BAtW 45
Zdravím :)
Jak vidíte, tak stále žiju, ale je pro mě čím dál těžší se vracet. Ke stránkám, k překladu, k povídce. K blbým opravám :) Jak šel čas, našla jsem si další koníčky, nastaly jiné povinnosti a já přestala číst fanfiction (ne úplně, tak jednou dvakrát do roka kouknu na AO3, jestli nepřibyly další kapitoly k povídkám, které jsem kdysi četla). Tenhle překlad se dostal na vedlejší kolej a pokaždý, když jsem si vzpomněla, že tu stále čeká ještě celá půlka... lehce mi z toho ztěžkl žaludek :D Zveřejním to, co mám přeložené. Zkusím se zakousnout do překladu další kapitoly a uvidím jak to půjde.
Děkuju všem dosavadním komentujícím čtenářkám za jejich podporu a milá slova :) Nebýt vás, tak už jsem to dávno bez výčitek zabalila.
Příjemné počtení.
Sit.
Kapitola 45 – Jedeme dál
Orbita Mléčné dráhy
Ne že by nikdy předtím necestovali tolik týdnů nebo i měsíců po sobě. Ale to, že přesně věděl, jak pomalu se pohybovali, ho přivádělo k šílenství. A taky omezený prostor, který měli na lodi k dispozici poté, co museli většinu částí uzavřít. Tony měl od svého prvního zajetí velké problémy s uzavřenými prostory, takže ho překvapovalo, že ho pocit, kdy chtěl vyskočit z kůže, nepřepadl už dřív. Teď jakoby neustále cítil svědění v mozku a pod kůží. Zaměřil se na budoucnost a snažil se rozptýlit čímkoli, co ho zaujalo.
Když teď věděl, že Juyu a Bee s nimi klidně půjdou až na Zemi, mohl pracovat ještě na dalších plánech ohledně toho, co bude zapotřebí udělat, jakmile se tam dostanou. Museli toho naplánovat spoustu, i když to nemuseli udělat hned. Ani na vteřinu nevěřil, že nakráčet zpátky do svého starého života bude třešničkou na dortu. Naopak, očekával hodně nepříjemností a problémů. Jistě, byl si absolutně 100% jistý, že Pepper – ta nádherná lidská bytost – mu pomůže dát všechno do pořádku. Byl si také na 85% jistý, že Rhodey taky. Jeho nejlepší přítel ztratil těch 15% dokonalosti v první řadě jen kvůli své pozici v Air Force. Naštěstí měl několik nápadů, jak ho vrátit zpět na 100%.
Co se týkalo ostatních Avengers, neodvažoval se ani hádat. Jednoduše je neznal dost dobře. Banner rozhodně získal nejvyšší procento. Bruce byl brácha ochotný naslouchat a dost chytrý, aby chápal různá hlediska. Kapitán byl sázka do loterie, na jedné straně beznadějný klaďas s hlavou plnou vznešených idejí, ale také morálně neochvějný voják, který musel protestovat proti přítomnosti válečného zločince. A zatímco věděl, že Nataša zváží všechny výhody a nevýhody, Barton bude velké zřetelné 0%, což pravděpodobně ovlivní i praktickou slečnu Romanovovou proti nim. Teď Thor… byl zajímavý. Pořád neznal celý příběh o tom, co se mezi bratry stalo, a dokud neznal všechny proměnné, nemohl předvídat, jak se zachová. Na jednu věc se mohl spolehnout; i když byl na Lokiho naštvaný a připravený s ním bojovat, v jeho očích plála divoká neochvějná naděje. Pořád ho nazýval bratrem a nenechal by ho ve Furyho spárech. Ale stejně, pokud šlo o Thora… záleželo na Lokim, a on se doopravdy netěšil na tuhle konkrétní konfrontaci. Neměl žádné sourozence, ale slyšel dost hrdinských příběhů od svého otce o jednom Steveu Rogersovi, aby pochopil alespoň maličkou část kořenů Lokiho problémů. Pořád potřeboval slyšet celý příběh. V tomto okamžiku měl víc domněnek než faktů a na těch nemohl nic stavět.
A teď, snažit se zeptat Juyu, jestli chtějí jít s nimi nebo neotevírat plechovku červů, o které ani nevěděl, že existuje. I potom, co byla ochotná promluvit a všechno mu povědět, nevěděl, jak postupovat, aby věci napravil. Neměl ani tušení, jak s tím za Lokim jít. Byl tak rád, že na konec nemusel nic dělat. Všiml si, že Loki trénoval dívku v boji zblízka už den po té první hádce. Protože měl svou vlastní zkušenost s Lokiho metodami výuky, vůbec ho nepřekvapil Lokiho nekompromisní chytrolínský přístup. Ale alespoň to Juyu namíchlo dost na to, aby se zapomněla bát toho, co mu říká. Musela se naučit, že nadávat nebo i křičet na Lokiho ji nedostane do potíží, zvláště pokud měla důvod nadávat a/nebo křičet. Nikdy nebude nesouhlasit s tím, že Loki je kretén, a Juyu prospěje, když se naučí, jak se mu postavit. Jakmile byla unavená a vzteklá, přišlo to přirozeně, jak se zdálo. Ten první den Tony jen stál ve dveřích a poslouchal jejich konverzaci s pobavením.
„Myslela jsem, že smysl toho všeho je ten, abych uměla někoho praštit!“ štěkla Juyu, opravdu se hádala.
„Potřebuješ se naučit, jak udeřit správně, to ano, ale tohle nikdy nebude nejefektivnější způsob boje, protože jsi žena.“
„Co to má znamenat?!“
„To znamená, že nohy jsou tvé nejsilnější končetiny, což by mělo být zřejmé. Musíš vědět, jak zasadit úder, ale z větší části musíš používat ruce k uhýbání, blokování a uchopení. Tvé nohy jsou přinejmenším třikrát silnější než tvé paže a jako žena máš také nižší těžiště, tak se přestaň snažit kopírovat každý můj pohyb a místo toho dělej, co ti říkám. Já mám výhodu výšky a váhy, pokud se budeš snažit bojovat jako muž, určitě prohraješ. Vždycky pamatuj na své fyzické výhody a nevýhody.“
„Takže mě naučíš, jak kopat lidi?“ zeptala se.
„Mimo jiné, teď zpátky k protahování. Nemysli si, že budu své údery brzdit donekonečna.“
Nebylo to naposledy, co se zastavil, jen aby tajně poslouchal. Předpokládal, že Loki věděl, že tam stojí, ale Juyu si toho podle všeho nikdy nevšimla. Takže jo, věci dopadly dobře, celkem vzato.
Tonyho také ani nepřekvapilo, že od toho dne nejčastěji slyšená fráze vycházející z Juyuiných úst byla „Nenávidím tě,“ když přišlo na Lokiho. Aby byl spravedlivý, na konci tréninkových dnů vypadala jako velmi-velmi bolavý pytel brambor. Nechtěla ale přestat; nikdy neřekla ani slovo o tom, že by nechtěla pokračovat. Jenom si stěžovala na Lokiho sadistické tendence, a že to byl velmi-velmi zlý muž, který si užíval Juyuino utrpení. Loki se vždycky jen ušklíbl a řekl jí, aby nebyla přehnaně dramatická.
S Lokim zaměstnaným na mnoho hodin téměř každý den se Tony častokrát ocital v Drongově společnosti. Než tahle malá záležitost s tréninkem začala, on a Loki spolu trávili mnoho dní v jejich pokoji. Vážně, Tony neměl tolik sexu od doby svých před-ironmanských dní, kdy ještě žil plnohodnotným životem playboye. Takže jo, Loki byl zaneprázdněný, Tony se nudil a Drongo byl překvapivě chytrý. Toho už si samozřejmě všiml, ale čím častěji z něj tahal rozumy, tím zřejmější to bylo. Jak se ukázalo, velký muž strávil víc jak čtyři dekády putováním po Andromedě. Takže toho hodně pochytil o všemožných věcech. Znal mnoho ras, jejich silné stránky a slabosti, věděl o různých zbraních a lodích. Tony se pochopitelně zajímal hlavně o technologii a opět strašně postrádal svoji dílnu. Loki hodně pomohl s oblekem, obzvlášť s krystaly a krystalickou elektroinstalací, ale teď chtěl Tony opravdu nějaké tipy získat i od Dronga.
Také si všiml, že od doby, co byla Juyu zaneprázdněná i Bee trávila spoustu času s Drongem. Většinou se prostě zatoulala dovnitř a sedla si tiše vedle obra, aby poslouchala, o čem se bavili. Jindy byla už tam, když zaklepal na zárubně a přerušil příběh, který Drongo zrovna vyprávěl. Měl spoustu příběhů o svých cestách a Bee ho ráda poslouchala mluvit. Také jí nevadilo být mu nablízku, odvážil se říct, že si to možná i užívala. Pochopitelně byla v pořádku, když jí byla nablízku Juyu a nevadila jí ani Lokiho blízkost, ale obvykle jen v bojových situacích. Stále si udržovala odstup od Tonyho, i když to byla mnohem menší vzdálenost než na začátku. S Drongem tomu ale bylo jinak. Seděla u něj blízko, i když to znamenalo, že se dotýkali boky. Drongo nikdy blízkost nebral na vědomí, stejně jako mu nikdy nevadilo její mlčení. Možná že to ji tak uvolňovalo.
V poslední době si také všiml zlepšení, když přišlo na jeho ovládání DNI systému. Nemyslel si, že by předtím byl s lodí neohrabaný, ale teď si nemohl pomoct, aby si neuvědomil, že ve skutečnosti byl. Ovládal ji teď mnohem snadněji a přesněji. Nemohl se dočkat, až trochu víc otestuje hackovací systém. Kdykoli aktivoval obroučku, věci se zkrátka zdály ostřejší a jasnější, a i když neměl šanci s ní moc experimentovat, pochyboval, že ho ještě kdy rozbolí hlava. Zlepšení bylo udivující. Vážně musel Lokimu poděkovat… důkladně.
Takže jo, na lodi vládl mír a pochopení a tak dále, nikdo nebyl na nikoho naštvaný, všichni byli… propojení nebo tak něco a s Lokim si rozuměli líp než kdy jindy. Takže měl všechny důvody cítit se zatraceně dobře. To mu taky dělalo trochu starosti, protože určitě zase narazí na nějaké zatracené potíže a on se vážně žádnými sračkami nechtěl zabývat. Ale ani to nemohlo zničit jeho dobrou náladu. Ne dneska.
Zapnul interní komunikaci a obřadně si odkašlal, než promluvil.
„Dámy a pánové, hovoří váš velitel. Doufám, že si užíváte velmi příjemný den. Chystám se ho ještě vylepšit. S potěšením vám oznamuji, že za pár minut opětovně spustím náš hyper pohon. Radujte se!“
Rád si představoval, že ostatní aplaudovali, ale jen proto, že v reálu existovala opravdu jen nulová šance, že se tak kdy stane… Nikdo neodpověděl, což ho také příliš nepřekvapilo. Co tady musel udělat pro trochu uznání? Skandální. Také ani nečekal, že všichni přiklušou, ale taky ho nepřekvapilo, když zaslechl, jak se blíží Lokiho známé kroky.
„Takže kam jedeme?“ zeptal se Loki, když se zastavil vedle něj.
„Soustava Tilnast,“ sdělil mu Tony. „A já vím… pravidlo #7, ale není z čeho vybírat.“
„Myslím, že tentokrát mohu udělat výjimku,“ usmál se Loki. „Planeta?“
„Sarka, třetí od jejich Slunce. Měla by mít vhodnou atmosféru, ale i když nebudeme moct přistát, tak si přinejmenším dobijeme generátory, když ji budeme chvíli obíhat,“ řekl mu Tony. „Zní to v pohodě?“
„Budeme muset počkat a uvidíme,“ pokrčil Loki rameny. Tony přikývl. Už je to dávno, co si dělal starosti s přistáním na planetě, ale svým způsobem se zdráhal narušit relativní klid, který právě teď měli.
„Tak tedy nechť show započne,“ prohlásil a zapnul hyper pohon. Pořád museli loď opravit, jejich generátory zoufale potřebovaly dobít, nemluvě o nedostatku zásob a potravin. Nebyl to dobrý pocit, nemít na výběr, ale už zažili horší. Mnohem horší. Museli jen doufat v to nejlepší.
„Takže… úroveň energie? Nějaká šance, že můžeme znovu otevřít nákladový prostor?“ ptal se Loki. Tony se zasmál.
„Takže ho taky postrádáš, hm?“
„Ještě pár týdnů v omezeném prostoru a obávám se, že se začneme zabíjet navzájem,“ informoval ho Loki. „Vlastně Bee na mě včera vrčela.“
Tony se ušklíbl. „Myslím, že Drongova nálada se taky zhoršuje.“
„Opravdu?“
„Mračil se a měl svěšené rty, myslím, že dokonce přimhouřil oči.“
Teď byla řada na Lokim, aby se zasmál. „Za jak dlouho tam dorazíme?“ zeptal se pak.
„Asi za dva týdny,“ řekl mu Tony. „Myslíš, že dokážeme tak dlouho přežít?“
„Máme dobré šance,“ odpověděl Loki. „Teď pojď,“ instruoval ho.
Tony si sundal DNI a následoval ho ven. „Nějaká šance, že můžeme oslavit úspěšnou aktivaci hyper pohonu?“
Loki si odfrkl, ale neřekl ne.
ooOoo
Znovu otevřeli nákladový prostor, z čehož měl celkem vzato protichůdné pocity, protože tam celé hodiny bylo hloupě chladno a Tony nemohl znovu spustit svou dílnu. S energií se jim moc nedařilo. Ne že by neměl spoustu věcí, které mohl dělat i bez ní, takže byl pořád rád, že má dílnu svým způsobem zpátky. Juyu s Lokim potřebovali prostor pro své tréninky, takže se také přemístili ze skladovací místnosti tam. Juyuiny kletby a Lokiho přísné kousavé instrukce poskytovaly Tonymu docela zajímavou kulisu v pozadí. Drongo a Bee si pak zvykli trávit tam čas také. Většinu času Drongo jen vyprávěl své příběhy, zatímco Bee poslouchala, někdy sledovala Lokiho a Juyu a pak Drongo vždycky připutoval blíž k Tonyho dílně, aby se ho ptal na jeho práci. Bylo to dobré, ale to, jak se blížili k další planetě, mu pořád připadalo jako odpočítávání.
Což mu připomnělo jisté pravidlo #8, které chtěl už nějakou dobu přidat do jejich seznamu „Pravidel a předpisů pro planetární expedice“. Rozvážně přešel k Drakeovu doku, opatrně, aby nerušil Lokiho a Juyu v jejich tréninku, protože by je z toho mohl popadnout amok. Přemýšlel o tom, jak přesně formulovat pravidlo, které měl na mysli, když si uvědomil, že vespod seznamu už pravidlo #8 napsané bylo.
8. Vždycky prohledat kořist.
Cítil, jak se mu zvedá obočí, pak se začal smát. Jo, to bylo rozhodně cíleno na něj a určitě to psal Loki. Bylo to dokonce i fér po fiasku s mapami a plány na warpový pohon mezi nimi. Potřásl hlavou, ale nemohl se přestat pochichtávat, když přidal nové pravidlo, které měl na mysli.
9. Nikdy nepoužívat skutečná jména mimo loď.
Přemýšlel o tom už od Aakaru, když Drongo navrhl to samé. Blížili se k Zemi, nepotřeboval, aby nějací potenciální nepřátelé věděli, kdo byli nebo měli nějaký způsob, jak je tam sledovat. Lepší opatrnost, než pozdní lítost a to všechno.
„A jak přesně máme tedy jeden druhému říkat?“ zeptal se Loki a Tony se pěkně trapně lekl. Ani ho neslyšel přicházet.
„Blbče,“ zareptal, Lokiho však nevyvedl z konceptu. „No, na Aakaru jsme odvedli docela dobrou práci,“ poukázal Tony.
„Jenom chceš, abychom ti říkali ‚veliteli‘“ uzavřel Loki s nevzrušeným pohledem.
„Ano, to je pravda, ale je to taky rozumné opatření,“ vysvětlil.
„Předpokládám, že ano,“ uvažoval Loki. „Blížíme se k Devíti světům, mé jméno by mohlo být na některých místech známé.“
„To je přesně můj názor,“ přikývl Tony.
„A jaká jména navrhuješ pro nás ostatní… Veliteli?“ zeptal se. Způsob, jakým se jeho jazyk kroutil kolem toho jednoho slova, prováděl velmi příjemné věci s Tonyho spodními partiemi.
„Překročíme ten most, až se k němu dostaneme,“ pokrčil Tony rameny.
„Už máš jméno pro každého, že je to tak?“
Tony se zašklebil. „Oh, znáš mě tak dobře.“
„Dobře, pojďme si to odbýt. Prosím, řekni mi, že to není ‚Mág‘.“ Tony se znovu zasmál.
„Ne, nebuď tak evidentní,“ nesouhlasil hned Tony. „Můžeš být ‚Zvěd‘.“
„Zvěd?“
„No, jestli to bude potřeba, budeš to samozřejmě ty, kdo udělá průzkum,“ vysvětlil mu Tony. „Vzhledem k tomu, že my ostatní stojíme úplně za houby, když přijde na nenápadnost, infiltraci a plížení se kolem.“
Loki chvíli mlčel, pak přikývl. „Přijatelné,“ souhlasil blahosklonně a přiměl tak Tonyho se znovu zasmát. „Juyu! Konec přestávky,“ zvolal pak a přešel zpátky k místu, kde se skrullská dívka zvedala z podlahy s nadšením, které naznačovalo, že to byla ta jediná nejhorší věc, jakou kdy ve svém životě musela udělat.
Bee stála u jeho pracovního stolu a jen se dívala na všechno, co tam měl roztroušené, zatímco Drongo seděl na jeho druhém konci. Zdálo se, že dokončil svůj nejnovější příběh. Teď se mohl vydat dlouhou cestou, aby obešel stůl, ale místo toho se náhle zastavil pár stop od dívky.
„Oh-oh, překážka,“ prohlásil. Bee na ta slova zvedla oči a Tony se začal sunout dál od ní v širokém kruhu. „Velká osobní bublina Malé Bee,“ vysvětlil, když se přitiskl zády k řadě beden na straně a předstíral, že se tlačí kupředu, jako by šlo o úzký průchod. Když se dostal ke svému druhému stolu, tomu kde měl převážně krabice a nářadí, pokračoval jeho přelézáním. Beeiny oči ho pořád sledovaly, s tím zvláštním „co ty jsi to za divné stvoření“ pohledem. Pak seskočil na druhé straně a na okamžik vztyčil paže jako gymnasta.
„Tadaa,“ dodal s úšklebkem. Žalujte ho, měl dobrou náladu.
V Bee zabublal krátký tichý smích a několik věcí se stalo jedna po druhé. Tony cítil, jak se mu rozšiřují oči a vydechl ohromené: „Bože můj.“
Jen o chvilku později zaslechl hlasité křupnutí odněkud vzadu, a pak něco těžkého dopadlo na podlahu s velkým žuchnutím. Juyuino zděšené „Oh kruci!“ odvedlo jeho pozornost od toho naprosto ohromujícího fenoménu, kterého byl právě svědkem. Přivítal ho pohled na Juyu stojící s rukama připlácnutýma na ústa, očima širokýma a v šoku a Lokiho dole na podlaze.
„Co se to právě stalo?“ zeptal se hlasitě. Juyu se na něj podívala a vzdálila ruce od svých úst na dostatečně dlouho, aby odpověděla.
„Kopla jsem ho do obličeje,“ vyjekla chvatně vysokým, očividně vyplašeným hlasem. „Je mi to moc líto,“ dodala a podívala se znovu dolů na Lokiho.
„Dobře pro tebe!“ chválil ji Tony vesele, načež Loki vybuchl smíchy. Nebyl to ani jeden z jeho normálních klidných úsměšků. Ne, byl to plnohodnotný nekontrolovatelný smích i s troškou sípání, protože teď, když se Tony podíval, viděl, že nos a rty má zakrvácené. Dokonce se po chvíli přetočil na bok. Totálně neatraktivní, a přesto Tony cítil, jak se mu rty roztahují do širokého úsměvu, když se na něj díval.
„Nemyslím si, že mu to vadí,“ podotkl, když se bohu podařilo se trochu uklidnit. Loki se pak posadil a otřel většinu krve pocházející z nosu a rozseknutého rtu do svého rukávu. To bylo něco, pořádný kopanec, když to mohlo takhle zřídit Lokiho. Nos asi zlomený neměl, ale udělalo mu to modřinu a narušilo kůži, působivé. Takový kopanec by možná Tonymu zlomil vaz nebo by mu přinejmenším způsobil otřes mozku.
„Byl to dobrý kop,“ přikývl Loki a znovu zafrkal smíchy. „A první, který se ti podařilo zasadit,“ konstatoval.
„Nedával jsi pozor,“ tvrdila Juyu.
„To není omluva, všichni se dají rozptýlit, byla bys hloupá, kdybys toho nevyužila,“ poučil ji Loki, pak se zašklebil a hezky tak ukázal zakrvácené zuby. „Byl dobrý, opravdu.“ Tony mohl vidět ze způsobu, jakým jeho nos vypadal, že zůstane pěkně tmavě nachový možná několik hodin.
„Uh, ne, jsi milý. Uhodil ses do hlavy? Nahání mi to hrůzu. Přestaň s tím!“ zanaříkala okamžitě Juyu a pokrčila nos. Tony si odfrkl, pak se otočil, aby se znovu podíval na Bee.
„Nezapomněl jsem na tebe,“ pronesl, zatímco na ni ukazoval prstem. „To byl smích, slečinko Bee, slyšel jsem to jasně a zřetelně. Bude to můj nový oblíbený projekt, zařídit, aby se to stalo znovu.“
Vracela mu pohled s důvěrně známým nevzrušeným výrazem, ale oči měla měkké a klidné, takže se Tony jen pousmál. Drongo si hlasitě povzdechl a potřásl hlavou, jakoby nechápal, jak se tu sakra s nimi ocitl.
ooOoo
Drongo, podívej se na svůj život, podívej se na své volby…
A jako připomínka:
Pravidla a předpisy pro planetární expedice
1. Nikam nechoď sám. Nikdy.
2. Vždycky měj u sebe zbraň! (Ne, dýka se jako zbraň nepočítá)
3. Nebal si víc, než uneseš.
4. Měj zásoby minimálně na dva dny.
5. Oblečení odpovídající počasí a atmosféře je samozřejmostí.
6. Měj u sebe základní lékárničku.
7. Starkovi není dovoleno rozhodovat, která planeta se navštíví
8. Vždycky prohledej kořist
9. Nikdy nepoužívej skutečná jména mimo loď
Fanart zde
ooOoo
ooOoo