BAtW 43

13.05.2019 20:39

 

Uh, já vim, že jste na ni čekaly/i a že mi to zase trvalo, ale tahle kapitola... *grrrr* ... mi dala zabrat. Znáte to, když nad něčím sedíte, ale ať se snažíte, jak chcete, tak s tím ne a ne pohnout? A tak radši děláte něco jinýho... Jo. A jestli to neznáte, tak jste šťastlivci. Nejradši bych ji nechala ještě nějakou dobu uležet (což u mě může být pár týdnů i déle, však už mě znáte :) ), ale což, kašlu na to a přeju vám příjemné počtení, drahé čtenářstvo :)

Abych nezapomněla, Monče, Leen, Elecquě a Janče děkuju za milé komentáře, tak mě nabudily, že se mi podařilo přeložit další kapitolu. Díky holky! :)

Sit.

 

Kapitola 43 – Ne nehodný

Místo: neznámé

 

„Warpový pohon?“ zeptala se znovu Juyu.

„Ano,“ přikývl Tony.

„Proč by nás honili kvůli něčemu takovému?“ chtěla pak vědět a zamračila se. „Myslela jsem, že všechny lodě cestující na dlouhé vzdálenosti můžou letět takhle rychle. Myslela jsem, že i my jsme schopní letět takhle rychle.“

Juyu nemusela být geniální vědec, ale vždycky pokládala relevantní základní otázky. To se na ní Tonymu líbilo, oběma nohama stála na zemi a vždycky se soustředila na důležité věci.

„Letíme rychle,“ potvrdil Tony. „Jen ne v rovině rychlosti warpového pohonu. To co máme, je, no… hádám, že hyperpohon je nejlepší označení.“

„Adekvátní označení,“ souhlasil Drongo ze svého místa v zadní části pokoje. Zvykli si shromažďovat se kvůli takovým diskuzím v nákladovém prostoru, ale od chvíle, co ho uzamkli, převzaly tuto funkci můstek a kuchyň. Umístili do řídící místnosti nějaké boxy, aby si každý mohl sednout. Vypadalo to trochu chaoticky a přecpaně, ale muselo se to udělat. Bee se usadila na jiné krabici vedle obra a tiše naslouchala jako vždy.

„A proč je warpový pohon o tolik speciálnější?“ zajímala se znovu Juyu.

„Je rychlejší, stabilnější,“ vypočítával Tony. „Způsob, jakým funguje hyperpohon, je jiný. Fajn, takže neměl jsem čas studovat obojí detailně, protože jsem jako vždy měl milion a jednu věc, kterou se zabývat, ale způsob, jakým pracuje hyperpohon, je, že… nás protlačí zkratkou. Na Zemi tomu říkáme ‚hyperprostor‘.“

„Má na mysli kosmické cesty,“ přerušil ho Loki.

„Ano, to,“ ukázal na něj Tony.

„Nevím toho moc ani o jednom,“ přiznala Juyu.

„Zjednodušeně řečeno, hyperpohonový systém, který máme, nás jednoduše protlačí do hyperprostoru, takže můžeme vzdálenosti překračovat rychleji, což je no... zatraceně skvělý, zvlášť ve srovnání s technologií, na kterou jsem byl zvyklej doma, ale warpový pohon je úplně nový stupeň rychlosti. Co by s touhle lodí trvalo týdny nebo měsíce, by s lodí s warpovým pohonem zabralo jen pár dní.“

„Oh, chápu,“ přikývla Juyu v porozumění.

„Nemluvě o tom, že se dá mnohem lépe kontrolovat. S největší pravděpodobností by nás z něj nikdo nemohl jen tak vytrhnout, jako ta patrolská loď ve Filipimě, pamatujete? Nevím, jak to udělali, ale jednoduše nás vytáhli z hyperprostoru, ale s warpovým pohonem by to udělat nemohli. Oprav mě, jestli se mýlím, Drongo.“

Tony si byl svými teoriemi absolutně jistý, ale protože obr podle všeho tuto technologii znal, neuškodí si to ověřit.

„Ne, máš pravdu. Lodě s warpovým pohonem nemohou být přinuceny zastavit způsobem, jakým mohou být zastaveny normální lodě s hyperpohonem.“

„Protože lodě s hyperpohonem používají existující cesty, zatímco warpový pohon si cestu vytváří sám, není to tak?“ zeptal se Loki.

„To je dost výstižné,“ přitakal Drongo.

Tony o tom chvíli přemýšlel. „Teď, když o tom přemýšlím, se to vážně podobá-“

„Chůzi na větvích Yggdrasilu ve srovnání s použitím Bifrostu,“ dokončil Loki. „Ano, vskutku tomu tak je, ale jen v základním pojetí. Tyto kosmické cesty jsou velmi odlišné od tajných cest v Devíti světech. Ani já je neznám tak dobře, jsou mnohem rozsáhlejší a táhnou se mnohem dál, je jich také mnohem víc. Bylo dost těžké udržet nás v našem kursu, když jsem se teleportoval.“

„Jo, když už mluvíme o teleportaci,“ promluvila znovu Juyu. „Víme už, kde jsme? Není to důvod, proč jste nás sem zavolali?“

„Jasně! Jo, proto. Pardon za změnu tématu,“ odpověděl Tony a otočil se zpátky ke svým displejům, aby vybral několik hvězdných map, které našel dřív. Vlastně si to vyžádalo celou noc a nějaké to kreativní užití všech jejich map zkombinovaných tak, aby přesně určily jejich polohu.

„Takže mám nějaký dobrý zprávy a nějaký ne tak dobrý zprávy,“ začal. „Mám docela dobrej pocit, protože žádná z nich není úplně špatná. Měli bychom se považovat za šťastlivce. Tak dobrá zpráva je, že tak trochu vím, kde jsme, což je někde mezi Galaxií Draco a Mléčnou dráhou neboli Stříbrnou galaxií.“

„To je opravdu daleko od místa, kde jsme byli předtím,“ poznamenal Drongo.

„Jo, z trasy mezi Fornax a Mléčnou dráhou, ale ve srovnání s Mléčnou dráhou samotnou ne tak moc. Jsme teď na její jiné straně, blížili jsme se k ní z jednoho směru a teď jsem to musel otočit, protože jsme se od ní ve skutečnosti vzdalovali, takže se dostaneme do úplně jiné části, než jsme původně plánovali.“

„A k Midgardu?“ zeptal se Loki.

„Jsme teď od něj určitě mnohem dál, než jsme byli předtím,“ oznámil mu Tony. „Takže budeme muset překonat několik soustav v Mléčné dráze, abychom se tam dostali, mnohem víc, než jsme plánovali.“

„Tak jaká je ta špatná zpráva?“ zeptala se Juyu.

„Říkal jsem, že není nutně špatná, jen není tak dobrá,“ uklidňoval je Tony. „Naše mapy z téhle oblasti jsou neúplné, takže… žádný hyperprostorový skok.“

„Ale když nemůžeme letět plnou rychlostí, potrvá nám roky překonat i jen malé vzdálenosti,“ zamračil se Loki.

„Řekl jsem ‚nekompletní‘ ne ‚neexistující‘,“ připomněl mu Tony. „To znamená, že budeme muset letět pomalu alespoň pár měsíců, než budeme moct pomyslet na opětovné přepnutí na hyperpohon. Potřebujeme se dostat na okraj naší mapy, pokud se chceme vyhnout tomu, že do něčeho narazíme.“

„V porovnání to bude velmi pomalé,“ konstatoval Drongo.

„Jsem si toho vědom,“ přikývl Tony. „A taky protože se budeme pohybovat tak pomalu, budeme mnohem náchylnější k útokům a dalším nepříjemným věcem, které se nacházejí v hlubokém vesmíru, jako jsou pole asteroidů a další podobně úžasné záležitosti.“

„A co energie?“ chtěl vědět Loki. „Máme jí dost na tak dlouhou cestu a poté na použití hyperpohonu?“

„No, provedl jsem pár výpočtů, a i když to na můj vkus bude trochu moc těsný, nedělal bych si s tím starosti,“ odpověděl Tony. „Takhle pomalý let spotřebovává směšně malé množství energie, ale jen pro jistotu budeme dál udržovat spotřebu energie na minimu, takže většina částí lodi musí zůstat uzamčená.“

„Tohle bude delší cesta, než co jsme plánovali po opuštění Sakaaru,“ poukázala Juyu. „Máme dost jídla a všeho?“

„Máme dost vody, to je jisté. Je tu filtrační systém, takže voda nám zcela určitě nedojde. A pokud jde o zbytek? Tomu bychom měli věnovat pozornost. Neumřeme hlady, ale bylo by chytrý zavíst na všechno příděly, jen pro jistotu, takže nedojdou zásoby.“

„Jak to, že tohle nejsou ‚špatné zprávy‘?“ zeptala se Juyu.

„No, mohli bychom být ztracení v hlubokém vesmíru bez jakékoliv představy, kam jít, jen bychom putovali, dokud by našim generátorům nedošla energie a pak bychom všichni pomalu zemřeli, no… možná až na Lokiho. Můžeš umřít hlady nebo zimou?“ Loki jen pokrčil rameny. Tony předpokládal, že ani on nevěděl, jestli by se to mohlo stát nebo ne.

„Dobře, takže několik měsíců trochu míň jíst zní ve srovnání s tímhle neuvěřitelně dobře,“ přiznala Juyu.

„Měli jsme štěstí,“ přikývl vážně Drongo.

„Připadá mi neuvěřitelně znepokojivé, že se tahle situace pro nás počítá jako ‚štěstí‘,“ odfrkl si Tony. „Ale jo.“ Po jeho slovech zavládla všeobecná atmosféra souhlasu, takže Tony alespoň věděl, že není se svými pocity sám.

ooOoo

Dny začaly plynout ještě jednotvárněji než dřív. Tony věděl, že to bylo jen proto, že si mnohem víc uvědomoval, jak pomalu letěli. Díky tomu měl pocit, že se mu všechno vleče. Byl si jistý, že za pár týdnů, až se všichni uzdraví a zvyknou si na svá nová omezení, se tak cítit přestane. Pro tuto chvíli dělal, co mohl, aby na to nemyslel. To znamenalo práci, samozřejmě bez dílny. Takže od té doby, co ji museli odstavit, převzal Tony Lokiho stůl v jejich pokoji. Dobře, ne že by ho Loki mohl používat, kvůli svým zraněním, ale stejně mu to v několika následujících dnech po útoku vysloužilo docela dost přimhouřených pohledů.

Loki byl ohledně své skříňky a stolu stejně pichlavý, jako Tony ohledně své pracovní plochy, ale jen proto, že se Tony nemohl dostat do své dílny, to neznamenalo, že mohl přestat pracovat, protože to opravdu-opravdu nemohl. Lokiho to vůbec nepotěšilo. Po dlouhé době od něj Tony schytal první vražedný pohled, když položil jednu z jeho ampulek na špatnou poličku, zatímco uklízel stůl. Byl si poměrně jistý, že kdyby ho Loki neměl rád, utrhl by mu hlavu nebo by mu přinejmenším zlomil pár kostí. Byl to přesně ten druh vražedného pohledu.

Tony se ho ani nesnažil usmířit slovy, věděl, že by to nefungovalo. Takže místo toho později toho dne použil svá ústa způsobem, kterým bohovi uhladil načepýřené peří. A že si dal záležet. Pořád se nemohl přestat uculovat, když si na to vzpomněl. Loki nebyl v posteli žádný řečník, ale i tak vydával ty nejsensačnější zvuky. Nikdo nemohl Tonyho nařknout z toho, že by se bál hrát nečestně. Měl stůl, na kterém mohl pracovat a Loki byl jen mírně nespokojený. Tony to považoval za vítězství na všech frontách. Zvlášť proto, že Loki poznal, že ho podplácí a neměl proti tomu absolutně žádné námitky.

Tonymu tenhle drobný fakt došel poté, co se mu ho poprvé podařilo usmířit dary. Komukoliv jinému by se to zdálo povrchní, ale Tony věděl, o čem tohle bylo. Slova mohla lhát, skutky byly upřímné. Když Tony stráví hodiny tím, že mu vyrábí alyndorské chrániče paží jako nabídku smíru, je to lepší a opravdovější gesto než několik dobře míněných omluvných slov. Zvlášť na začátku, kdy jeden druhému tolik nevěřili. Každý, kdo uměl mluvit, mohl předstírat upřímnost. Loki to věděl lépe než kdokoliv jiný. Někdy se mluvení pochopitelně nedalo vyhnout, protože některé záležitosti musely být řečeny nebo vyjasněny, ale dary byly většinou lepší. Pepper by se otřásla – nebo by se do něj zabodla pohledem – kdyby ho slyšela říct něco takového, protože s množstvím peněz, které měl, byly luxusní dary v jeho starém životě na denním pořádku. Koupit drahé auto nebo šperky bylo asi stejně tak obtížné jako si objednat pizzu nebo jednoduše říct Jarvisovi, aby to udělal za něj. A někdy Tony opravdu reagoval bezmyšlenkovitě, pokud šlo o nakupování dárků, zvlášť když se něco zdálo v nepořádku.

Tady tomu ale bylo jinak. Neměl tu své peníze. Jediné věci, které mohl dát, byly ty, které mohl vyrobit svýma vlastníma rukama nebo pak svou pozornost. Neměl nic jiného, co by mohl darovat, ale tohle stačilo. Tady nebyl bohatý, nebyl slavný nebo milovaný hrdina. Byl vynálezcem, který uměl ve své dílně sestavovat různé věci, na vrch toho tak trochu vesmírným pirátem, možná napůl obstojným velitelem lodi. Bylo to bizarní, nezvyklé a podivně osvobozující. Ale stačilo to. Aspoň Lokimu to stačilo.

„Zdáš se ponořený velmi hluboko ve svých myšlenkách,“ řekl muž, kterým se v mysli právě zaobíral. Nebylo na tom nic divného. Loki okupoval jeho myšlenky velice často.

„Jo, přemýšlím o tom, jak jsem si podivně zvykl být beze všeho, co jsem předtím vždycky měl.“

„A to je co?“ zeptal se bůh, když kráčel blíž k místu, kde Tony stál vedle stolu a vyndaval si nářadí. „Tvá sláva, tvé bohatství, zbožňující masy, zástup milenců?“

„Všechno… ale to poslední mi ani nechybí.“

„To rozhodně doufám,“ zamumlal Loki potutelně, když přešel až k němu a objal ho pažemi kolem pasu, až se zády tiskl na Lokiho hruď.

„Ou, hej, dávej pozor na svý ruce, nejsi pořád zraněný?“ ptal se a hned se díval dolů. Loki odtáhl ruce od jeho břicha a obrátil je dlaněmi vzhůru, pak si vyhrnul košili, aby ukázal předloktí. Kůže vypadala růžově, neměla obvyklou bledou barvu, takže musela být pořád ještě tenká a citlivá, stěží uzdravená, ale aspoň už ne spálená.

„Jsem v pořádku,“ ujistil ho.

„Pořád to vypadá trochu citlivě,“ staral se Tony.

„To je,“ souhlasil Loki, jak si opíral bradu o Tonyho rameno. „Nová kůže má tendenci být taková. Takže i když by bylo nepříjemné muset se ohánět čepelí, jsem v pořádku a dokonale schopný je používat.“

Ne že by mu Tony nevěřil, když říkal, že se popáleniny během pár dní uzdraví, ale stejně se mu ulevilo, že ho viděl zase celého. To skoro škubnutí, kterého si všiml pokaždé, když Loki zvedal něco konečky prstů, jako jídlo nebo sklenici nebo cokoliv jiného, ho přimělo škubnout sebou taky. Kdyby si nebyl vědom faktu, že by zemřel strašlivou a bolestivou smrtí, přiměl by ho, aby se nechal od Tonyho krmit. Ale neudělal to, protože Loki byl hrdý a cítil by se dotčeně. To věděl. Byl absolutně odhodlaný tuhle záležitost se vztahem tentokrát nepodělat. Byl to dobrý pocit, nemuset se strachovat, že každý druhý den něco zpacká. Ale i tak mu prošlo pomáhání s několika málo věcmi, jako zavazování tkanic na Lokiho oblečení, takže se necítil úplně k ničemu. A zase, každý je vítěz.

„Co ten směšný úsměv na tvé tváři?“ ptal se Loki.

„Uvažuju o tom, jak jsme úžasní,“ odpověděl Tony.

„A to proč?“

„Jen tak.“

„No, o tom se nebudu hádat,“ prohlásil Loki se smíchem v hlase. „Samozřejmě jsme,“ pokračoval, jak se tak nakláněl blíž k Tonyho uchu. „Výjimeční.“

„A brilantní,“ dodal Tony, když ucítil Lokiho rty na svém uchu. Loki souhlasně zabroukal. „Nemluvě o přitažlivosti,“ pokračoval pak a Loki ho lehce kousl do ucha, než se vydal dolů, aby ho políbil na krk. Loki měl jeho krk rád a Tonyho ten fakt velice těšil. Naklonil hlavu na stranu, aby muži usnadnil přístup a bůh bez váhání sklouzl rty a jazykem níž, aby prozkoumal nabízenou kůži.

„Neměli jsme čas na oslavu,“ podotkl Loki tiše, se rty stále přitisknutými k Tonyho krku, kde mu dýchal na kůži, až se mu tam v reakci okamžitě objevila husí kůže.

„Oslavu?“ zeptal se Tony s drobným úsměvem.

„Že jsme naživu,“ odpověděl Loki a kousal ho na místě, kde se krk setkává s ramenem, zatímco se jeho paže utahovaly kolem Tonyho pasu.

„No, já nevím, trochu jsme oslavovali včera,“ oponoval mu Tony. Loki si se smíchem odfrkl.

„To nebyla oslava,“ odvětil. „Bezostyšně jsi mě podplácel kvůli mému stolu jen proto, že jsi moc líný, aby sis přinesl další.“

Tony se zazubil. „Vinen, ale miluješ to a ty to víš.“ To mu vyneslo další kousnutí, tentokrát tvrdší a Tony ostře nasál vzduch. Jedna Lokiho ruka putovala dolů, aby ho pevně uchopila za boky a přitáhla si ho ještě blíž. Byl už tvrdý z toho, co Loki prováděl s jeho krkem, ale z pocitu Lokiho odpovídající tvrdosti, jež se mu tiskla k zadku, měl v kalhotách rázem ještě těsněji.

„Hmm, fajn, pojďme slavit. Pojďme slavit hodně,“ souhlasil. „Jsem otevřený všem druhům oslav.“

Ne že by byli „cudní“ nebo tak, ale zažívali tolik život ohrožujících situací a měli tolik práce, než aby si opravdu mohli užít společnosti toho druhého. Tony musel pracovat na technologii a svém obleku, Loki hodně meditoval, seznamoval se s kosmem kolem nich nebo tak něco, a pak tu byl Tonyho mentální trénink. Museli se rozhodovat, vybírat trasy, planety, na kterých přistát, rozhodovat, co můžou prodat, co potřebujou koupit, a to ani nepočítal všechny ty trable, do kterých se dostávali s až směšnou pravidelností. Prostě neměli možnost strávit jen tak celý den spolu, jenom se povalovat a užívat si jeden druhého. Poslední příležitost měli, když je Juyu zamkla. Takže se poznávali, rukama a prsty, ústy a jazyky, což bylo vždy uspokojující, vzrušující, omamné, ale nikdy to nestačilo. Tony si nemyslel, že by to někdy mohlo stačit. Loki se velmi lišil od kohokoli, s kým kdy byl a ne jen proto, že měl tendenci tíhnout více k ženám než k mužům.

Lišil se v tom, jak jeho dlouhé prsty prozkoumávaly Tonyho kůži, jak jeho talentovaná ústa objevila všechna správná místa na jeho krku a čelisti. Jak pevně Tonyho svíral, jak ho držel v objetí. Vždycky si uvědomoval Lokiho sílu, v momentech, jako byly tyhle, důkaz o tom mu vysílal slastné rozechvění dolů po páteři. Zatlačil boky dozadu a Loki mu třením vyšel vstříc, což ho přimělo velmi potěšeně zabručet. Nešlo o to, že by bylo obtížné v Lokiho přítomnosti ztvrdnout, protože byl neskutečně nádherný, ale pořád si ještě nezvykl na způsob, jakým se mu penis napínal v kalhotách jen kvůli tomu. A skutečnost, že Loki byl vždycky právě tak nedočkavý jako on, ho jen vzrušovala o to víc.

Tony vždycky věděl, co v posteli chce a nikdy se nestyděl své potřeby vyjádřit. Natáhl se rukou dozadu, zabořil prsty do Lokiho dlouhých vlasů, pevně je sevřel a přitahoval si ho blíž, pootočil se právě tak dost na to, aby zpečetil jejich rty v drsném francouzském polibku. Loki mu s hlubokým stenem polibek dychtivě oplácel a boky se o něj třel tvrději. Tony se po chvíli odtáhl, aby se párkrát ostře nadechl. Lokiho červené rty teď ostře kontrastovaly s jeho bledou hladkou pokožkou. Takový pohled Tonyho nikdy neomrzí.

„Ošukej mě,“ vydechl, aniž by pustil Lokiho vlasy. Z téhle blízkosti viděl, jak se mu rozšířily zorničky, načež ho bůh vtáhl zpátky do polibku. Když ho Loki pustil, úplně se stáhl a otočil Tonyho čelem ke stolu. Potom beze slova škubnul jeho páskem a rozepnul mu kalhoty, bez cirátů mu strčil ruku do spodního prádla a pevně ho uchopil. Tony zasténal a položil ruku na stůl, aby udržel balanc, pak zesílil sevření v Lokiho vlasech.

„Netrpělivý, hmm?“ zeptal se.

„Vždycky, pokud jde o tebe,“ odpověděl Loki, když ho začal hladit. Ruka na jeho boku se pohnula, aby z něj stáhla kalhoty o něco víc a vzniklo tak víc prostoru a Tony si vážně vůbec nestěžoval. Lokiho stisk byl pevný a jistý a už věděl, jak měl Tony rád, aby se ho dotýkal. Sevřel prsty, kdykoliv pohnul rukou nahoru, stiskl hlavičku jen o něco tvrději, pak ho třel palcem přes špičku.

„Já si nestěžuju, ale vážně mě chceš šukat u stolu?“ zeptal se, když si olízl rty. Jeho boky se teď pohybovaly, lehce přirážel do Lokiho ruky.

„Už nějakou dobu přemýšlím o tom, že bych tě ohnul přes tvůj pracovní stůl,“ odpověděl Loki hříšně sugestivním tónem.

„Jo?“

„Hmm, svlékl bych tě donaha a tiskl bych ti ruce na desku stolu, zatímco bych si tě bral. Takže pokaždé, když bys tam pak pracoval, by sis na to vzpomněl.“ Tony vydal táhlý sten, možná z toho mentálního obrázku a způsobu, jakým mu Loki vydechl ta slova do ucha, nebo možná proto že to byl okamžik, kdy se Loki rozhodl pustit jeho ptáka, aby vzal do dlaně jeho varlata.

„To uděláme později,“ rozhodl Tony a nechal svou hlavu klesnout dozadu na Lokiho rameno.

„Och ano, uděláme,“ slíbil Loki.

„Ale protože tady máme postel…“ začal Tony.

„Pak si vlez na ni,“ navrhl Loki, vytáhl ruku z jeho kalhot a ustoupil hned poté, co Tonyho naposledy políbil na krk. Tony se nehodlal začít hádat, strhl ze sebe košili a hodil ji na židli, pak si vytáhl kalhoty, aby přes ně nezakopl. Díval se, jak Loki přešel ke své skříňce, zatímco on sám padl na postel, aby se zbavil bot a pak i kalhot. Netřeba ztrácet čas svlékáním, když mohl být nahý. Tak spěšně odhodil své oblečení a rozvalil se na posteli. Nikdo ho nemohl obvinit, že je cokoli jiného než nestoudný.

„Co je to?“ zeptal se, když se Loki otočil zpátky a velmi si užíval způsob, jakým si ho bohovy oči prohlížely, nohy bezstarostně roztažené, jedna ruka pod hlavou, druhá spočívající na břiše, penis tvrdý.

„Květinový olej,“ odpověděl Loki hladce. „Koupený na Sakaaru,“ dodal, když přecházel blíž a upustil ampulku na postel. Pak si začal rozšněrovávat tuniku. Oh, Tonymu se líbilo, když to měl s představením. Ani si nevšiml, kdy začal líně hladit sám sebe, jen sledoval Lokiho, jak se zbavil své tuniky, pak si přetáhl tílko přes hlavu a odhalil svá široká ramena, hladký hrudník a břicho. Tony ho chtěl olíznout, přejet mu jazykem přes břišní svaly a hruď, přisát se mu k bradavkám a kousnout ho do klíční kosti. Těsné tmavé kalhoty mu spočívaly nízko na bocích, a zatímco Loki si na kalhotách rozvazoval tkanice, Tony zíral na jeho nádherné kyčelní kosti. Jo, je chtěl olízat taky.

Pokud by mu celé tělo nevřelo potřebou, velmi specifickou hluboce-bolavou potřebou, požádal by o změnu plánů, protože si prostě nedokázal představit moc věcí dokonalejších než Lokiho dlouhé nohy obtočené kolem něj, jeho silná stehna jak ho sevřou a nepustí. Později, ano, opravdu nebylo konec všem věcem, které chtěl s Lokim dělat.

Loki si stáhl z vlasů stuhu, jakmile se zbavil oblečení, protože Tony už předtím jeho ohon poničil. Pak konečně vylezl na postel a Tony neztrácel čas, přitáhl si ho na sebe, aby ho znovu políbil a pocítil, jak se jeho tělo tiskne těsně k jeho.

„Vážně bychom tohle měli dělat častěji,“ vydechoval Tony mezi polibky, zatímco se pod Lokim pohyboval, otíral se svými boky o jeho.

„Ano, měli bychom říct vesmíru, aby nám dal více volného času,“ odpověděl Loki. Tony se zasmál, ale zvuk jeho smíchu ztlumila Lokiho ústa. „Teď se otoč.“

Znovu, Tony se nehádal, bylo to už docela dávno, co tohle dělal – na své třicáté narozeniny, pokud si pamatoval správně – takže byl všemi deseti pro nejpohodlnější pozici. Loki ho políbil vzadu na krku, když se nad ním naklonil, pak ho olízl dolů po páteři a dotýkal se ho ústy na kůži mezi lopatkami. Jeho ruce se mu rozeběhly po zádech, doširoka roztaženými prsty se mu zarýval do kůže, nenasytně majetnicky se ho dotýkal. Pokožku měl chladnou jako vždycky, takže jeho dotek za sebou zanechával husí kůži.

„Už žádné škádlení,“ postěžoval si Tony.

„Kdo je teď netrpělivý?“ zeptal se hravě Loki, ale ruce odtáhl. Doufejme, že proto, aby si podal olej.

„To je pravda,“ potvrdil Tony, když se zvedl na ruce a kolena. „Jsem tady, netrpělivej a povolnej. Tak s tím něco udělej.“

Loki mu odpověděl kluzkým prstem, kterým mu zajel mezi půlky, přes otvor a pak dolů za varlata, kde zatlačil na malý kousek kůže. Tony znovu zasténal, protože tohle už bylo ono. Zdálo se, že Loki s jeho škádlením opravdu už přestal, protože okamžitě začal prstem třít semknutý okraj, roztíral kluzký olej na něj a kolem něj. Neohlédl se, ale věděl, že Loki sledoval svou vlastní ruku, sledoval svůj prst, když jím konečně pronikl dovnitř, prostě to věděl. Tony miloval jeho prsty, vážně jo, ale nikdy je nemiloval víc než teď. Bože, kolikrát na tohle, kurva, myslel.

Loki si pohrával s okrajem, pohyboval svým prstem kolem dokola, dovnitř a ven, ne moc rychle, ale ani ne přehnaně jemně. Tony si nemusel říkat o to, aby přidal další prst. Loki se pak nad ním opět sklonil, přitiskl se mu ústy ke kůži a líbal ho, olizoval a kousal, zatímco pohyboval svými prsty, nejprve pozvolna a mělce, ale rychleji jak vteřiny ubíhaly. Tony byl vzrušený dost na to, aby ho to nebolelo, ještě ne, věděl, že to bolet bude, ale teď cítil jen potěšení. Ztrácel se v něm. Jeho mysl se zklidnila, jeho myšlenky zpomalily až k bodu, kdy dokázal myslet jen na pocit svého rychle bušícího srdce, měkké rty na své kůži a šikovné kluzké prsty, které ho roztahovaly. Dokonce si ani neuvědomoval zvuky, co se mu linuly z úst, drsné vzdechy a radostné steny. Pak jeho tiché zvuky nahradilo hlasité sténání, protože Loki stočil a ohnul své prsty natolik dobře, aby se mu palce u nohou zkroutily slastí.

„Oh, pokračuj v tom,“ vybídl ho Tony, pak rukama pevně sevřel prostěradlo, protože Loki ho poslechl. Brzy přijde o rozum. Nejsladší druh mučení, tohle to bylo. Věděl, že roztáhl nohy šířeji a taky že vycházel vstříc jeho prstům, nutil je klouzat do sebe hlouběji. Nikdy se neostýchal, pokud šlo o jeho potěšení a nehodlal s tím začínat teď.

Třetí prst pálil trošku víc než první dva, ale zaplavovala ho sladce vysoká hladina endorfinů, takže bolest sotva zaregistroval, nárazy potěšení to jen umocňovalo. Celé tělo měl napjaté a vzrušené. Dychtivost to ani nevystihovala. Začal pociťovat naléhavost, chtěl víc, mnohem víc. Řekl to také nahlas a odpovídající zvuk od Lokiho mu způsobil mrazení podél páteře. Bylo to až živočišné způsobem, jaký u Lokiho viděl jen zřídka. Tentokrát ho však nestravoval hněv, ani zdaleka.

Už je to hodně dlouho, co tohle dělal, takže možná víc než tři prsty by byly lepší, ale v tuhle chvíli se o to vážně nestaral. Věděl, že byl dost roztažený. Nebyl si jistý, jestli o to požádal nahlas nebo jestli jeho tělo dávalo jeho myšlenky jasně na srozuměnou, ale Loki každopádně dostal zprávu a prsty vytáhl. Když se jedna jeho ruka vrátila a pevně ho sevřela na jedné hýždi, aby ho doširoka roztáhla, kousl se do rtu. Pak to ucítil, silnou kluzkou hlavičku Lokiho penisu, jak do něj proniká. Konečně sakra. O tomhle snil s otevřenýma očima.

Jakmile byla špička uvnitř, Lokiho druhá ruka se rozprostřela na jeho druhé hýždi a obnažila ho. Tony o tom ani nepřemýšlel, jenom trochu víc roztáhl stehna dál od sebe a nachýlil boky, protože jestli se Loki rád díval na to, jak pomalu klouže dovnitř, jak se ten kroužek svalů napíná kolem jeho penisu, pak mu nabídne ten nejlepší pohled. Loki ho odměnil hlubokým nesouvislým zasténáním a pevnějším sevřením prstů a pro Tonyho bylo více než uspokojující to slyšet a cítit. Loki na to šel mučivě pomalu, ale i kdyby se Tonyho jeho mysl snažila přesvědčit, aby věci urychlil, jeho tělo mu později poděkuje za to, že nespěchali. Vždycky si představoval, že on a Loki se střetnou výbušně, že dojde na roztrhané oblečení, škrábance a kousance, že oni skončí ve spleti končetin na posteli v rychlém a drsném šukání. Ta představa se mu líbila, vážně jo, ale tohle bylo lepší, byla to pomalu hořící touha, která zažehla jeho tělo, jako žhavé uhlíky a doutnající železo. Žádné výbuchy, ale velmi spalující oheň přímo v samotném jeho jádru.

Loki mu obtočil paži kolem pasu, když se ocitl celý uvnitř, znovu přiložil rty k Tonyho zádům, drsně mu dýchal do kůže, a Tony mohl dokonce cítit, jak silně mu buší srdce. Pak si ho narovnal, přitáhl si Tonyho k hrudi, nahoru na kolena s většinou jeho váhy spočívající na bohu. Se změnou pozice se změnil úhel a Tony zasténal ze způsobu, jakým se Lokiho penis posunul trochu víc dovnitř, jak vklouzl ještě hlouběji. Jedna paže mu zůstala kolem pasu, druhá se mu objevila na hrudi. Lokiho boky se zhouply plynule dopředu, když se jeho prsty rozprostřely přes obloukový reaktor a Tony zalapal po dechu. Znovu se natáhl dozadu, potřeboval se něčeho držet, tak opět sevřel prsty v Lokiho vlasech. Druhou ruku položil na vršek té Lokiho kolem svého pasu. Kdyby nebylo té druhé držící ho na místě, mohl by se převrátit, což Loki jistě chtěl.

Loki se začal pohybovat, pomalé kolébání jeho boků se proměnilo v hlubší přírazy a Tonyho mysl vypnula. To proto tolik miloval sex, byla to jediná příležitost, kdy tohle mohl udělat. Loki ho nejdřív šukal pomalu, ale hluboce, přiměl ho pocítit celou svou délku, když se pomalu vytáhl a pak se zasunul zpátky dovnitř. Pak začaly být jeho pohyby drsnější, i když nezvýšil rychlost. Trvalo mu okamžik si uvědomit, že ty tiché lámané zvuky nepocházely od něho a to ho přimělo chtít Lokiho dostat ještě blíž a hlouběji, bez ohledu na to, že nebylo fyzicky možné být někomu ještě blíž.

Loki zabořil svou tvář do jeho krku, kousal a sál jeho kůži, ale po chvíli ho Tony zatahal za vlasy, aby ho od sebe odtáhl.

„Ne, chci tě slyšet,“ zasupěl a Loki v podstatě zavrčel a zarazil se do něj ještě tvrději. Oh, bude muset udělat víc než tohle, pokud ho chtěl umlčet. Tony vycházel svými boky vstříc Lokiho pohybům, setkával se s ním, povzbuzoval ho. Ruka na jeho břiše se posunula dolů k jeho bokům a sevřela ho tak silně, že si byl jistý, že bude mít modřinu, ale Loki se začal pohybovat rychleji. Rychleji, ale ne dost rychle, protože Tony cítil, že se dostává blízko a byl smrtelně odhodlaný dostat víc, než se tak stane.

Přitáhl si Lokiho za vlasy blíž a otočil mu hlavu, dokud se jejich ústa téměř nesetkala. Nepolíbil ho, jen je držel blízko, aby dýchali stejný vzduch.

„No tak, sakra, chci tohle cejtit celý dny,“ pobídl ho. „Hezky do mě zabuš, zvládnu to.“

Loki mu ani nedal čas, aby viděl, jaký efekt jeho slova měla, protože okamžitě zvedl tempo a Tonymu to doslova vzalo dech. Bože, kurva ano, tohle je ono.

Pleskavý zvuk jejich těl, která se setkávala s takovou vehemencí, přehlušovaly jejich hlasy. Tony byl hlučný a bylo mu to u prdele, protože to byl dobrej pocit, lepší, než si představoval. Sténal a mluvil, blábolil slova v potěšení. Loki dýchal drsně, hned vedle jeho ucha, a ty zvuky, které z něj vycházely, zněly naléhavě, téměř zoufale. Jo, tohle už nebude moc dlouho trvat. Nemusel k tomu Lokiho ani pobízet, jeho ruka se mu z boku sama přesunula dolů, aby pevně sevřela jeho penis a rychle po něm přejížděla. Tony obemkl svou vlastní ruku kolem té Lokiho a nebyl to jen zbytek oleje na bohově ruce, co dělalo citlivou pokožku kluzkou. Posloužil i preejakulát, Tony byl blízko, tak blízko. Jen ještě trochu, už jenom trochu.

Nedosáhl, ale přímo se vřítil do svého vyvrcholení, přirážel vzhůru do Lokiho ruky a zpátky dolů na jeho penis, když se mu sevřely svaly a zastřely smysly. Věděl, že svíral Lokiho vlasy možná trochu moc silně, ale jeho orgasmus byl příliš ochromující, než aby se o to staral. Kdyby byl takový ten stydlivý typ, určitě by ho zvuky, které vypouštěl z úst, uvedly do rozpaků, ale to on nebyl, takže se trapně necítil.

Okamžik předtím, než Loki vyvrcholil, znovu Tonyho kousl do ramene a to z něj vymámilo další hlasitý sten. Určitě mu tam zůstanou stopy zubů, i když kůži neprokousl. Lokiho boky se po několika posledních mocných přírazech zastavily a on pak olízl a políbil známku po kousanci, kterou mu zanechal, než si položil hlavu vedle té Tonyho. Posadil se na paty a Tonyho vytáhl sebou. Penis měl uvnitř něj stále tvrdý, takže Tony potěšeně zasténal, když v podstatě zajel do Lokiho klína. Byl špinavý, pokrytý potem, slinami, olejem a spermatem, ale cítil se naprosto báječně. Tohle rozhodně potřeboval.

„Páni, jo,“ vydechl Tony a snažil se chytit dech. „Bylo to ohromný.“

Loki ho pořád držel. Tonyho penis už pustil před chvílí a položil mu ruku zpátky kolem pasu, kde ji měl předtím. Tony se ani nestaral o to, že mu tím tak rozmazává sperma po kůži. Loki jen pořád zrychleně dýchal a neodpovídal.

„Rozhodně žádám repete,“ informoval ho Tony s úsměvem. Ale opět se neozvala žádná odpověď, tak se zamračil. „Loki?“

Bohovy paže se kolem něj utáhly, přes hrudník i pas. Něco bylo… špatně.

„Loki, děje se něco?“ zeptal se opatrně a snažil se zase nastartovat mozek.

„Ne,“ odpověděl muž tiše, téměř bez dechu. „Ne,“ opakoval o něco jistěji. „Všechno je… perfektní. Je to dokonalé,“ řekl a znovu pohřbil tvář v Tonyho krku. Dobře, něco bylo určitě špatně, víc než jen trochu špatně. Nelíbilo se mu slyšet tu břitkost v jeho hlase, ten syrový tón, který se mu nepodařilo zcela skrýt.

„Dobře,“ řekl. „Pusť mě,“ požádal ho. „Chci se na tebe podívat,“ dodal, když Lokiho paže hned nepovolily pevné sevření. Poté se mohl zvednout na kolena, Loki z něho vyklouzl, jo, tohle bude vždycky divnej pocit, zvlášť když cítil, jak z něj teď vytéká sperma a olej. Očista ale mohla počkat. Posadil se na postel a Lokiho vytáhl sebou, než mohl udělat něco hloupého, jako vstát z postele, protože se zdálo, že přesně to měl v plánu udělat. Nelehnul si, ale seděl Tonymu po boku. Tony mu zapátral ve tváři, ale byla frustrujícím způsobem uzavřená a těch pár věcí, které viděl v jeho očích a jeho pevně sevřené rty nebyly zrovna uklidňující.

„Řekni mi, co se děje,“ požádal ho. Nevěděl, jak se od nádherného dozvuku dostali k tomuhle, takže musel vědět, co se dělo v Lokiho hlavě a co to způsobilo.

„Nic se neděje,“ odpověděl, nepřesvědčivě, jen tak mimochodem. Posunul ruku, aby Tonyho zlehka pohladil po břiše.

„No, něco tě právě teď očividně vyděsilo,“ poznamenal Tony. Loki si povzdechl a konečně se sehnul, rozvalil se napůl přes Tonyho tělo, spočívaje čelem na jeho rameni.

„Udělám tohle správně,“ prohlásil po chvíli tiše. „Já… neselžu ani to nepokazím,“ dodal se známkou vzteku na svá poslední slova. Tony se znovu zamračil.

„Proč bys…“ začal se ptát, ale lépe si to promyslel. „Není tu v čem selhat,“ řekl místo toho. „Tohle není nějaká zkouška, ve které potřebuješ obstát. Já jsem tak někdy přemýšlel. Ale my nejsme takoví. My rozhodně vůbec nejsme takoví.“

„To není…“ začal Loki, ale Tony ho přerušil.

„Nic nezničíš,“ prohlásil pevně. „Já vím, že ne, nemusíš to dokazovat. Věřím ti.“

Loki konečně zvedl hlavu, aby se na něj podíval. Poslední stopy jeho masky odpadly v posledních okamžicích. Tony si nebyl jistý, jestli ho kdy viděl takhle… nejistého, možná dokonce zranitelného. Díval se dolů na Tonyho, pátral v jeho tváři, nasával všechny detaily, jako by ujišťoval sám sebe, že byl opravdu tam.

„Já jen…“ začal, pak polkl. Jeho hlas potom vyzněl silněji a vyrovnaněji. „Nedostanu, co chci,“ pronesl. „Nikdy nedostanu, co chci.“ Zněl tak jistě, když to říkal, jako by mluvil o nějakém univerzálním zákonu přírody. „Rozbíjím věci. Ničím je. Já…“ potřásl hlavou. „Všechno skončí v plamenech.“

Tony na něj chvíli zíral a přemýšlel o všech věcech, stovkách nebo možná dokonce tisících věcech, které se v Lokiho dlouhém životě staly, které ho v tom utvrdily, všechno to v něm zakořenilo tak hluboko, že to teď nedokázal skrýt. Něco uvnitř ho z toho silně zabolelo.

„Tohle mít budeš, dobře?“ ubezpečil ho a ve snaze uzamknout jejich pohledy se natáhl, aby mu položil ruku na tvář. Potřeboval, aby tomu věřil a protože neviděl důvod, proč to neříct, pokračoval. „Miluju tě, víš.“

Loki se prudce nadechl a rysy mu trochu změkly, bolest v  očích se trochu utlumila.

„A já tebe,“ řekl a naklonil se, dokud se jejich čela nedotýkala. „Nemyslel jsem si, že jsem toho stále schopen,“ dodal. Tony mu zabořil ruku do vlasů, hladil ho po hlavě a rozmotával chomáče, které sám natropil.

„Ne, měl jsi své srdce po celou dobu, Tin Mane,“ poškádlil ho Tony s úsměvem, který hrozil, že se změní v  široké zazubení. Loki si odfrkl.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ odvětil a sklouzl dolů, aby si pohodlně lehl na postel, hlavou spočívající na obvyklém místě na Tonyho rameni.

„Další hloupá pozemská věc,“ vysvětlil mu Tony. „Ukážu ti ji, až tam budeme, ale říkám ti hned teď… nejsem Dorothy. Jsem čaroděj přinejmenším, možná lev.“ Loki ho píchl ostře do boku a Tonyho to rozesmálo. Odkazy na Zemi boha vždycky frustrovaly.

„Hloupý člověče,“ vrčel Loki bez skutečné nevole v hlase.

ooOoo

Další

ooOoo

 OBRÁZEK (odkaz vede ke kapitole na AO3, stačí srolovat úplně dolů :)

 

Mimochodem, teď víte, proč s tím bylo takovýho crcání :) Může za to TA scéna. Jakkoli se to může zdát k nevíře, nečetla jsem v češtině žádnou žhavou scénu už snad... rok, dva?... takže to byl docela problém, jelikož se mi nedostávalo vhodných jazykových prostředků. Doufám, že mě upozorníte, když by něco bylo hodně přes čáru, aby se budoucí čtenáři nehroutili smíchy ze židlí... :D

Páni, dneska jsem dost ukecaná, ale jednou za čas si to snad můžu dovolit, no ne? ;)

Tak zase příště, doufám, že v kratším intervalu :D (vesmír by jim měl připravit zas nějakou situaci, aby neměli čas na šmajchlování, chudák překladatelka :D )