka zeptat na jeho svět, chtěl vědět, co čekat.

Jeho myšlenky přerušil opětovně aktivovaný signál z Drakea.

„Už bylo na čase,“ podotkl a nasadil si DNI obroučku.

Slyšíš mě, Drobku?“ zeptal se Stark.

„Samozřejmě, Veliteli,“ potvrdil. „Je všechno v pořádku? Čekali jsme, že vás uslyšíme dříve.“

Něco odvedlo naši pozornost,“ řekl Stark. „Ale je bezpečné přistát a budeme moct opravit loď.“

„To jsou dobré zprávy,“ poznamenal Drongo. „Chcete, abych hned zamířil vaším směrem?“

Ano, následuj Drakeův signál k naší poloze. Vzdušnou hlídku jsme už informovali, myslím, tak by vás nikdo neměl otravovat, ale kdyby jo, spoj se se mnou. Budu v Drakeovi.“

„Rozumím,“ odpověděl Drongo. „Co odvedlo vaši pozornost, jestli se mohu zeptat?“

Uh, to se dozvíte, až tu budete,“ odvětil Stark a přerušil spojení.

„Zdá se mi to nebo zněl podrážděně?“ Drongo pohlédl na Bee. Trošku se zamračila a přikývla.

ooOoo

Byla to téměř dvě desetiletí, co byl Drongo naposledy v tak velkém městě. Když tehdy navštívil Tarnax IV, Trůnní svět Skrullů, šlo o památnou příležitost. Tohle město bylo jiné, ale vířilo životem stejně tak.

Navigační systém Iron Magea byl natolik pokročilý, že přistání od pilota nevyžadovalo přílišnou přesnost. Jednoduše proskenoval prostředí a vypočítal správnou rychlost a úhel pro přistání. A i když DNI systém použil naposledy před spoustou let, tak vyšel ze cviku jen trošičku a přistání šlo celkem hladce. Ovšem vzlétnutí rozhodně nechá na Starkovi.

Jakmile dosedli na zem, vypnul motory a deaktivoval navigační systémy. Umělá gravitace se vypnula, už když vstoupili do gravitačního pole planety, takže tohle vůbec nevyžadovalo jeho pozornost. Podpora života také automaticky nabídla kompletní provzdušnění a větrání, aby se systém filtrace vzduchu mohl vypnout rovněž. Když se postaral o tohle, poslední věcí, kterou udělal, bylo otevření hlavního vstupu do nákladového prostoru.

„Dobrá, pojďme se podívat, proč má náš velitel tak mizernou náladu,“ pronesl Drongo, jakmile si sejmul obroučku. Bee ho následovala ven bok po boku. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho netěšilo, že se v jeho přítomnosti cítila pohodlně. Zdálo se, jakoby se její vnitřní nedůvěra a neochota přijímat dotyk pomalu zmenšovaly, přinejmenším, když byla mezi svými. Drongo ji musel znovu ještě vidět mezi cizinci.

Dronga často považovali za nebezpečného kvůli jeho velikosti, síle a rodovým značkám, i když neměl v úmyslu kohokoli zastrašit. Zvykl si i na předsudky, na to, že ho vnímali jako velkého, hloupého a pomalého. Beeiny čisté a ostré instinkty v porovnání s tím považoval za docela příjemné.

Jak scházeli dolů koridorem vedoucím k nákladovému prostoru, pocítil na kůži chladný vzduch a z celého srdce doufal, že ostatní nezapomněli na jejich oblečení. Měl silnou kůži, ale chránila ho spíš před horkem než před chladem.

Stark, Loki a Juyu stáli už uvnitř nákladového prostoru, trochu stranou od otevřených dveří, aby se chránili před studeným větrem.

„Měli jste pravdu ohledně té zimy,“ řekl hned.

„Kruci, oblečení!“ zaklel Stark, jakmile je viděl. „Ještě jsme nenakoupili, pardon.“

„Pak tedy pro teď zkrátka zůstaneme uvnitř,“ soudil Drongo. Bee se také zachvěla, už nevypadala jako Skrull, ale teď kolem sebe obtočila paže a chytře si nechala narůst na pažích, těle a nohách šedou srst. „Nebo ty můžeš samozřejmě udělat tohle,“ usmál se na ni dolů.

Ostatní postoupili více dovnitř, pravděpodobně, aby mohli mluvit v soukromí. Stark se mračil, takže měl Drongo ohledně jeho nálady pravdu. Loki na druhou stranu působil klidně, ani ustaraně, ani rozrušeně. Byl to nezvyklý pohled.  Ti dva obvykle reagovali na věci velmi podobně. Ani Juyu se nezdála ustaraná, ale protože zpravidla následovala Starkova nebo Lokiho příkladu, zatímco se rozhodovala, zda existovalo něco, čím se znepokojovat, nebylo to tak překvapivé.

„Takže… říkal jsi, že něco odvedlo vaši pozornost?“ nadhodil Drongo poté, co všichni tři zůstávali zticha.

„Narazili jsme na Lokiho kamaráda a Starkovi se nelíbí,“ vysvětlila Juyu jednoduše.

„Není to o tom, jestli se mi líbí,“ namítl okamžitě Stark. „Nevěřím mu. Ukázal se až moc podezřele.“

„Už to vysvětlil,“ podotkl Loki.

„Jo, vysvětlil, že tě hledal. To ho dělá ještě podezřelejším. Musí mít nějaký motiv.“

„Ano, jeho motivem bylo mě najít,“ ozřejmil mu Loki.

„Ale proč? Nemůžeš si vážně myslet, že se jednoho dne prostě rozhodl, že ‚Och, páni, nějakou dobu už jsem neviděl svýho dobrýho kámoše Lokiho, půjdu strávit tři roky jeho hledáním.‘ Nikdo neudělá nic takového bez důvodu.“

Loki zkřížil paže na hrudi a zhluboka se nadechl, jakoby se snažil uklidnit. To nebylo nikdy dobré znamení.

„Neříkám, že v tom není nic podezřelého,“ začal. „Dívám se na vše, co dělá a říká s rozumnou opatrností, ale také ho znám. Znám ho už velmi dlouho a nikdy mi nedal důvod zpochybňovat jeho loajalitu.“

„Ale také jsi ho dobu neviděl,“ hádal se Stark. „Naposledy, kdy jste se setkali, to bylo… kurva, než jsem se vůbec narodil. Za padesát let se může spousta věcí změnit.“

„To může být pravda,“ souhlasil Loki. „Ale to že jsem ho neviděl pár dekád, nesmaže všechna ta staletí předtím. Pořád ho znám. Některé věci se na člověku nikdy nezmění a Hatchet není někdo, kdo by bodl do zad.“

„Nemůžeš vážně čekat, že budu tomu chlapovi jednoduše důvěřovat!“ zamračil se Stark a zvýšil hlas.

„Nežádám tě, abys mu věřil. Žádám tě, abys věřil mně. Jsem schopný posoudit jeho i jeho slova objektivně.“

„No, nevypadá to tak!“ odsekl Stark a Loki hněvem sevřel rty.

„Co nám o něm můžete říct?“ zeptal se Drongo. „Naše názory by vám mohly pomoci učinit rozhodnutí.“

Oba, Stark i Loki, se otočili, aby se na něj na okamžik zadívali a zatímco hádka nebyla bezpochyby zapomenuta, podařilo se mu trochu prolomit napětí.

„Je to přítel, kterého znám téměř celý svůj život,“ začal Loki. „Připouštím, že není nejvznešenější nebo nejčestnější ze společníků, ale je loajální a spolehlivý.“

„Je sprostý a pochybný a podle všeho neustále v potížích,“ procedil Stark. „Má velkou pusu a ještě větší ego.“

„Myslíš jako ty?“ nadhodil Drongo. Podobní lidé se často neshodli, to by vysvětlovalo Starkův hněv.

„Ne! Ne jako já, úplně jinak! Je to idiot!“

„Ale ne větší idiot než Loki,“ poznamenala Juyu.

„Nemohu uvěřit, že to říkám, ale děkuji ti,“ pohlédl na ni Loki.

„Zapomínáte na tu část s podezřelým?“ zeptal se Stark. „Nebo na bitku v taverně? Já ne! Určitě je to zločinec.“

„My jsme v podstatě piráti, Starku!“ pozvedl Loki rozčileně hlas. „Nejsme v morálním měřítku výš, obzvlášť ne já. Ve skutečnosti v porovnání se zločiny, kterých jsem se dopustil já, on je prakticky bezúhonný občan.“

„No, já ho nechci v blízkosti dívek,“ prohlásil Stark.

„O čem to teď mluvíš?“ zeptal se Loki.

„Očividně je to nějaký… záletník, musel jsi ho varovat, aby se držel dál od Juyu,“ připomněl Stark.

„Kvůli tomu jsem ho nevaroval,“ řekl mu Loki. „Stejně by se jí nedotkl.“

„Nevím, jestli by se mi mělo ulevit nebo bych se měla urazit,“ zamračila se Juyu.

„Není to nic osobního,“ pohlédl na ni Loki. „On se o takové věci obvykle nestará.“ Pak se otočil, aby se znovu podíval na Starka. „Pronáší sladké řeči, ale flirtuje, aniž by to dotáhl do konce. Jen rád škádlí a svádí pro samotné potěšení z toho. Varoval jsem ho, protože má tendenci pronášet nepřiměřené komentáře, když se nechá unést.“

„Já to pořád nechápu,“ reptal Stark. „Jsi princ! Jak to, že ses spřátelil s takovým chlapem? Zvlášť se svým povýšeným komplexem nadřazenosti.“

Loki přimhouřil oči a zatnul při tom komentáři čelist. Stark, pokud šlo o něj, vypadal, jako by si přál, aby ta slova mohl vzít zpátky, sotva je vypustil z úst.

„Co kdybychom to probrali později?“ nabídl Drongo. „Musíme se postarat o řadu věcí, zvláště o opravy.“

„Jo, máš pravdu,“ přikývl Stark a prsty si prohrábl vlasy. „Loki a já můžeme--“

„Já se sejdu s Hatchetem a seženu nějaké oblečení pro Dronga a Bee,“ přerušil ho Loki. „Ty můžeš probrat detaily s Vismiem.“

„Dobře, ale--“

„Nezdržím se dlouho,“ uzavřel Loki, otočil se a odcházel. Stark na moment zíral do prázdna.

„Myslím, že je naštvaný,“ řekla Juyu.

„Ano, všiml jsem si, díky Juyu,“ zakabonil se Stark.

„Neštěkej na mě, ty jsi ten, kdo začal vyšilovat.“

„Moje obavy jsou odůvodněné, dobře? Nemáme absolutně žádný důvod tomu chlápkovi věřit,“ zavrčel.

„Jen Lokiho slovo a jeho úsudku obvykle věříš,“ oponovala mu Juyu na oplátku. „Prostě se ti Hatchet nelíbí.“

„Jo, nelíbí se mi! Je… přestaneme o tom mluvit. Máme hodně práce a už jsme ztratili dost času.“

S tím se otočil a rovněž vypochodoval z nákladového prostoru.

„Rozhodně je také naštvaný,“ poznamenala Juyu.

„Precizní postřeh, Juyu,“ řekl jí Drongo.

ooOoo

Loki dostál svému slovu a vrátil se relativně brzy. Muž jménem Vismio však přijel dříve a zatímco Drongo nerozuměl místnímu jazyku, kterým mluvil, Stark byl plně schopný s ním vést konverzaci.

„Taky nevím, jak to dělají,“ prohodila Juyu, když si všimla, jak se dívá. „Stark řekl, že to je magická záležitost.“

„Rozhodně se na to později zeptám,“ pověděl jí Drongo. Byl si vědom Lokiho magických schopností, ačkoliv z nich toho zatím moc neviděl. Zvědavost ho neustále užírala, i když Loki byl ohledně informací poměrně sdílný, když ho zastihla nálada. Tak se Drongo dozvěděl, že neměl k dispozici všechnu svou moc. To dobře chápal. Věděl, jaké to bylo, když neměl Starou sílu na blízku. Jaký to byl pocit vědět, že jádro jeho moci bylo tam venku, ale mimo jeho dosah. Věděl, že jeho lidé zasadili Starou sílu na mnoho planet ve Stříbrné galaxii, ale Sarka nebyla jednou z nich. Přemýšlel, jestli Starkův domov mezi ně patřil nebo ne, nebo jestli zdroj Lokiho síly byl něco podobného. Vskutku existovala spousta věcí, které bylo třeba v budoucnu prozkoumat.

Ale právě teď se jeho pozornost soustředila hlavně na nově příchozího – již nechvalně známého Hatcheta – který způsobil, že jejich velitel byl v tak podezíravé a nespokojené náladě. Byl o trošku vyšší než Loki, ale měl stejně silnou a štíhlou postavu. Byl možná ještě hubenější než Loki, ale těžko říct, když byli oba zabalení ve svých pláštích. Co Dronga zaujalo, byly uši podobné Skrullům. Nikdy dřív neměl příležitost poznávat Stříbrnou galaxii a její rozličné rasy.

Když Vismio spočinul očima na bělovlasém muži, náhle se odmlčel a řekl Starkovi něco, co znělo jako otázka.

„Ne, je tady s naším souhlasem,“ řekl Stark jasně neochotně. „Takže 750, a to pokryje…“

„Prr, prr, prr!“ Hatchet se najednou zarazil a přešel zpátky ke Starkovi a Vismiovi, v náručí pytel, o nemž se Drongo domníval, že obsahuje jejich zimní oblečení, které jim Loki sehnal. „To malé letadlo se nepočítá jako druhá loď, kámo!“ Řekl přísně muži s modrou kůží. „Jeden dok, jedna loď, 500 nu-eků a ani uch víc, a ty to sakra dobře víš.“

Muž se na něj na oplátku zamračil. Hatchet si přesunul pytel do jedné ruky, zpola si ho hodil přes rameno a sáhl si do zadní kapsy.

„Tentokrát to vyřídím já,“ řekl. „Čím dřív se vypořádáš s korporátními kluky a zbavíš se jich, tím líp.“

„Nepotřebujeme, abys něco platil,“ odvětil mu Stark pevně.

„Radši bys prodal náklad za hubičku a nechal se oškubat?“ zeptal se Hatchet na oplátku. Stark otevřel pusu, aby se dál hádal, ale musel si uvědomit, že to skutečně nemá smysl a zůstal zticha.

„Neříkám, že to je dárek,“ uvedl na pravou míru Hatchet, jak vytahoval několik bankovek – očividně místní měna – z kapsy a začal počítat. Jakmile měl v ruce správnou částku, strčil je Vismiovi s pevným a jasně přezíravým „Přeju hezký den.“

Modrý muž si vzal peníze a otočil se, aby odešel se zlostným pohledem na rozloučenou.

„Pravidlo číslo jedna, děti,“ promluvil Hatchet, jak se otočil, když byl muž pryč. „Nikdy nevěřte korporátnímu chlapovi. Kdyby bylo po jejich, museli byste zaplatit za vzduch, který dýcháte.“

Stark zlostně zíral na týl Hatchetovy hlavy, když se přesouvali dovnitř, ale nekomentoval to.

Loki už předal Bee hromadu šatů, což převzala bez zaváhání. Hatchet hlasitě zahvízdal, když konečně zahlédl Dronga, pak mrknul na Lokiho.

„Nežertoval jsi o té výšce,“ prohodil, a pak s uculením hodil Drongovi pytel. „Tady máš, velkej kluku. Vybral jsem je jenom pro tebe.“

„Opravdu?“ zeptal se Stark. „Všechno co se hýbe, huh?“

„Och, žádný strach,“ řekl mu Hatchet, aniž by se na něj vůbec podíval. „Ty jsi definitivně pořád můj nejoblíbenější. Díky těm zlostným pohledům jsi docela okouzlující.“ Stark se samozřejmě zamračil ještě víc. Drongo viděl způsob, jakým Loki nad tou výměnou názorů protočil oči.

Drongo otevřel pytel a pátral, dokud nenašel kabát, který si mohl navléct, s otevřenými dveřmi do nákladového prostoru se uvnitř začalo dělat docela chladno. Byla úleva moct se konečně zabalit do tlusté látky.

Pak se Hatchet otočil a pohlédl na Bee a najednou se pozornost všech soustředila na ně. Stark je sledoval docela soustředěně, ale zdálo se, že i Loki je zvědavý na její reakci. Drongo byl jakbysmet. Spoléhal se na svá vlastní pozorování, ale Bee měla nepochybně vynikající instinkty, když přišlo na vycítění něčích úmyslů.

Pokud šlo o Dronga, byl si jist, že muž byl svým vlastním způsobem nebezpečný. Způsob, jakým očima rychle prolétl nákladový prostor, jakmile vstoupil, jasně ukázal, že byl zvyklý na nebezpečné prostředí. Také na způsobu, jakým se pohyboval a prohlížel si věci, bylo něco nepopiratelně kočičího. Jeho oči byly ostré a pozorné, ne surové, ale stále predátorské. Celé tělo měl pod kontrolou, mrštně elegantní a připravené skočit do akce během jediného úderu srdce.

Bee svírala své nové oblečení v rukách, jak zírala na muže a Hatchet zíral na oplátku na ni a mlčel poprvé od chvíle, co dorazil. Zvědavě naklonil hlavu a Dronga téměř fascinoval způsob, jakým se celé jeho chování proměnilo. Nebyla to příliš viditelná změna, ale jeho postoj, způsob, jakým držel ramena, pohled v jeho očích, všechno se zjemnilo. Okamžitě působil o něco méně nebezpečně, méně jako někdo, kdo je připravený skočit při prvním náznaku nebezpečí a spíš nevinně zvědavý.

Bee ho chvíli pozorovala, pak tiše zafuněla a jednoduše se otočila a odešla pryč se svými věcmi, zády k němu.

„Trochu divoká, ne?“ zeptal se Hatchet po chvíli ticha, znovu pohlédl na Lokiho s potěšeným úsměvem.

„Fér varování,“ ozvala se Juyu. „Nemluví a nemá ráda doteky. Udělej něco, co nemá ráda a rozseká tě na kousky.“

„Už teď se mi líbí,“ deklaroval Hatchet vesele a Loki se zasmál.

„Nevím, kam zařadit její reakci,“ řekl Stark se zamračením.

„Nebyla nepřátelská,“ konstatoval Loki. „Stačí to?“

Stark si zavrčel pod nos něco, co bylo příliš potichu, aby to někdo slyšel.

„Myslím, že mi něco uniklo,“ odtušil Hatchet a skákal pohledem mezi nimi.

„Pojďme si místo toho promluvit o obchodu,“ řekl Loki. „Máme prodávat korporaci?“

„To záleží,“ pokrčil Hatchet rameny. „Kouknu se, co máte.“

„Proč potřebujeme, aby se koukal na naše věci?“ zeptal se Stark, ruce překřížené na hrudi.

„Protože já znám místní ceny, takže se mnou nemůžou vyjebat?“ navrhl Hatchet. „Taky mám pocit, že jsem už investoval.“

„Dostaneš své peníze zpátky, jakmile něco prodáme,“ ujistil ho Loki.

„Myslíš, že bych přijal peníze od mého milovaného prince?“ zeptal se Hatchet rozhořčeně.

„Ano, myslím,“ ušklíbl se Loki.

„Ano, přijal,“ ušklíbl se Hatchet zpátky. „Ale, domluvím vám slevu, kde budu moct.“

„Vážně necháme tohohle chlapa, aby si sem jen tak přitančil a vzal si na starost tyhle věci?!“ vyštěkl Stark. „Co prodat a kde koupit, rozhoduje to, že ví líp? Protože s tím já sakra nesouhlasím! Ve skutečnosti jsem asi dvě galaxie a šest hvězdných soustav daleko od toho, abych s tím souhlasil! Nemáme důvod mu věřit, takže mu věřit nebudeme!“

Nastal pouze okamžik ticha, jakmile Stark domluvil. Loki na něj zaměřil pohled a zhluboka se nadechl, očividně se k něčemu rozhodl.

„Starku, pojď se mnou. Teď,“ vyzval ho Loki vyrovnaně a zamířil pryč, pravděpodobně k jejich pokoji. Stark sevřel čelist, ještě jednou věnoval Hatchetovi zlostný pohled a následoval ho.

Drongo, Juyu a Hatchet je sledovali odcházet v tichosti.

„Tak, hádám, že si prostě prohlídnu náklad,“ řekl Hatchet poté, co ti dva byli pryč. „Mohlo by to trvat pár hodin, než si vyřídí svou malou mileneckou hádku.“

„Zdáš se s tím být naprosto v klidu,“ poukázala Juyu, když muž začal prohlížet bedny a sudy kolem nich.

„Nic, co by se v minulosti nestalo,“ trhnul Hatchet rameny. „Loki se jen nemůže spokojit s těmi nudnými. Ale tentokrát mě nikdo nebodnul, tak je všechno v pohodě.“

„Bodnul?“ ptala se Juyu.

„Ach ano, Amora a Lorelei,“ odpověděl Hatchet s malým úšklebkem. „Bohužel to není můj příběh, abych ho mohl vyprávět,“ dodal s úsměvem, pak se přesunul, aby vyšplhal na několik krabic a zkontroloval jejich obsah.

„Můžeš jít, jestli chceš,“ řekl Drongo Juyu. „Já zůstanu a budu na něj dohlížet.“

„Nejsem si jistá, jestli chci být někde poblíž Starkova a Lokiho pokoje,“ odpověděla a pohnula se, aby si sedla na nějaké bedny. Drongo udělal totéž a vytáhl další oblečení z pytle, aby si je mohl obléknout.

Hatchet nepromluvil, zatímco se svižně pohyboval od bedny k bedně, jak si prohlížel věci. Drongo si jím vůbec nebyl jistý. Bral Lokiho důvěru a Beein nedostatek nepřátelství jako dobrá znamení, ale kvůli té zřetelné kočičí nátuře, kterou měl k němu přidruženou, byl trochu opatrný. Byl lovec nebo predátor? Ti dva byli velmi podobní a někdy velice těžce rozpoznatelní. Oba byli nebezpeční, ale pouze jednoho z nich bylo bezpečné mít kolem sebe. Drongo se nemohl rozhodnout, kterým z nich právě byl.

Hatchet si všiml, že Bee byla jiná a podle toho se k ní choval, aniž by ho museli varovat. Odešla, jako by nebyl hoden větší pozornosti, jako by nebyl hrozbou, na kterou by musela dávat pozor, ale ani ne dostatečně zajímavý, aby se na něj dívala. Ale jeho chování se změnilo jako bludný vánek, vážný v jednu chvíli, opatrný v další, pak jasně radostný a bezstarostný. Chaotický bylo pro to jedno slovo, nepředvídatelný bylo další. Dokázal pochopit, proč si Loki užíval společnost někoho takového. Stejně, divoký vánek rozzářil i malé plameny a Loki na začátku nebyl nic než klidný malý plamen.

Pro teď věděl s jistotou jen jednu věc; Stark by nechtěl, aby ho tu nechali s jejich nákladem a jeho dílnou samotného. Tak se Drongo zabalil do svého nového silného oblečení, dohlížel na něj a pozoroval.

ooOoo

Další

ooOoo

 

Komentáře

...

samba | 29.07.2020

Bezvadný, že jsi se ozvala. Já tu dotyčnou zkoušela kontaktovat a ani jednou mi neodpověděla, ale to ty bohužel taky ne a tak jsem nevěděla jestli to nejsi nakonec ty. Přečetla jsem si nějaké úseky a pochopila, že je to stejný překlad. Tohle se bohužel na Wattpadu děje často, nevím co si ty kravky dokazují, ukradnou a pak se hřejou na výsluní, protože jde většinou o díla velmi dobrá. A k tomu ještě divadélko s omáčkou, jak tedy přes víkend překládala, protože jí tak všichni prosí. Dá se udělat to, že jí nahlásíme, s tím mají holky od Jimmy spousty zkušeností. Musím přiznat z cela sobecky, že bych si přála aby aspoň ona vydávala, protože vidím jak se ti do toho už moc nechce a já opravdu nesnáším nedokončený příběh, musela bych číst ze slovníkem a to neudělám, zprznila bych si příběh. Ale ona vydávat nebude, protože je to zlodějka a bez tebe je na wattpadu bezvýznamná. Dej vědět podpořím tě pokud jí nahlásíš a klidně jí tam napíšu pod kapitolu své mínění, zatím jsem se jen ptala, pak i psala soukromé zprávy a absolutní ticho.

Re: ...

Sitara | 03.08.2020

Ahoj sambo :)
jop, promiň, já jsem se na čas úplně odřízla... pak jsem po dlouhé době začala uvažovat, jestli se vrátit, mrkla jsem na stránky, jestli to tu ještě vůbec žije, viděla TEN Tvůj komentář, koukla na W a udělalo se mi zle :(
Ano, taky jsem nevěřila vlastním očím, obzvlášť když psala, že nemohla přidat kapitolu, protože musela udělat poslední úpravy a opravy a pak bum, celá kapitola zkopírovaná...
Já jsem o tom nahlášení přemýšlela (když nepomohl můj komentář, který smazala), ale jak jsem to tak koumala, přišlo mi to dost složité... navíc si nejsem jistá, jestli je ukradený amatérský překlad FF porušením nějakých autorských práv...
Vím jak to myslíš ;) je jedno, kdo, hlavně, když to bude, mám to taky tak :D a upřímně jsem taky zvědavá, jak si poradí s kapitolou 50 :D
Já si zatím pomaličku překládám do šuplíčku, ale nemám teď moc času, možná až budu mít dovču, tak na to víc vlítnu, to víš, že bych vám věrným čtenářům čekatelům chtěla dopřát ten čtenářskej zážitek z celý povídky, ale už nebudu nic slibovat.
Myslím, že asi nemusíš plýtvat na slečnu zlodějku komentářem, protože ti ho smaže (jako mně) a zablokuje tě (jako mě). To je slečna chvíli po ZŠ a zřejmě ji nikdo nenaučil slušnému chování na internetu, můžeme jen doufat, že z toho jednou vyroste a třeba se cestou k dospělosti trochu zastydí...

Re: ...

Sitara | 06.08.2020

Sambo, ještě jsem se Tě chtěla zeptat, nevíš, kdo od Jimmy s tím má zkušenost? Řekla jsem si, že aspoň za zeptání nic nedám :)
Klidně mi napiš do mailu a předem dík :)

Re: Re: ...

samba | 06.08.2020

Přesně nevím, jen to vím, že se to tam dost řešilo v takovém tom rámečku - poslat zprávu. Holky tam dávaly neustále nějaké upozornění na ukradená díla na wattpadu. A dařilo se jim s tím něco dělat. Zkus napsat dotaz do zpráv, oni ti poradí.

...

Alice | 13.07.2020

Ahoj, super kapitola jako vždy <3.
Upřímně nechápu že někdo ti zkopíroval příběh a dává ho na ten Wattpad nebo co pod svůj nick, ale na druhou stranu *zas se ozve její přehnaně milující já..* třeba k tomu měla nějaký dobrý důvod, ne jen kvůli egu..
No, ať je to tak či onak doufám že budeš s překladem pokračovat, na tento příběh jsem narazila asi.. před karantenou, a od té doby jsem si ho zamilovala, je to skvělé odreagování nebo třeba jen zabití volného času, opravdu ráda bych se dozvěděla jak to s těmi dvěmi nakonec dopadne <3 ^^

Re: ...

Sitara | 15.07.2020

Ahoj Alice, děkuju ;)
Teda, nenapadá mě ŽÁDNÝ dobrý důvod, proč by někdo, kdokoli zkopíroval něčí práci a vydával ji za svou. Kdyby ještě uvedla odkaz, že ty a ty kapitoly pochází z těch a těch stránek, přeložil je ten a ten, a já je sem dávám, protože chci v překladu pokračovat... ještě bych to dovedla pochopit, ale takhle...
Jsem ráda, že se ti příběh líbí :) Já jsem odhodlaná zveřejnit ještě 50. kapitolu, až ji dodělám, ale stále se rozmýšlím, jestli načínat další... No, na druhou stranu, když je nenačnu já, třeba je načne a dodělá někdo jiný, že :)
Dík že ses ozvala! ;)

Sitara žije

Sitara | 11.07.2020

Ahojte kočky (a kočičáci),
já vim, že hodně z vás, co čtete (četli jste) BAtW, mi asi nemůže přijít na jméno za to, jak to tady vedu (nevedu), mnozí to jistě vzdali a odešli a někteří se vracejí a nakukují, jestli jsem se náhodou neprobrala... Vždycky jsem říkala, že jsem mnohem vášnivější čtenář než překladatel, takže znám a vím, jaké to je, když se člověk do něčeho začte, stane se to jeho srdcovkou a autor/překladatel se pak odmlčí a dílo zůstane nedokončené... a nedá o sobě vědět. Jo, nevědět, co bude, je dost blbý. Takže by si jeden myslel, že já se takhle nezachovám *stydí se*
Jenže ono rozhodnout se a říct natvrdo, že končím, není zas tak snadné. Je to jako definitivně zavřít dveře za těmi roky (a to byly krásný roky), kdy jsem četla FF a byla nejaktivnější.
Ano, měla jsem ještě připravených pár dalších kapitol, ale přišla jsem o ně a to mi nějak vzalo tu zbývající sílu. Ale pořád jsem nechtěla oznámit ten definitivní konec, protože co kdyby…
Na čas jsem se tedy zase stáhla a tento týden mě napadlo podívat se na své staré dobré stránky, jestli ještě žijou :) Opravdu mě dojalo, že tu pár lidiček stále ještě je, že je BAtW tak chytilo za srdce. Děkuju vám ♥
Zároveň jsem ale díky jedné dobré duši zjistila (díky sambo), že jistá slečna kopíruje moje přeložené kapitoly a zveřejňuje je na Wattpadu pod svým nickem. Dokážete si asi představit, jak mě to namíchlo. Nebo možná nedokážete. I mě překvapilo, jaká mě zalila zlost.
No, na začátku jsem si předsevzala, že zvládnu 50 kapitol, i kdyby mě to mělo zabít, takže mi de facto zbývá jedna kapitola do splnění mého cíle :) Co bude dál, nevím. Asi to bude záležet i na tom, jak se zachová ona slečna. Nehodlám se pachtit s překladem, aby si ho pak někdo zkopíroval pod svým nickem a honil si na něm ego nebo co…
Každopádně moc děkuju za veškerou vaši podporu a za všechny vaše milé komentáře a maily ♥
Sit.

...

samba | 10.06.2020

Ahoj, opravdu si opustila tento příběh? Já vím, že jsi něco takového naznačovala, ale také jsi slíbila v prosinci dvě kapitoly. Vyznělo to, že potřebují jen kosmetickou opravu. Bylo by fajn, kdyby jsi nám řekla co máme čekat, jestli nic, nebo něco. Tohle mlčení je fakt bída.

Re: ...

Maya Lang | 06.07.2020

Ani mi nemluv... Já tady chodím obden, už nějaký ten měsíc, a pokračování nikde :D.... Sice jsem si našla stránky s původním příběhem v angličtině, přímo od autorky... Ale za prvé, s mou angličtinou to je bída a za druhé, by mě to tak nebavilo kdybych to musela překládat :D

...

Maya Lang | 16.04.2020

Hezký den přeji, na tenhle tvůj překlad jsem narazila asi před týdnem, a jsem nadšená...snad budeš v překládání pokračovat, myslím že nemusím říkat jak je strašné když se člověk začte do něčeho, co se stává jeho srdcovkou, a skončí to uprostřed... Udělej nám radost, a že nás určitě je, a hoď tady další překlad.... Maya

1 | 2 | 3 >>

Přidat nový příspěvek