BAtW 26

28.10.2018 18:09

 

Kapitola 26 – Dohoda

Galaxie Andromeda

Soustava Bawa Kawa

Širý vesmír

 

„Já to uklidím,“ nabídla se Juyu poté, co se Starkovi povedlo rozlít něco světlého a lepkavého po celé kuchyňské podlaze. Loki jen zvedl nohy nahoru na židli vedle sebe, aby předešel zašpinění svých bot.

„Opravdu?“ zeptal se Stark. Byl čuně, jeho oblečení vypadalo jen o trochu lépe než podlaha. „To by bylo skvělé. Uděláš to líp než já. Ne že bych si myslel, že uklízení je ženská práce nebo tak něco. Vůbec ne, ale já bych nevěděl, kde začít.“

Juyu jen pokrčila rameny a začala hledat v kuchyni. „Vzali jste nás sem. Máme postele na spaní a spoustu jídla. Mohla bych taky pomoct a vydělat si na živobytí,“ odpověděla.

„No, pak teda díky. Kdybych se o to pokusil, myslím, že bych to jen zhoršil,“ pronesl Stark a Loki tomu docela věřil.

„Je to jen vytírání podlahy. Jsem si jistá, že už jsi to předtím dělal,“ podotkla dívka poté, co našla mop.

„Uhh… ne tak docela,“ pokrčil Stark rameny, když opatrně přecházel ke dřezu, aby si umyl ruce a vyčistil košili.

Skrullka se zarazila a podívala se na něj. „Co myslíš tím ne tak docela?“ zeptala se.

„Hej! Nejsem jediný,“ ohradil se hned Stark. „Loki, vytíral jsi někdy podlahu?“ zeptal se. Loki si pohrdavě odfrkl a vrátil se ke svému ovoci. I ta myšlenka byla absurdní. „Vidíš?“ pokrčil Stark rameny.

„Jak bys mohl nikdy předtím neuklízet?“ zeptala se dívka, docela šokovaná, pokud se dalo soudit z jejího hlasu.

„No, víš… on je princ, já jsem miliardář, což znamená, že jsem nechutně bohatý… aspoň doma.“

„Starku!“ zamračil se Loki.

„Co?“

„Rizika dobrovolně vyklopených osobních informací,“ připomněl mu Loki. Stark byl upovídaný. Loki předpokládal, že byl zvyklý na to, že každý věděl o něm a jeho životě všechno, takže se nikdy moc neobtěžoval se skrýváním. Dobře, jen některých témat. Jak čas ubíhal, byl víc a víc ochotný o nich před dívkami nenuceně mluvit. Loki se po chvíli vzdal snahy ho zastavit, protože se přinejmenším vždycky zatím jednalo o povrchní informace. Pořád nechtěl, aby ostatní věděli, kým doopravdy byl, takže by se Stark měl naučit držet jazyk za zuby.

„Vždycky jste tedy měli sluhy,“ vyvodila Juyu.

„Jo, ne že bych tě považoval za sluhu, byla jsi od otroctví naprosto osvobozena,“ stál si Stark za svým.

„Já vím, Starku. Nevadí mi to. Zblázním se, když nebudu mít co dělat,“ prohlásila. „Nejsem zvyklá zahálet.“

„Mohla bys uklidit i na můstku,“ navrhl Loki. „Nebo koupelny.“

„Loki,“ peskoval ho Stark.

„Co? Právě řekla, že se nudí,“ poukázal.

„Juyu, dělej, co chceš. Jestli máš chuť vypomáhat, díky, ale není to závazný.“

„Běž se umýt, Starku,“ vybídla ho Juyu. „Nevadí mi to.“

„Díky,“ řekl znovu Stark a odešel. Juyu chvíli mlčela, uklízela nepořádek, který nadělal člověk.

„Takže…“ promluvila pak. „Princ, hm?“

„To není tvoje starost,“ odbyl ji Loki pevně.

„Tady kolem nejsou žádní princové,“ poznamenala. „Je tu jen Královská rodina Skrullského impéria, a ty nejsi Skrull.“

Loki na ni pohlédl a přimhouřil oči, ale ona se na něj nedívala.

„A?“ pobídl ji Loki.

„Nic,“ řekla. „Už jsem věděla, že musíte být odněkud z hodně velké dálky. Jen ten, kdo není odtud, by věděl tak velmi málo o Skrullech. Dokonce i ti, kteří žijí v sousedních satelitních galaxiích, toho o nás vědí spoustu.“

Loki se na ni mlčky díval. Už před několika dny se dívky vyptali na všechny schopnosti, jimiž jsou Skrullové obdařeni. Bylo to poučné. Loki byl rovněž rozený kožoměnec, ne že by cítil potřebu tento kousek informace sdílet, ale způsob, jakým Skrullové mohli manipulovat s jejich těly, byl něco úplně jiného. Loki se mohl změnit do zvířecích podob, napodobovat tváře a hlasy, měnit barvu kůže nebo dokonce pohlaví, ale nemohl se změnit do objektů, nemohl si nechat jen tak vyrůst další končetiny. Jedna jeho malá zvědavá část se nemohla dočkat, až uvidí zbytek jejich měničských schopností, bylo to fascinující a v podstatě vůbec ne magické. Cítil by, kdyby některá z dívek měla v sobě špetku magie, ale nebylo tam nic. Jakkoli se přeměňovali, byla to fyzická schopnost, něco v jejich samotných tělech, v jejich mase a kostech, co jim umožňovalo být tak moc proměnliví v jejich tvarech.

„Jste ze Stříbrné galaxie, nemám pravdu?“ zeptala se Juyu a konečně se na něj podívala. Loki přemýšlel, jak se jejich domovu říkalo v této části vesmíru. Předpokládal správně, jak se zdálo. V Devíti světech používali velmi podobný název, Silfrám, Stříbrná řeka, která zrodila Yggdrasil. Dívka byla vnímavější, než jí přisuzoval.

„Nebudete tu dost dlouho, aby na tom záleželo,“ sdělil jí Loki.

„I tak je dobré to vědět,“ mínila Juyu a vrátila se k uklízení. Loki odešel, jakmile dojedl své ovoce.

ooOoo

Jen o pár hodin později je Juyu vyhledala ve Starkově dílně. Člověk pracoval na svém obleku, zatímco Loki dokončoval zpola hotovou rytinu na svém vlastním brnění. Vykročila k nim a zastavila se přímo před pracovním stolem. Stark se neobtěžoval vzhlédnout, nebo si nevšiml, že vešla. Byl zcela zabraný do práce. Tak do něj Loki trochu strčil, aby upoutal jeho pozornost, Stark se na něj tázavě podíval. Loki sklouzl očima Juyuiným směrem, a tehdy ji člověk konečně zaregistroval.

„Hej! Děje se něco?“ zeptal se Stark. Dívka na ně chvíli zírala, načež zkřížila paže na prsou a její tvář nabrala na rozhodnosti.

„Nabízím dohodu,“ prohlásila. Stark se zamračením odložil své nářadí.

„A jaká dohoda by to měla být?“ zeptal se Stark. Loki se rovněž cele otočil, aby se na ni podíval.

„Vím, že se chcete dostat domů, a vím, že váš domov je ve Stříbrné galaxii,“ začala.

Stark vypadal zmateně, protože to jméno nepoznával, ale nepřerušil ji.

„A vím, že před něčím utíkáte,“ pokračovala Juyu. „Nevím před čím, ale utíkáte.“

„Dával bych si velký pozor na to, co řekneš dál,“ pronesl Stark, hlas najednou tvrdý, tvář dokonce ještě víc. Juyu na okamžik ztichla, pak se nadechla a tvrdohlavě zvedla bradu.

„Potřebujete mapu, nemám pravdu?“ zeptala se. „Tohle je cassiopeiská loď, takže nemůže mít mapu do Stříbrné galaxie. Ani obchodníci z Andromedy necestují tak daleko.“

„O co ti jde?“ zeptal se Stark.

„Nedokážete získat mapu, která sahá dál, než k satelitním galaxiím,“ konstatovala. Loki vrhl letmý pohled na Starka, aby viděl, co si o tom myslí. Z jeho výrazu se zdálo, jakoby zvažoval, zda tomu věřit.

„Řekněme, že je to pravda,“ podotkl Stark. „Proč nám to říkáš právě teď?“

„Mohla bych vám pomoct jednu získat.“

„A jak by malá otrokyně jako ty mohla vědět, kde něco takového získat?“ chtěl vědět Loki. Juyu zaťala zuby.

„Impérium bojovalo v galaxii Kree. Ta obíhá Stříbrnou galaxii, váš domov, je jednou z jejích družic, jako je Cassiopeia k Andromedě. Je tedy jasné, že Skrullové mají tamní mapy, jelikož posílali armády jednu po druhé. Jakmile budete v teritoriu Kree, můžete snadno najít cestu k hlavní galaxii,“ vysvětlila.

Loki si znovu vyměnil pohled se Starkem, který teď vypadal zaujatě. Loki musel přiznat, že dívka podnítila i jeho zájem.

„Nech mě hádat,“ ozval se Stark po chvíli ticha. „Skrullové nevydávají své mapy jen tak někomu.“

Šlo o logický závěr, Loki si pomyslel to samé.

„Ne, ale byli by ochotni dát je jiným Skrullům,“ odpověděla významně.

„Řekla jsi, že nabízíš dohodu,“ poznamenal Loki. „Takže předpokládám, že to znamená, že bys byla ochotná pomoci nám dostat do rukou skrullskou mapu.“

„Ano,“ přikývla pevně.

„A co chceš na oplátku?“ zeptal se Stark.

„Chci, abyste vzali mě a mou sestru pryč z Andromedy. Pryč od Impéria.“

Loki přimhouřil oči.

„A proč by Skrull chtěl pryč od Skrullského impéria?“ zajímal se Loki.

Juyu znovu na několik okamžiků zmlkla, zřejmě zvažovala odpověď, nebo se rozhodovala, jak vložit své důvody do slov.

„Obávám se, že být na území Impéria by nebylo dobré pro Bee,“ řekla nakonec.

„Proč?“ zeptal se Stark.

„Impérium není nejstarší a největší mezihvězdná říše bez důvodu. Jsme válečnická rasa, rodíme se a vyrůstáme, abychom sloužili Impériu a bojovali v jeho válkách. A existuje mnoho válek, ve kterých se bojuje. Nemusela jsem žít v Impériu, abych o tom hodně slyšela na mnoha jiných planetách, na kterých jsem žila. Nebojácně a věrně vykonáváte veškeré povinnosti, které vám Impérium udělí. Možná by se od nás očekávalo, že se připojíme do řad armády. Jsem ještě mladá, zdravá, mě by pořád ještě mohli vytrénovat, ale Bee… ona je silná a skvělý kožoměnec, ale ona by se neklaněla ani neposlouchala rozkazy. Ona ne. A já nevím, co by udělali někomu, kdo není… úplně zdravé mysli,“ pevně zaťala zuby a sevřela pěsti. Vypadalo to, že říct tu poslední část jí v ústech zanechalo hořkou pachuť.

„Nevím, co by se stalo, ale myslím, že by nás chtěli rozdělit. Nechci ji opustit, takže raději nepůjdu do Impéria.“

Byla našponovaná jako luk, když domluvila, celé tělo měla napjaté. Její hlas ztratil svůj pevný tón a na konci zněla skoro jako dítě, kterým téměř byla. Paličatě se snažící vypadat statečně, předčasně vyspělé a obávající se jednat jako cokoliv jiného, než dospělý. 

„A kam bys chtěla jít?“

„Já nevím,“ pokrčila rameny. „Někam daleko. Nemusí to být Stříbrná galaxie,“ dodala rychle. „Jsem si jistá, že po cestě je spousta planet. Jen chci, aby to bylo dost daleko od Impéria, někam, kde Skrullové nejsou postrach, kterým se straší děti.“

Loki cítil, jak mu dech na moment uvízl v hrdle, než se mu podařilo opět se uvolnit. Nezdálo se, že by si toho buď Stark, nebo Juyu všimli.

„Nebyly bychom přítěží,“ začala znovu Juyu. „Můžu pomoct získat mapy, které potřebujete, ale i pak můžu pomáhat… na lodi. Můžu pracovat, můžu dělat cokoliv. Můžu i bojovat, budu bojovat, pokud budete chtít, proti komukoliv, kdo vás pronásleduje… jsem užitečná,“ zakončila svou řeč. „Starku, je to… je to dobrý obchod i pro vás.“

Loki se otočil, aby pohlédl na člověka, který se opíral o svůj pracovní ponk a díval se na dívku.

„Jo, to chápu,“ přitakal Stark a promnul si krk. Zhluboka se nadechl a napřímil se. „Je to na Lokim,“ řekl.

Loki cítil, jak mu obočí stoupá, zatímco Juyu zůstala bez dechu, „Co?“

„Přivedl jsem vás na loď bez jeho souhlasu a slíbil jsem, že vás vezmeme jen do další soustavy. Tohle je i jeho loď, nejsem to jen já, kdo rozhoduje,“ pověděl jí Stark, pak se obrátil na něj.

Loki na něj zíral s trochu překvapeným výrazem. Očekával, že Stark bude souhlasit a hádat se, kdyby musel, zatím byl vždycky tak odhodlaný prosadit si svou. Teď však vypadal, jako by to myslel vážně, což byla příjemná změna. Byl si jistý, že Stark měl taky svůj názor, ale mlčel a jen se na Lokiho díval. Vskutku příjemné překvapení. Loki cítil v hrudi dotek uspokojení nad způsobem, jakým mu bylo rozhodnutí předáno tak snadno. Někdo tak umíněný a svéhlavý jako Stark udílí takovou kontrolu, vypadá pro všechny záměry a účely, jako by byl připraven přijmout Lokiho rozhodnutí bez ohledu na to, jaké bude. Vskutku velice – velice příjemné. Nesnažil se zarazit drobný úsměv, který mu stočil rty.

Držel Starkův klidný pohled ještě chvíli, než se otočil a podíval se na Juyu. Vypadala, jako by už prohrála bitvu. Loki se koneckonců nikdy netajil svou nelibostí. Několik chvil zvažoval výhody a nevýhody souhlasu, tohle nebylo něco, co by se mělo uspěchat.

„No,“ začal. „Pochybuji, že by vás někdo takhle daleko pronásledoval,“ promluvil. „Takže to uděláme takhle. Pokud nám opravdu můžeš pomoct získat jednu z těch skrullských map, bude vám umožněno zůstat déle. Nicméně chci víc detailů o tom, jak přesně nám můžeš pomoct. Jakmile se ujistím, že nelžeš, že Skrullové jsou opravdu jediní, kdo vlastní takové mapy, měj si svou dohodu, ale dřív ne.“

Juyu vypadala na zlomek vteřiny překvapeně, ale pak přikývla a její ramena se viditelně trochu uvolnila. Dívka se měla hodně co učit ohledně skrývání svých emocí. Očividně dělala, co mohla, ale byla jako otevřená kniha.

„Promluvíme si o tom znovu, než se dostaneme do našeho příštího cíle,“ sdělil jí Loki.

„To bude ještě alespoň pár týdnů,“ dodal Stark. „Takže zatím není třeba zacházet do detailů.“

Juyu přikývla. „Díky.“

„Ještě nám neděkuj,“ odpověděl Stark. Znovu jen přikývla a bez dalšího slova odešla.

„Jsme ze Stříbrné galaxie?“ zeptal se Stark, jakmile byla pryč.

„Ano, Starku, takhle tady kolem vskutku říkají vaší ‚Mléčné dráze‘.“ Stark uvážlivě zabroukal, zřejmě se snažil rozhodnout, jestli se mu to jméno líbilo nebo ne.

„Jak dlouho myslíš, že sbírala odvahu k  tomuhle rozhovoru?“ zeptal se pak po určité pauze.

„Pár dní, řekl bych,“ Loki pokrčil rameny. „Možná víc. Byla už docela dost zvědavá a nepokojná.“

„Jo, vážně tak trochu nosí srdce na dlani,“ souhlasil Stark.

„A ty pořád kolem ostatních trousíš až příliš mnoho osobních informací,“ vyčetl mu Loki.

„Ale poněvadž jsme prokázali, že to nejsou vyzvědači, nebo pokud jsou, jsou v tom vážně hrozné, nevidím důvod, proč bych musel být opatrný,“ ospravedlňoval se. Loki si trochu odfrkl smíchy.

„Tvá velká ústa tě jednoho dne dostanou do potíží… tedy do větších potíží, než jsou tyhle.“

Stark se zazubil, „Ale budu mít tebe, abys mě z nich vytáhnul.“

„Ano, máš štěstí, že jsi tak užitečný,“ zasmál se Loki.

„Opatrně, ať mě nezadusíš láskou,“ šklebil se Stark, když se vracel k hraní si se svým brněním.

Loki rovněž opět zapnul laserové dláto, aby pokračoval ve svém rytí.

„Nebyl jsem si jistý, jestli řekneš ano,“ promluvil Stark po chvíli.

„Výhody, které by nám to mohlo přinést, převáží možná rizika,“ zdůvodnil Loki. „Chtěl jsi říct ano, nebo ne?“

„Jo, tak nějak,“ trhnul Stark rameny.

„A hádal by ses, kdybych řekl ne?“ zeptal se Loki. Stark zůstal několik okamžiků zticha, než si odkašlal.

„Ne,“ odpověděl.

„Opravdu? Řekl bych ti, že je vysadíme na další planetě a ty bys neřekl ani slovo?“

„Nebyl bych z toho moc nadšenej, ale jo, držel bych hubu,“ přiznal Stark. Loki se zamračil.

„Proč?“

Stakr k němu opět vzhlédl.

„To je ta věc ohledně partnerství,“ vysvětlil mu Stark. „Jsme to ty a já, jsme tým. Neříkám, že nikdy neudělám něco, s čím nebudeš souhlasit, protože to určitě tak udělám, ale když přijde na věci, které se tě dotýkají tak jako mě, pokusím se to nedělat.“

„A předpokládám, že ode mě čekáš to samé,“ odtušil Loki.

„Jo, to by bylo milé. Ocenil bych to.“

Loki se na něj znovu na okamžik zadíval. Nedokázal si vzpomenout na nikoho, kdo by se kdy snažil tak moc udržet rovnost. Nezdál se, že chtěl vést, ale Loki věděl, že rovněž odmítal následovat. To bylo něco, čemu dokázal skutečně porozumět. Ten, kdo vede, je tím, kdo nese tíhu odpovědnosti, což bylo těžké břímě. Zatímco následování znamenalo klanět se před něčí vůlí, a to bylo něco, co Loki celou svou bytostí odmítal. Nerad vedl, ale nenáviděl někoho následovat. Co zbývalo? Jít bok po boku, jenže většina to odmítla dovolit nebo nebyli schopní tak učinit. Buď převzali kontrolu, nebo se odevzdali ostatním, buď přiměli druhé se klanět, nebo byli zrozeni, aby se klaněli. Loki se snažil být tím, kdo převezme kontrolu, ale nevyhovovalo mu to, tíha těch, kteří se potřebovali nechat vést, ho spoutávala. Strávil většinu svého života ohýbáním se před vůlí ostatních a jeho vlastní duch se proti tomu vzbouřil, až jednoho dne vypěnil a ve své nově nabyté svobodě se pokusil spálit všechno, co mu stálo v cestě. Mohl by jít vedle někoho? Příliš dlouho doufal, že bude moct kráčet vedle Thora, namísto za ním, ale všechny jeho naděje byly k ničemu, nikdy mu nebylo dovoleno kráčet vedle něj.

Thor následoval cestu, kterou mu vytyčili ostatní, cestu cti a chrabrosti a boje. On představoval řád, toho, kdo se narodil, aby vedl, toho, před kým se ostatní ochotně skloní, toho, ke komu vzhlíželi, a toho, který hrdě nosil onu tíhu, jako nosil svůj šarlatový plášť. Loki představoval chaos, chodil pěšinami, kterými nikdo před ním nechodil, cestou stínů a ohně a destrukce.

Stark byl dítě chaosu, kráčel cestou ohně, spalující plamen života a tvoření. Byla v něm destrukce v nejčistší formě pomsty a za ním se vlekly stíny smrti, aby poskvrnily dokonalost. Tvořit a ničit, ničit a tvořit.

„Jsme to ty a já,“ řekl nakonec Loki. „Jdeme touto cestou společně.“

„Á, já věděl, že mě máš rád, muflone,“ poškádlil ho Stark. Loki ani nemusel vzhlédnout, aby věděl, jak ten samolibý úsměv na jeho tváři vypadá.

„Ve tvých snech, Starku. Jen ve tvých snech,“ odpověděl Loki v podobném duchu. Dítě chaosu, malý fénix hořící v srdci smrtelného muže. Možná by skutečně mohl kráčet cestou ohně vedle něj. Loki bude muset počkat a uvidí.

 

ooOoo

Další

ooOoo

 

Fanart ke kapitole 26 - "magnificent as the sun" by greenapplefreak