BAtW 46

15.11.2019 16:15

 

Kapitola 46 – Hatchet, část I.

Galaxie Mléčná dráha

Soustava Tilnast

Planeta Sarka

 

Loki už stál v plné zbroji se svou taškou připravenou u nohou, když se Stark konečně objevil v nákladovém prostoru. K jeho překvapení na sobě ještě neměl své brnění. Ostatní se k němu také ihned otočili, protože se mu nepodobalo, aby měl zpoždění.

„Nepatrná změna plánu, lidi,“ pronesl, jakmile se dostal blíž.

„Opravdu?“ zeptala se Juyu. „Co už se mohlo pokazit?“

„Nic se samo o sobě nepokazilo,“ pokrčil Stark rameny. „Ale pravidlo #5 právě získalo prioritu.“

Drongo, Bee a Juyu všichni otočili hlavy k seznamu, aby se podívali, čeho se týkalo pravidlo #5. Loki to dělat nemusel.

„Atmosféra nakonec není vhodná?“ zeptal se zamračeně. Stark musel akorát dokončit povrchové skenování, což vysvětlovalo, proč měl zpoždění.

„Ne, vzduch je v pořádku, ale teplota se zdá vážně nízká. Je tam zima jako v morně.“

Loki cítil, jak mu na okamžik ztuhly svaly, ale byl si poměrně jistý, že si toho ostatní nevšimli.

„Jak velká zima?“ zeptal se Drongo.

„Je tam pod bodem mrazu, ale jen si na sebe hodíme nějaké další vrstvy a měli bychom být v pohodě.“

„No, já už nemám žádné další vrstvy,“ podotkl Drongo. „Takže budu muset pro tuto chvíli zůstat tady.“

„Jo, to jsem si myslel,“ přikývl Stark. „Já si ani nemůžu vzít oblek. Nedostanu pod něj dostatek vrstev. Nemluvě o helmě, všude bych měl omrzliny.“

„A co já a Bee?“ ptala se Juyu.

„No…“ Stark se poškrábal na hlavě.

„Bee zůstane na palubě s Drongem,“ přerušil ho Loki. „Juyu, ty bys měla mít dostatek oblečení, jdeš s námi.“

„Opravdu?“ zeptala se, viditelně vzrušená, že byla vybrána.

„Jo,“ přikývl Stark. „Souhlasím. Mám i další kabát, který můžeš použít. Pojď.“

Okamžitě se otočila, aby následovala Starka, ale stejně se ještě na okamžik zarazila a podívala se na Lokiho.

„Ty se nebudeš převlékat?“ ptala se. Loki měl na sobě jen své obvyklé kožené kalhoty, boty a jeden ze svých nátělníků s dlouhým rukávem vedle svého brnění, chráničů holení a nátepníků. Oblékl se lehce, jako vždy.

„Není mi zima,“ odpověděl jednoduše.

„Stejně ti vezmu plášť,“ prohlásil Stark, než mu stihla položit nějaké další otázky. „Pro zachování jednotného vzhledu.“ Stark se už dávno naučil, že se ho na tyto věci nemá vyptávat a tak už teď nic dalšího neřekl. Jen se otočil, aby s Juyu v patách odešel. Věřil, že Loki ví, co zvládne.

„Je tvůj domovský svět chladné místo?“ zeptal se Drongo.

„Proč si to myslíš?“ zeptal se Loki klidně.

Obr jen lehce pokrčil rameny. „Je to prosté pozorování, opravdu. Podle mých zkušeností jsou rasy většinou odolné vůči typu klimatu, ze kterého pocházejí. Tak jsem jen přemýšlel o tvém domově. Říkej tomu zvědavost.“

„Jsem odolný vůči všem klimatickým podmínkám,“ odsekl Loki.

„Nemínil jsem to jako útok, Loki,“ řekl Drongo po chvíli zvláštním tónem, všímaje si změny nálady. Už se na nic nezeptal.

Loki se zhluboka nadechl, složil si ruce na hrudi a začal si poklepávat nehty na paži, aniž by si toho vůbec všiml, jak tak čekal, až se Stark s Juyu vrátí. Bylo směšné, že ho to znepokojilo. Nebylo možné, aby tam byla taková zima, aby… se něco stalo. Něco, co člověk považoval za bezpečné, bylo nic v porovnání s nekonečnou zimou Jötunheimu. Bylo to pošetilé a on nad sebou musel získat kontrolu, než si Stark všimne jeho podivného chování.

ooOoo

Stark byl takhle zranitelnější víc, než by se Lokimu líbilo. Měl na sobě silné boty a kalhoty, několik vrstev košil a silný béžový kabát, který koupil kdysi na Galandu. Také si přinesl svou velkou zbraň, tu, kterou přestal používat poté, co dokončil svůj oblek. Juyu si oblékla standardní vojenské oblečení, které měli v nákladu, jen její kabát byl světle modro-šedý. Také našla velký kus silné tkaniny, o níž Loki předpokládal, že ji chtěla použít jako šálu, ale pak si ji začala ovíjet kolem hlavy po způsobu lidí, kteří žili v poušti.

„To je vlastně dobrý nápad,“ podotkl Stark, když ji ve Drakeovi na jejich cestě k povrchu přelétl pohledem. „Já nemám ani kapuci.“

„Mám ještě jednu, jestli chceš,“ odpověděla. „Rozstřihla jsem velkou látku, kterou jsem před nějakou dobou našla.“

„Jo, budu ji potřebovat,“ souhlasil Stark. Loki si už obtočil plášť kolem ramen a také měl kapuci, ne že by ji potřeboval.

Když vstoupili do atmosféry, obloha byla jasná a nekonečně modrá, bez jediného mraku, který by schovával slunce. Jasné světlo odělo všechno do zářivě bílé, téměř ho to bodalo do očí. Vůbec to nevypadalo jako temná zamrzlá země Jötunheimu. Loki už cítil, jak se část z jeho iracionální tenze rozpouští. Tohle byla obyčejná zima, ne nějaký prokletý věčný chlad mrtvé země. Když porozuměl bílé zemi pod nimi, uvědomil si, že jeho tmavé oblečení bude hodně vyčnívat. I jeho plášť měl tmavě šedou barvu.

„Doufám, že neplánuješ žádné akce vyžadující nenápadnost,“ poznamenal Loki.

„Vůbec ne,“ odpověděl Stark. „Budeme muset přistát s Iron Mageem, takže si nemůžeme dovolit jen přijet, popadnout, co potřebujeme a vypadnout. Potřebujeme místo v doku. Já budu pravděpodobně potřebovat speciální nářadí a materiál na opravy. Sakra, možná bude lepší, když najdeme někoho, kdo by mohl opravy provést, protože to bude mnohem rychlejší.“

„Takže prodáme pár věcí, seženeme oblečení pro ostatní a poptáme se po někom, kdo nám dokáže pomoct s opravami,“ uzavřel Loki.

„Pokud je tohle místo dostatečně bezpečné, abychom tu zůstali, než dokončíme opravy,“ dodal Stark.

„Domluvíme se vůbec s místními?“ zeptala se Juyu.

„Loki a já se domluvíme,“ prozradil jí Stark. „Nedělej si s tím starosti, vysvětlím ti to později. Pojďme otestovat spojení teď, když jsme tak daleko.“ Trochu si pohrál s kontrolním panelem. „Tady je Drake, slyšíte nás, Iron Magei?“ zeptal se.

„Jasně a zřetelně, Veliteli,“ odpověděl téměř okamžitě Drongo.

„Dobře,“ přikývl Stark. „Pochybuju, že dokážeme zůstat v kontaktu, jakmile budeme venku z Drakea, ale nebudeme pryč dýl než pár hodin. Chci, abyste měli oči na štopkách a dali nám vědět, pokud tam nahoře nastanou nějaké potíže.“

„Rozumím. Generátory se už dobíjejí,“ odpověděl Drongo. „Postupně nahodím všechny systémy. Začal jsem s obranou a naší výzbrojí, měli bychom být v bezpečí.“

„A to je důvod, proč necháš toho zodpovědného sedět na lodi,“ zašklebil se Stark. Drongo si se smíchem odfrkl.

„Zůstanu na orbitě,“ ubezpečil je Drongo. „Ale pokud se tam objeví nějaká podezřelá aktivita, mohu odletět s lodí dál a z dohledu.“

„Máš DNI pod kontrolou?“ zeptal se Stark.

„Zvládnu to,“ odpověděl Drongo.

„Och dobře! Tímto tě prohlašuji za druhého pilota, Drobku.“

Slyšeli, jak Drongo na druhém konci vydal dlouhý útrpný povzdech. „Věděl jsem, že mi dáš nějaké takové jméno,“ okomentoval svou přezdívku. Dokonce i Loki se musel usmát.

„No, doufám, že se ti líbí,“ řekl mu Stark. „A hádám, že si pak poradíš i s přistáním, jestli najdeme vhodné místo. Není třeba, abych letěl celou cestu zpátky, že ne?“

„To by neměl být problém,“ souhlasil obr.

„Skvělé, budu tě průběžně informovat,“ oznámil Stark a přerušil spojení. „Přísahám, že tenhle chlápek ví všechno. Začínám si myslet, že je to ve skutečnosti robot, vážně to nezní tak nepravděpodobně. Tolik by to vysvětlovalo.“

„Jak se jmenuju já?“ zeptala se Juyu, její hlava se objevila mezi Starkovým a Lokiho sedadlem.

„Ty jsi Hlídka, měla by sis to pamatovat z Aakaru,“ odpověděl Stark.

„Och, dobře,“ přikývla a odtáhla se.

„Jsi nezvykle potichu,“ promluvil pak Stark a Lokimu chvíli trvalo, než si uvědomil, že to adresoval jemu.

„Asgard je z větší části zemí věčného léta,“ vysvětlil Loki. „Nejsem zvyklý na takový… pohled.“

„Správně,“ zamumlal Stark a znovu zadíval před sebe. Kdyby ho Loki neznal tak dobře, mohl by jeho tón mylně pokládat za prostý souhlas. Ale znal ho lépe. Jeho tón znamenal, že si všiml, že Loki nedal přímou odpověď a jen dočasně to nechává být, protože měli důležitější věci na práci. Loki odolal touze si povzdechnout.

ooOoo

Město, ke kterému se rychle blížili, bylo tou největší osadou, kterou kdy navštívili. Předtím si vždycky vybírali menší přístavní města, aby zůstali mimo dohled a možné nebezpečí. Tentokrát potřebovali trochu víc, než jen jídlo a drobné nářadí, takže museli zariskovat s větším městem. Tohle bylo jedno z největších, jaké na planetě dokázali najít. Bylo viditelné dokonce i z kosmu. Měli tak větší šanci najít všechno, co potřebovali.

Loki cítil, jak se Juyu vydala k nim dopředu, jakmile se město objevilo na horizontu a nebyl si jist, zda kdy viděla místo jako tohle. V dálce se do výšky tyčily bílé, šedé a stříbřité věže, většinu z nich pokrývala skleněná okna, jejichž sklo odráželo slunce a odělo je do jasného světla. Připomínalo mu to spíš midgardská města než zlaté věže Asgardu. Z pohledu na Starkově tváři bylo jasné, že i jemu to připomnělo jeho domov.

„Je obrovské,“ vydechla Juyu. „Kolik lidí žije na takovém místě?“

„Asi miliony,“ odpověděl Stark. „Na Zemi tomu říkáme ‚metropole‘.“

„Mateřské město,“ přemítal Loki. „Docela trefné.“

„Jak tam máme cokoli najít?“ zeptala se Juyu.

„Jsem NewYorčan,“ prohlásil hned Stark veselým tónem. „Žádné velké město by nemělo být problém. Když zvládnu Manhatten v létě a dopravní špičku v Čínské čtvrti, zvládnu všechno.“

„Nemám tušení, co to znamená,“ odpověděla Juyu.

„Uvidíš… mám v plánu vám to ukázat… chci říct, že Loki už tam byl…“

„Ano, omlouvám se.“

„Za tím je nějaký příběh,“ zadívala se na ně dívka.

„Jindy,“ odvětil jí Loki. Och, ano, musel se ještě podělit o příběh svých temných dnů se zbytkem posádky. Jen další rozkošný budoucí rozhovor, na který se mohl se těšit.

V příštím okamžiku se hned vedle nich objevilo něco stříbrného a překvapilo to Starka tak moc, že celý Drake zakolísal, když škubnul rukou.

„Sakra, to bylo rychlý!“ zvolal a zadíval se na druhou loď. Na ovládacím panelu už blikalo oznámení příchozího signálu a Loki stiskl tlačítka, aby umožnil navázat spojení, zatímco Stark civěl na onen dopravní prostředek.

„Vítejte v Dalekaniu,“ pozdravil příjemný ženský hlas.

„Co to říkají?“ zeptala se hned Juyu, ale Loki pozvedl ruku, aby ji utišil.

„Tohle je Vzdušná kontrola, jednotka 0051,“ pokračoval hlas. „Prosím uveďte důvod své cesty.“

„Obchod a opravy,“ odpověděl Stark.

„Potřebuje opravu váš současný letoun?“ zeptal se hlas.  

„Ne, nákladní loď,“ vysvětlil jí Stark a vyměnil si pohled s Lokim. No, nebyl důvod lhát, když potřebovali přistát s lodí.

„Jste přidružení k nějaké místní, mezihvězdné nebo galaktické vojenské organizací?“

„Ne,“ řekl Stark. „Jsme čistě komerční.“

„Uveďte svou operační základnu.“

„Žádnou nemáme,“ uvedl Stark po krátké pauze. „Jsme neustále na cestách.“

„Spadáte pod jurisdikci zeDat Corporation. Prosím pokračujte do doku v Oblasti 12. Děkujeme za vaši spolupráci.“

Linka se okamžitě přerušila a rychlá stříbrná vzdušná hlídka se přesunula před ně, aby je vedla.

„Co se děje?“ zeptala se Juyu.

„Máme si dělat starosti?“ zeptal se Loki ve stejnou chvíli.

„Jsem si docela jistý, že tohle je standardní postup,“ odpověděl Stark. „Takhle velkému městu by se mělo dostávat příchozí dopravy z kosmu neustále. Plus jsme nevojenští, to obvykle znamená určitou svobodu.“

„Pokud nepreferují vojenské svazky,“ upozornil ho Loki.

„Zase, velké město, ustavičně by tu měly přistávat komerční lodě. Není třeba být hned paranoidní. Navíc používali ten zdvořilý úřednický hlas, ne falešně zdvořilý policejní hlas. To je dobré znamení.“

Loki po chvíli přikývl. „Neměli by nás považovat za hrozbu,“ souhlasil. „Ne pro tak velké město. A pokud chceme provést opravy, budeme muset hrát podle jejich pravidel.“ Pak se otočil. „A Juyu, buď opatrná, když mluvíš, nechceme zdůrazňovat, odkud jsi.“

„Tak jak to, že vy mluvit můžete? A jak to, že vám vůbec rozumějí?“ chtěla vědět Juyu.

„Je to zvláštní magická věc, kterou já a Loki máme, Ju,“ vysvětlil Stark. „A Loki má pravdu, my víme, že Skrullové nemají nejlepší reputaci, takže bude lepší být zticha.“

„Dobře, ale na tu magickou věc se zeptám znovu,“ ujistila je. „Není to poprvé, co jsem si všimla.“

„Fajn, ale později,“ doporučil jí Stark. Znovu přikývla a vzdálila se od jejich sedadel. Zbytek letu strávili většinou v tichu, jak následovali leteckou hlídku do města.

ooOoo

„Och, krucinál!“ zaklel Stark, jakmile se zadní dveře otevřely. „Věděl jsem, že bude zima, ale sakra! Tohle vážně není v pořádku.“ Nefoukal vítr a ani nesněžilo, takže se Stark pro teď zdržel toho, aby si zahaloval hlavu, ale bylo zřejmé, že mu bylo chladno. Loki na druhou stranu chlad pochopitelně necítil. Co se týkalo jeho těla, mohlo být klidně příjemné jarní počasí. Juyu se zachvěla také, když vystoupila a nasadila si pár kožených rukavic, které jí Stark musel dát z Lokiho šatny. Nevadilo mu to, protože je nepotřeboval.

Mířila k nim skupina tří osob a jakmile na nich utkvěl pohledem, znovu ucítil, jak se mu napínají svaly. Cestou sem se uklidnil, ale teď se tato směšná opatrnost vrátila. Tohle musel být nějaký druh kosmického vtipu!

„Och, hej, podívejte,“ řekl Stark. „Zdá se, že místní jsou modří. To je nové. Počítám se jako žlutý nebo oranžový? Protože v tomhle ohledu jsme asi viděli celou duhovou paletu.“

Loki Starkovo klábosení ani neposlouchal, zato upřeně pozoroval blížící se muže. Pochopitelně nevypadali vůbec jako Jotuni. Už proto, že měřili jen asi šest stop. Pokožku měli bledě modrou, hladkou namísto poznamenané a oči normálně bílé s tmavými duhovkami. Také byli oblečení v zimním oblečení, takže ani oni zřejmě nebyli plně odolní vůči chladu.

„Zdravím,“ promluvil muž v čele, jakmile k nim dorazil. „Já jsem Vismio, po dobu vašeho pobytu budu vaše kontaktní osoba se zeDat Corporation. Především musíme prodiskutovat místní zákony, pokud o nich již nevíte, zboží, se kterým tu chcete obchodovat, opravy, které potřebujete pro svou loď a poplatky, které musíte zaplatit za dokování a další nezbytnosti.“

„Jo, to zní byrokraticky. Mám to,“ prohlásil Stark a přešel k němu blíž. Loki mohl slyšet konverzaci, která začala tišším tónem, ale tolik ho to nezajímalo. Stark byl víc než schopný se s takovými věcmi vypořádat. Tolik dychtil být Velitelem, že mohl stejně tak obstarat mluvení. Obrátil se zpátky k Juyu.

„Vrať se dovnitř a řekni ostatním, že jsme přistáli,“ vybídl ji. „A že jim za pár hodin dáme vědět, jestli mohou přistát.“

Dívka přikývla a zamířila zpátky dovnitř, zatímco Loki se opřel o bok Drakea, aby pozoroval okolí. Dok zel prázdnotou. Předpokládal, že proto, že jim řekli, že potřebují opravit větší loď. Bylo tam víc než dost prostoru pro přistání Iron Magea. O něco dál viděl další lodě a všiml si plotů, které od sebe jednotlivé doky oddělovaly. Ostatní vesmírná plavidla rovněž vypadala jako nákladní lodě. Nepoznal, jakého druhu, protože nikdy dřív nenavštívil tuhle část Stříbrné galaxie. Pohyb kolem ostatních lodí nepůsobil nijak neobvykle. Vykládal se tam náklad, kolem lodí se do výšky vršily bedny, sudy a krabice, stejně jako na jakémkoli jiném letišti.

Beton pod jeho nohama byl vlhký, sníh odklizený, pod nohama mu křupala sůl nebo něco podobného, co udržovalo sníh roztátý. Ale na budovách zůstával mráz a na vrchu plotů a beden sníh, ze střech visely rampouchy, které tam nějakou dobu už musely být. Dokonce i s barvami na bednách, krabicích a lodích, všechno bylo jasně bílé a ostré ze sluníčka a studeného vzduchu. Nebyl si jistý, jestli díky tomu všechno vypadalo věčné nebo křehké.

Zamrkal a zaměřil svou pozornost zpátky na blízké okolí. Stark stál vedle něj a muž z dřívějška odcházel.

„Měl jsi nepřítomný pohled,“ poznamenal Stark. „Neobvyklé.“

„Ale nikoli nebývalé,“ odsekl Loki. „Jak si stojíme?“ zeptal se, než mohl Stark pokračovat. Pohled, který obdržel, mluvil hlasitěji než tisíc slov.

„Docela dobře,“ řekl Stark, aniž by naléhal. „Ale bude nás to něco stát.“

„Samozřejmě.“

„Správně, takže… máme dvě možnosti. Buď můžeme prodat naše věci zeDat nebo je můžeme zkusit prodat někomu zvenku, ale v tom případě budeme muset navíc zaplatit za povolení k obchodování.“

„Nevidím důvod, proč bychom jim to nemohli prodat,“ pokrčil Loki rameny.

„Mohl bych zmínit korporační zneužívání moci a ekonomické vykořisťování, ale znělo by to ode mě moc pokrytecky,“ poznamenal Stark. „Takže jo, prodáme to jim, abychom mohli zaplatit poplatek za dok. Ptali se, jestli je dost velký nebo jestli potřebujeme větší, takže byli docela vstřícní.“

„Větší by stál, předpokládám, víc,“ odtušil Loki.

„Přirozeně, ale tenhle by měl být v pohodě. Dál můžeme taky požádat opravářský tým ze společnosti nebo můžeme zaměstnat někoho zvenčí. Žádné extra poplatky nejsou potřeba, pokud využijeme externí mechaniky, ale nemůžou se zaručit za kvalitu práce. Kluci ze společnosti jsou dražší nebo alespoň to je to, co jsem pochopil z jeho vágní odpovědi.“

„Chceme, aby opravili naši loď?“ zeptal se Loki.

„No, rozhodně nechci utrácet jmění za věci, které bych si dokázal opravit sám. Jen potřebuju další ruce.“

„Máme se obávat výdajů?“ zamračil se Loki.

„Ještě nevím. Uvidíme, kolik dostaneme za věci, co prodáme.“

„Prodáváme obvyklé, že?“

„Převážně jo, ale nevím, kolik nám to vynese. Možná budeme muset zvážit možnost, že budeme muset prodat něco z alyndoru.“

„Nechci nic z toho prodat. Je to náš nejcennější majetek.“

„Já vím! Taky nechci nic z toho prodat, ale nevím, kolik tohle bude stát.“

„Můžeme prodat každou krabici se servisním nářadím a dokonce většinu zdravotnických potřeb. Alyndor je mnohem důležitější než to.“

„Já vím,“ přitakal Stark. „Podívej, pojďme se dohodnout na tom, že můžeme prodat většinu z ostatních věcí a alyndoru se dotkneme jenom, pokud to bude absolutně nezbytné. Dobře?“

„Dobře,“ přikývl Loki. Stark kývl rovněž.

„Co se porozhlédnout po okolí, jak to vypadá mimo doky, než se rozhodneme, jestli je bezpečné přistát s Iron Mageem?“ Loki znovu přikývl.

„Řekla jsem ostatním, že jsme přistáli,“ informovala je tiše Juyu, když se vrátila ven.

„Je bezpečné tu Drakea nechat?“ zeptal se pak Loki.

„Mělo by být. Taková společnost by rychle ztratila důvěryhodnost, kdyby nedokázala své doky zabezpečit.“

„Ještě jsme za dok nezaplatili,“ připomněl mu Loki.

„Ano a oni se proto za pár hodin vrátí, protože jsem jim řekl, že zboží, které chceme prodat je na naší lodi, což není tak neobvyklé. Pokud tu necháme Drakea, budou vědět, že se nechystáme odejít.“

„Dobře, tak pojďme,“ souhlasil Loki.

„Musíme tu nechat všechno, co není kvalifikováno jako lehká výzbroj,“ dodal Stark, když zvedl svou zbraň, aby ji vrátil dovnitř. Loki měl své nože a svou obvyklou pistoli, zatímco Juyu si nesla další malou zbraň připevněnou k boku. Vyrobili si další pouzdra, zatímco se blížili k téhle planetě, kvůli pravidlu #2, takže teď měl každý jedno. No, s výjimkou Bee, ale nikdo se kvůli tomu nehádal. Stark se vrátil zpět, nyní s pouzdrem a pistolí, a poté co uzavřeli Drakea, vyrazili ven.

ooOoo

Jakmile vystoupili ze svého doku, narazili na obrovský dav. Ne každý byl místní, to bylo hned zřejmé. Lidé všech možných ras s různými barvami kůže procházeli kolem a spěchali za svými záležitostmi. Obchodníci křičeli jeden na druhého, někteří nabízeli své služby a jiní, pravděpodobně cestující, si pochutnávali na rychlém jídle, zatímco čekali na odlet své lodi.

Juyu k nim okamžitě přistoupila blíž, takový dav byl pro ni s největší pravděpodobností neobvyklý.

„Jop, přesně jako New York,“ poznamenal Stark. „Dokonce i vůně je podobná, levné jídlo, vlhká špína a pot. Pojďme.“

„Páni, co to je?“ zeptala se Juyu tiše jen o pár chvil později. Stark s Lokim oba sledovali směr jejího pohledu a viděli růžovou ženu s nemluvnětem v náručí.

„To je dítě. Měla bys vědět, co je to dítě,“ pronesl Stark.

„Nemyslím si, že něco tak malého by mělo být venku ze svého vajíčka,“ pověděla jim Juyu s pohledem upřeným na tlusté malé dítě.

„Venku ze svého vajíčka?!“ Stark se na ní zadíval s vykulenýma očima. „Ani náhodou! Říkáš mi, že vy lidi kladete…“ pak se zamračil a zvedl ruku, aby na něco ukázal. „Ale proč potom máš…“ náhle se zarazil a Loki si uvědomil, že tím přerušeným gestem mínil prsa. Bylo to zábavné.

„Její druh klade vajíčka,“ potvrdil Loki tichým tónem. Dav byl hlasitý a bylo nepravděpodobné, že by je někdo zaslechl. Starkův výraz působil poněkud komicky, takže se cítil povinen ho informovat o něčem, co si měl už uvědomit sám. „Reptiliáni, pamatuješ? Ale matky se o vylíhnutá mláďata starají.“

„Páni, ani jsem na to nepomyslel,“ žasl Stark.

„Počkejte, jak to funguje bez vajíček?“ zeptala se Juyu s hlubokým zamračením. Starkův výraz se teď naplnil ještě větší hrůzou.

„Jo, rozhodně jsem nečekal, že budu muset odpovídat na takovéhle otázky,“ podotkl. „Ony prostě… víš… uvnitř těla matky a pak… vyjdou… když jsou dost velké… žádná vajíčka.“

Loki při tom znamenitém vysvětlení nedokázal potlačit smích a Stark se do něj kvůli tomu zabodl pohledem.

„Uh,“ zašklebila se Juyu. „To zní nechutně.“

Zdálo se, že Stark neví, jak na to reagovat a Loki se smál ještě víc.

„Pojďme prostě dál,“ zabručel pak Stark. „Žádné další hovory o plození.“

Juyu stále ještě chvíli zírala na dítě, než se jim ztratili z dohledu.

Lokimu se nic nezdálo podezřelé, jak tak pokračovali v chůzi. Různé rasy se mísily mezi sebou, a ačkoli si čas od času všiml nějakých ozbrojených strážných a předpokládal, že v té oblasti existoval nějaký druh dohledu, nešlo o nic nepřiměřeného. Ve skutečnosti dobře fungující vynucování zákona jim mohlo v téhle situaci sloužit ku prospěchu. Potřebovali být v bezpečí, dokud tu budou muset zůstat.

ooOoo

Trochu víc než hodinu strávili prozkoumáváním oblasti a nenarazili na nic, co by bylo dostatečným důvodem k odchodu, aniž by provedli opravy. Stark se zdál být stejného názoru, jinak by už promluvil.

„Fajn, mrznou mi koule! Vrátíme se do Drakea a řekneme ostatním, aby přistáli s lodí,“ promluvil Stark po nějaké době. „Pochybuju, že najdeme lepší místo k opravení Iron Magea.“

„Souhlasím,“ přikývl Loki. Opravdu nemělo cenu riskovat a hledat jiné místo.

Ale pak… „Loki!“ zavolal někdo z davu za nimi. Okamžitě ztuhl a Stark téměř překvapením zakopl.

Přinutil se pokračovat dál. „Pokračujte v chůzi,“ pobídl je rychle a pátral v okolí po místě, kam by mohli jít, pryč z davu a do relativního bezpečí. Na chvíli popadl Juyu, aby nezaostávala za nimi. Stark nepotřeboval, aby ho vedl. Zrychlil kroky, aby hned následoval Lokiho tempo, právě tak vyplašený jak se Loki cítil. 

Věděl, že existovalo riziko, že někdo v téhle galaxii bude znát jeho jméno, ale nečekal, že ho někdo doopravdy pozná! Mysl mu uháněla, snažila se zjistit, kdo to mohl být a co mohl chtít. Když nevěděl, o koho se jednalo, možnosti byly nekonečné. Necítil se však moc optimisticky.

Konečně si všiml rohu, který vedl do menšího průchodu a rychle odbočil, Stark s Juyu ho následovali. Přitiskl se zády ke zdi, jakmile mohl a ostatní naštěstí beze slova udělali totéž. Vytáhl ze svého opasku jeden ze svých nožů a čekal. Ať už to byl kdokoli, pochyboval, že se mu ztratili v davu, s největší pravděpodobností je bude sledovat. Bylo těžké věnovat pozornost všem blížícím se krokům, protože hluk lidí kolem nich byl příliš hlasitý, ale stejně stál tiše a připravený čelit komukoli, kdo přicházel.

Jakmile vysoká postava vběhla do průchodu, rychle se pohnul. Popadl ho za oblečení, otočil se s ním a přirazil ho ke zdi, zatímco mu ke krku přitiskl čepel.

„Kdo jsi?“ dožadoval se.

„Vážně jsi to ty,“ odpověděl muž s kapucí a stáhnul si šálu a kapuci, než mu Loki mohl zabránit v pohybu. Když látka sklouzla, odhalila bledou kůži, sněhově bílé vlasy a známý pár světle fialových očí. Na dlouhou chvíli oněměl, jak na něj ten druhý upřeně hleděl, jeho mysl nedokázala pochopit, co se to dělo. Pravděpodobně několik okamžiků ani nezamrkal. Jedna věc byla jistá, toho muže znal až moc dobře.

„Hatchete.“

 

ooOoo

Mimochodem, Skrullské ženy kladou vajíčka, to je 100% marvelovský kánon.

 

ooOoo

Další

ooOoo