BAtW 21
Zdravím, moji milí :)
Žiju :) Ale pokud jde o stránky, nevím, jestli je tohle návrat nebo poslední smrtelné křeče... Poslední příspěvek jsem zveřejnila už před víc jak rokem, vášeň a zájem se posunuly zas někam trochu jinam a bez těhle dvou společníků nejde nic dělat pořádně. Potřebovala jsem pauzu a ta se mi trochu natáhla. Nebudu nic slibovat, ale samotnou by mě štvala nedokončená věc. Zvlášť v případě téhle srdcovky. Tady jsou tedy další kapitoly pro ty, kteří třeba ještě čekají a pro ty, kteří ji třeba teprve časem objeví.
Příjemné počtení ♥
ooOoo
Kapitola 21 – Juyu a Bee, část II.
Vzali si s sebou pouštního běžce. Ten místo paliva naštěstí taky využíval solární energii, jako zřejmě všechno v téhle galaxii. Dávalo to smysl, sluneční světlo bylo volně k mání a solární technologie tu byla mnohem pokročilejší než na Zemi. Kdyby Tonyho tolik nezaměstnával jeho oblek, určitě by to prozkoumal mnohem zevrubněji.
Wobb-Lar mu hodně připomínal Zemi, měl skoro úplně stejnou gravitaci a zdálo se, že tam vládlo i podobné klima. V části, kde přistáli, se nacházela zelená pole a nějaké lesy, ale naštěstí žádná džungle. Do pouštního běžce naložili pár beden náhradních dílů, které měli v úmyslu prodat a ještě pár dalších věcí, které by mohli směnit. Tony pro ty součástky neměl absolutně žádné využití, poněvadž ani netušil, na jaký druh vozidel by se daly použít, a navíc jich měli spoustu.
Mohli počkat, dokud nedokončí svůj oblek, než podniknou další zastávku, ale Tony se rozhodl jinak. Loki měl zbraň i zbroj, Tony byl také ozbrojený a konečně se dokáže s každým dorozumět. Zároveň šlo o poslední planetu v téhle soustavě, na které mohli přistát, po ní před sebou na pár měsíců neměli nic než neobydlený vesmír. Proto považoval za nejlepší zkusit štěstí tady.
Podobnost se Zemí skončila, jakmile se dostali do města. Zdejší budovy se svými tvary nepodobaly ničemu na Zemi a obyvatelé planety vypadali lehce… nachově. Také byli malí, dokonce menší než Tony, kolem pěti stop v průměru, i když se našli i tací, kteří byli vyšší, zhruba v Tonyho výšce. Na hlavách měli něco na způsob tykadel a taky pouhé dva prsty na každé ruce. Bylo to zvláštní, ale aspoň to nebyli ještěrky. Tony vážně začínal ještěrky nesnášet. Loki byl vždycky směšně vysoký, ale v porovnání s místními působil jako obr. Tony mu to řekl a kupodivu si tím vysloužil velmi vražedný pohled. Neměl tušení, co to mělo znamenat, ale nevšímal si toho. Loki se vytočil snadno, ale s těmi správnými slovy se dal docela dobře i uklidnit, i když si hromadil zlobu jako křeček. Možná že i tohle patřilo k bohu chaosu. Loki, Bůh chaosu a Ohnivé povahy… hm, teď když o tom přemýšlel, tam bylo něco o ohni, zeptá se, až bude Loki v lepší náladě. Tony se čím dál víc zlepšoval, pokud šlo o používání toho správného tónu s jeho osobou, ale někdy měl pocit, jako by říkal ty nejhorší věci, aniž by věděl, co na nich bylo špatného. S tím se nedalo dělat nic, než je mít neustále na paměti.
S Wobbiany – jak se později ukázalo, že se místním říká – bylo snadné vyjít. Nebo možná jen měli strach z toho, jak se nad nimi Loki s Tonym tyčili. Nebo možná měli strach jen z Lokiho. Tony rozdával úsměvy na všechny strany, aby to vykompenzoval a užíval si, že mohl konečně mluvit s někým, kdo nebyl Loki. Ne že by ho rozhovory s Lokim nudily, ale pořád to byl dobrý pocit moct si promluvit a dorozumět se s ostatními.
Prodali dvě bedny náhradních dílů jednomu obchodníkovi, jakmile se ujistili, že je nepodrazil s cenou. Pak použili čerstvě nabytou místní měnu, aby nakoupili věci, které potřebovali. Tony sehnal čočky do dalekohledu, nějaké krystaly a pár dalších věcí, které se mu budou hodit při stavbě nového DNI pro oblek. Loki opět nakoupil spoustu roztodivných věcí, o kterých Tony neměl tušení, k čemu je hodlá použít. Měj dojem, že mezi nimi zahlédl pytlík jakýchsi zvířecích kostí, ale nic neřekl. Lokiho malá sbírka výstředností mu už jednou zachránila život, takže nebylo na místě se o tom hádat. Podařilo se jim sehnat i několik drobností, které jim pořád scházely v dílně. Tony nepochybně bude mít hromadu věciček, kterými se v nadcházejících měsících nudného cestování zaměstná.
Následně šli a sehnali si nějaké oblečení. Nic přepychového, nic příliš extravagantního, jen nezbytné věci. Tony si pořídil nějaké silnější a lépe padnoucí boty, silný kabát a pár dalších kousků oblečení pro případ, že se dostanou někam, kde bude zima. Nějaká trička a spodní prádlo, a konečně nějaké kalhoty, které perfektně seděly a ne jen tak-tak. Právě teď ho vážně těšilo, že nebyl tak vysoký. Žádné oblečení by mu jinak nesedělo, i tak bylo těžké něco najít. Loki takové štěstí neměl, takže si překvapivě sehnal jen nějakou kůži. Když se Tony zeptal, jen pokrčil rameny a řekl, že si alespoň bude moct vyrobit něco vyhovujícího, místo aby musel nosit takové hrozné šaty. Přinejmenším si mohl koupit pár po kolena vysokých padnoucích bot, a mohl si rovněž vybrat několik normálních věcí jako ponožky a spodní prádlo, které nebyly moc malé. Wobbianští krejčí zcela zřejmě nikdy nemuseli šít oblečení pro někoho více než 6 stop vysokého. Koupil si taky šálu, čert ví proč, protože pokud věděl Tony, nebývala mu zima, ale neptal se. Byl jen rád, že Loki nechtěl pláštík z nějaké sračky. Tony si pak taky koupil šálu, kdo sakra ví, kdy ji může potřebovat.
Tony rovněž zakoupil i kbelík s barvou. Když se na něj Loki zvědavě podíval, Tony mu připomněl stopy drápů a dalších škrábanců na Drakeovi. Loki nechápal, proč bylo třeba to opravovat, ale nehádal se. Neměli koneckonců nic jiného, za co by své peníze utratili. Poté co sehnali vše důležité, co se ve městě dalo koupit, použili poslední ze svého oběživa na trochu čerstvých potravin, protože i když měli na lodi jídla dostatek, všechno to připomínalo astronautské jídlo. Spousta výživy a všeho, co jste potřebovali, abyste zůstali naživu a zdraví, ale na chuť nic moc. Taky se nikdy nekazilo, což bylo fajn, ale přesto uvítali možnost zkusit něco nového. Loki byl na ovoce, jak se ukázalo, poněvadž ho chtěl hodně, a Tony se nedokázal rozhodnout, zda to na něj dokonale sedělo nebo vůbec ne. Celkově vzato, tohle byl dosud jejich nejúspěšnější výlet. Nikdo se je nepokusil zabít ani sníst a koupili všechno, co mohli. Tony věděl, že jeho pravidla byla dobrá, věděl, že tahle cesta bude jiná a měl pravdu.
ooOoo
V době, kdy vyjížděli z města a mířili zpátky k Drakeovi, slunce už zapadalo. Jakmile se hlahol lidí vytratil, začal Tony klábosit jako obvykle, zatímco Loki poslouchal a sem tam něco poznamenal. Bylo to příjemné, Tonymu se to líbilo, celý ten den ho dobře naladil. Pak z ničeho nic zaslechl výkřik a zastavil pouštního běžce dřív, než o tom mohl dvakrát přemýšlet.
„Co je?“ zeptal se Loki.
„Neslyšel’s to?“
„Ano, a?“ zeptal se Loki, očividně nezúčastněný. Tony se zamračil a v té téměř naprosté tmě se rozhlédl kolem, jak se snažil přijít na to, odkud ten zvuk přišel. Pak se to ozvalo znovu, výkřik nebo zaječení, zjevně ženské. Hned se dal do pohybu, sáhl dozadu po zbrani a chystal se vystoupit. Loki po něm však chmátnul.
„Co si myslíš, že děláš?“ dožadoval se.
„Někdo je v průšvihu,“ odpověděl Tony.
„Ne, tohle s tebou nemá nic společného,“ argumentoval Loki, a stále ho nepouštěl.
„Na tom nezáleží! Nemůžu jen tak odejít!“
„Přestaň s tímhle hrdinským nesmyslem, máme své vlastní problémy, nepotřebujeme břemeno jiných!“
„Ty se možná můžeš otočit zády a ignorovat něco takového,“ začal Tony, „ale já nejsem ten typ.“ Nakonec se mu podařilo vyklouznout z Lokiho sevření a v další vteřině byl z pouštního běžce venku. „Když můžu pomoct, udělám to.“
Zamířil k místu, odkud přišel ten výkřik, zatímco Loki za ním nadával.
„Starku!“ volal za ním, ale Tonymu to bylo jedno. Možná nebyl nejlepším druhem hrdiny, možná nebyl vůbec hrdina, ale neodjede potom, co slyšel něco takového. Nemohl. Kdyby se někdy změnil do někoho takového, někoho, kdo by toho byl schopný, nikdy by se na sebe znovu nedokázal podívat do zrcadla. Už takhle to bylo dost těžké.
Téměř seběhl po stezce, která vedla pryč od silnice, po níž jeli. Dostat se tam mu trvalo jen pár minut. Čtyři místní chlápci, jeden byl trochu vyšší než průměr, a oblečený trochu líp než zbylí tři. Ti byli menší, ale silnější, svalnatí kluci. Tony je ale pořád převyšoval a měl velkou zbraň, takže si nedělal přílišné starosti. Všichni se dívali jeho směrem, protože ho slyšeli přicházet. Když se dostal dost blízko, konečně viděl, kdo to předtím křičel. Na zemi ležela ne jedna, ale dvě zelené postavy. Jedna z nich byla zřejmě v bezvědomí, tvář jí zakrývaly dlouhé tmavé vlasy a na sobě měla jen nějaký velmi tenký oděv, dokonce jí chyběly i boty, byla špinavá a šaty měla roztrhané, očividně s nimi bojovala, než ji omráčili. Ta druhá měla stejně zelenou kůži a špičaté uši, ale vypadala, že je vyšší, vysoká přinejmenším jako Tony nebo i víc. Vlasy měla kratší, nafialověle šedé, ledabyle ostříhané a sahaly jí sotva k ramenům. Reptilián, samozřejmě, teď když se na ni Tony podíval. Na bradě měla předěly, ale jinak na ní Tony neviděl žádné šupiny nebo něco na ten způsob. Oči měla široké a zelené a lesklé, vystrašené ale zároveň tvrdé. Jednu ruku držela na bezvědomé dívce, jak sledovala Tonyho, ale neobrátila se zády k wobbianským mužům, kteří tam stáli.
„No, dobrý večer,“ pozdravil Tony a zbraň držel pořád v ruce. „Co se to tady děje?“
„Nic, cizinče, odejdi!“ doporučil mu jeden z Wobbianů.
„Jo, pochop, že to se nestane. Co kdybyste odstoupili od těch dívek, zatímco jsem pořád v dobré náladě a nikdo nebude zraněn, hm?“
Vyšší Wobbian na něj přimhouřil oči, ale ani jeden z nich se nepohnul.
„Máte nějakou představu, kolik škody tahle zbraň může nadělat v něčem tak malém, jako jste vy?“ zeptal se Tony vyrovnaným tónem. „A ať už jste tady prováděli cokoli, doopravdy to ve mně vzbuzuje touhu zmáčknout spoušť, takže vás nebudu znova varovat.“
„Zacházím se svými zvířaty, jak já chci!“ odpověděl ten vyšší rozzlobeně. „Jsou moje, zaplatil jsem za ně slušné peníze! Nemysli si, že dovolím, aby mi je nějaký lupka ukradl!“
Lupka, to bylo vtipné, ale také mu to řeklo více o obrázku, který měl před očima. Ta dívka, která byla při vědomí, se na něj stále dívala. V jejím pohledu se zračila inteligence, takže pojem zvíře sem vážně nepasoval, což pravděpodobně znamenalo otroci nebo tak něco, a z toho bylo Tonymu doopravdy na nic. Ti tři menší Wobbiani s sebou taky měli nějaký druh zbraní, trochu odlišných od energetických pistolí, které Tony dosud viděl.
„Neriskuj svoji kůži pro nějaké neposlušné bestie,“ znovu promluvil ten vyšší. Jo, špatná odpověď.
„Vážně byste měli radši odejít,“ doporučil jim Tony.
„Ty mě nevyděsíš,“ odpověděl Wobbian.
„A co já?“ ozval se Lokiho hlas a Tony si ho krucinál ani nevšiml. Byl přímo za skupinkou Wobbianů, kteří se všichni okamžitě otočili, velmi překvapeně a trochu vyděšeně. Jeden z nich pozvedl zbraň, jen aby ho bůh vzápětí nato udeřil. Loki vypadal zatraceně slušně naštvaný a Tony věděl, že to nebyli Wobbiani, kdo ho rozzlobil. Och, jaká radost.
Ten, kterého Loki praštil, padl bezhlučně, svalil se jako pytel brambor, ačkoli nebyl mrtvý, ale jen v bezvědomí. Loki byl zjevně děsivější, soudě dle reakcí zbývající trojky, zvlášť když mu nejvyšší Wobbian nesahal ani k bradě. Dlouhou chvíli na něj jen zírali, zmrazeni na místě jako mrňaví jeleni ve světlech reflektorů velkého monster trucku. Jeden z nich se zachoval natolik hloupě, aby na něj vystřelil, ale pochopitelně se nic nestalo. Tonyho tak trochu fascinovalo, jak malý energetický paprsek při nárazu jednoduše zmizel, a že Lokiho ten výstřel vůbec nevyvedl z konceptu. Bůh pak natáhl ruku a popadl toho nejvyššího za krk, aby si ho zdvihl do úrovně obličeje.
„Co kdybyste utekli dřív, než vám vyrvu vnitřnosti a pověsím vás za ně ze stromu,“ pronesl nízkým výhružným hlasem, až Tonymu přejel po zádech mráz. Také pocítil nával adrenalinu v krvi. Tenhle hlas znal. Ano, rozhodně ten hlas slyšel už dřív, ale teď už dlouho ne. Oh, tentokrát ho doopravdy nasral.
Loki Wobbiana upustil a o vteřinu později udělali chytrou věc, posbírali svého čtvrtého společníka a upalovali pryč. Loki je chvíli sledoval pohledem, než jeho vzteklé oči přistáli na Tonym.
„Nastavil jsi ta směšná pravidla,“ začal, když kráčel blíž k Tonymu, „a pak utečeš na vlastní pěst, jen aby sis mohl hrát na hrdinu!“
„Říkal jsem ti, že nejsem ten typ, který by mohl jednoduše odejít od něčeho takovýho!“
„Můžeš a uděláš to!“ zasyčel Loki.
„Ne, neudělám!“ odsekl Tony, hlas trochu naštvanější. „A nezajímá mě, jestli souhlasíš nebo ne! Jestli je tu něco, co můžu udělat, udělám to! Nejsem nějaký sobecký bastard, který se stará jen sám o sebe!“
Bylo divné to říct, protože přesně z toho ho mnohokrát obvinili, ale věděl, že to byla pravda, musel věřit tomu, že to byla pravda. Že se pořád staral, že celá ta doba, co byl pryč ze Země, všechno, co měl za sebou, všechno co udělal, aby přežil, ho takhle moc nezměnilo. Že to nezměnilo tohle.
„Ano, to jsi! Když ohrožuješ sebe, ohrožuješ i mě!“
„No, víš co? Můj život se netočí kolem tebe! Můžu si dělat, cokoli se mi sakra zlíbí a ty se s tím budeš sakra muset vyrovnat!“
Lokiho tvář ještě víc potemněla hněvem, ale Tony udržoval výraz tvrdý a rozhodný. Neustoupí, nenechá se zastrašit.
„Poslouchej mě, Starku,“ začal Loki. Téměř tím samým výhružným tónem, jaký používal na Wobbiany. „Jestli si myslíš, třeba jen na vteřinu, že já-“
„Děkuju vám.“
Loki se náhle zarazil a oba se otočili, aby se podívali na zelenou dívku sedící na zemi, s tou bezvědomou napůl ve svém klíně. Sakra jo, pořád ještě se musel vypořádat s nimi. Vypadalo to, jako by chtěl Loki pokračovat v hádce, ale Tony ho obešel a vydal se k dívkám.
Klesl na jedno koleno, aby s ní byl v úrovni očí.
„Jak je tvé přítelkyni?“
„Sestře,“ opravila ho dívka. Měla pevný vyrovnaný hlas, tvrdý tón s náznakem nedůvěry. Tony jí to neměl za zlé.
„Dobře, tak jak je tvé sestře?“
„Je v pořádku, předtím ji udeřili silněji,“ odpověděla úsečně, zatímco rukama projížděla té druhé vlasy a shrnula jí je z tváře. Ta co ležela na zemi, vypadala jaksi drobnější. Tvarem obličeje, stavbou těla, možná byla mladší. Ta krátkovlasá byla plnější a měla více svalů, a taky mnohem víc jizev, jak si Tony povšiml teď, když ji viděl zblízka. A och, kurva, dokonce na sobě měly obojky, to bylo v prdeli na tolika úrovních. Obracel se mu z toho žaludek, jen o tom přemýšlel.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se.
„Juyu,“ odpověděla.
„Máte kam jít, Juyu?“ zeptal se Tony na oplátku a ona zavrtěla hlavou, jak čekal.
„Ani o tom nepřemýšlej, Starku,“ varoval ho Loki. Nejspíš se za ním mračil, kabonil a celý vyhlížel temně a vražedně. Tonymu to v tuhle chvíli bylo vážně jedno.
„Předpokládám, že nejste z téhle planety,“ hádal Tony. Zmateně nakrčila čelo.
„Jsme Skrullové,“ odpověděla, jako by to mělo být jasné. A jo, v téhle části vesmíru asi i bylo.
„Oh, dobře,“ přikývl Tony. Touhle dobou o Skrullech samozřejmě věděl, Loki mu toho o nich řekl hodně. Tony však nečekal, že budou vypadat, jako zelení skřítkové. „Víš, z jaké jste planety?“
„Starku!“ vyštěkl na něj znovu Loki.
„Do prdele! Zabilo by tě nebejt na dvě vteřiny úplnej kretén? Pokud se nechystáš pomoct, tak sakra sklapni!“
Byl naštvaný, jo, ale tohle z něj vypadlo ještě rozzlobeněji, než zamýšlel. Vážně čekal, že za to minimálně dostane ránu do tváře. Loki se do něj zabodával pohledem, a pořádně. Stejně tak pěsti měl pevně zaťaté, celé tělo se mu napínalo vzteky. Začínal si myslet, že Loki se chystal přimět ho tohohle litovat. Stejně se ale nevzdá, v žádném případě. S naštvaným Lokim se vypořádá později, žádný problém, ne že by to dřív dělat nemusel.
„Nejsme odnikud,“ odpověděla Juyu. „Pokaždé nás prostě vzali z jednoho místa na jiné.“
„Myslel jsem, že Skrullové téhle galaxii šéfují,“ podivoval se Tony.
„Možná v jiných soustavách,“ odtušila Juyu. Pak se její sestra začala vrtět. „Ustupte,“ řekla okamžitě Tonymu, a napřáhla ruku, aby ho odstrčila.
„Co?“
„Prostě to udělejte, prosím!“ žádala ho a Tony tak učinil těsně předtím, než ta malá otevřela oči. A sakra, v pořádku, to bylo nečekané, protože její oči byly červené a ne zelené, jako sestřiny, z její jemné tváře zíraly dva velké rozzlobené rubíny. Okamžitě se napřímila, a kdyby nebylo Juyu, která jí položila paži kolem pasu, byla by v momentě na Tonym. Byl si dosti jistý, že její nehty se chystaly vzít útokem jeho oči.
„To je v pořádku, oni pomohli. Oni pomohli. Bee, uklidni se, je to v pořádku!“ Pár chvil trvalo, než se dívka přestala vzpírat a pokoušet se ho zabít. Tony ustoupil ještě o trochu víc a snažil se nevypadat jako hrozba. Dlouhou chvíli se na Tonyho dívala, prohlížela si ho divokýma očima a bez jediného mrknutí.
„Je jen rozrušená,“ vysvětlila Juyu.
„Ne, to je v pořádku,“ ujistil ji Tony. Ta dívka – Bee – na něj pořád zírala, pak její červené oči konečně sklouzly stranou a utkvěly na Lokim. Kdyby šlo o Tonyho, ta bezvýrazná tvář a nemrkající upřený pohled by ho znervóznily, sakra, byl nervózní i tak. Ale Loki ten pohled jen zpříma oplácel, a rozhodně se nepokoušel vypadat neškodně, ne že by mohl kdy vypadat neškodně, ale vážně se o to mohl pokusit kvůli té traumatizované dívce. Pitomec.
Jak Juyu tak Tony zůstali na pár okamžiků zticha, ale zírání neustávalo. Tak se Tony vrátil k hledání možného řešení tohohle problému. Ve skutečnosti toho moc vymyslet nedokázal. Samozřejmě je tady nemohl jen tak nechat.
„Dobře, takže… myslíte, že budete v pořádku? V další soustavě, možná na nějaké skrullské planetě?“ překvapilo ho, že Loki znovu neprotestoval, ale zdál se mít spoustu práce s nejpodivnějším zápasem v zírání vůbec.
„Já nevím,“ odpověděla Juyu.
„Jasně… v pořádku, nemůžeme zůstat tady. Prostě… pojďme někam jinam a můžeme si promluvit o tom, co uděláme. Dobře?“
Juyu přikývla, pak se dotkla paže své sestry. „Bee?“ zeptala se. „Je to v pořádku? Jít s nimi?“
Bee jen dál zírala na Lokiho, pak se tiše postavila na nohy a odtáhla se od sestřina doteku. Byla malá, to bylo to správné slovo, malá a hubená a drobná, stěží 5‘1 stopy.
„To znamená ano,“ shrnula Juyu, když vstala. Tony měl pravdu, byla stejně vysoká jako on.
Loki se na Tonyho zamračil, pak zlostně zakoulel očima a vydal se zpátky tam, kde nechali pouštního běžce. Bee ho následovala beze slova, tak se Tony s Juyu zařídili stejně.
„Kolik je tvojí malé sestře?“ zeptal se Tony.
„Je to moje starší sestra,“ odpověděla Juyu. „Já jsem jen… vysoká,“ řekla. „Ale ona není dítě, pokud se ptáš na tohle. Ani já nejsem dítě.“
Tony přikývl, i když tomu doopravdy nevěřil. Podíval se na rozzlobené linie Lokiho ramen a jak ho malá skrullská dívka následovala, pak na Juyu, která šla vedle něj. Její tvář vypadala mladě, zatraceně hodně mladě, navzdory jizvám a tvrdohlavému držení brady.
Pak si uvědomil, že nemá absolutně žádnou představu, co že to dělá.
ooOoo
ooOoo