Postelový rozhovor

13.05.2014 14:26

 

Zdravím všechny čtenáře :-)

Po delší době tu mám jednu takovou maličkost, která se mi hrozně líbí a která je pro mě významná i z toho důvodu, že je to můj první pokus o překlad z angličtiny :-D Moc ráda bych ho věnovala Patoložce, jako opožděný dárek. Je kraťoučká, ale snad se Ti bude líbit, Pat :-)

Moc a moc děkuju Adelaine, statečné to ženě, která se ujala betování! :-) Všechna případná pohanění češtiny mám na triku jen a jen já.

 

ooOoo

 

„Vládněte mi, pane.“

Harry pevně zavřel oči a velmi usilovně se snažil nesmát. Zkusil to znovu.

„Och, naplácejte mi! Naplácejte mi!“

Navzdory jeho nejlepší snaze mu uniklo zafrkání smíchu. Dal se dohromady a hlas snížil do svůdného bručení.

„Byl jsem zlobivý chlapec, pane profesore. Možná potřebuji… trest?“

Tentokrát se nesnažil zadržet výbuch veselí, který ho zachvátil. Popadal se křečovitě za břicho a řval smíchy.

Vedle něj v posteli Severus Snape útrpně zavzdychal. „Chci příliš, když žádám, abys to bral vážně?“

Harry rozlepil jedno oko, aby se na něj podíval, napůl se skrývající za polštářem, který si tiskl na obličej, aby zadusil svůj záchvat. Pohled na Severusův přísný, nesouhlasný výraz stačil k tomu, aby se znovu rozesmál. „Omlouvám se,“ zalapal po dechu a schoval se za polštář. Bezmocný smích mu lomcoval rameny. „Omlouvám…“

Severus si stiskl kořen nosu a povzdechl si. „Všechno, co jsem zamýšlel, bylo, abys vzhledem k tomu, že jsem v tomto vztahu dominantní partner, byl tak laskav a příležitostně se podle toho choval.“

„‘Dominantní partner‘,“ zasípal Harry, který se stále chechtal za svým polštářem. „Vsadím se, že příště to budou biče a řetězy…“

Severus se natáhnul pro ten polštář a vyškubnul ho Harrymu od tváře. „Malá míra respektu,“ řekl a vložil přitom každou unci podráždění, které cítil, do svého hlasu, „by byla na místě. Jsem starší, moudřejší a mocnější než ty--“

„Starší, to jistě,“ zavtipkoval Harry.

„--a nevěřím, že žádám příliš, když chci--“

„Mám ti říkat ‚Pane‘ ve sborovně nebo se to vztahuje jen na ložnici?“

„--abys mi prokazoval aspoň nějaký náznak--“

„Nebo bych při večeři mohl klečet u tvých nohou. Krmit tě uprostřed Velké síně kousky jídla ze svého talíře.“

„--úcty, kterou si zasloužím.“

„Svými ústy.“

Severus rozhodil rukama. „Dost! Zapomeň, že jsem něco řekl.“

„Ne, ne,“ odporoval Harry a natahoval se po jeho paži. „No tak, omlouvám se. Nechtěl jsem se smát.“ Pořád se chichotal. „To jen ten způsob, jakým jsi to řekl. Vypadal jsi tak vážně…“

Severus se do něj zabodl pohledem. „Já jsem vážný.“

„Já vím. To je důvod, proč je to tak legrační.“

Nikoliv poprvé Severus přemýšlel, jak se dostal do vztahu s tímto neuctivým, drzým a naprosto nesnesitelným mladým mužem. Jako by ve svém životě už tak neměl dost frustrace.

Harryho tvář byla zrudlá pobavením, oči mu zářily a jedna kudrna vzpurných černých vlasů se mu stáčela přes jizvu na čele. Navzdory jeho sklonu k nevhodné lehkovážnosti, vypadal – Severus si nemohl pomoci – celkem dost k sežrání.

Možná že jednou z věcí, které Severuse vtáhly do tohoto vztahu, byla skutečnost, že Harry byl jedním z mála lidí na světě, kteří zarytě odmítali nechat se jím zastrašit. Když nic jiného, byla tu jistá nezvyklost jejich vztahu, kterou Severus shledával, no…

Uklidňující. Snesitelnou, přinejmenším.

Severusův hněv se rozplynul. Nikdy se nedokázal na tohoto muže zlobit příliš dlouho, i když si to ten spratek zasloužil.

„Možná obojek by nebyl od věci,“ pronesl povýšeně, když se opíral do polštářů.

Harry zakoulel očima. „Jasněěě.“

„S vodítkem.“

Harryho pěst se sevřela kolem přední části Severusova pyžama a přitáhla si ho blíž k sobě. „Sklapni a polib mě, profesore,“ vybídl ho s úsměvem.

Což byl popravdě jediný osvědčený způsob, jak ho umlčet.

Tak mu Severus vyhověl.

 

ooOoo