Klub predátorů - 6. kapitola

Zdravím :))

Co mi hořelo, jsem úspěšně uhasila a publikuji šestou a poslední kapitolu KPéčka. Nějak jsem se nemohla doopravovat konce a pořád jsem byla nespokojená s výsledkem, ale už to nebudu protahovat... S velkým díky za komentáře k předchozí kapitole věnuji tuhle část SOŘE 77, Máje, Abequa, mravenci, weras, Nade, Jitce, Anonymce SS a Agnes.

Speciální dík patří Patoložce, která se tentokrát ujala betování a Adelaine, která se ode mě nechala otravovat, když jsem si nevěděla rady. Děkuju vám! :)

ooOoo

Když společně – což znamenalo Harry – pozvali všechny lidi, o kterých věděl, že by pravděpodobně stejně přišli, mladík zůstal stát před krbem a masíroval si bolavé čéšky. Snape potichu přistoupil za něj a vtáhl si ho do náruče.

Než si to Harry uvědomil, už držel v rukách vklíněných mezi jejich hrudníky černou krabičku ovázanou stříbrnou stužkou.

„C-Co to je?“

„Dárek, rarachu,“ odpověděl Snape, zatímco stále držel Harryho v kruhu svých paží.

„To vidím, nejsem tak pitomý. Ale co je v něm?“ zeptal se, což donutilo Snapea zasténat.

„Tolik otázek. Proč to prostě neotevřeš?“

Harry se na něj usmál a ukázal tak Snapeovi, že se ptal jen proto, aby ho potrápil, a pak zatahal za stuhu. Zvedl víčko a nahlédl do krabičky. Byla obroubená černým sametem, na kterém ležel tenký, stříbrný náramek ozdobený kameny, o kterých si Harry myslel, že by mohly být z onyxu.

„Páni… je krásný. Ale bojím se, že moje zápěstí je trochu štíhlejší.“ Snape náramek vyjmul a vysunul ho po Harryho levé ruce nahoru, dokud mu nespočinul na nadloktí, těsně pod lemem rukávu trička, kde se při každém pohybu přizpůsoboval tak, aby nesvíral nebo nespadl.

„Je speciálně navržen, aby nepřekážel žádné činnosti, kterou budeš vykonávat. Kameny dokážou do určité míry absorbovat škodlivá kouzla a kletby. A vždy, když se rozhodneš ho nosit, budu tě schopen najít.“

Harry pohladil tenké stříbro, které se mu na kůži rychle zahřívalo. „Je skvělý, děkuju ti!“ Natáhl se, aby Snapea pevně objal a vtiskl mu na rty polibek. Když se zase oddělili, oči měl potemnělé touhou. Užuž se chystal znovu naklonit pro další, když místností zaznělo nepřiměřeně hlasité zaklepání.

Snape se zhluboka nadechl, odtrhl se od Harryho a přešel ke dveřím. Téměř nezadržel přidušený zvuk nelibosti, když byl opět konfrontován s ohnivě rudou hřívou. „Slečna Weasleyová.“

„Dobré ráno, pane p-profesore.“ Ginny nejistě zamžourala za Snapea, a když se její oči setkaly s Harryho, značně se rozšířily. Harry odolal nutkání se zašklebit. Musel vypadat důkladně zlíbaný, soudě podle jejího upřeného pohledu. Cítil, jak si mu úsměv propracovává cestu na rty a vykročil vpřed, zatímco Snape upjatě vpustil tu hezkou mladou čarodějku do místnosti.

„Ahoj Ginny!“ zazubil se Harry a objal její štíhlejší postavu na přivítanou. To rychle probralo Ginny z jejího ochromení, načež Harryho objala také.

„Všechno nejlepší!“ usmála se a pustila ho. „Doufám, že jsem nepřišla nevhod?“

„No, vlastně…“ začal, ale Snapeův pohled ho rychle přiměl zmlknout. „Ne, vůbec ne,“ zakončil a odvedl Ginny k pohovce. „Sedni si na chvilku, já jen z kuchyně objednám něco k jídlu a pití.“

Jakmile byli obklopeni až příliš mnoha různými lahvemi a podnosy plnými sendvičů (Dobbymu se tak docela nepodařilo udržet nadšení pod kontrolou) a Ginny začala vypadat, jako kdyby se už dokázala vypořádat s podivností, kterak se ocitla usazená na gauči Severuse Snapea, začali se rychle cítit pohodlněji a vklouzli zpátky do starých kolejí.

„Takže, proč jsi sem nepřišla se svou rodinou?“

„Ach, ano, ehm, je mi to opravdu líto, ale nebudu moct zůstat dlouho, mám tohle odpoledne pracovní pohovor. I když se možná můžeme setkat příští týden.“

Tichý zvuk od dveří do ložnice přiměl Harryho vzhlédnout. Téměř zapomněl, že tam byl Severus, který je pozoroval, třebaže muž nepodnikl žádné pokusy vypadat nenápadně. Harry si zmáčkl nos a v duchu zavrtěl hlavou. Byl to koneckonců Severusův domov. Ale pocit, který ho zaplavil, když si uvědomil, že už o něm smýšlel jako o svém vlastním, byl opravdu dobrý.

Otočil ze zpátky k Ginny, aby si s ní ještě chvilku povídal. Brzy dorazili další hosté a každý byl trochu zmatený, proč pořádal svou párty ve Snapeových pokojích. Jen Bill se na něj vědoucně uculil a okamžitě schytal od Harryho kopanec do holeně.

Harry se divil, proč byl Bill ohledně celé té věci tak v pohodě, ale předpokládal, že to muselo být proto, že si mistr lektvarů vzal nejstaršího syna Weasleyových stranou už dřív. Snape slíbil, že zrzkovi vysvětlí, proč byl při pátrání po svém milenci tak mimo sebe a že to kvůli Billovu dřívějšímu vměšování se na něj Snape tak jedovatě rozkřikoval, přestože mladý muž dělal, co mohl, aby pomohl Harryho najít.

„Ví o tom ještě někdo další?“ zeptal se Bill Harryho.

„Ginny. Myslím. Prakticky nás přistihla při muchlování,“ odpověděl a trochu se začervenal, než si jeho pozornost vydobyl Remus. Naštěstí ten muž dorazil ještě před Siriusem, a tak si Harry vyšetřil čas, aby mu pár věcí vysvětlil.

O půl hodiny později Ginny odešla a Harry se rozhlédl po místnosti s rozpačitým výrazem ve tváři. „Ehm…“ odkašlal si. Když téměř nikdo nereagoval, zopakoval onen zvuk trochu důrazněji a většina hostů se otočila a podívala se na něj. „Jak jste všichni věděli, kde mě vlastně najít?“

Sirius se zakabonil (od svého příchodu ve skutečnosti nedělal nic jiného) a Remus se spolu s několika dalšími lidmi zasmál. „Kdosi vytvořil poměrně velké množství ukazatelů, Harry. Ještě jsi je neviděl?“ Remusův úsměv se rozšiřoval s každou sekundou.

„… Ne.“ Harry přešel ke dveřím a otevřel je, jen aby se ocitl tváří v tvář velké šipce vznášející se ve vzduchu a ukazující na Severusovy dveře. Do jejího středu někdo umístil jeho obrázek. Všechno to až příliš připomínalo jistou událost, která zahrnovala příšerné koule visící ze stropu v Komnatě nejvyšší potřeby.

„To je tak trošku trapné,“ zamumlal a vrátil se dovnitř, ne dřív, než se alespoň pokusil minimalizovat ukazatele, které byly instalovány po celé délce chodby, samozřejmě bez úspěchu. „No, tak či tak, je fajn, že jste všichni mohli přijít!“ usmál se na své hosty a chtěl přejít pokoj, aby se podíval, kam zmizel Snape. Nedostal se však daleko. Každý se s ním chtěl zastavit „na slovíčko“, a jakmile si vyměnil pár slov s jednou osobou, další už na něj čekala.

Jakmile byl Harry zase sám a přežvykoval čokoládovou žabku, tiše přitom pozoroval své hosty, z nichž většina se bavila a šťastně usmívala. S malým bodnutím úděsu si uvědomil, že byl z nich všech nejmenší. Snažil se zadržet povzdech. Ani netušil, proč mu to zrovna teď přišlo tak důležité, když byl neustále neúmyslně konfrontován s tím, že se u něj nedostavil toliko žádoucí růstový skok. V duchu zavrtěl hlavou nad svými vlastními nesmyslnými myšlenkami, když v tom se kolem něj zezadu omotaly silné paže a on téměř vyjekl. Mistr lektvarů se ho dotýkal před všemi těmi lidmi?

Překvapení na Harryho tváři přimělo Snapeovy rty sebou zacukat a mladý muž se usmál, když to viděl. S povzdechem se opřel o staršího kouzelníka, který zřejmě vycítil jeho náhle špatnou náladu. „Co to děláš? Tady kolem jsou lidi, víš o tom?“ poškádlil ho, načež na krku ucítil Snapeovo odfrknutí.

Molly Weasleyová byla první, která se k nim otočila, a oči se jí ve vteřině rozšířily. Během chvilky na ně zírala už dobrá polovina hostů. Snape nevypadal, že by si toho všímal a držel svou tvář pohřbenou v Harryho krku.

„Takže… je to pravda?“ zaskřehotal Ron a přitáhl tím nakonec oči zbytku místnosti nejprve k sobě, a poté k páru nedaleko dveří. Ty Brumbálovy vesele jiskřily. Harry se právě chystal reagovat, když Siriusovo divoké zavrčení odvrátilo veškerou jeho pozornost od Rona. Kmotrovy oči hořely stěží potlačovaným vztekem. Štěstí, že mu Remus s Arthurem položili uklidňující ruce na každou z jeho paží, jen pro případ.

„Em, můžeme tohle dokončit později?“ zašeptal Harry ke Snapeovi. „Ať je to jak chce pěkný, chci tě živého a zdravého i potom, co oslava skončí.“

Snape konečně vzhlédl a všiml si lidí, kteří na něj a na Harryho zírali. Když zjistil, že se Black zkouší osvobodit od Lupina a Arthura Weasleyho, z hloubi hrdla mu uniklo zavrčení.

„Jen si s ním na vteřinu promluvím, dobře?“ ozval se Harry konejšivě a pokusil se jemně vymanit ze Snapeova náručí.

Ale Snape ho nenechal odejít jen tak. Instinkty mu říkaly, že by měl dát jasně najevo, jednou pro vždy, že tohle byl jeho druh, jen jeho, a nedaly se tak snadno utišit. Nikdo mu Harryho nevezme. Mladík překvapeně zalapal po dechu, když mu Snape sjel jednou rukou s roztaženými prsty po boku, aby tak konstatoval svůj nárok před všemi těmi lidmi energičtějším způsobem. Teprve pak nechal Harryho vyklouznout.

Snape se trochu stáhl, aby dal svému milenci šanci předejít jakékoliv hrozící možnosti krveprolití na jeho relativně novém koberci.

Harry mezitím přešel k Siriusovi a byl si jistý, že vypadal mnohem sebejistěji, než se uvnitř cítil. Svíjelo se mu tam něco jako strach. Vyměnil si pohledy s Remusem a Arthurem a zdálo se, že to z nějakého důvodu Siriuse rozzuřilo ještě víc. „Připravený se s tím už smířit, co, Remusi, kamaráde?“ zaskřípal, aniž by se ohlížel na Harryho. Mladému muži pokleslo srdce.

„Siriusi, můžeme si o tom promluvit někde jinde?“ zeptal se opatrně Harry, nechtěl svým hostům pokazit párty. Nicméně jeho kmotr nebyl ochotný hnout se z místa, kde stál. Místo toho zaměřil svůj zlostný pohled na Harryho.

„Co si myslíš, že s ním děláš!“ vyštěknul na Harryho, jehož ten ostrý tón přinutil ustoupit. Všiml si, že se Remus a Bill začali věnovat několika jeho hostům v chabé nezávazné společenské konverzaci, aby odpoutali jejich pozornost od Harryho a Siriuse.

„Vím, že tohle je ta nejtěžší věc, o kterou jsem tě kdy žádal, abys udělal, ale zkus akceptovat, že tohle je to, co chci a… a já vím, že můžeš, protože-“

„Protože?“ Sirius vypadal, jako by se měl svou nevírou zadusit.

„Protože si myslím… že jsi silnější než všechna tahle tvoje nenávist a… a protože nechci věřit tomu, že mě nemiluješ dost, abys…“ křečovitě polknul. Tohle nebylo ani o chlup odlišné od toho, jaké si představoval, že to bude. Divné, opravdu. Měl by to být horší pocit nebo lepší nebo… něco.

„Milovat tě dost?“ zařval Sirius. „Jsi to ty, kdo si musí vybrat mezi mnou a jím!“ vyplivl poslední slovo, jako kdyby to bylo něco nechutného. „Doufám, že mě miluješ dost na to, abys zvolil správně!“ Harry byl tak šokován, že ztratil řeč. Sirius chtěl, aby si vybral jeho? Zápasil se slovy a s faktem, že Sirius podle všeho doopravdy nebyl schopen ani diskutovat o tom, co si Harry přál, aby bylo jeho vlastní budoucností.

Každý člověk v místnosti na ně zíral a Harry sklonil hlavu, neschopný v tu chvíli stvořit slova. Bojoval s tím a nemohl si pomoct, aby si nepřipadal, jakože padá do temné prázdnoty. Když opět vzhlédl, bylo to proto, že se dveře zabouchly tak prudce, až se zdálo, že se podlaha pod jejich nohama otřásla. Harry zamrkal. I když ve skutečnosti ty dveře nevypadaly dost masivně na to, aby se tak stalo. To ne. Jeho mozek žvatlal dál, hlas v jeho hlavě byl v tom tichu, které se rozhostilo, neuvěřitelně hlasitý. Harry se začal pohupovat a v tu chvíli u něj byl Severus znova. Harry ho poznal jen podle jeho vůně, když ho odváděl k pohovce. Molly Weasleyová se k němu okamžitě vrhla, až skončila prakticky ohnutá přes sametový vršek opěradla.

Odmítl si lehnout, i když její pobízející ruce očividně chtěly, aby tak učinil. Koneckonců nehodlal omdlít nebo tak něco. Zabořil hlavu do dlaní a snažil se vytěsnit všechno kromě Severusovy ruky, která mu spočívala na stehně, ne uzurpátorsky, prostě tak.

„Omlouvám se za zničení oslavy,“ zamumlal po nějaké chvíli ticha. „Doufám, že jste si užili alespoň jídlo.“ Tajně si přál, aby všichni ti lidé odešli. Byli mu tou nejbližší rodinou, jakou kdy měl, ale právě teď chtěl být sám jen se Snapem, chráněný před jejich soucitnými pohledy. A na druhou stranu je nechtěl vyhodit.

Otřáslo jím, že ho Siriusův odchod dokázal tak zasáhnout, ale možná postrádat někoho neznělo tak hrozně, když všechno bylo pořád v pořádku ve vašem vztahu s jinou osobou. Ano, už teď svého kmotra postrádal. Nebyl tak hloupý, aby šel za ním a byl si jistý, že Sirius bude potřebovat hodně času, aby se vyrovnal s tím, jak Harry vnímal Snapea. No, ale o tom, že by se svého milence vzdal, ani neuvažoval. Dokonce i z pomyšlení na rozchod se Snapem kvůli muži, který chtěl, aby si vybral mezi dvěma životy, které by mohly, podle jeho názoru, jednoho dne být jedním, se mu udělalo špatně.

Snapeova ruka na jeho tváři ho vytrhla z  rozjímání. Zmateně a trochu dezorientovaně se rozhlédl kolem a našel prázdnou místnost.

„Opustili mě,“ povzdechl si nešťastně a zabořil obličej do Snapeova krku.

„Ne, Minerva pro celou párty navrhla krátkou procházku kolem jezera,“ vysvětlil Snape mírným tónem.

„Tohle mohly být moje nejlepší narozeniny za dlouhou dobu. Žádná válka vznášející se v pozadí; ty, nabízející své pokoje mým nejbližším přátelům, abychom to tu mohli oslavit, jen protože jsem nemyslel dost dopředu, abych něco naplánoval, když jsem jim zavolal-“

„Tyhle nejsou tvoje poslední.“ Harry se na něj podíval a zhluboka se nadechl, když klidné černé oči zachytily jeho pohled.

„Nějak pochybuju, že budeš chtít tenhle druh chaosu zažít znovu,“ zasmál se slabě.

Uklidnil se, když viděl vážnost vepsanou ve Snapeově tváři. „Nikdy o mně nepochybuj. A nikdy si nenamlouvej, že si můžeš být jistý tím, co chci nebo nechci udělat.“ Snape vzal Harryho tvář do dlaní a vtiskl mu na ústa nezvykle jemný polibek. Harry nedokázal potlačit povzdech, který se mu vzmohl v hrdle.

„Asi mě budeš vždycky překvapovat, co?“ prohodil tiše Harry, ve skutečnosti už ani nevěděl, jestli oba mluvili o tomtéž. „Ale nepochybuju o tobě. Já-“ náhle se zarazil, nejistý, zda byl správný čas říkat víc.

Snape se na něj nějakou dobu tiše díval. „Vypadáš vyčerpaně. Je to jen pár dní, co-“ Harry trhavě kývl a on umlknul. Nemluvili o tom, co se stalo. Vůbec. A to se Snapeovi nezdálo správné. Od té doby, co… se stýkali, Harry byl vždycky otevřený nebelvírský spratek, kterého si Mistr lektvarů pamatoval z doby před válkou. A Snape byl za to vděčný. To nebylo Harrymu podobné, aby o své bolesti nemluvil.

„Víš, že si o tom nakonec budeme muset promluvit,“ řekl konečně a už přesně uhádl Harryho reakci.

Mladík udělal obranné gesto a zavrtěl hlavou. „Ne, to je v pořádku. Není to důležité. Nebyl jsem ani nijak vážně zraněn. Dokážu se s tím vypořádat, opravdu!“

„Myslím, že je to důležité,“ přerušil Snape jeho blábolení. „Samotný fakt, že mi nejsi schopný odpovědět v jedné jednoduché větě, mi říká, jak moc.“

Harry poněkud zostra nabral dech. „Řekl jsem, že je to v pořádku, ne snad?“ Vstal z pohovky a začal přecházet po pokoji, tu zvedl talíř, tu dal na stranu lahev, a celou dobu se potýkal s nonšalancí, která nebyla tak docela připravena usadit se mu na tváři.

„Udělali to kvůli mně.“ Snapeův hlas přiměl chlapce se nepatrně ošít.

Harry si odkašlal. „To mě napadlo, ale nechtěl jsem, aby… ty víš.“ Zamračil se a podíval se na Snapea, který pořád klečel u pohovky, s rukama na stehnech a hlavou zamyšleně skloněnou.

Harry přistoupil k němu a sedl si znovu na pohovku, aby se na něj mohl podívat. Zřejmě nebyl sám, koho ten incident pořád ještě trápil. „Obviňuješ se?“ zeptal se a dotkl se Snapeových vlasů, aby ho přiměl zvednout hlavu.

„Do jisté míry,“ zněla pohotová a vyrovnaná odpověď.

„Nedělej to. To moje neopatrnost mě na prvním místě do té situace přivedla. Měl jsem tě poslouchat, když jsi v průběhu konference zmiňoval zvěromágy.“

Snape téměř nepostřehnutelně zavrtěl hlavou. „Udělali ti to, protože jsem porušil kodex, Harry. Nechci, aby sis začal myslet, že nedokážeš dělat svou práci pořádně nebo něco takového. A jsem si velice jistý, že jsi nebyl neopatrný ani na vteřinu.“

Harry se na něj zamračil. „Ztrácím se.“

„Hned po konferenci jsme měli schůzi a to bylo poprvé, co někteří z nich začali být podezíraví, protože jsem už nějakou dobu nereferoval o svých úlovcích. Byl jsem známý pravidelným lovem, zvláště během prázdnin, kdy se mé povinnosti v Bradavicích omezují prakticky jen na doplňování zásob ve skříňkách madam Pomfreyové. Weasley na mě opět dorážel a nebyl v tom příliš rafinovaný. Někdo byl zřejmě nablízku a poslouchal. Možná si dovedeš představit, jak reagovali, jak rozdílně reagovali.“ Dvakrát si promnul čelo, pak nechal ruku zase klesnout dolů. „Samozřejmě jsem si byl vědom toho, že spousta z nich žárlí. Držel jsem před nimi v tajnosti, že toužím mít a usiluji o… vztah s tebou. I když zřejmě jim netrvalo dlouho na to přijít.“

„… pořád ve skutečnosti nevidím tu pointu, Severusi.“

„Bylo mojí povinností opustit Klub, Harry. Kodex zakazuje jakoukoliv formu… náklonnosti ke kořisti.“

„Oh. Myslíš tím, že tě měli vykopnout.“ Čekal na Snapeovo souhlasné přikývnutí. „Ale proč jsi neodešel?“

Snape mírně svěsil hlavu. „Musím se přiznat, že jsem si vychutnával možnost být znovu něčeho součástí.“

Harrym se prohnal nepříjemný pocit, ale zároveň věděl, že se nestává každý den, aby Severus Snape něco takového přiznal. „Je mi to líto. Já-“

„Ne, Harry. Já se omlouvám. Měl jsem odejít hned, jak jsem věděl, že chci od tebe a z tebe víc.“

Minutu nebo tak nějak zůstali zticha.

Když Harry znovu promluvil, jeho hlas byl sotva víc než šepot. „Víš, když mě… když mě chytili, moje první myšlenka byla, že si budeš myslet, že se vůbec v ničem nevyznám.“ Když Snape otevřel ústa (pravděpodobně, aby řekl něco o zániku Temného pána), Harry zvedl ruku, aby ho zadržel. „Ne, um, je to moje práce, možná… možná jsem si to o sobě myslel sám, po tom všem.“ Zašklebil se při těch vzpomínkách. „Přeměnili se, už když na mě čekali.“ Polkl. Snape přikývl a čekal, ale chlapec nic dalšího neřekl.

„Nesmírně se mi ulevilo, když jsem zjistil, že-“ náhle se zarazil, ale Harry podle všeho uhodl, co chtěl říci.

„Mně taky. Jsi jediný, který to má dovoleno.“

Snape se cítil podivně potěšen tím privilegiem, které mu Harry udělil. „Nechci myslet na to, co bych jim musel udělat.“

„To byla… druhá myšlenka, která mi prolétla hlavou. Huh. Možná třetí.“

„To si dovedu představit.“

Opět byli zticha a Harry uvažoval, jestli se jeho hosté budou ještě vracet. Doufal, že ne, ač je měl rád, všechny do jednoho. Raději by strávil zbytek dne v posteli se Snapem. Možná by se k tomu nechal i přesvědčit. „Chci se vykoupat,“ prohlásil najednou a už vstával z pohovky.

„Obávám se, že budeš muset počkat, dokud tvoji hosté neopustí prostory nebo se neuchýlí do svých vlastních pokojů. Leda bys chtěl, aby se tu dnes rozvinulo další drama.“ Harry vypustil dlouhý netrpělivý povzdech a zase si sedl.

Brzy se všichni vrátili do sklepení. Způsob, jakým se na Harryho dívali, mu navozoval žaludeční nevolnost a neklid a trochu taky zlost. Ty pocity se jen zintenzivněly, když bylo mnoho nejistých pohledů vrženo i Severusovým směrem. Jako kdyby nic z toho nebylo Harryho rozhodnutí a chyba. Jako kdyby to nebral dost vážně, aby to zvládl bez jejich zájmu.

Naštěstí po chvíli byli lidé opět vprostřed konverzace a Harry zůstal na pohovce vedle Severuse. Sirius se zpátky nevrátil, ale Harry se snažil tolik na svého kmotra nemyslet. Bude se jím zaobírat, až přijde čas, a nyní si užije narozeniny se svými přáteli.

K jeho překvapení si Ron po chvíli sedl vedle nich, i když nejprve vrhl na Snapea ostražitý pohled. Nemluvili, jen tam seděli a usrkávali máslového ležáku. Harryho srdce se při té tiché nabídce přijetí od jeho nejlepšího přítele šťastně zatřepotalo.

Nadešel večer a paní Weasleyová prohlásila, že Harry vážně vypadá velmi unaveně a začala odvádět své děti (a lehce nervózního manžela) ke krbu. Rozhodli se nepřemisťovat, protože za branami byla horda reportérů, už když přišli. Harrymu se podařilo nedat najevo, jak byl šťastný, že se většina lidí loučí, a jak citově vyčerpaný byl z hádky se Siriusem.

Všechny je srdečně objal a poté, co mu Hermiona ještě jednou řekla, jak je ráda, že je zpátky u nich a v bezpečí, odtáhla Rona k ohni a odletaxovali se zpátky k sobě domů. O čtvrt hodiny později se rozloučili i Remus s Nevillem, oba bedlivě sledováni Severusem. McGonagallová se vrátila do svých vlastních pokojů blízko nebelvírské věže a Brumbál do své kanceláře. Nikdo nezmínil incident se Siriusem.

Když byli sami, Harry sebou praštil na pohovku a s omluvným úsměvem si to šinul přímo na Snapeův klín.

„Konečně sami! Teď… co ta koupel?“ nadhodil a opřel si hlavu o Snapeovo rameno.

Snape si v odpověď odfrknul a odstrčil Harryho ze svého klína. „Potřebuješ se na to zvednout. Budu s tebou sdílet lázeň pouze za předpokladu, že nepoužiješ nic z té příšerné levandulí navoněné pěny do koupele.“

Harry na něj nevinně zamrkal. „Já nikdy-“

„Nelži, cítím to z tebe!“

Harry se zasmál a zamířil do koupelny. Už po cestě se zbavoval šatů a vrtěl se pod Snapeovým intenzivním pohledem, který se upíral na každý kousek jeho odhalené kůže. Když konečně leželi uvelebení ve vodě bez levandule, Harry si spokojeně povzdechl. Žádné soucitné pohledy, žádná nezávazná společenská konverzace, žádné proplouvání kolem lahví a balicího papíru na podlaze. Vážně, byl docela rád, že se tenhle den konečně chýlí ke konci.

Hlavou opět spočíval na Snapeově rameni a zbytek těla mu nadnášela voda, jediná ukotvující věc byla Snapeova silná paže kolem jeho hrudi. Někdy se mužovy dlouhé prsty proplazily nahoru, aby ho zatahaly za bradavku, díky čemuž se Harry celý roztřásl. Zavřel oči a v té horké vodě se uvolnil, ale najednou byl z poklidné atmosféry vytržen rukou na jeho napůl tvrdém penisu. Harry zajel pod hladinu, a pak si s kašláním procákal cestu zase na vzduch.

„Mohl jsi mě varovat nebo tak něco!“ postěžoval si hlasitě a otíral si vodu z očí.

Snape se ušklíbl. „Neočekával jsem, že by mé činy měly za následek tvé utonutí.“

Harry se otočil, Snape mu oběma rukama uhladil mokré vlasy a něžně sevřel jeho hlavu v dlaních. Zelené oči na něj zamrkaly. „Byl jsi dneska úžasný. Nemyslel bych si, že je možné, abys strávil víc než dvě minuty v místnosti se sedmi Weasleyi a dvěma Poberty. Ještě k tomu ve tvé místnosti.“

„Zapomínáš na Grangerovou a Longbottoma. Ti mi udělali radost.“

Harry se uchechtl. „No, stejně ti děkuju.“

„To nestojí za řeč.“

„Oh, ale já bych ti chtěl náležitě poděkovat,“ zazubil se a Snape byl překvapený hbitými prsty škádlícími ve vodě jeho penis. Nenechal se však rozptylovat a raději si přitáhl Harryho tvář nahoru k té své a políbil ty měkké a vlhké rty před sebou.

„A jak jsi toho chtěl dosáhnout?“ zajímal se Snape, když vytáhl svůj spodní ret zpomezi Harryho zubů.

Harry neodpověděl, ale znovu ukořistil zmíněné rty, zatímco prsty začal škádlit staršího muže doopravdy, jednou rukou na penisu, druhou mu laskal varlata. Snape Harryho brzy přesunul tak, aby byl mladší čaroděj bezpečně vklíněn mezi vnitřkem vany a jeho vlastním tělem, a Harryho prsty brzy zbezvládněly, když Snape pohltil jeho ústa a rukama pevně tiskl mladíkovy boky.

Mužův jazyk Harryho laskal na rtech, bojoval s jeho jazykem a hladil každý koutek a skulinu, na kterou mohl dosáhnout, až dokud se Harryho ústa nechvěla ze svůdných dotyků na jeho citlivém těle. Brzy nedokázal zadržet stenání, které mu chtělo uniknout z úst, vychutnávaje si potěšení, jež mu jeho pozice – vklíněný mezi Snapea a chladnou stěnu vany – skýtala. Měl dostatek pákového efektu, aby vrážel boky proti Snapeovu nyní plně vztyčenému penisu a klouzání toho tvrdého orgánu proti jeho ho nutilo sténat znovu a znovu.

Nakonec Snape umístil své ruce po obou stranách Harryho těla a zvedl se. Mladší muž vydal trochu zklamaný zvuk nad ztrátou těla nad sebou, ale nemohl se přimět otevřít oči. Snape se osušil rychlým kouzlem, přehodil si ručník přes rameno a pak nabral ten menší, kňourající balík do náruče. Uložil Harryho na postel a důkladně ho osušil měkkým ručníkem.

Ručník se mu prohnal po hrudi a polechtal jej v podpaží, čímž z něj vymohl zahihňání. „Hej, už teď ležím na mokrém místě a to jsme ještě ani nezačali!“ zazubil se na Snapea. Starší muž jen zíral, ale ten pohled nemohl nijak zmenšit Harryho dobrou náladu nebo vzrušení. Mávnutím Snapeovy hůlky bylo prostěradlo pod ním okamžitě suché. Snape se nad ním hrozivě sklonil a Harry se celý rozechvěl. Ten intenzivní pohled s tím lehkým zlatým zábleskem mu dával pocit, jako kdyby byl zase loven. A starší muž vypadal opravdu velmi hladově.

Snape se sklonil a přejel mu jazykem nahoru po hebkém krku, sténání mu dunělo celým tělem, zatímco jím pomalu překrýval to Harryho, jehož penis poskočil proti mužovu břichu. Snape sklouzl jednou roztaženou rukou po Harryho boku. Zastavila se na jeho levé hýždi, tiskla spodní části jejich těl dohromady, a pak Snape začal tu jemnou kůži mnout.

Všechno, co mohl chlapec pod ním dělat, bylo vydávat ty nádherné zvuky, které způsobovaly, že ho Snape chtěl sníst zaživa. Zuby Harryho lehce kousl do klíční kosti, a pak svým jazykem ukonejšil drobnou bolest. Harryho pokožka už chutnala po čerstvém potu, dokonce i poté, co byl právě okoupán a důkladně osušen. Ve skutečnosti bylo celé jeho tělo znovu lákavě vlhké ze vzrušení, které v něm vyvolal jeho milenec.

Snape uchopil mladíkovu ruku a líně mu olízl jeden prst po druhém. V době, kdy poslední z nich vytáhl s vlhkým mlaskavým zvukem ze svých úst, jej Harryho oči zmateně pozorovaly. Odsunul Harryho nohy od sebe a jednu z nich vytáhl nahoru a do strany, takže chlapcovo chodidlo spočívalo naplocho na posteli. Potom vedl Harryho vlhkou ruku dolů, čímž přinutil chlapce zalapat po dechu, jakmile dosáhla svého cíle. „Otevři se pro mě, Harry.“ Musel spolknout zasténání při tom sladkém zanaříkání, které uniklo z těch měkkých, růžových rtů.

Harry na něj zíral, na vteřinku zmatený. První dotek vlastních prstů u své štěrbiny v něm vyvolal zachvění. Vzhlédl, aby se domohl Snapeova schválení, ale mužovy oči byly jako přikované k Harryho prstům. Déle už neváhal, rychle sklouzl jedním prstem níž, aby poškádlil svraštělou kůži svého vstupu.

Starší muž ho štípl do jedné z bradavek, ale jeho pozornost se stále plně upírala na prst, který se nyní sunul dovnitř a který doprovázelo zadýchané zakňourání. „Chci se dívat, jak se pro mě připravuješ.“ Harry vtlačil prst trochu hlouběji, ústa pootevřená a Snape nad ním začal těžce oddechovat, zatímco se prolíbával vlhkými cestičkami na jeho stehně.

Nikdy předtím to nedělal a nikdy ani nepomyslel na to, že by si to takhle dělal. Snapeův rozkaz přišel jako překvapení, ale on mu vyhověl a teď zjistil, že to bylo zatraceně dobré. Ne to dotýkání samotné. Co ho přimělo chtít se vzdát veškeré kontroly, byly ty doutnající pohledy, kterými ho Snape častoval, hladové polibky, kterými mapoval Harryho rozpálenou pokožku. Brzy se cítil připraven zasunout druhý prst a při té těsnosti kolem svého prstu nemohl než sténat. Sotva si dokázal představit, jaké to muselo být pro Snapeův penis. Muž pořád sledoval každý z jeho pohybů a Harry se cítil trošku nesvůj, protože ani nevěděl, jestli to dělá správně. Dlouhé černé vlasy, které se mu táhly přes stehna a penis, ho nutily lapat po dechu a zkousnout si rty, aby se udržel pod kontrolou. Což se mu nepovedlo, když ucítil jazyk vinoucí se mezi jeho pomalu se pohybujícími prsty.

Snapeův jazyk olizoval jeho prsty ještě výš a Harry zaúpěl, když byla jeho dírka rozevírána čím dál víc. Najednou Snape odtáhl nejprve svůj jazyk a poté i Harryho prsty. Sunul se po chlapcově těle nahoru a hladově ho políbil. Harry nikdy tak naléhavě nechtěl mít ve svém zadku něčí penis. Cítil se nesnesitelně prázdný, a i když mu Snapeův penis už na stehně vlhnul, starší muž nepodnikl žádný pohyb, aby do něj vstoupil.

Zoufale se snažil vyjádřit své prosby proti Snapeovým rtům, ale muž nechtěl nic slyšet. Místo toho popadl z nočního stolku nádobku, které si Harry předtím nevšiml, a použil své vlastní kluzké prsty, aby ho pohladil přes chvějící se otvor. Nepatrně je ponořil dovnitř a usmál se, když ho Harryho nenasytné tělo chtělo do sebe vtáhnout hlouběji. Snapeovy rty se na ty Harryho vrhaly znovu a znovu, než je nechal putovat dolů, aby jazykem a zuby polaskal jednu pěknou bradavku. Harry vydal nesrozumitelný výkřik frustrace a pokusil se vzít věci do vlastních rukou. Sevřel Snapeovy boky a přitáhl si ho ještě blíž, ve snaze dostat mužův jako skála tvrdý penis do kontaktu s jeho roztaženou dírkou.

Snape zabručel. „Ty jeden mrňavý pokušiteli.“

Harry se divil, když se jeho mozku v odpověď podařilo přijít s trošku nezřetelným, ale stále namíchnutě znějícím „pokrytcem“. Ačkoli mu to slovo nedorazilo až ke rtům. Starší muž použil svůj vlastní penis, aby se jím otíral nahoru a dolů mezi Harryho půlkami. Mladému čaroději se protočily oči a pokrývky po obou stranách svého těla popadl ještě pevněji.

Harryho frustrace rostla, ale netroufal si dotknout se svého penisu; přesto však byl pevně rozhodnutý užít si pocity, které v něm Snape vyvolával. Vlhké klouzání proti jeho citlivé pokožce ho dohánělo k šílenství a hlasitě zasténal v šoku, když Snape najednou vyrazil kupředu a kompletně zabořil svůj mohutný penis do Harryho těsnosti, čímž ho roztáhl téměř k prasknutí.

Uniklo mu drobné zanaříkání, zatímco se Snape držel bez pohnutí hluboko uvnitř něj. Pak se ty černé oči s třepotáním otevřely a přelétávaly tam a zpět mezi Harryho vlhkými rty a přivřenými víčky. Harry zaklonil hlavu, když ho Snape začal líbat a kousat do krku. Následně ucítil, jak ho jeho milenec znovu pevně popadl za boky a začal do něj vrážet svou erekcí. Bolest polevila a pomalu se změnila na návaly rozkoše, které zaplavovaly celé jeho tělo.

„Můj,“ zavrčel Snape a přirážel tvrději a tvrději do menšího těla, souložil Harryho napříč postelí a blíž k čelu s každou uplynulou vteřinou.

Harry mohl jen souhlasně sténat a nechávat si to líbit. Pocit, že Snape ztratil kontrolu, ho zanechal naprosto bezmocného a on to miloval. Snape ho vlastnil, kousal ho a lízal, jakoby to chtěl udělat už dřív, a nechával na Harryho krku rudé skvrny.

Ruka staršího muže proklouzla dolů mezi ně, jen aby začala třít Harryho penis, a mladší muž se vzepjal a udělal se, jeho výkřiky se odrážely ode zdí. Poslední z nich byl zachycen Snapeovými ústy. Mistr lektvarů mu do nich zasténal, když se sametový žár sevřel a zavlnil kolem jeho penisu.

Snapea nikdy ani nenapadlo, že by kdy zakusil něco jako dokonalost, ale tohle zajisté muselo být ono. Byl tak blízko, sledoval a cítil, jak tohle nádherné stvoření pod ním vrcholí, a chtěl, aby to nikdy neskončilo. Uvolnil ty pohmožděné štíhlé boky, vstrčil jednu ruku Harrymu pod záda a sunul ji nahoru, kde se uchytil na jeho rameni, a druhou umístil na Harryho ohnuté stehno, když se tvrdými výpady natlačil do těsné chodby. Harryho bezmocné tiché kňourání bylo nádherné a on hlasitě zasténal, když jím otřásl orgasmus. „Harry.“ Naplnil mladíka teplou vlhkostí, až dokud mu nezbylo nic.

Zatímco Harry ochotně přijímal Snapeovo sperma, jeho tělo se při zaslechnutí toho hlubokého hlasu, který se takhle mazlil s jeho jménem, nekontrolovatelně roztřáslo. Zcela vyčerpaný a stále lapající po dechu vypětím padl zpátky do postele. Mistr lektvarů, který se pořád vzpamatovával ze svého orgasmu, se začal vytahovat z jeho těla, ale Harry vydal drobný zvuk protestu a znovu si ho přitáhl blíž a vychutnával si teplo sálající z mužovy vlhké pokožky.

Snapeův ochablý penis zůstal vězet uvnitř chlapce a on padl dolů na něj, snažil se přitom nerozdrtit štíhlejší tělo svou vahou. Harry mu omotal paže kolem zad a hladil ho nahoru a dolů po páteři. Po chvíli se zklidnili a Snape se podepřel na loktech po obou stranách mladšího muže a znovu ochutnával jeho sladká ústa v něžných polibcích.

O nějaký čas a jedno čistící kouzlo později už jen leželi v malátném objetí. Harry si vychutnával okolní klid a ticho a Snapeovy prsty, které mu měkce přejížděly po boku. Líbila se mu skutečnost, že mohli jednoduše ležet vedle sebe, aniž by museli mluvit a zároveň si tak dobře rozuměli. Nebylo moc lidí, se kterými by se cítil takhle pohodlně.

Ale nakonec stejně musel něco říct.

„Víš, přemýšlel jsem, jaké by to bylo, kdyby ses přeměnil, zatímco bys byl ve mně, ale… já nevím… tak jako tak to bylo perfektní, takže…“ odmlčel se a ospale se zazubil do Snapeova ramene.

Snape souhlasně zabručel a polaskal Harryho zadek.

„Mmh. Och, to jsem se chtěl zeptat – jsi vážně panter? Vzhledem k tomu, že máš na srsti všechny ty rozviklané kruhy. Všiml jsem si jich, když jsi mě prvně ojížděl jako…“ začervenal se. „No, vždyť víš.“

„Černí panteři jsou levharti, Harry.“

„Och.“

„Naše rozviklané kruhy jenom nejsou tak patrné.“

Mladý muž byl vytlačen ze své pohodlné pozice, když se Snape protáhnul a snažil se potlačit zívnutí.

„Taky jsem unavený. Pojďme spát.“

„Dobře, obléknu se tedy do pyžama.“

Snape se chystal vstát, ale Harry ho stáhl zpátky na postel. „Vím, že je ve sklepení v noci zima, ale nemůžeš to pro jednou vynechat?“

„Chceš, abych zemřel na zápal plic?!“ zeptal se Snape s hraným rozrušením a Harry si odfrkl.

„Ne, moulo, já tě zahřeju! Nebo spíš ty zahřeješ mě!“

„Och, a jak to?“ opáčil Snape.

Harry trošku zrudl, nevěděl, jak požádat o to, co chtěl.

„Můžeš třeba… um…“

„Výmluvný jako vždy, pane Pottere,“ popíchl ho Snape, což mu od Harryho vyneslo šťouchanec.

„Chtěl jsem se zeptat, jestli by ses mohl přeto… vždyť víš.“

„Právě jsem se převléct chystal.“

„Ne!“ zakvílel Harry. „Schválně mě nechápeš!“ Snapeův úšklebek mu řekl, že měl pravdu. „Chci se pomazlit se svým panterem.“

Obočí putovalo vzhůru. „Vskutku.“ Snape ho něžně pohladil po tváři. „Jsi si jistý?“

„Zatáhni drápy a bude to v pohodě. Vážně. Chybí mi tvůj hebký kožich a způsob, jakým ti vrní celé tělo, když… se cítíš dobře,“ odkašlal si a jednou si olízl rty.

Snapeovy oči se na něj dolů usmívaly, i když jeho ústa ne. „Chci, aby ses cítil dobře a ne si znovu prožíval-“

„S tebou jsem v bezpečí. Vím to, dobře? Prosím, jen…“ Snape vydechl trochu hlasitěji, než obvykle, přikývl a přeměnil se.

Jako vždycky, Harryho trochu zaskočilo, když se náhle ocitl tváří v tvář velkému černému panterovi. Snape se okamžitě o něco vzdálil, aby Harrymu poskytl prostor a čas se přizpůsobit, ale ruka na jeho tlapě ho zastavila.

„Ne, nedělej to,“ žádal mladší kouzelník a položil se přímo vedle té obrovské kočky. „Věřím ti.“

Na ta slova Snape uvnitř ucítil nečekané teplo, načež vydal hluboké zabručení a ulehl vedle Harryho. Mladík neztrácel čas a přitulil se k němu, prsty přejížděl po Snapeově srsti a nutil ho tak vrnět ještě víc.

ooOoo

Druhý den ráno se probudili v podobné pozici. Harry se zamrkáním rozevřel jedno oko, když cítil, jak široký jazyk ochutnává jeho krk a hruď.

O něco později vytáhl svůj více než bolavý zadek z postele, přičemž trval na tom, že nepotřebuje od Snapea uzdravovat, a šel si dát rychlou sprchu.

Dobelhal se do Brumbálovy kanceláře, aby ještě jednou nakousl téma, ve kterém se předchozího dne na párty nedostali v diskuzi tak daleko, jak by si byl přál.

Ředitel dal Harrymu jasně najevo, že Snape bude muset zůstat blízko svých Zmijozelů, a i kdyby nebylo tohoto argumentu, Brumbál se cítil mnohem lépe, když ho měl poblíž, jednak kvůli několika Smrtijedům stále se pohybujících na svobodě, jednak kvůli dodatečné hrozbě v podobě rozzlobených členů Klubu, kteří momentálně neseděli na Ministerstvu. Harry s tím vším musel samozřejmě souhlasit a nakonec se s ředitelem dohodli, že Harry zůstane v Bradavicích tak dlouho, jak budou s lektvaristou diskrétní, a že bude mladík vstupovat a opouštět komnaty Mistra lektvarů jen prostřednictvím letaxové sítě. Brumbál také navrhl, aby si Harry podržel svůj vlastní byt, pokud mu to jeho finanční situace dovolí. Harry to měl beztak v plánu, protože by bylo docela fajn mít místo, kam by mohli zamířit o víkendech nebo kdyby prostě potřebovali trochu víc soukromí.

Pak už šlo všechno velmi rychle. Odpoledne si Harry zabalil a přestěhoval si asi polovinu svých věcí (kterých ve skutečnosti nebylo tolik, ale pro Severuse i tak víc než dost) do sklepení. Hedvika se nezdála mít námitky proti opětovnému stěhování do sovince.

Snape samozřejmě protočil oči nad vším tím harampádím, které Harry vytahal ze svého kufru, aby ho uklidil, ale pohotově zajistil ve svých vlastních skříních místo pro Harryho oblečení. Další povzdech bylo slyšet, když mladého čaroděje pozoroval, jak pokládá na poličku v koupelně svou oblíbenou levandulovou pěnu, ale opět nevyjádřil žádný protest. Byl odměněn něžným polibkem, nicméně i tak se rozhodl strávit zbytek dne Harrymu z cesty ve své laboratoři, která byla – pro tuto chvíli – pro jeho nového společníka zakázanou oblastí.

Když toho večera vešel do svého obývacího pokoje, našel Harryho věci všude a, což bylo mnohem lepší, jeho vůni smísenou s jeho vlastní. Kočka v něm zavrčela při pomyšlení, že si nyní bude moct svého druha po libosti označit a samozřejmě s tím začne hned dnes večer.

Harryho hlava byla ještě rozčepýřenější než obvykle a Snape byl přivítán polibkem a návrhem na společné vaření. Mladší muž musel slíbit, že s kastroly bude zacházet jinak, než kdysi ve škole zacházel s kotlíkem.

Uprostřed noci si sedli na kobereček před krbem, Snape na Harryho žádost ve své zvěromágské podobě. „Je to lepší než předložka z kožešiny polárního medvěda,“ zažertoval mladík a vysloužil si tak od černé kočky pod svou hlavou hluboké zavrčení. Řečené zavrčení tak nějak vyjadřovalo Snapeovu pochybnost, že Harry vůbec kdy zavadil o předložku z kožešiny polárního medvěda.

Harry černou kočku láskyplně pohladil. Vibrace z jejího předení mohl cítit až ve svém vlastním těle a usoudil, že to bylo mimořádně příjemné. Naštěstí znal přesně tu věc, která přiměje Snapea příst ještě víc. Jednou rukou se proplížil dolů na panterovo břicho, hladil ho tam po srsti a kůži, škádlil ho mezi zadníma nohama. Netrvalo dlouho a Snapeovo tělo reagovalo. Harry s láskou pohladil kočičí chloubu, miloval ten pocit, jak se mu pod rukou napínala. 

Po chvíli Snape netrpělivě zafuněl a vyskočil, hodlal se na Harryho vrhnout a rozervat mu oblečení svými tlapami a zuby. Chlapec byl však rychlejší a Snapeův ocas sebou netrpělivě zamrskal, když se střetl pohledem s Harrym, který byl už u dveří, odkud se na něj škádlivě křenil. „Chyť mě!“ zavolal a byl pryč, uháněl chodbou a nezastavil se, aby se podíval, jestli ho Snape následuje. Obrovská kočka zamručela a Snape se přeměnil nazpět, zavrčení přešlo v zaklení. Pronásledoval toho spratka ve své lidské podobě, protože nechtěl riskovat, že narazí na Filche nebo na nějakou jinou osobu či stvoření, což by ho mohlo zdržet ještě víc. V duchu si povzdechl. Hrát tyhle hry bude mnohem obtížnější, až všechna ta mrňavá prokletí jeho existence budou zpátky ve škole.

Když Snape konečně opustil vstupní halu, krev se mu pěnila v žilách a všechny smysly se mu zostřily. V dálce slyšel Harryho smích. V mžiku se opět přeměnil a jal se pronásledovat svého milence, odhodlaný chytit svou kořist a nikdy už ho znovu nenechat odejít.

Konec

Ták, jsem ráda, že "to" mám za sebou :)) Děkuju vám, že jste tuhle netradiční kočičárnu četli, že jste ji poměrně příznivě přijali a nechali tu za sebou komentáře. Moc mě potěšily :) Pokud jde o další překlady - v následujících měsících bohužel nic nechystám, čekají mě státnice, tak bych na to neměla čas ani myšlenky. Možná přijdu s nějakou jednorázovkou, ale těžko říct.

Mějte se úžasně a opatrujte se ;)

Sit.