Potio felis - 4. kapitola

Zdravím, vítejte u poslední kapitoly :-)

Všem, co se jí nemohli dočkat, se omlouvám. Myslela jsem, že bude dřív, než o víkendu, leč člověk míní a... pak přijdou bacily a naruší mu plány. Tohle je čtenářsky nejpřitažlivější verze, jakou se mi podařilo vypotit. (Takže pokud vás něco udeří přes oči a budete mít pocit, že by to mělo být co nejdříve opraveno, šup s tím do komentářů ;-)

Ráda bych tuhle kapitolu věnovala bacilovi, Profesorovi, Deadly-nightshade, Voldy, Symphony, denice, Patoložce, Lanevře, jesssnape, Agnes, POPO, cim, keishatko, Máje, IS, Slimče, grid, Saskyi, weras, Noře, Bobo, Nade, kamčí, Adelaine, Lex-sanovi, Ekolisias, Claire a Efox. Děkuju za vaše krásné komentáře. Užijte si ji! ♥♥♥

ooOoo

Harry se probudil s širokým úsměvem na tváři, který ho záhy přešel, když spatřil černé povlečení, jež mu projasnilo hlavu jako kbelík ledové vody.

Tahle. Postel. Nebyla. Jeho.

Krásně a dobře, to jistě nebylo poprvé, co se probudil v cizí posteli, ale v předchozích případech mohl na základě kolejních barev povlečení a přirozeně postelového společníka přiřadit správné místo. Tohle povlečení nemělo žádnou kolejní barvu. Tahle postel nebyla ani obklopena závěsy, takže měl volný výhled na skříně plné knih. A když rychle přepočítával... černá a závislost na knížkách... jap, to znělo jako Snape.

Což poměrně rychle vedlo k další otázce. Proč ležel ve Snapeově posteli? A NAHÝ, PRO MERLINA, ACH MŮJ BOŽE, TO NEMOHLA BÝT PRAVDA!!!

Duševní záchvat křiku následovalo přehodnocení různých životních názorů. Létající prasata, jasně, proč ne? Zamrzlé peklo, co má být?

Jeho ruka zamířila k hlavě promnout spánky a tam ucítil první mezi-zastávku na cestě vzpomínek. Chundelaté a špičaté uši. Nehoda při hodině lektvarů se v jeho mysli odehrála ve vysokém rozlišení a prostorovém zvuku, rozhovor v Brumbálově pracovně, Snapeovy komnaty.

Do hajzlu.

Ach.

Ach ne.

Snapeův gauč.

Snapeova vůně.

Snapeův stůl!

To nebylo dobrý, oh ne, to vůbec nebylo dobrý. Ačkoli to bylo dost dobrý. Ó ano, bylo to fakt dobrý.

Široce se zazubil, jen aby v příští vteřině zasmušile zkrabatil čelo.

Ne, dobrý ne. Definitivně ne dobrý.

Harry byl zmatený. Silně se rozcházející dojmy a vzpomínky se na něj vyřítily a vyjasnily přinejmenším dvě výchozí otázky, totiž proč byl ve Snapeově posteli a proč byl ve Snapeově posteli nahý.

Znovu zatápal po svých uších. Upřímně řečeno, opravdu nevěděl, jestli má Nevilla za tuhle událost zabít nebo políbit. Když už byl u toho, nevěděl ani, co přesně by měl udělat se Snapem. Proč tu ten pitomý netopýr nebyl? Nejdřív Harryho ošukal do příštího století a dopřál mu ten nejlepší, ne, dva nejlepší orgasmy jeho mladého života a pak neměl ani tolik slušnosti, ležet s ním v jedné posteli a trochu se přitulit? To se přece nedělá. Ten chlap prostě neměl žádné vychování!

Harryho obličej se protáhl do opětovného úsměvu. Jo, žádné slušné vychování, byl to neposlušný muž, zlý, zlý, vysoce talentovaný muž.

Oh ne, to prostě nebylo správné. Jak mohl o Snapeovi přemýšlet tímhle způsobem? Fuj. Snape. Bledý, hubený, s hákovitým nosem, hedvábným hlasem, dlouhými prsty, sexy BASTARD!

Harry se nacházel ve vážné krizi. Od prvního dne v Bradavicích byl Snape jeho Nemesis, trápil ho, ponižoval a urážel. Harry byl veden k tomu, vidět ve Snapeovi nepřítele. Po jeho šestém roce a tréninku se jeho hluboce zakořeněná nenávist vůči Snapeovi zmenšila na opovržení, které následně přešlo v lehkou averzi.

Rozhodující byly lekce nitrobrany. Snape, zpočátku ještě vysoce potěšen Harryho vzpomínkami, již brzy nebyl vůbec tak nadšený tím, co viděl. Namlouval si, že to může před Harrym skrýt, ale Harry vůbec ne tak neschopný v Legilimens, jak Snape vždycky tvrdil, mohl čas od času nahlédnout do myšlenek svého učitele a byl překvapen, když tam nalezl pocity vůči sobě a svému dětství, které se nevztahovaly na vraždu či zabití. Docela jistý si byl teprve tehdy, když krátce po Vánocích obdržel peprný dopis od Vernona Dursleyho, ve kterém na Harryho prudce udeřil kvůli věcem, které jemu a jeho rodině způsobil svým zákeřným dárkem.

Harrymu bylo podle strýcova popisu jasné, že za touto akcí mohl stát jen Snape a jeho odpor vůči profesorovi ustoupil ve vratkou neutralitu. Ne, že by to přiznal v přítomnosti svých nebelvírských přátel.

Ale teď? Nevěděl přesně, jestli a jak by s tím měl naložit. Nikdy dřív Snapea nebral v úvahu jako možného partnera do postele, musel ovšem přiznat, že v tomto případě mu uniklo něco docela krásného. Na druhou stranu by se Snapeovo chování mohlo klasifikovat jako zneužití. Avšak on si to zneužívání docela užil a proti opakování by naprosto neměl námitek. Kromě toho na těch událostech také nebyl úplně bez viny s ohledem na své šňupací orgie a lezení na Mount Snape.

Stop.

Opravdu si právě pomyslel tohle? Posadil se rovně jako svíčka a zamyšleně zamával ocasem sem a tam. Měl námitky? Hm, uvažoval. Snape byl jeho učitel, mínus. Byl jedním z těch dobrých, plus. Pět let s ním zacházel jako s póvlem a opakovaně dupal na vzpomínky, které měl na svého otce. MÍNUS! Na druhou stranu jeho otec opravdu nebyl právě anděl a Snapeovi dal skutečně důvod ho nenávidět. Pomáhal mu ve válce proti Voldemortovi a pravděpodobně mu zachránil zadek. PLUS. Věkový rozdíl. Fuk.

Dobře, to všechno ho taky neposunulo dál. Plusové a minusové body se navzájem vyrušily. Musel to rozhodnout jinak. Například pomocí neuvěřitelného, mozek vystřelujícího, brilantního sexu. Ano, to byl dobrý důvod. Počínal si při svém rozhodování jako normální, sedmnáctiletý muž.

Harry vydechl úlevou. Komplikované, deduktivní úvahy byly Hermionin obor, ne jeho a tak byl rád, že našel jednoduché řešení svého problému. Rozhodl se, že si Snapea ponechá.

Teď už vlastně jen bylo třeba přesvědčit o tom ještě Snapea, aby chtěl být ponechán. Jak těžké by to mohlo být?

ooOoo

Po pořádné sprše z bradavických nevyčerpatelných zásob teplé vody – a následném šmejdění ve Snapeových osobních věcech – Harry usoudil, že bylo na čase se Snapeovi postavit. Nevěděl sice přesně, jak by se měl chovat – obviňovat nebo šukat, toť otázka – byl ale plný optimismu, že se všechno k nejlepšímu obrátí. K nejlepšímu pro něj.

Poté, co se oblékl do kalhot a košile z předchozího dne, které našel důkladně složené u postele, obezřetně otevřel dveře a psychicky se připravil na řadu možných pozdravů, avšak to, co ho uvítalo, bylo až do morku kostí pronikající chrápání. Když obešel pohovku, zřetelně rozeznal Snapea, který, stále ještě svírajíce ve smrtelném stisku lahev ležící na podlaze, spočíval napůl na pohovce, napůl z ní visel dolů a objem svého velkoryse vyměřeného nosu využíval k tomu, aby se vypracoval k novým výšinám měření decibelů.

Harry nevěřícně povytáhl obočí. Ze všech věcí, které očekával, bylo tohle to docela poslední, co si představoval, dokonce ještě za znovu oživlým Voldemortem, který pil čaj s Brumbálem a s ním plánoval kampaň za světový mír. Mírně naštvaný odtamtud zamířil k vitríně, ze které Snape, pokud mohl věřit příčině zkázy, získal také alkohol, a začal v systematickém chaosu pátrat po jedné konkrétní lahvičce.

Krátce po válce se Snape, vedle svých výkonů proti Voldemortovi, proslavil ještě i další věcí. Konečně nebyl nucen vést otravný dvojí život, nemluvě o nebezpečí, vystoupil na světlo veřejnosti, kterou pohaněl a vysmál se jí do poslední nitky, coby Mistr lektvarů demonstroval svůj jedinečný talent prostřednictvím kolekce brilantních, bezmála nezaplatitelných a před imitátory bolestivými kletbami chráněných lektvarů, a uchýlil se zpět do své kobky. Kartel mezinárodních výrobců lektvarů utrpěl kolektivní aneurysma, když byli ze dne na den vytlačeni z trhu.

Jedním z jeho produktů byl dryák proti kocovině, drahý, nechutný a ve své okamžité účinnosti, bez vedlejších projevů a následků, nepřekonatelný. Neodstranil pouze nevolnost a bolest hlavy, ale zbavoval, navzdory strašné chuti, také zápachu z úst a stále tak populární „Chci umřít“ nálady. Stálými štamgasty brzy zvaný „Rozmysli se dvakrát“ (zda se to vztahovalo na nekontrolovatelný příjem zkvašeného etylalkoholu nebo na chuť lektvaru, bylo nejasné), nacházela se tato speciální směs záhy v lékárničce každé domácnosti.

Nyní Harry pátral po právě takové lahvičce. Byla by to ale opravdu zlomyslná ironie osudu, kdyby zrovna muž, kterému každý druhý dospívající vděčil za možnost vyhnout se domácímu vězení, neměl svůj vlastní výtvor skladem.

Konečně našel, co hledal, vrátil se k pohovce a práskl malou lahvičkou tak hlasitě, jak jen dokázal, na stůl vedle Snapeovy hlavy. Snape sebou trhl, dojemně zasténal a paží si zakryl oči. Chvíli se nic nedělo. Pak se ozvalo několik dávivých zvuků a nakonec Snape zamumlal nejstarší mantru na světě.

„Nenávidím alkohol.“

„To mě překvapuje, když si s ním tak dobře vystačíte, jak se zdá,“ odvětil Harry beze stopy lítosti.

V prvním okamžiku si Snape pomyslel, že si Harryho hlas jen představoval a vděčil za něj své whiskey obluzené fantazii. Byl tudíž zmatený, když otevřel oči a v trýznivém ranním světle vzal na vědomí nezaměnitelnou Potterovu siluetu. Ovšem něco s jeho přeludem nebylo v pořádku, protože ta úchvatná halucinace neučinila žádné přípravy ke svlékání, místo toho na něj zírala vzteklýma zelenýma očima.

Galeon dopadl a Snapeovi nezbylo, než se trochu ohnout.

„Pan Potter,“ řekl pomalu, snažíc se o důstojnost. „Samozřejmě.“ Na okamžik zavřel oči a zhluboka se nadechl, pak je znovu otevřel. „Naprosto chápu váš hněv. Dovolte mi vzít si ten lektvar a poté se můžeme vydat k řediteli.“

„O čem to mluvíte?“

Snape do sebe naráz obrátil obsah lahvičky, zhnuseně protáhl obličej, zvedl se a uhladil si oblečení.

„Je mi jasné, že si přejete mluvit s profesorem Brumbálem, abyste ho uvědomil o událostech minulé noci.“

Harry neměl ani to nejmenší tušení, o čem to Snape k čertu mluvil. Proč by měl chtít Brumbálovi vyprávět, co on a Snape noc předtím dělali? Měl rád příjemné experimentování, ale ředitel se v jeho představách zaručeně ještě nikdy neobjevil. Přihlížel, jak Snape se vzpřímeným držením odsouzeného k smrti vykročil ke dveřím, než pochopil, co to všechno mělo znamenat.

„Snape, profesore... ehm... Severusi?“ Křestní jméno jeho učitele mu na jazyku připadalo cizí a přece důvěrně známé. „Nemám v úmyslu komukoli v blízké budoucnosti cokoli říkat. Tedy o nás. Eh, nás ve smyslu o... co mám na mysli, je... mohl byste, ty... proč na mě zíráš?“

Snape na něj skutečně zíral, výraz tváře směsí nedůvěry a opatrné naděje. Když se Harry nechystal ani ho proklít avadou ani se mu vysmát nebo obojí, zdolal vzdálenost mezi nimi ve třech krocích, popadl Harryho za ramena a zatřásl jím, ne zrovna jemně.

„Hloupý kluku. Utíkej, dokud ještě můžeš. Nedívej se na mě těma zelenýma očima. Máš vůbec ponětí, do čeho se tu pouštíš? Ještě máš šanci. Běž. Vypadni.“

Navzdory svým slovům, jakkoli pocházely od srdce, zatínal se svými prsty do Harryho ramen stále tvrději, takže ten i kdyby sám chtěl, odejít nemohl. Ale Harry se tak jako tak nechtěl od Snapea odtrhnout. Mužova blízkost dělala zajímavé věci s jeho myslí i tělem, jistá až příliš známá vůně naplnila jeho nos a naléhavé zamňoukání, které se vymanilo z jeho hrdla, přimělo Snapea k tomu, nechat z něj své ruce spadnout, jakoby se popálil.

Starší muž ustoupil s téměř komicky působícím výrazem na tváři, ale Harry to tak nemohl nechat. Jeho odvážnému skoku Snape nemohl dost dobře vzdorovat a tak se společně zřítili na pohovku. Harry se spokojeně schoulil na podložce, kterou tvořilo Snapeovo tělo, zatímco Snapeovy oči se ve svých důlcích protáčely vždy, když se Harry otřel o jedno určité místo.

Když už to nemohl snést, přidržel Harryho ruce svými a jedním rychlým pohybem je převalil, takže zůstal ležet nahoře.

„Nejsi úplně sám sebou,“ zašeptal do Harryho ucha. „Neudělám stejnou chybu dvakrát. Buď ke mně přijdeš dobrovolně, jakkoli nepravděpodobné to může být nebo to skončí tady. Pokud jsi chytrý, pak jdi.“

S tím vstal a zmizel ve své ložnici. Harry se po něm omámeně ohlédl. Jeho nervy oloupené o stimulaci v podobě Snapeovy vůně, pomalu navracely jeho smysly a on si uvědomil, co ten muž udělal. Přenechal rozhodnutí Harrymu. Bylo zřejmé, že nechtěl, aby ho Harry opustil a přece mu dal svobodu, udělat právě tohle.

Pokud jsi chytrý, pak jdi.

Pche, pomyslel si Harry. Tváří v tvář nebezpečí nebyl chytrý ještě nikdy.

Vstal a následoval Snapea.

Když vstoupil do ložnice, nebylo tam ze Snapea – Severuse – nic k vidění. Chvíli se se svraštělým čelem rozhlížel, pak uslyšel zvuk sprchy a jeho tvář opanoval vypočítavý výraz. Vyloupl se ze svého oblečení a vkráčel do koupelny. Sotva otevřel dveře, zahalila ho vlhká mlha a naskytl se mu skutečně působivý pohled. Severus, nahý, jako v den, kdy ho netopýři odhodili v bradavickém sklepení, stál ve sprše a nechal teplou vodu bubnovat o svou momentálně zčervenalou kůži. Rukama se opíral o zeď a hlavu měl skloněnou. Jeho záda, v perfektním zorném poli Harryho očí, byla právě tak bledá, jako zbytek jeho těla, pokrytá tenkými bílými pruhy křižujících se jizev, pozůstatky života uprostřed vytrvale běsnící války. A přece ho nezohavily, pokud vůbec Snapea doplňovaly, dělaly ho opravdovým. Jeho tělo nebylo příliš svalnaté, ale taky ne tak vyzáblé, jak se mohlo zdát. Byl štíhlé šlachovitosti, která vypovídala o obratné rychlosti. Jeho stehna byla vypracovaná, bérce mírně ochlupené, chodidla elegantně tvarovaná s vysokým nártem, který byl v Harryho očích nečekaně erotický.

Dál nepřemýšlel. Popošel pár kroků ke sprše a vklouzl za Severusem. Ten si jeho přítomnosti ještě nevšiml, ale když se Harryho ruka snesla na jeho záda, otočil se a beze slova si ho přitáhl k sobě. Chvíli tam prostě jen tak stáli, pak se Snape sklonil k němu a vzal si jeho rty v polibku, který vypovídal o touze a o něčem víc, pro co ještě žádný z nich neměl slova. Harry opětoval polibek s vášní a jejich ústa se pohybovala vroucně a pomalu jedny přes druhé. Jejich jazyky se setkaly a Harry se poddal zkušenosti a vedení Snapea, který teď byl jeho učitelem ve více než jednom směru.

Tiskli se k sobě pod přívalem vody, a zatímco Harryho ruce hledaly oporu na mokré kůži svého partnera, jejich podbřišky si vyšly vstříc a oba naplnila rozkoš, když se jejich tvrdé délky vzájemně třely. Severus je objal svou pravou rukou, zatímco ta levá si pohrávala s Harryho mokrými vlasy. Když začal klouzat po jejich erekcích, Harry se téměř sesunul k zemi, když jím projela první vlna horka, která neměla absolutně nic co dočinění s vodou, která na ně nepřetržitě dopadala a způsobovala, že se celá místnost topila v mlze.

Když mu změkla kolena a hrozila povolit, obrátil je Severus tak, že sám stál zády ke zdi a svou volnou rukou si Harryho paže obtočil kolem šíje.

Spojení té neustále se pohybující ruky, Snapeových černých očí, které se ani na vteřinu nevzdálily těm jeho a jejich ozývající se steny, neposkytly Harrymu mnoho času. Jen o několik vteřin později zalapal po dechu, jeho sperma pokropilo Snapeovu ruku a bylo spláchnuto vodou. Snape ho následoval bezprostředně poté a když zašeptal Harryho jméno, Harryho kolena se nakonec přece jen vzdala.

ooOoo

Kotlík vyplivl malý oblak kouře a Snape si kriticky prohlížel jeho obsah. Barva a konzistence byly bezchybné, vůně, ne nejpříjemnější – ale jaký lektvar měl příjemnou vůni – se zdála být rovněž správná. Nyní zbývalo vyčkat, dokud nebude dost chladný k pití.

O něco později vyšel ze své laboratoře a přidržel Harrymu, který si hověl v křesle před krbem a četl jeden z těch starých famfrpálových magazínů, před nosem pohár.

„Je to ono?“ ptal se Harry váhavě.

„Ne, pane Pottere, toto je lektvar, který vám přišije křídla, pasující k vaší nestálé povaze.“ Na Harryho tázavý pohled zakoulel očima. „Ano, Harry, to je ten lék.“

Harry kriticky okukoval číši, pak ji vzal ze Snapeovy ruky, přičichl k ní a zkřivil obličej. Otevřel ústa, aby to okomentoval, avšak Snape ho předešel.

„Jedno slovo o vůni a můžeš zbytek svých dní strávit tím, že se budeš mýt jazykem a žebrat o misku mléka.“

Harry na něj vyplázl jazyk, zamumlal: „Trochu mi bude chybět ocas,“ pronesl v přípitku ke Snapeovi a pohár vypil.

ooOoo

V neděli odpoledne, poté, co konečně dokázali opustit postel, dumal Snape nad pergamenem, ve kterém co nejpřesněji zaznamenal, do jakých stádií Harryho proměna došla. Samozřejmě vynechal jisté pro veřejnost méně vhodné scény.

Harry lenošil po Snapeově boku opřený o zeď a pozoroval ho. Nakonec už to ticho dál nevydržel. Jak jen mu všechny ty roky mohlo unikat, jak sexy Snape vypadal, když přemýšlel? Ostrá rýha mezi obočím, semknuté rty, občasné ‚Hmpf‘, vyjádřené vibrujícím tónem, který zajel rovnou do Harryho libida a tam osnoval malé vzpoury proti jeho nehybnosti, když přece mohl dělat mnohem zajímavější věci. Sexyyy!

Odkašlal si.

„Takže, kdy přesně jsi zjistil, že beze mě nemůžeš žít a začal jsi plánovat mé nemravné svádění?“

Snape mu nedopřál ani jeden pohled.

„Máte květnatou fantazii, pane Pottere. Kéž by byl váš rozum stejné velkosti, jako vaše ego.“

„Když jsme zrovna u té velikosti...“

„Ano?“

Harry hodil jednoznačným pohledem na Snapeův klín, který, navzdory Snapeovu předstíranému klidu, nenechávala přítomnost mladého muže chladným a Snape si hraně povzdychl, než se spolu se svou židlí otočil k mladíkovi.

„Nenasytný, to je to, co jste, pane Pottere.“

Harry našpulil spodní ret a trucoval.

„Och, je mi cizí, chtít vás obtěžovat, profesore. Můžu kdykoliv odejít.“ Na rty se mu vkradl nevyzpytatelný úsměv. „Hm, možná navštívím Draca...?“

Snapeovy oči se zúžily a v jejich hloubkách vzplanul nebezpečný žár.

„To bych vám důrazně nedoporučoval, pane Pottere,“ zasyčel. „Nejsem známý tím, že bych se dělil o to, co mi patří a jen nerad bych panu Malfoyovi zlomil každou kost zvlášť.“

Harry se drze ušklíbl.

„Pak by snad bylo nejlepší, abyste mě zabavil, a já tak přišel na jiné myšlenky? Pane?“

„Vskutku.“ Snape se opřel, ruce položil na opěrky křesla a roztáhl nohy. „Pojď sem.“

ooOoo

Harryho návrat na kolej se nakonec už nedal odkládat. Snape letaxem informoval Brumbála o tom, že mladý pan Potter byl uzdraven a ředitel, zaměstnán již další katastrofou, která měla údajně co dělat s noční schůzkou mezi slečnou Grangerovou a panem Malfoyem na astronomické věži a nešťastným střetnutím s bezesnou Sibyllou Trelawnyovou, mu krátce poblahopřál a pak spojení ukončil.

Harry dokolečka cupital nervózně přede dveřmi a neustále vrhal pohledy na Severuse, dokud ten toho neměl dost.

„Nějaký problém, pane Pottere?“

Harry polkl a našel něco docela obzvlášť zajímavého na špičce své boty.

„Chtěl jsem jen vědět jestli... teď, když jsem vyléčený a všechno... jestli my... ty a já...?“

Snape vzdychl a přešel k němu, aby ho, ze zcela netypického přání poskytnout útěchu, překvapeného sevřel v náručí.

„Vy a já, pane Pottere, dosáhneme nového rekordu v utajení. A po tomto roce, až ukončíte své vzdělání – a já očekávám více než jen dobré známky, mohl bych dodat – a budete stále ještě trpět klamnou představou, že toužíte po vztahu se svým starým, zlomyslným profesorem, pak jsem si jist, že vám dokážu toto přání splnit.“

„Takže mě chceš?“

„Myslel jsem, že povaha zcela nevhodné pozornosti posledních dvou dní by vás o tom mohla ubezpečit.“

Snape shlédl dolů, do Harryho obličeje, než mu na rty vtiskl lehký polibek.

„Ano Harry, chci tě. Jak bych tě mohl nechtít?“

Úsměv, který se rozšířil na Harryho tváři, byl hoden krátké recidivy. Nebelvír se rychle přitiskl proti Severusovi a sáhl po klice, než se ještě jednou otočil.

„Je skoro škoda, že nemáme nic víc z toho kočičího lektvaru,“ zazubil se. „Tak poslušného mě nejspíš nikdy znovu nezažiješ.“

S tím zmizel. Snape sledoval, jak se dveře zavřely, a jedno jeho obočí se nadzdvihlo. Tiše se zasmál, zatímco jeho pohled putoval ke skleněné vitríně, která obsahovala všechny jeho flakonky, a zůstal tam viset na malé lahvičce, jejíž štítek pečlivým písmem zahrnoval dvě slova.

Potio felis.

Konec

ooOoo

A poslední nápověda od Viv:

:-) - Jaj. Super povídka. Až budeš příště v mém městě, pozvu tě na tequilu, ok?

:-/ - Moeh.

:-( - Ublížilas mi.

Tímto uzavírám svoji srdcovou kočičí záležitost :-D (ale bojte se, ještě mám v záloze dva kočičí příběhy, které tu prostě musím mít). Díky všem, kteří pod touhle povídkou zanechali komentář, jsem vám vděčná za milá slova a podporu; tichým čtenářům děkuju za návštěvu ;-)

Pokud vás zajímá, co bude dál, tak bohužel nevím :-D Překládám teď jednorázovku, která má přes 30 stran a je tedy delší než celý Potio felis, takže se ještě dost načekáme...