BAtW 6
Zdravím :)
Ták, fázi mučení máme za sebou a teď se bude utíkat... Adel děkuju za opravy a komentujícím za milé komentáře :)
Přeju příjemné počtení.
Kapitola 6 – Velký útěk, část I.
Tělo ho bolelo a nos měl plný nezaměnitelného pachu špíny a krve. Tma nikdy nebyla jeho nepřítel, ani zima, ale v téhle díře, vydaný na milost nohsledům Jiného, jimi opovrhoval. Měl by se cítit opravdu dotčeně, že ho Thanos nepovažoval za natolik důležitého, aby se ukázal sám, ale ve skutečnosti byl víc než šťastný, že byl Šílený Titán nepřítomen. Na jednu stranu by s ním mohl vyjednávat, Jiný k němu stále pociťoval značný odpor, takže nebylo divu, že ignoroval každou nabídku, kterou Loki tentokrát učinil. Ale nakonec bylo lepší mít Thanose daleko. To, co plánoval, by nikdy nemohl uskutečnit, kdyby tady byl také. Jeho šance už tak vyhlížely dost nepříznivě. Magii měl zapečetěnou a tělo oslabené, nevěděl ani, kde přesně se nacházeli. Nebylo těžké si odvodit, že museli být v nějakém temném koutě Cassiopeiy. Šlo o jedinou obydlenou galaxii, ze které bylo možné vidět Andromedu do takových detailů. Ne že by na jejich přesné poloze záleželo. Vězeli příliš daleko od Devíti světů, takže i kdyby disponoval svou magií, nedokázal by kráčet tajnými stezkami, větve Yggdrasilu tak daleko nesahaly.
Plán byl nedbalý, mírně řečeno, a jeho jediná pomoc ho vpravdě ani zdaleka neuspokojovala. Třebaže Stark, i navzdory tomu, že byl smrtelný, by mohl být užitečný, takže vlastně Loki mohl skončit s někým mnohem horším. Kdyby nic jiného, ten člověk byl jedním z nejchytřejších svého druhu a – jak prokázal už předtím v boji o Midgard – schopný nesmírné destrukce, když měl po ruce ty správné zbraně. Jak mu Barton říkal? „Obchodník se smrtí“? To rozhodně mělo pěkný zvuk. Thor a to zvíře mohli být nejsilnější členové těch takzvaných „Avengers“, Barton mohl být nejnápaditější a Vdova nejzrádnější, ale Stark, och Stark byl chytrý, velice chytrý, nevyzpytatelný a odborník na midgardskou technologii, která měla své vlastní využití, i když byla mnohem méně pokroková než magie. Vskutku užitečné, takže nebyl důvod se ho zbavit, alespoň ne teď. Vdova nebo Barton by byli vhodní samozřejmě také, jenže oni by mu zároveň podřízli hrdlo s mnohem větší pravděpodobností než Stark. Ačkoli nečekal, že vynálezce vydrží až tak dlouho. Bylo překvapující stále ještě vidět v jeho hnědých očích hořet oheň, Loki by byl předpokládal, že se zlomí mnohem dřív. Obvykle neměl rád, když se ukázalo, že se mýlil, a bylo by mnohem jednodušší přimět ho dělat, co chtěl Loki, kdyby byl méně zdravé mysli, ale v tomto případě Starkova síla – nebo tvrdohlavost – mu sloužila ku prospěchu.
Pořád nebylo snadné v něm číst, ani po takové době. V očích měl nedůvěru a pohlížel na vše, co Loki řekl, s podezřením, ale i tak natáhl pomocnou ruku, kdykoliv potřeboval. Sentiment, zbytečný sentiment, nic jiného to nebylo. Cítil by se mnohem pohodlněji, kdyby byl schopen odhadnout, co člověk v dané situaci udělá, ale nějak se dokonce i v jeho oslabeném stavu odmítal chovat jako pěšák. Bylo to k vzteku, stejně jako nedostatek strachu v jeho pohledu. Podezření ano, pochybnost jistě, ale ne strach. Měl štěstí, že ho Loki potřeboval. Hloupý člověk.
„Takže… zítra?“ zeptal se Stark. „Ráno hádám.“
„Nebudeme tak slabí, tedy ano.“
První část plánu byla poměrně snadná a v tuhle chvíli opravdu nebylo potřeba plánovat něco dalšího. Třebaže dostat se až sem trvalo dlouho a stálo to mnoho trpělivosti. Příliš dlouho. Loki od jejich věznitelů utržil množství ran, kdykoli je vyprovokoval, ale jejich vztek z nich dělal hlupáky a poskytli mu tak důležité informace. A kdykoli si mysleli, že je v bezvědomí, volně mezi sebou mluvili. Díky tomu se Loki dozvěděl, že dva dny chůze od jejich vězení se nacházelo letiště, doslova jediné místo, které jim mohlo dopomoci k útěku. Odlétalo odtamtud mnoho lodí, což bylo ideální. Jakmile dosáhnou Andromedy a budou na území Skrullů, Jiný a jeho muži je jen těžko dokážou sledovat. Thanos byl obávaný, to ano, ale ne dost na to, aby se před ním kvůli dvěma nicotným vězňům sklonilo celé impérium. Nebudou se chtít zapojit a Jiný sebou neměl dost mužů, aby prosadil svou vůli. I když Thanose počet obětí potěšil, zničení armády Chitauri byla pořád rána. A pokud Loki věděl, ve Skrullském impériu panoval chaos, což pro ně z Andromedy dělalo tím lepší místo, kde se mohli na chvíli schovat. Jen proklínal své štěstí, že mu trvalo tak dlouho získat tohle malé množství informací. Jiný byl mnohem opatrnější než posledně.
„Přemýšlel jsem,“ začal Stark a zastavil tak Lokiho myšlenkové pochody. „Budu moct venku dýchat, že jo?“
„S největší pravděpodobností. Kolonizované planety nemívají vždy vhodnou atmosféru, ale ať už jsme kdekoliv, naši strážní podle všeho podnikají pravidelné cesty ven. A možná sis všiml, že tady dýchají stejný vzduch jako ty.“
„To je uklidňující.“
„I když tam může být zima, takže pokud můžeš, možná bys měl popadnout něco na sebe, jak budeme odcházet.“
„Bude na to čas?“
„Moc ne,“ odpověděl Loki. Potřeboval Starka, dokud se nedostanou na letiště, ne, spíš dokud nedosáhnou Andromedy. Když bude Stark na palubě, s menší pravděpodobností rozstřílí jejich loď na kousky. Loki znal Thanose dost na to, aby věděl, že když něco chtěl, udělá všechno pro to, aby to dostal, a zdálo se, jakoby opravdu chtěl onu zbraň, ať už to bylo cokoli, co Stark proti Chitauri použil. Ne že by mu to měl Loki za zlé, byla to opravdu pěkná palebná síla.
„Možná bychom mohli získat nějaký čas navíc, když odejdeme tišeji,“ poznamenal Stark.
„Jak by to bylo možné?“
„Okej, takže jak jsi plánoval. Dva strážní vejdou dovnitř, my je sejmeme… nějak. Ale místo jednoduchého odchodu bysme mohli odejít tiše.“
„Nechápu, jak-“
„Ventilační systém,“ přerušil ho člověk. „Určitě sis všiml. Zhruba vpůli cesty do další místnosti můžeš na jeden narazit. Je opravdu velký, myslím tím, jo, vzhledem k tomu, že tihle kluci jsou větší než my, a dělají tyhle věci dost velký, aby se vešli dovnitř, pro případ, že by to potřebovali opravit. To je logický, ne? Všude stejný, no, aspoň na Zemi, nevím, jak na jiných planetách, ale-“
„Mluv k věci.“
„Sundáme ty dva strážce, necháme je tady uvnitř, půjdeme do toho větracího otvoru, sakra, pravděpodobně to vede do servisního potrubí, to by dávalo smysl, předpokládám, že jo. A tyhle věci jsou vždycky spojený s vnějškem, protože víš… větrání. Viděl jsem tam někoho jít s nějakým nářadím tak před pár… týdny, myslím, zatímco mě vedli zpátky sem. Mělo by to fungovat.“
„Hm, no rozhodně jsi nezahálel, Starku.“
„Bylo by mi to k ničemu, nevěděl bych, kam jít, jakmile bych byl venku.“
Ale s informacemi, které nashromáždil Loki, měli cíl. Možná měli tohle podniknout dřív. Ale na druhou stranu, na začátku je vždycky doprovázeli minimálně tři strážní, navíc těžce ozbrojení. A jeden strážce, který stával před jejich celou, zmizel teprve nedávno. Jejich šance by byly horší. Ne, tohle byl nejpříhodnější čas. Trpělivost byla na konci vždy odměněna a se Starkovým nápadem věci vypadaly dokonce ještě lépe, než si původně myslel.
„Jakmile si všimnou, že jsme pryč, pravděpodobně uzavřou všechny východy a budou hledat v téhle oblasti. Asi nebudou očekávat, že bychom mohli odejít někudy jinudy,“ odtušil. Stark přikývl.
„Myslím, že na Zemi by měli podezření na průduchy nebo servisní potrubí, tady je ta šance taky, ale pochybuju, že tihle hoši viděli ňáký akční filmy.“
„Viděli co?“
„Nevadí. Nebudeme si muset cestu ven… probít, což je dobře… naposledy, když jsem byl v zajetí, jsem totiž takhle odešel, no, použil jsem oheň, ale postavil jsem brnění, takže to bylo jiný.“
„Ano, máme větší šanci na úspěch, pokud nepotkáme příliš mnoho stráží. I když zanechat za sebou stezku mrtvých těl by bylo více… potěšující.“
„Mám pocit, že bych neměl povzbuzovat žádné vražedné tendence, ale tak nějak s tebou souhlasím. Zasraní bastardi.“ Stark se opřel zády o zeď, jeho oči byly ostřejší, než tomu bylo po celé týdny. Vidina útěku ho vskutku oživila. „Je celkem na hovno, že nemáme víc zbraní.“
Lokimu se podařilo z druhé místnosti – z té mučírny – získat jednu čepel zatímco si mysleli, že je v bezvědomí ze ztráty krve, a otočili se k němu zády. Nebylo to moc, ale stačilo to. O několik týdnů dříve, natož o několik měsíců, by se s tím nedokázal dostat pryč. Tehdy sledovali každý jeho pohyb jako jestřábi. Teď když si mysleli, že je jeho duch zlomený, polevili v ostražitosti.
„Stráže u sebe obvykle nosí nějaké zbraně. Můžeme něco opatřit i tobě.“
„Jo, nebudu moc dobrý s nožem… ale můžu dost dobře použít cokoliv, s čím můžu střílet.“
„Byl bys velmi špatný zbrojní konstruktér, kdybys nemohl.“
„Ach, ty o tom víš, co?“
„Barton mě informoval o všech důležitých detailech.“
„Jasně…“
Možná nebyl nejlepší čas připomínat Starkovi, co všechno Loki učinil jeho spojencům. Třebaže na tom nezáleželo, museli teď pracovat společně, minulost nic neměnila.
„Doporučuji ti trochu si odpočinout,“ řekl Loki. „Zítřek bude velmi únavný.“
„S tím počítám,“ odpověděl Stark s povzdechem a lehl si. Bylo pošetilé, jak snadno teď spal v Lokiho přítomnosti. Stark věděl, že ho potřebuje, takže se teď neměl čeho obávat. Hloupý člověk.
ooOoo
První část plánu byla prostá, ale nesla i velké riziko. Loki dal Starkovi nůž, zatímco on sám stál nachystaný u dveří. To bylo jednoduché. Loki, dokonce i ve svém oslabeném stavu, by měl být schopný postarat se o jednoho ze strážců, zatímco Stark bude připravený a postará se o toho druhého. Loki byl trochu na pochybách, zda člověk dokáže použít čepel dostatečně zručně, aby strážného skolil jedinou ranou, ale pokud se mu podaří v relativním tichu udělat, co mu bylo řečeno, Loki bude ochoten nazvat to úspěchem.
Musel přiznat, že bylo fascinující dívat se na něj, špinavého a zakrváceného, jak stojí v temnotě, s dlouhou čepelí v ruce, oči ostré a odhodlané. V některých věcech byl vážně docela překvapením.
Jakmile Loki zaslechl vševypovídající zvuk otevírajícího se zámku, tělo se mu napjalo, aby se připravilo k útoku. Stark setrvával tiše a podle všeho nachystaný na svém místě. Strážní vstoupili, a když se to vzalo kolem a kolem, šlo to překvapivě dobře. Zřejmě nečekali, že na ně jejich slabí, zbití vězni zaútočí. Hlupáci. Jeho nelze podceňovat, nikdy! Za tuhle chybu draze zaplatí. Popadl jednoho z nich tak, že mu kolem krku hodil své řetězy a trhl jím zpátky. Strážný ztratil rovnováhu. Byla to Lokiho nynější slabost, která mu zabránila okamžitě mu zlomit vaz, ale naštěstí ho pořád zvládl udržet na místě, aby se nemohl natáhnout po zbrani. Slyšel, jak zvuk, který chtěl druhý strážný vydat, hned nenadále přerušil zvuk čepele klouzající do masa, a poté se vzduch naplnil pachem krve. Velmi dobře, Starku, překvapivě dobře. Strážný, kterého držel, v jeho sevření konečně povolil a Loki tak mohl znovu potáhnout řetězy, dokud strážcovo hrdlo konečně nerozdrtil. Tělo nechal spadnout na podlahu.
Ani nemusel Starkovi připomínat, co má dělat. V době, kdy Loki vzhlédl, už si bral strážcův kabát a šacoval mu kapsy. Hledá další munici, uvědomil si Loki. Nevěděl, jak tyhle typy zbraní pracovaly, jen že to byla energetická výzbroj, takhle blízko Andromedě šlo pravděpodobně o skrullskou technologii. Stark pospíchal a zdálo se, že ví, co dělá, sebral strážnému různé věci. Po té myšlence se Loki sklonil k druhému strážnému a vzal stejné malé černé krabičky, které vypadaly jako ty, co shromažďoval Stark. Jakmile byl hotov, člověk na něj pohlédl a beze slova si přebral ty, které našel Loki a odevzdal Lokimu čepel. Kabát byl na jeho postavu příliš velký, ale poskytne mu trochu tepla a bude pod ním moci skrýt světlo na prsou.
„Můžeme?“ zeptal se. Loki přikývl a vyšel před ním. Znepokojovalo ho mít Starka za zády, zatímco byl takto ozbrojený, ale pomyšlení na to, že by člověk bez něj nevěděl, kam jít, mu dovolilo se uvolnit. Stejně bylo směšné být tak ostražitý kvůli jednomu člověku… Ne, ne jen jednomu člověku, připomněl si Loki, byl to Stark, nesměl ho podceňovat.
Pouta na rukou mu nepatrně ztížila šplhání do větracího otvoru, ale zvládl to. Stark na druhou stranu byl trochu moc malý na to, aby doskočil nahoru. Loki se pokoušel nekoulet očima, když ho chytil za zápěstí a vytáhl ho vzhůru. Kdyby jen na tohle toho hloupého člověka nepotřeboval, neobtěžoval by se.
„Díky, muflone,“ řekl Stark a přitáhl uzávěr větracího otvoru zpátky na místo a přehodil si zbraň na záda pomocí popruhu tak, aby mu nepřekážela v cestě. Byli dostatečně rychlí. Stále měli několik minut, než někdo začne tušit, co se děje.
Nevěděli, kam přesně jít, takže v tomhle se budou muset spoléhat na slepé štěstí. Loki to nenáviděl, ale nedalo se nic dělat. Nemohli koneckonců získat mapu. Loki pevně věřil, že jim jeho dovednosti a instinkty pomůžou najít správnou cestu, a to i bez magie.
Cesta to byla dlouhá, možná příliš dlouhá, a po chvíli si byl Loki jistý, že jejich věznitelé už po nich pátrali. Ale Stark měl pravdu a tunely byly dostatečně široké, aby se v nich mohli pohodlně pohybovat, a nakonec jakmile se dostali k tomu, co muselo být servisním potrubím, zachytil Loki vůni ostře studeného vzduchu. Nešlo mu otevřít poslední větrací dveře, takže je Loki nakonec jednoduše vykopl. Dopadly na zem s hlasitým lomozem, o kterém doufali, že ho nikdo nezaregistroval. Loki vylezl první, obhlédl okolí a potěšilo ho, když si všiml, že nikdo nebyl na dohled. Stark zatlačil ventilační poklop zpátky na místo a pak si přitáhl kabát těsněji kolem těla.
„Nedělal sis srandu o té zimě,“ zabručel. „Doufám, že víš, kterým směrem je to letiště.“
Loki vzhlédl, nebyla úplná tma, ale pořád mohl zřetelně vidět hvězdy Andromedy, a to stačilo, aby mu to ukázalo směr.
„Ano, pojďme,“ pohyboval se hbitě a jistě. Museli postupovat rychle, pokud chtěli dosáhnout svého cíle, aniž by je chytili. Pořád byl zraněný a věděl, že ani Stark nebude moct pochodovat dva dny v kuse, takže potřebovali úkryt, schovat se někde, kde by mohli odpočívat. Doufejme, že tak daleko od tohohle místa, jak jen to půjde. Stark ho následoval o několik kroků vzadu, jeho nohy byly kratší, ale držel krok s rychlým tempem. Byl tak odhodlaný nezůstávat pozadu. Jako by smrtelník mohl kdy doufat, že v čemkoliv udrží krok s bohem. Myslel si, že Loki nebyl lepší než on, a vypadalo to, jako by byl odhodlaný to dokázat. Hloupý člověk.
ooOoo
ooOoo
Diskusní téma: BAtW 6
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.