BAtW 22
Kapitola 22 – Juyu a Bee, III. část
Stark byl hlupák, nesnesitelný, sentimentální, zatraceně ubohý hlupák! Jako kdyby ve svých životech potřebovali ještě víc problémů! Protože si musel hrát na hrdinu, utíkat zachránit nějaké slečny v nouzi. Ačkoliv slečna nebyla slovo, které by použil k popisu těch žen. Fakt, že se podle všeho ocitli v soustavě, kde bylo přijatelné držení skrullských otroků, vypovídal o mnohém a vzbuzoval u Lokiho neklid. Nejen že to znamenalo, že Filipima nebyla součástí Impéria, ale očividně byla vůči němu nepřátelsky naladěná. Jejich loď samozřejmě nebyla skrullská, ale to pořád znamenalo, že se nenacházeli zrovna v bezpečné zóně.
Mít s sebou dva Skrully jim s tím vůbec nijak nepomůže. Nepotřebovali nepřátelství kohokoliv, kdo spravoval tuto soustavu. Měli jednu loď, jednu, a nákladovou loď k tomu, a to byli jen dva, tohle mohlo skončit strašně špatně. Bude Stark poslouchat? Ne, ovšem že nebude. Byl příliš idiotsky sentimentální, aby si uvědomil, do jakého nebezpečí se tím dostávají. A kvůli čemu? Dvěma náhodným otrokům, které nikdy v životě neviděli! Kdo tohle udělá? Kdo riskuje jejich bezpečí pro něco takového? Nutilo ho to myslet na Thora a to ho jen ještě víc rozlítilo.
Bude muset přesvědčit Starka, aby ty Skrully nechali za sebou, ale věděl, že to nebude lehké. Stark byl tvrdohlavý a Loki v jeho očích viděl, že to myslí vážně. Zatraceně. Přemohl nutkání udeřit toho člověka do jeho stupidní tváře a dokopat jeho bezvědomý zadek zpátky na loď, a pokračoval v chůzi, dokud se nedostali až k pouštnímu běžci. Celou dobu cítil, jak na něj zírá pár červených očí.
Jakmile se dostali na místo, Stark udělal na zadním sedadle pro Srkully nějaké místo, pak natáhl ruku, aby té malé pomohl nastoupit. Jen to udělal, jeho paže byla silou odmrštěna pryč. Stark ustoupil s bolestivým zasyčením a přitiskl si druhou ruku na ošklivé červené čáry, které se po útoku objevily na jeho předloktí.
„Prosím, nedotýkejte se jí,“ pronesla k nim vyšší skrullská žena. „Ona je jen… prostě to nedělejte.“
„Dobře,“ odtušil Stark při pohledu na ty dvě, pak zatřásl rukou, pravděpodobně aby unikl palčivé bolesti. „Žádné dotýkání, žádné problémy, tak tedy nasedat.“
Skrullové tak udělali, třebaže váhavě.
„Starku,“ zavolal na něj Loki.
„Teď ne,“ odbyl ho člověk.
„Ano, teď, Starku,“ dožadoval se naštvaně Loki a šel kousek stranou od pouštního běžce. Stark ho po chvíli následoval. „Nenechám je tady jen tak.“
„Vystavuješ nás většímu nebezpečí, než si uvědomuješ,“ začal Loki.
„Stejně je tu nenechám,“ trval člověk na svém. „Nemůžu.“
„Co myslíš, že tím dokážeš?“ zeptal se Loki. „Tolik dychtíš utišit své vlastní svědomí? Předstírat, že jsi hrdina?“
„Možná, že jo!“ odvětil Stark. „Možná potřebuju něco dokázat sobě, dobře? Možná potřebuju ukázat sám sobě, že se ze mě nestává bezcitný stroj! Že se pořád dokážu starat!“
„Tohle nedokazuje nic. Je to jen pro tvůj vlastní prospěch.“
„Řekl bych, že ty holky z toho taky něco budou mít. Nemyslím si, že to je pro ně tak nepodstatný.“
„Nepředstírej, že to neděláš pro sebe.“
„To nechci,“ odpověděl Stark. „Pro mě je to taky. Možná se díky tomu budu trochu míň nenávidět.“
„Starku-“
„Nepřesvědčíš mě,“ odvětil mu člověk pevně. „Udělám to. Můžeš se o tom se mnou hádat, můžeš házet zlostnými pohledy a křičet a vyhrožovat, ale já to stejně udělám. Můžeš mi buď pomoct, nebo držet zobák.“
Loki ho vzápětí popadl a pevným stiskem si ho přitáhl blíž. Přinutil se ho jen držet, místo mačkání a drcení, ale jeho vztek mu nedovolil víc sebekontroly než to. Pamatoval si na posledně, kdy něco takového udělal, než vyhodil toho velkohubého člověka z jeho vlastní věže. Starkovi se nepatrně rozšířily oči, ale tvář udržoval tak klidnou, jak mohl.
„Nebo bych tě mohl zastavit,“ pohrozil mu Loki hlubokým hlasem. „Nezapomínej, kdo jsem a čeho jsem schopný.“
„Nezabiješ mě, tak bys mohl tohohle divadýlka nechat,“ odtušil Stark. Loki věděl, že nebyl zcela klidný, cítil Starkův pulz pod svými prsty zběsile tepat, ale jeho slova pořád zněla vyrovnaně a sebejistě. Stejně jako předtím.
„My oba víme, že jsou horší věci než smrt,“ připomněl mu Loki.
„A my oba víme, že mi nic takovýho neuděláš,“ odpověděl Stark bez zaváhání, a naklonil se blíž, ne pryč. Pořád sebejistý, pořád rozhodný, nevzdávající se. Loki ho pustil, ale neodstoupil.
„Nikdy nevím, jestli jsi odvážný nebo hloupý,“ oznámil mu.
„Řekl bych, že obojí,“ soudil Stark, jeho hlas zněl lehčeji, méně vážně, s náznakem humoru, zjevně se snažil zbavit napětí mezi nimi. Nejhorší na tom bylo, že to fungovalo. Loki cítil, jak mu něco z toho napětí sklouzlo z ramen. Tvrdohlavý, hloupý člověk. „Loki, no tak. Na lodi máme spoustu místa, nemusíš je ani vidět. Vezmeme je do další soustavy, to je všechno.“
„Tohle skončí špatně.“
„Nebo možná ne, nemůžeš to vědět jistě.“
„Myslel jsem, že jsi nechtěl být pirátem,“ poukázal Loki a ruce zkřížil na prsou.
„Tohle nemá s pirátstvím nic společného,“ protestoval Stark.
„Napadli jsme muže a jeho doprovod a ukradli jeho otroky.“
„Ano, ale já jsem stoprocentně proti otroctví. Považuj to za extrémní formu protestu.“
Loki jen zavrtěl hlavou a obrátil pohled na Skrully v pouštním běžci. Nepřekvapilo ho, když si všiml, jak se na něj upírá pár červených očí.
„Ona je nebezpečná,“ poznamenal.
„Co? Juyu? Ne… chci říct, jasně, vypadá, že by zvládla ubalit pěknou ránu, ale-“
„Ne, ta malá.“
„Bee? To myslíš vážně? Podíval ses na ni? Je jako porcelánová panenka.“
Loki chtěl protočit oči. „Ty se díváš, Starku, ale nevidíš,“ peskoval ho. „Věř mi, ona je nebezpečná.“
Stark se otočil a rovněž se podíval na skrullské dívky, pak zpátky na Lokiho a pokrčil rameny.
„To jsi ty taky.“
O to se pochopitelně nemohl přít.
„Nic o nich nevíme,“ upozornil ho Loki tichým hlasem. „Co když se ti ve spánku pokusí podříznout hrdlo, hm?“
„No, ty máš lehký spaní, tak by sis nejspíš všiml, kdyby se někdo takhle proplížil do našeho pokoje.“
„Starku.“
„Ach prokrista, koukni na ně! Jsou to v podstatě děti,“ odpověděl Stark. „Budeme držet jedno oko otevřený a uvidíme za pár dní, jak se budou chovat, dobře?“
Stark se obrátil a zamířil zpátky k běžci. Loki se zhluboka nadechl ve snaze zachovat klid.
ooOoo
V době, kdy se dostali k Drakeovi, se úplně setmělo. Skrullové za celou cestu neřekli ani slovo a Loki taky ne, ale Stark žvanil se svou obvyklou nenuceností.
„Opustíme planetu a budeme mimo nebezpečí, ne?“ zeptal se Stark, když dorazili na místo a vystoupili z pouštního běžce. Stark, aby otevřel Drakea a Loki se k němu připojil, protože měl už dost toho, jak mu ta červenooká Skrullka zírá na zátylek. Pravděpodobně na něj zírala ze stejného důvodu, z jakého Loki cítil nepříjemné mravenčení kvůli jejímu pohledu. Nejspíš si uvědomila, že to on představoval větší hrozbu a ne Stark.
„Dokud je nepřijdou hledat.“
„Schováme je,“ pokrčil Stark rameny.
„Protože dvě světle zelené Skrullky je tak snadné přehlédnout,“ odpověděl Loki.
„Umíme změnit podobu,“ ozvala se větší skrullská dívka. Stark s Lokim se otočili. Ale ona pořád seděla v Drakeovi. „A máme dobrý sluch,“ dodala.
Což samozřejmě znamenalo, že rovněž slyšely jejich předchozí rozhovor. Skvělé.
„Změnit podobu na co?“ zeptal se Stark.
„Cokoliv,“ odpověděla dívka.
„Jiný odstín kůže a méně špičaté uši by pro teď měly stačit,“ vybídl ji Loki. Pověst o tvaroměnecké schopnosti Skrullů byla tedy pravdivá.
„No, nemůžeme změnit podobu hned teď,“ prohlásila dívka.
„Proč to?“ zeptal se Stark. Otevřel vjezd do Drakea a zamířil zpátky do pouštního běžce, aby zajel dovnitř. Skrullská dívka zdvihla bradu a poklepala na límec kolem svého krku.
„Kvůli tomuhle,“ vysvětlila.
Loki se znechuceně zadíval na ono zařízení. „Blokuje to tvaroměnectví,“ konstatoval. „Jak?“
„Nevím, prostě to dělá,“ odpověděla dívka. Stark nastoupil do běžce a vjel s ním na palubu Drakea.
„Ale to není žádný problém,“ podotkl Stark, když se otočil na sedadle, aby se na ně podíval. „Nechte mě jen sehnat nějaké nářadí a jsem si jistý, že je dokážu sundat.“
Loki se zamračil, zatímco člověk šel shánět své nářadí.
„Proč to na vás umístili?“ zeptal se.
„Abychom se nemohly schovat, pokud by se nám podařilo utéct,“ odpověděla dívka. Loki přimhouřil oči.
„Co kdybys mi teď řekla úplnou pravdu?“ zeptal se. Dívka na něj chvíli jen civěla. „Uvědom si, že jsme ti jediní, kteří hnou prstem, aby vás odsud dostali.“
„Ty ne! Jen tvůj přítel,“ odpověděla.
„Oh, věř mi, ani Stark si příliš nelibuje ve lhaní.“
Dívka odvrátila zrak, pak se na Lokiho zakabonila, než otevřela ústa.
„Udělali to, aby se nemohla změnit Bee.“
„Proč?“
„Protože se měnila do věcí, které se jim nelíbily,“ řekla.
„Jako co?“
„Jako něco, co je mohlo roztrhat!“ odpověděla, tentokrát trochu naštvaněji. „Protože se báli, protože by jí nikdy nemohli ublížit, kdyby ji takhle nespoutali.“
„A ty?“
„O mě se tak nestarali,“ řekla.
„Proč?“
„Protože Bee je hezká, tak chtěli…“ pak zmlkla a Loki poznal ze způsobu, jakým zaťala zuby, že už o tom dál mluvit nebude. Loki nepotřeboval vymýšlet mnoho důvodů, proč musel být otrok hezký, aby mohl odhadnout, proč si o tom dívka nepřála mluvit.
„Nezáleží na tom, proč to na ně dali,“ vyrušil je Stark. „Půjdou dolů. Urážejí moji liberální americkou duši. Mimochodem teď můžete vystoupit z pouštního běžce.“
Vyšší skullská dívka tak udělala jako první, malá ji po chvíli následovala.
„Možná bys chtěla něco dodat?“ zeptal se Loki s pohledem upřeným na ni.
„Ona nemluví,“ odpověděla ta druhá místo ní.
„Což je v pořádku,“ okomentoval to Stark. „Juyu, co kdybych sundal nejdřív ten tvůj? Tak aby tvoje sestra mohla vidět, co se chystám dělat. Možná mě pak nechá jít blíž?“
„Dobře,“ přikývla a posadila se, kam Stark ukazoval na řadu sedadel na boku. „Bee, on mi sundá límec.“
Malá odvrátila pohled od Lokiho a dívala se, jak Stark natáhl ruku a hledal způsob, jak to zařízení otevřít. Nějaký čas trvalo, než ho našel a dalších pár minut než ho dokázal otevřít. Poté ho sundal ze Skrullčina krku.
„Vidíš?“ zvedl to před druhou dívkou. „Hloupá věc. Pryč s tím,“ a doslova ji odhodil do zadní části Drakea. Loki si byl jistý, že to později sebere, protože neexistovala technologie, o kterou by se Stark nezajímal. I když tohle zrovna bylo něco, co Loki nechtěl, aby studoval. Takové ďábelské zařízení, málem se otřásl při pomyšlení na to, že by mu něco blokovalo jeho tvaroměnecké schopnosti. Byla to velmi nepříjemná myšlenka.
„Myslíš, že bys mi dovolila přiblížit se dost na to, abych ho mohl sundat?“ Zeptal se Stark a ukazoval své nástroje menší dívce. „Slibuju, že udělám, co bude v mých silách, abych omezil doteky na minimum.“
Dívka na něj zírala o něco upřeněji.
„Bee, prosím!“ žádala ta druhá. „Neublížil mi, vidíš?“ Dívčina kůže se zavlnila a změnila. Zelenou nahradila snědou pletí, vlasy jí šly spíš do blond než do šeda, uši se zmenšily a zakulatily a výstupky na bradě vyhladily, její oči však nadále zůstaly zelené. Byla to jenom kosmetická změna, nic mimořádného, ale Stark se na ni díval užaslýma očima. Člověk neměl možnost dosud potkat nějakého tvaroměnce. Ani Lokiho neviděl používat tyto schopnosti. Koneckonců k tomu zatím nebylo reálné využití. Žádná ze situací, ve kterých se ocitli, se nedala vyřešit s použitím tvaroměnectví.
Dívka konečně vypadala, že se podvolí a šla se postavit před Starka. Větší skrullská dívka popadla tu druhou za ruku, když se Stark natáhl. Podařilo se jim sundat tu věc bez toho, že by člověk přišel o oko nebo něco jiného, i když ta malá byla ztuhlá a její tělo napjaté, připravené vybuchnout. Malá odstoupila hned, jak se límec s lupnutím otevřel a sundala si ho sama. Pak její oči sklouzly zpátky k Lokimu. Tohle vážně začínalo být otravné. Když se její kůže zavlnila a začala se měnit, její pokožka se proměnila v o něco světlejší než sestřina. Tmavé dlouhé vlasy jí zůstaly, ale její červené oči se změnily na tmavě zelené. Z toho pohledu se Lokimu nějak sevřel žaludek, jak se ta krvavě rudá barva vytratila, aby se ukryla za zelenými duhovkami. Odvrátil se. Byl si poměrně jistý, že ta mrňavá věc napodobila Lokiho odstín pleti a očí, jen aby ho popudila. Musel si na ni dávat pozor.
Pak zaslechli zvuk blížících se vozidel.
„To je rozhodně náš signál k odletu,“ poukázal člověk, jak spěchal do přední části Drakea. Loki zavřel dveře a následoval ho.
„Vy dvě si sedněte a připoutejte se,“ nařídil, než se šel posadit do vlastního sedadla.
Motory se rozběhly a systémy se probudily k životu, právě když se Loki sám připoutal.
„Opravdu si myslíš, že nás budou sledovat?“ zeptal se Stark. Pak drobné vibrace otřásly tělem raketoplánu, doprovázeny nezaměnitelným zvukem energetických zbraní.
„No, střílejí po nás,“ odpověděl Loki.
„Jo, všiml jsem si,“ řekl Stark, když se vznesli. Dostalo je dalších pár výstřelů, a zatímco několik maličkých obrazovek se červeně rozzářilo, aby je varovaly ohledně útoku, nevypadalo to, že došlo k nějakým vážným škodám. Zatím.
Několik výstřelů proletělo přímo kolem nich, jak se dostávali stále výš a výš, ale zdálo se, že unikli.
Loki zavrtěl hlavou.
„Tohle skončí špatně,“ prohlásil.
„Kdopak to teď sýčkuje?“ zeptal se Stark.
„Och, jen konstatuji fakta,“ odpověděl Loki. „Tohle není konec, věř mi.“
„Cokoliv přijde, vypořádáme se s tím, tak jako vždycky.“
„Opravdu jsme nepotřebovali další problémy, Starku.“
„Není to vždycky o nás, muflone,“ poučil ho člověk.
Loki neřekl nic, celou cestu až do IronMagea a tentokrát dokonce i Stark vypadal, že dokáže držet jazyk za zuby. Jakmile dorazili do svého cíle, Loki šel do pouštního běžce, ale popadl jen své vlastní věci, než si to zamířil pryč.
„Vážně mi nepomůžeš vyložit náš náklad jen proto, že jsi na mě naštvaný?“ ptal se Stark.
„Ty jsi ten, kdo nás lehkovážně zatáhl do hloupé, zcela zbytečné situace. Považuj to za trest.“
„Ale no tak!“ Ten tón měl opravdu blízko ke skučení. „Dobře, fajn, udělám nějaké alyndorské pláty pro tvoje nový, fajnový boty.“
Loki se zastavil a pomalu se otočil.
„Vážně se mě snažíš usmířit dary?“ ptal se nevěřícně.
„Přijde na to,“ pokrčil Stark rameny. „Funguje to?“
Loki na něj přimhouřil oči. Skrullské dívky se právě rozhlížely po nákladovém prostoru a pro teď je nevyrušovaly. Vyztužené boty…
„Pláty pro mé boty a další pár nátepníků,“ poručil si Loki.
„Fajn.“
„Mohl bych do nich chtít vložit krystaly, takže musíš přijít s novým designem.“
„Fajn!“
Loki poté položil svůj vak, stočil rty do falešně vřelého úsměvu a pohlédl na Skrullky.
„Vítejte na palubě,“ pronesl, načež se vrátil do Drakea pro zbytek jejich věcí.
„Zvyknete si na něj,“ zadrmolil Stark, zřejmě ke Skrullkám. „Dokončíme to tady a pak dostanete pokoj, v pořádku? Jen… nedotýkejte se ničeho v mojí dílně a hádám, že jo… vítejte na palubě.“
Stark ho mohl uplatit, jakými dary chtěl, aby zmenšil jeho hněv, ale to neměnilo nic na faktu, že jim tohle způsobí problémy. Věděl to, a byl si jistý, že Stark nebyl tak hloupý, aby to nevěděl sám. Ne všechno se točilo kolem nich… pff… nikdo by pro ně to samé neudělal, tak proč by měli oni? Sentiment, zbytečný a ubohý…
„Díky,“ promluvil Stark potichu, když přistoupil k Lokimu, aby také vyndal nějaké věci z pouštního běžce.
„Budeš toho litovat,“ mínil Loki stejně tiše. Ne jako hrozbu, ale jako varování.
„Ne, nebudu. Mám spoustu věcí, kterých můžu litovat, ale nikdy jsem nelitoval toho, že jsem udělal něco dobrýho, a to ani když mě to skoro zabilo.“
„Jsi idiot,“ poznamenal Loki.
„To mi nevadí,“ zakřenil se Stark.
Loki si jen povzdechl a obrátil se, aby vzal věci, které vyndal ven a bez ohledu na to, jak usilovně se snažil, Thor mu znovu přišel na mysl.
„Tohle bylo hloupé.“
„Ano, bratře. Ale rozhlédni se kolem sebe a řekni mi, že to nestálo za to.“
Loki to neviděl. Nevěděl, co měl vidět, co bylo to, co mělo stát za to. Nedokázal to vidět tehdy a neviděl to ani teď. Viděl jen, že Thor se jen taktak drží na nohách, krev mu barví jeho zlatavé vlasy do ruda, a jak mu černé stopy po ožehnutí zašpinily plášť. Nedokázal vidět, co asi tak mohlo stát za takové blízké setkání se smrtí. Loki si myslel, že Thorova bláhová touha po slávě a chvále, kterých měl spoustu. Ale tady nebylo žádné slávy. Nikdo Starkovi nebude pět velkou chválu za jeho bláznovství. Nezíská z toho nic. Nic!
„Chcete, abych vám pomohla?“ To byla ta vyšší skrullská dívka. Loki se na ni podíval a pak pokračoval v chůzi.
„Jen mi jdi z cesty,“ doporučil jí.
O chvilku později zaslechl za sebou Starka, jak radostným tónem přijímá pomoc a jen si znovu povzdechl.
ooOoo
Zajímavosti o Skrullech:
Beeiny oči nemají stejnou červenou barvu jako oči Mrazivých obrů. Zbarveny jsou jen její duhovky, ne celá oční bulva. Skrullové mají vždy buď červené, nebo zelené oči.
Fanart pro kapitolu 22 - Little Bee by disizletzi
ooOoo
ooOoo