BAtW 40

05.03.2019 19:18

 

Další kulatá kapitola, jupíí :)

Přeji příjemné počtení.

Sit.

 

Kapitola 40 – Obléhání

Orbita Mléčné dráhy

Pan Zkáza-a-beznaděj na druhém konci zněl docela hrozivě. Naštěstí měl Tony svůj způsob jak jednat s padouchy. Jeho mysl se opět nechala unést k onomu památnému dni, kdy nabídl Lokimu drink, jeho rty sebou zaškubaly a stočily se do úšklebku. Bojoval s Lokim, postavil se mu, když ten vězel v hlubinách svého šílenství, rozsévající na Zemi zkázu a chaos. Tenhle chlap s dunivým hlasem a krutým tónem ho zcela určitě zastrašit nemohl. K čertu, plivl do tváře i Jinému! Kdo si sakra tenhle chlap myslel, že je? Zřejmě neměl ponětí, proti komu stál. Tony přesně věděl, jak se vypořádat s výhružkami smrtí.

„Jo?“ ozval se po chvíli ticha. „Dobrý bože, taková přehnaná kompenzace? Chci říct, chápu tu výzvu, hlubokej vrčivej hlas, důraz na každý zvolna vyslovovaný slovo. Dodává to tomu hrůzu nahánějící dojem, ale existuje bod, kdy to začíná bejt trochu moc, víš. Pravděpodobně k tomu všemu ještě svedeš umlčovat pohledem, máš tenký rty a tmavý oči. Vsadím se, že budeš mít i výrazný obočí. Umíš hejbat každým zvlášť? Počkej, ty jsi nějakej ještěr, že jo? Výrazný obočí ti určitě chybí. To musí bolet. Obočí je docela důležitý. Ne tolik jako outfit, ale nechystám se pochybovat ani na sekundu, že nosíš černočernou… a kovovou možná. Máš na brnění hroty? Zníš tak trochu jako chlap s hroty na brnění. Já bych vážně nerad propíchl tvoji bublinu, ale hroty nejsou tak zastrašující, jak si asi myslíš.“

Dle očekávání zavládla na druhé straně chvíle ohromeného ticha. Pak Tony uslyšel pochechtávání, ale to nepocházelo z druhé lodi, Lokiho hlas by poznal kdekoliv.

„Ty drzý blázne, ty se opovažuješ…“ promluvil znovu chlápek z druhé lodi, hlas vzteklý.

„Jo-jo, ušetři mě,“ přerušil ho Tony. „Ty mi vyhrožuješ, já tě urážím, pak mi zase vyhrožuješ, je to jako nudná tenisová hra… ačkoli asi nevíš, co to tenis je. Je to sport… dobře, tak možná ani nevíš, co to je sport.“

Lokiho pochechtávání zesílilo. Znělo to, jako by se držel zpátky, jako by se kousal do rtů, aby se nesmál nahlas. To přimělo Tonyho se uculit. Už mohl cítit, jak se mu do žil vlévá adrenalin, takže nebylo těžké udržet míč ve hře.

„Zabít tě bude první věc, kterou udělám!“ zavrčel muž z druhé strany. „Tvá smrt bude pomalá a bolestivá a budeš prosit o mou milost!“

Tony se jen začal smát, protože vážně? Vážně? Tenhle zatracený bastard vážně neměl tušení, s kým mluvil. Nikdy si nebyl víc jistý, že šlo o prázdné hrozby. Jistě, mohl ho zabít, ale nekonalo by se žádné žebrání, nikdy. Jakého druhu bolesti by se měl bát? Nebylo nic, s čím se Tony nevypořádal už dřív.

„Poslouchej, ty velký zlý rádoby záporáku,“ začal pak Tony. „Je mi jedno, co si myslíš, že jsme vzali, vlastně je mi i jedno, jestli jsme to vzali nebo ne. Ale řeknu ti co: vkroč jednou nohou na moji loď a já tě zatraceně zlikviduju. Nebudu tě nutit prosit, prostě umřeš. Prostě a jednoduše. Jak ti zní tahle hrozba? Doufám, že se ti líbila.“

A s tím přerušil komunikační kanál. No, alespoň měl poslední slovo. Pak si všiml, že Loki se pořád tiše směje.

„Bavíš se, drahý?“ zeptal se.

„Starku,“ řekl. „Jsi šílený a já to miluju.“

Chystal se odpovědět, když znovu propukla všechna varování těsně předtím, než nový výstřel otřásl trupem lodi. Teď věděl, že je nesestřelí, takže se jednalo o téměř neškodné varovné výstřely.

„Dobře, takže… chystají se zaútočit, tak buďte všichni připravení,“ upozornil posádku a znovu se soustředil na svůj úkol.

„Opravdu jste ukradli to, co chtějí?“ zeptala se poté Juyu. „Myslela jsem, že jsme vzali jen mapy.“

„Nemám ponětí,“ odpověděl Tony. „Potom, co jsem našel několik prvních vhodných map, jsem opravdu neměl čas prohlídnout si každý disk zvlášť,“ odvětil. „Jsou někde v mojí dílně, nevím, co na nich je.“

Loki si jen odfrkl.

„Ne že bych nebyla fanoušek bojů na život a na smrt, ale… nemohli bychom to prostě vrátit?“ zeptala se znovu Juyu. Ach, Tony někdy zapomínal, jak mladá ve skutečnosti byla.

„Nezněl jako ten typ muže, který by jednoduše odešel, poté co by dostal, co chce,“ odpověděl Drongo dřív, než mohl Tony.

„Jo, zkusil by nás zabít tak jako tak,“ dodal. „Žádné námitky vůči našim pochybným skutkům, Drongo?“ zeptal se pak, jen pro jistotu.

„Mnozí by nazvali i náš útok na Aakar velmi pochybným,“ odpověděl obr.

„V pořádku, dobře že jsme si to vyjasnili.“

Tony obrátil svou plnou pozornost zpátky k lodi. Jeho hlavní soustředění se upíralo k obraně, ale oči z druhé lodi nespustil ani na okamžik. Nevypadalo to, že se chystali znovu vystřelit, tak uvažoval, co se bude dít dál. Jak měli v úmyslu dostat se na jejich loď?

Tahle otázka se v příštím okamžiku zodpověděla sama, když se z velké lodi vyhrnuly tucty malých transportérů (lusků?) a rapidní rychlostí zamířily jejich směrem. Vážně, celé to vypadalo jako roj.

„Jdou sem,“ oznámil. No, nebylo to tak špatné. Rozhodně to nebylo špatné, mohli se s tím vypořádat, žádný problém. Počítač mu dal vědět, že všechny tři kanóny se zapnuly téměř současně. „Doufám, že máte dobrou mušku,“ poznamenal.

ooOoo

Věnovat pozornost celému obrannému systému a věžičkám si žádalo mnohem víc soustředění, než jakýkoli úkol, který s DNI završil předtím. Byl si zatraceně jistý, že v případě útoku měli být na můstku i další, jež by kontrolovali některé věci prostřednictvím displejů, protože muset věnovat pozornost všemu najednou bylo trochu ohromující. Pokoušel se poslouchat konverzaci odehrávající se mezi Drongem a Juyu, kteří stříleli na lusky kroužící kolem nich jako mouchy, ale vážně to nevydržel dělat dlouho. Lusky neměly silnou výzbroj, takže po malé chvíli bylo zřejmé, že měli za úkol přilepit se na loď jako pijavice. Tony měl strašné tušení, že jakmile se to některému z lusků podaří, provrtají se do lodi.

Pak jejich skutečný útočník, hlavní loď, na ně začala opět pálit a teď Tony věděl, že jejím jediným cílem bylo oslabit jejich obranu, aby lusky mohly zaútočit. Dobrá taktika. On jim nedovolí uspět. Potřeboval teď převzít kontrolu nad některou z věží, a pak zaměřit jejich palebnou sílu na něco, co se přiblížilo příliš blízko, aby se to pověsilo na loď a to bylo zatraceně náročné. Když bylo DNI aktivní, neustále získával informace o všech věcech a na oplátku musel poskytovat příkazy a i když vážně vynikal ve schopnosti zvládat více věcí najednou, tohle bylo moc i na něj. Nikdy už si nebude stěžovat na Lokiho lekce v mentálním tréninku. Musel se naučit, jak se lépe soustředit. Opravdu to zatraceně potřeboval, protože tohle nevydrží dlouho. Teď to však musel překousnout.

Krátce ho rozptýlilo příchozí varování, že na okamžik došlo k odpojení hlavního generátoru a díky tomu si pročistil hlavu natolik, aby se dokázal soustředit i na jiné věci, než na příchozí lusky.

„Co děláš tam dole, Loki?“ zeptal se.

„Potřeboval jsem získat přístup k energii v generátorech. Odpojil jsem pro teď tvoji dílnu.“

Za normálních okolností by Tonyho naštvalo, kdyby někdo – dokonce i Loki – udělal něco s jeho dílnou bez jeho souhlasu, ale v tu chvíli ho jen ohromilo, že bůh vůbec zvládl něco takového udělat. Ten rychlý způsob, jakým Loki absorboval znalosti, ho pořád fascinoval. Ale přesto doopravdy nechtěl přemýšlet o tom, co nezbytné „úpravy“ udělali s generátorem a Tonyho věcmi.

Jeden z lusků málem přistál na průzorovém okně, takže tentokrát mohl Tony na vlastní oči vidět, jak se snažil připnout k lodi. To se mu nepodaří. Zabralo mu to sotva myšlenku stáhnout štíty na průzoru a silná kovová bariéra efektivně lusk sundala, přitom co se zavírala. Jako stěrače. Poté je znovu otevřel, protože se cítil lépe, když se mohl dívat ven vlastníma očima.

„Prosím tě, moc mi tam ty věci nezmasakruj,“ požádal pak Tony, protože jo, Loki uměl zacházet s technologií, ale přesto… postavil tam skoro všechno sám od nuly.

„Neboj se miláčku, nedojde k žádnému trvalému poškození,“ odpověděl Loki. „Pravděpodobně,“ dodal tónem, který znamenal, že se uculoval, protože byl pitomec. Dobře, tak teď, když o tom přemýšlel, bylo vlastně od Lokiho milé, že odpojil dílnu. Chystal se blbnout s generátorem. Pokud by se něco pokazilo, zatímco by byla připojená, mohlo by to usmažit veškeré jeho vybavení. No, doufejme, že to neusmaží žádný z jejich interních systémů, to by bylo vážně na houby.

„Dobře, dělej, co musíš. Jen nás všechny nevyhoď do povětří,“ prosil.

„To jsem neplánoval,“ odpověděl Loki příjemně. Aspoň nezněl ustaraně.

„Nemůžeme je sestřelit všechny, Starku,“ informovala ho pak Juyu.

„Sestřelte jich tolik, kolik můžete,“ řekl pevně a podařilo se mu udržet rovnováhu, když lodí otřásl nový výbuch. „Jestli se dostanou dovnitř, vypořádáme se s nimi.“

„Dostanou dovnitř?“ zeptal se Loki. Jasně, on byl jediný, kdo neviděl, co se děje.

„Hlavní loď vyslala nějaké malé lusky, myslím, že se snaží přichytit k lodi a provrtat si cestu dovnitř,“ vysvětlil Stark. Další nápor, nikoli přímý zásah, podlaha pod Tonyho nohama se sotva otřásla.

„Oh, skvělé… dobré vědět,“ okomentoval to Loki. „Varuj mě v případě, že se dostanou dovnitř.“

„Všichni to poznáme, jestli k tomu dojde,“ odpověděl Tony. Rád by zůstal s ostatními v kontaktu, ale věžičky si žádaly jeho pozornost. Bylo sakra špatné, že se nemohl soustředit na všechno zároveň, ale musel přiznat, že dokonce i jeho mozek měl své limity.

Vypadalo to, že se jim dařilo útoku bránit, když tu je hlavní loď začala dohánět, blížila se čím dál víc. Nemohl říct, že měl dost zkušeností ve vesmírných bitvách, aby věděl, co se sakra dělo. Neuvěřitelně ho to štvalo.

„Zdá se, že lusky se teď soustředí na spodní část lodi,“ poukázal pak Drongo. „Jsou tam nějaká slepá místa, kam naše obrana nesahá?“

Chvíli trvalo, než to Tony spočítal z pozice bočních děl a nejnižších věžiček.

„Jo, byly by to nějaké části na spodní straně,“ odpověděl. Kam věžičky nedosáhly, a děla se nemohla otočit. Pak otřásl lodí další výbuch.

„Dozvíte se nějak, pokud nás tam napadnou?“ chtěl vědět Drongo.

„Pokud se něco začne prořezávat dovnitř, budu to vědět,“ ujistil ho Tony. „Soustřeďte se na to, abyste se zbavili tolika těch bastardů, kolika to půjde.“

Musel najít způsob, jak monitorovat celou loď, aniž by se na to musel zcela soustředit, ale to bylo bez šance. Pokud se některý z lusků pokusil dostat dovnitř skrz spodní stranu, pak nákladový prostor (a jeho dílna) byly nejzranitelnější spolu s nejnižšími servisními koridory, z nichž jeden vedl od hlavního generátoru k systému podpory života. Což, jo sakra, nebylo dobré. Vůči útoku zezdola byli zatraceně bezbranní. Pokud by se dostali k jednomu z těch koridorů tam, mohli by je odříznout od vzduchu a topení, ne od energie, protože u generátoru byl Loki. Ale stejně, tohle nebylo dobré.

Vážně zvažoval, zda nebyl čas nasadit si oblek, ale nebyl si jistý, zda si může dovolit opustit na tak dlouho můstek. Což vážně… bylo k posrání.

Nová vlna otřásla celou lodí a Tony se zapotácel. Naštěstí se zachytil dřív, než mohl spadnout na zadek. Chystal se zeptat, jestli byli všichni v pořádku, když celý můstek potemněl. Způsob, jakým se DNI tak náhle odřízlo od jeho mysli, mu způsobil trochu zpětný náraz, ale nebolelo to… tolik. Před očima mu pořád tančili hvězdy a několikrát musel potřást hlavou, než přestal mít závrať. Věděl, že motory se zastavily a celá loď ustrnula, stačil jediný pohled ven, aby získal jistotu. Všechny obrazovky zmizely a Tony si strhl DNI obroučku ze své hlavy. Bylo by nemoudré mít ji na sobě, až se systém zase spustí.

„Slyší mě někdo?“ zeptal se. Byl si poměrně jistý, že jejich komunikace byla taky fuč, ale musel to zkusit. Neozvala se žádná odpověď, dle očekávání a Tony zaklel. No, v tom případě měl čas nasadit si oblek. Pořád ještě na můstku přechovávali nějaké zbraně, tak Tony jednu popadl a zamířil ven do tmy. Už znal každý koridor jako své boty, takže přinejmenším i ve tmě věděl, kam má namířeno.

Ten poslední výstřel buď zasáhl něco kritického, byl to nějaký typ speciálního EMP výstřelu, nebo ti hoši už byli uvnitř lodi. Žádná z těhle možností se mu moc nezamlouvala.

ooOoo

Nějakému nouzovému systému se muselo podařit zase naskočit, protože ne dlouho poté, co Tony opustil můstek, se světla zapnula, i když jen velmi tlumeně. Stačilo to, aby viděl, ale to bylo všechno. Pořád měli umělou gravitaci, tenhle systém byl funkční. To mu dávalo naději, že všechna ostatní podpora života byla on-line taky. Znovu se zeptal, jestli ho někdo slyší, ale když se neozvala žádná odpověď, rozhodl se od teď zůstat zticha. Pokud už byl někdo na lodi, neprospělo by prozradit svou pozici.

Potřeboval se dostat do své dílny. Začal se mnohem lépe spoléhat na své smysly a zbraň ve své ruce, ale stejně by se cítil tisíckrát líp, kdyby měl na sobě oblek. Nebo kdyby měl svou obvyklou velkou zbraň, ne pistoli, kterou si vzal. Rozhodl se, že začne pracovat na těch zbraních, které plánoval modifikovat, jakmile zažehnají tuhle krizi. Nemohl se spoléhat jen na svůj oblek, prostě nemohl. Neustále naslouchal sebemenším zvukům a přemýšlel, co dělali ostatní. Zřejmě ani oni spolu nedokázali komunikovat a Tony si byl zatraceně jistý, že děla byla teď taky off-line. Doufal, že se Drongovi a holkám podařilo sestřelit lusky, než k tomu došlo, ale měl podezření, že některé z nich přežily. To znamenalo, že i kdyby zatím na lodi nebyli žádní nepřátelé, velice brzy se to změní.

Byl si jistý, že Bee opustila kanón a odešla někam hledat svoji sestru nebo Lokiho, nebo možná Dronga, ti dva začínali být nerozluční. Pokud narazí na někoho, kdo nebyl členem jejich malého týmu, zabije ho. Tony se o ni nebál. Byla to tvrďačka a snadno dokázala kohokoli vyděsit. Potemnělé chodby jí mohly být v tomto ohledu také ku prospěchu.

Dronga zatím ještě neznal tak dobře, ale muž byl chytrý a Tony si o něj nemusel dělat starosti, že by udělal něco lehkomyslného. Ať už dělal cokoli, bude si počínat opatrně a chytře. Věděl, jak používat střelné zbraně a byl silný jako peklo, taky dobrý v boji. Vytře podlahu s jakýmkoliv ještěřím chlápkem, který bude mít tu smůlu, že se mu dostane do cesty. Takže žádné obavy ani o velikána.

Loki byl dole u generátoru a Tony věděl, že se chystal dokončit, cokoli začal, než kamkoliv půjde. Pokud se Loki mohl napíchnout na generátor, bude mít dost šťávy udělat… hodně. Tony si ani nedokázal představit, jak velkou míru magie tohle množství energie znamenalo. Možná to bylo to, na co se budou muset v tuto chvíli spoléhat. Neměl ponětí, co Loki plánoval, ale bude to efektivní. Tím si byl absolutně jistý. Loki se také uměl dokonale bránit sám. Nemohl si pomoct, aby si nedělal trochu starosti, ale věřil Lokimu, že se udrží v bezpečí. Loki byl přeživší, stejně jako Tony sám, bude v pořádku.

Ale Juyu… o Juyu se bál. Bude chtít vědět, kde je její sestra, a byla zatraceně lehkomyslná, když přišlo na Bee. Neměla u sebe zbraň, když mířila ke kanónům a Tony nevěděl, jestli by se zastavila, aby si jednu opatřila, než by se rozeběhla hledat sourozence. Jistě, ani ona nebyla hloupá nebo slabá, ale Tony nemohl vždycky předvídat, jak se zachová. Takže jo, doufal, že zůstane na místě, ale věděl, že ve skutečnosti pro to neexistovala nejmenší šance.

Přidal do kroku, chtěl se dostat do dílny co nejdřív. Neměl ponětí, co dělala druhá loď, ale měl hroznou předtuchu, že byla velmi-velmi blízko a spolu s ní i plaz s hlubokým vrčivým hlasem. Tony ho už nenáviděl každou buňkou svého těla. Ta neskrývaná ostrá hrana v jeho hlase ho nepěkným způsobem točila. A k tomu ještě, no, výhružky smrtí.

Uchem zachytil nějaký zvuk a otočil se, zbraň už pozvednutou a připravenou střílet. Spustil ji, když ze stínů vystoupila Beeina známá postava. Pokožku měla zelenou, ačkoli v mnohem tmavším odstínu než normálně, téměř černou. Dokonce i oči měla černé jako Drongo, namísto jejich obvyklé šarlatové barvy.

„Och, kamufláž, pěkné,“ poznamenal. Takhle mohla snadno splynout se stíny, její šedé šaty jí s tím taky pomohly. „Dílna,“ řekl. „Pak zkontrolujeme servisní koridory, abychom zjistili, co se rozbilo.“ Rozešel se a věděl, že ho dívka následovala, i když nemohl slyšet její kroky. „A můžeme mít malý problém se zamořením škůdci,“ dodal tiše. „Takže se budeme muset držet metody ‚nejdřív udeř a na nic se neptej‘, jo?“

Nemusel se otáčet a dívat se na ni, aby věděl, že s tím neměla problém, pokud se něco naučil, tak to, že Bee byla vždycky pro něco takového.

Ten výstřel přišel odnikud, Tony se ale sehnul a stejně tak i Bee, takže rána zasáhla jen zeď vedle nich. Tony se překulil a proklouzl na druhou stranu chodby, zády se tiskl ke zdi, zbraň pozvednutou. Vzápětí vystřelil zpátky, i když útočníka okamžitě neviděl. Pak si ho všiml a mohl pořádně zacílit. Tahle chodba vedla k nákladovému prostoru, takže fakt, že ten hajzl přišel z toho směru, neznačil vůbec nic dobrého. Jeden z Tonyho výstřelů musel útočníka zasáhnout, protože ho zaslechl syknout bolestí, ale přesto pokračoval v palbě. Tony musel uskočit, aby ho to nesežehlo. Bee se ukázala jen jako rychlý temný stín, když se prohnala kolem něj. Tony na ni chtěl zakřičet, protože musela přestat tohle dělat, vnášet sekery do přestřelek a útočit bez vteřiny zaváhání. Ať už na ně střílel kdokoli, musela ho překvapit malá rychlá dívka, která se na něj vrhla, jako to obvykle překvapilo každého. Výkřik bolesti byl přerušen téměř okamžitě a Tony vstal, aby Skrullku dohonil.

„Já vím, že jsi houževnatá, malá Bee, ale i přesto tě můžou střelit,“ oznámil jí, jakmile byl dost blízko. Jen se na něj na oplátku podívala. Byl to ten samý druh nezaujatého pohledu, který někdy vídal i na Lokiho tváři. Tony si to přeložil do něčeho, co znamenalo: ‚Vážně si myslíš, že nevím, co dělám?‘

„Jen buď opatrná,“ nabádal ji. „Nenech se zranit.“ Po chvíli přikývla a Tony se opět ujal vedení.

Nebyl hloupý, aby se vrhl do nákladového prostoru s plným nasazením, takříkajíc, protože teď bylo jasné, že tu opravdu měli narušitele. Otázkou bylo kolik. Takže když dorazili do nákladového prostoru, nalípl se na zeď a zaposlouchal se s nadějí, že zevnitř zachytí zvuk nějakého hovoru nebo pohybu.

„Je tohle vážně čas se schovávat, poté co jsi mi tak sebejistě vyhrožoval?“ Tony přirazil hlavu zpátky ke zdi a spolkl kletbu, protože sakra, ten hlas už moc dobře znal. Jak se sem kurva ten chlap dostal tak rychle? Mysl mu uháněla o překot a přemýšlel, kolik jich tam mohlo být. Byl odříznutý od svého obleku, to bylo jisté, a opravdu měl sáhnout ještě po druhé zbrani.

„Nemám trpělivost na hry, teplokrevný,“ ozval se hluboký skřípavý hlas znovu. „Přijď sem… neozbrojený… nebo téhleté urvu končetinu.“

Objevil se jakýsi chlad, který Tony cítil, když byl bez sebe vzteky, když mu prudce vyletěl pulz a všechno začalo být ostré a soustředěné. Byl to ten druh chladu, který způsoboval, že byl schopný mnoha věcí, nemyslitelných věcí. Cítil, jak ten chlad teď svírá jeho srdce.

„Neváhal bych, kdybych byl tebou,“ varoval ho hluboký hlas. Pak se ozvalo bolestné zakňučení, které přešlo v ostrý výkřik agonie. Tony slyšel zvuk praskajících kostí i z místa, kde stál a stejně tak snadno rozpoznal Juyuin hlas. Chystal se vykřiknout a vyjít, sklonit zbraň, pokud to bylo třeba, ale než vůbec mohl cokoli udělat, Bee byla pryč, aniž by dostal šanci ji zastavit. Tony od ní jakýkoli zvuk neslýchal často, ale tohle zuřivé vrčení znělo tentokrát hlasitě a jasně. Tony stěží zareagoval, než propukl chaos, energetické zbraně se probudily k životu a rána za ranou rozsvěcely potemnělou nákladovou oblast. Nyní bez šance, že by odhodil zbraň, vtrhl dovnitř a jen doufal, že se z toho dostanou živí. Bylo to směšné, ale když konečně viděl, co se uvnitř dělo, jeho úplně první myšlenka byla: ‚Hej, měl jsem pravdu s těmi hroty.‘

ooOoo

Další

ooOoo