BAtW 39

24.02.2019 19:10

 

Příjemné počtení! :)

Sit.

 

Kapitola 39 – Duchové skutků minulých

Orbita Mléčné dráhy

 

„Znovu,“ vyzval ho Loki.

„Ne, ale no tak! Už jsou to celé hodiny.“

„To proto, že jsi tak beznadějně neschopný se soustředit, až je to ubohé.“

„Vedeš tak sladké řečičky, drahý,“ reagoval na to Stark s úsměvem. „Ale vážně, potřebuju pauzu.“

„Ty potřebuješ trénovat a posilovat svou mysl.“

„Moje mysl je zatraceně silná, děkuju.“

„Nemluvím o tvém intelektu,“ vysvětlil mu Loki s povzdechem. „Používáš svou mysl způsoby, kterými jsi to nikdy předtím nedělal, jako bys neustále přepínal slabý sval.“

„Nic jsem nepřepínal,“ hádal se Stark. „Zvládám všechnu tu technologii velice dobře.“

„Po Aakaru tě tři dny bolela hlava,“ připomněl Loki a tentokrát jeho hlas zpřísněl.

„Ten hackovací systém byl pořád ve fázi testování. Od tý doby jsem na něm hodně zapracoval.“

„Proč se o tom hádáš?“ zeptal se Loki nakonec, jak vstával z postele. Není to tak dávno, co si je přisunuli k sobě a oba na nich seděli se zkříženýma nohama při jejich nyní pravidelných sezeních.

„Já jen říkám…“

„A já říkám, že ti nedovolím usmažit si svůj hloupý mozek, když se tomu dá dokonale předejít. Znáš rizika, víš, že to potřebuješ, proč se se mnou hádáš?“

Stark se na něj chvíli díval a vzdychl. „Jsem prostě unavený… je to vyčerpávající, jako zůstat celou noc v dílně. Jsem člověk, jednou za čas potřebuju pauzu.“

Loki zkřížil paže a věděl, že jeho zlost byla do očí bijící, ale pak se nadechl, aby dostal svůj temperament zase pod kontrolu.

„Fajn,“ procedil pak.

„Díky ti,“ vydechl Stark a hned sebou praštil na postel. Pak znovu otevřel oči a podíval se na Lokiho, než v pozvání pozvedl ruku. „Vrátíš se zpátky sem?“

Měl by být schopen tomuto muži odolat mnohem lépe. Ale nehádal se a zase si sedl, jen aby byl Starkem zatažen dolů do horizontální polohy. Neměl nic proti tomu být blízko svému milenci, takže neprotestoval.

„Tááák… Mléčná dráha, jsme skoro tam,“ promluvil Stark poté, co se pohodlně uvelebili vedle sebe.

„Vskutku.“

„Juyu a Bee se o odchodu ani nezmínily. Myslím, že zůstanou.“

„Zůstanou?“

„Jo… celou cestu na Zemi.“

„Možná se jich budeš chtít zeptat, místo aby sis něco domýšlel,“ upozornil Loki.

„Asi. Je to jen tušení. I když Drongo zůstává, jeho jsem se ptal, jde na Zemi.“

„Hmmm.“ K tomu vážně nebylo co říct, Loki to předpokládal sám. Kromě toho, Stark se rozhodl začít ho hladit ve vlasech, což nebyl dobrý způsob, jak ho udržet zúčastněného v konverzaci. Dokonce zavřel oči.

„Táák…“

„Tak?“

„Co ty?“

„Co já?“ Nemusel se na smrtelníka dívat, aby věděl, že zakoulel očima.

„Zůstaneš?“ To ho přimělo znovu se soustředit na konverzaci. Otevřel oči.

„O tom jsme už mluvili,“ odvětil.

„Ne, měli jsme dohodu, na samém začátku,“ namítal Stark. „Ty půjdeš svou cestou, já půjdu svou… ale… věci se od tý doby změnily.“

Loki se od Starka vzdálil, jak si sedal, muž ho následoval a držel se blízko.

„Nemůžu zůstat na Midgardu,“ konstatoval.

„Proč ne?“

„Zapomněl jsi, že jsem se ho snažil dobýt? S armádou?“ otázal se nevěřícně.

„Ne, ale… už uběhlo pár let a ještě víc času, než se tam opravdu dostaneme… mohli bychom něco vymyslet.“

Teď se Loki vážně musel otočit a podívat se na muže, protože nevěděl, jak skončili u téhle diskuze. Stark o tom možná už chvíli přemýšlel, to mohlo být jediné vysvětlení.

„Pochybuji, že by lidé byli tak moc ochotní odpouštět,“ začal Loki. Ne že by jejich odpuštění chtěl, protože o bezduché midgardské masy se nemohl starat méně. „Ale to není ten důvod, proč nemohu zůstat,“ pokračoval, než ho Stark mohl přerušit. „Pokud zůstanu na Midgardu, bez ohledu na to, jak dobře mám v úmyslu se skrýt, Asgard se o tom dřív či později dozví a jednoduše pošlou Thora, aby mě tam opět dotáhl. A jak jsem ti předtím říkal, nikterak nedychtím vrátit se do svého vězení.“

„Dobře, ale… kdybychom dokázali vymyslet něco, čím by se dala… vykompenzovat invaze, pak možná…“

„Útok na Midgard není jejich jediný důvod k mému uvěznění. Dopustil jsem se zločinů ještě předtím.“ Loki se pokusil vstát z postele, ale Starkova ruka na jeho paži ho zastavila. Na okamžik zůstávali mlčky, pak se Stark přisunul ještě blíž k němu. Loki si nebyl jistý, jestli byl ochotný připustit si úlevu, kterou cítil, když se člověk neodtáhl.

„Pak mi o tom řekni,“ požádal Stark. „Řekni mi, co se stalo, abychom vykoumali, co dělat.“

Loki se pootočil, aby se na něj mohl podívat a věděl, že ta žádost byla upřímná. Přemýšlel o tom, že otevře ústa a řekne mu to. Promluví o všech těch věcech, které se staly, které ho dovedly k tomuto bodu. Ale pak pohlédl do Starkových hřejivých hnědých očí a vzpomněl si, jak tvrdé a rozzlobené uměly být a jak chladně vypadaly, když se díval na ty, jimiž pohrdal.

„Já… já nemůžu,“ řekl tiše, odvraceje zrak. Říct muži, který na něj hleděl s vřelostí a láskou, čeho se dopustil, říct mu, kým byl? Říct mu o lži, kterou představovala sama jeho kůže? „Nemůžu,“ opakoval, potřásaje hlavou a už cítil, jak byla jeho pokožka chladnější než dřív.

„Dobře,“ ozval se Stark po chvíli ticha a Loki se prudce otočil a překvapeně na něj zíral. Jeho oči musely být směšně velké, jako u nějakého stupidního vystrašeného zvířete.

„Cože?“

„Dobře, nemůžeš… pořád máme čas, než se dostaneme na Zemi… myslím tím, že to chci vědět, tak trochu to potřebuju vědět, jestliže chceme něco vymyslet, ale… pořád je ještě čas.“

„Ty? Se svou nekonečnou zvědavostí a býčí tvrdohlavostí jsi ochotný čekat na odpovědi?“

Stark si odfrkl. „Taky jsem ti neřekl všechno,“ prohodil pak. „Takže jsme tak nějak vyrovnaní.“

„Chápu,“ pokývl Loki, i když ho to tak trochu zanechalo s nepříjemným pocitem.

„To znamená, že vím, jak moc je na houby to nadnýst… jako zabořit prsty do napůl zhojený rány.“

„Hm, výstižné,“ okomentoval to Loki.

„Ačkoli někdy musejí doktoři rány otevřít, aby je mohli vyčistit,“ pokračoval Stark. „V opačným případě tě všechna ta špína a nákaza jen rozkládají zevnitř.“

„Ty’s své rány otevřel?“ zeptal se Loki.

„Některé,“ přikývl Stark. „Ne všechny před stejnou osobou, někteří znají některé kousky, jiní znají jiné. Většina nepotřebovala, abych jim o tom říkal, protože u toho byli, aby to viděli z první ruky. Prožili si je se mnou, i když nikdy nepožádali o mou stranu příběhu.“

„A my velmi dobře víme, jak odlišné se něco může zdát očima jiných,“ dodal Loki.

„Přesně,“ souhlasil Stark.

Chvíli setrvávali v tichosti, oba jen seděli na posteli. Po chvíli se Stark opřel.

„Řeknu ti co,“ začal. „Lehni si tady se mnou a já ti povím svůj příběh.“

„Jaký příběh?“ zeptal se. Stark v odpověď zvedl ruku a poklepal na reaktor ve své hrudi.

„Víš, že mě to drží při životě, ale nikdy jsem ti neřekl víc.“

„Nikdy jsem se neptal.“

„Pravděpodobně ze stejného důvodu, proč jsem tě nikdy dřív já nepožádal, abys mi vyprávěl svůj příběh.“ To byla určitým způsobem pravda. Loki věděl, že příběh reaktoru byl něčím blízkým Starkovu srdci. Muselo to být něco, co držel velmi dobře skryté. Nikdy se nezeptal, protože si byl jistý, že by nedostal odpověď. Teď mu byly odpovědi nabídnuty, bylo to zvláštní.

„Ty…“ jeho slova se vytratila a potřásl hlavou. Pak ulehl vedle toho geniálního pošetilého muže. Po chvíli Loki položil ruku na jeho hruď. Reaktor pod Starkovým tílkem jasně zářil a vřel energií. Loki na něm nechal spočinout několik svých prstů a potěšilo ho, že se muž nenapjal ani neodtáhl. Stark vyprávěl svůj příběh a Loki naslouchal každému slovu.

ooOoo

A poté, co poslední věta opustila Starkovy rty, a poslední zvuk se vytratil do ticha, když už Loki věděl o Deseti kruzích a jeskyni, Yinsenovi a Obediahovi Staneovi, šrapnelu, který hrozil rozervat milencovo srdce, naklonil se blíž a umístil na zářící zařízení jediný polibek, načež si stejně tak nárokoval mužovy rty. Oh, jak velmi dobře Loki rozuměl bolesti ze zrady, agónii ze lží od někoho, kdo měl být rodina. Bylo udivující, jak něco tak křehkého jako člověk, mohlo být tak velice silné. Pošramocený a zjizvený, ale nikdy zlomený, pořád celý. IronMan s anebo bez brnění.

„Půjdu do Midgardu s tebou,“ promluvil pak. Úsměv, který se na Starkově tváři rozprostřel, nebyl široký, ba naopak – byl malý a měkký a potěšený.

„Co Asgard?“ zeptal se. Loki si povzdechl.

„No, pokud se mě Asgard pokusí od tebe odtrhnout, rozhodně jim to neusnadním.“

Stark se potichu zasmál, jeho talentované prsty opět putovaly do Lokiho vlasů.

„Dobře, ale pojďme přemýšlet o dalších možných řešeních, dobře? Něco, co nezahrnuje krev, destrukci a možné zabití, oukej?“

„Suchare,“ zabručel Loki, což mu vyneslo další měkké pochechtávání.

„Loki,“ promluvil Stark opět po chvíli.

„Řeknu ti to,“ přerušil ho. „Řeknu, já jen…“

„Já vím, že jo,“ pronesl muž s jistotou. „Jen ne teď, chápu to.“ Loki ho chtěl varovat, že by to mohlo věci změnit, že by nemusel být schopný se na něj dívat stejně, jakmile mu to řekne, ale jeho rty zůstaly pevně semknuté. Stark měl takovou víru, navzdory tomu, že se hlásil k racionalitě a skepticismu, někdy beznadějně věřil v dobré věci. Loki v ně přestal věřit už dávno, ale tady ležel v náručí těch nejlepších.

ooOoo

Loki nenutil Starka pokračovat v jejich trénincích, bylo lepší nechat ho pracovat na jeho četných vynálezech. Pročistí mu to mysl a uvolní napětí v jeho těle, které se objevilo, když mluvil o své minulosti. Tak ho Loki nechal být a zůstal v jejich pokoji, aby meditoval a pracoval na své magii. Trik s energetickými krystaly byl brilantní náhradou, ale v žádném případě permanentním řešením. Přemýšlel, zda by to měl nechat být, dostane své síly zpátky, jakmile dosáhnou Devíti světů a do té doby mohl používat krystaly, ale jeho pýcha mu nedovolila vzdát se tak snadno.

Pořád o tom přemýšlel, o dni, kdy jejich cesta skončí. Neměl Midgard rád, vůbec ne, ale obecně neměl rád ani lidi a teď měl Starka. Předpokládal, že by měl vzít své předešlé domněnky a zkušenosti s tímto světem se špetkou nadhledu. Stark nemohl být jediný člověk nad úrovní hloupého davu, byly jich tam miliardy, musela být aspoň hrstka těch, kteří se Tonymu Starkovi alespoň přibližovali. Jeho mysl se stále vracela k Avengers, ale čím víc o tom přemýšlel, byl to jen Banner – to zvíře – o kterém Stark mluvil s relativním respektem. Určitě byli další, kteří měli zajímavé (i výjimečné) kvality, jako drahá malá Vdova nebo ředitel, dokonce i Barton, ale špioni a vrahové nebyli ten typ, na který by se kdy Stark díval s opravdovým respektem, prostě uznával jejich užitečnost a nezbytnost. Mohl také jasně vidět, že dobrý Kapitán byl stejným druhem blázna, jakým byl Thor, oslňující šlechetní hrdinové shlížející na ně ze svých morálních výšin. Perfektní zlatí ochránci.

Zastavil chod této linie myšlenek, jenom by se naštval. Nebyl přesvědčený o tom, že by byl dobrý nápad zůstat na Midgardu dlouho, vůbec o tom nebyl přesvědčený. Ale nebyl zbabělec, nebude se skrývat, před nikým. A nebude sám, tentokrát ne. A všichni z Asgardu mohli jít pro něj za něj k Hel. Nedovolí jim tohle zničit.

Stark měl pravdu. Vskutku bylo třeba přijít s nějakým plánem.

ooOoo

Neskutečně hlasitý zvuk řvoucí ze všech reproduktorů vytrhl Lokiho z hlubin jeho mysli a o vteřinu později už byl nahoře a utíkal směrem k můstku. Juyu ho dostihla v jednom z koridorů, ale na nic se neptala, jen ho následovala.

Stark už byl uvnitř a stejně tak Drongo a Bee.

„Co se děje?“ ptal se Loki.

„Nějaká loď,“ odpověděl Stark, DNI měl už nasazené na hlavě, jeho oči se dívaly na všechno a na nic, zatímco se jedna po druhé objevovaly různé obrazovky. „A nehrajou pěkně.“

„Co budeme dělat?“ ptala se Juyu.

Na vteřinu zůstal Stark zticha a Loki se nemohl rozhodnout, jestli na něj čekat, nebo začít říkat ostatním, co by vůbec měli dělat, ale pak se muž ze svého mlčení probral.

„První výstřel, který vypálili, byl varováním, ale už jsem musel zpomalit a změnit kurz, abychom do ničeho nenarazili. Takže jo, budeme muset bojovat. Můžu přes hlavní systém řídit obranu a ty malý střelecký věžičky blízkýho dosahu, ale ne ty velký děla. Někdo rozhodně musí převzít to jedno nahoře, řekl bych…“

„Já to zvládnu,“ přerušil ho Drongo.

„Používal jsi někdy dřív něco takového?“ ptal se Stark.

„Je tu precedent,“ odpověděl obr. „Přijdu na to,“ ubezpečil ho a bez dalšího slova zamířil ven.

„Oukej, dobře,“ řekl Stark. Jeho oči se mihly do strany, pravděpodobně znovu zkontrolovat druhou loď. „Jsou větší než my a taky rychlejší… to je… oukej, boční děla. Juyu, vzpomínáš, jak fungujou? Vím, že jsme o tom mluvili jenom jednou…“

„Vzpomínám,“ přikývla.

„Vezmi si jedno, a myslím, že to ti nechává…“ otočil se k Lokimu, ale on zavrtěl hlavou.

„Bee, převezmi to druhé,“ pronesl Loki s pohledem namířeným na dívku. Přikývla a spolu se svou sestrou odešla.

„Ví vůbec, jak ho použít?“ zeptal se Stark.

„Byla tam, když jsme to vysvětlovali Juyu. Věř mi, je bystrá,“ ujistil ho Loki.

„Nemáme palebnou sílu, abychom se ubránili,“ řekl pak Stark vážně. „Ne doopravdy, vůbec ne.“ Loki věděl, že má pravdu. Nemusel o té druhé lodi vědět všechno. IronMage byl nákladní loď, byl pomalý, a i když byl obtěžkaný silným obranným systémem, jejich palebná síla měla do požadované vskutku daleko.

„Kolik energetických krystalů máš v dílně?“ zeptal se Loki.

„Pár krabic, jestli to stačí. Záleží, na co je potřebuješ,“ odpověděl Stark. Loki o tom chvíli přemýšlel, protože to nebude stačit. Použil jich skoro tucet na jednoduché teleportační kouzlo. Ale pak si uvědomil, jak Stark krystaly nabíjel.

„Kolik energie máme v generátorech?“

„Nabili jsme je na Sakaaru, takže skoro všechnu… myslíš, že můžeš čerpat energii k magii přímo z generátorů?“ zeptal se Stark s mírně vykulenýma očima.

„Pokud se mi to podaří… mohli bychom mít dostatek palebné síly,“ přemítal Loki.

„Máš nějakou představu, kolik energie tam je, když jsou generátory plné?“ zeptal se Stark, oči soustředěné a kalkulující.

„Hodně… já vím,“ prohlásil Loki a zamířil ven.

„Radši bys měl být opatrný,“ poradil mu Stark.

„Navaž kontakt, zjisti, co chtějí, možná není příliš pozdě dostat se z toho bez boje.“

Alarmy znovu zařvaly, několik displejů varovně zčervenalo a tentokrát mohl i Loki cítit slabý otřes pod svýma nohama. Buď je zasáhli, nebo něco explodovalo velmi blízko nich.

„Ano, protože my máme vždycky takový štěstí,“ okomentoval to Stark. „Jdi, dělej, co myslíš, že je nejlepší, jen mi dej vědět předem.“

„Dám,“ slíbil Loki a vyběhl ven. Když byly generátory plné, mohli cestovat celé měsíce (5-8 měsíců v závislosti na trase), aniž by bylo nutné zastavit, takže věděl přesně, kolik energie tam bylo. Nemohl riskovat, že jí odebere příliš mnoho – jestli se mu tento úkol podaří – štíty, jejich střelecké věže a kanóny, jejich systémy, všechno bylo poháněno generátory a stejně tak i podpora života. Také motory, takže pokud by se generátory příliš vyčerpaly, uvízli by bez jakýchkoli prostředků, jak se dostat k nejbližší hvězdě, aby je dobili. Takže Loki cestou tam počítal, kolik přesně měl k dispozici.

„Slyšíš mě, Starku?“ zeptal se pak.

„Samozřejmě,“ odpověděl muž, jehož hlas vycházel z nějakého reproduktoru poblíž.

„S čímkoliv přijdu, musí to být poslední možnost. Zkusím to jedině tehdy, když vyčerpáme všechny ostatní alternativy. Musíš mi říct, pokud se do toho bodu dostaneme.“

„Jak riskantní to je?“ zeptal se Stark.

„Na tohle nemáme čas,“ odvětil hned Loki. „Vím, jak zvládnout energii, dokonce i velkou energii, musíš mi věřit.“

„Dobře, jo. Drongo je na místě, holky jsou skoro tam,“ informoval ho Stark.

„Ta druhá loď?“

„Blíží se, tak si radši pospěš,“ doporučil mu Stark. V příštím okamžiku se celá loď znovu otřásla, silněji než dřív. Loki udržel rovnováhu snadno, ale na chvíli se musel dotknout stěny.

„To byl zásah,“ konstatoval Stark. „Všichni si pospěšte! Drongo, zprovozni toho velikána.“

„Jsem na místě,“ slyšel Loki Juyuin hlas, takže Stark musel otevřít všechny komunikační kanály uvnitř lodi. 

Běžel dolů k hlavnímu generátoru po úzkém schodišti, které tam vedlo, když se loď opět zatřásla. Tentokrát s udržením rovnováhy nebyl tak úspěšný. Smekl se na schodech, sotva se v poslední vteřině stačil chytit, a i tak si rozřízl dlaň o hranu schodu. Spolkl kletbu a pokračoval v běhu.

„Příchozí hovor,“ oznámil Stark. „Hádám, že to všichni chcete slyšet.“

Loki šel dál, ale dával pozor.

„Och, jak dlouho mi trvalo vás najít… teplokrevní,“ zazněl z reproduktorů hluboký hlas. Ale ne jako Drongův, klidný a chlácholivý, tenhle byl drsný a ostrý, jako ostří pily.

„Nemyslím, že jsme se setkali,“ odpověděl Stark. Loki se konečně dostal ke generátorům a začal si prohlížet všechno, co tam Stark instaloval, aby zavedl energii do dílny; musel to použít, aby se dostal k energii.

„Osobně ne,“ odpověděl hlas. „Ale vy a vaši malí skrullští přátelé jste vzali něco, co je moje.“

Loki zvedl hlavu. ‚Teplokrevní‘… a teď tohle? Musel to být nějaký reptilián.

„Myslím, že máš špatnou loď, kámo,“ odpověděl Stark.

„Něco jsem si na Yirbu uložil,“ pokračoval hlas a Loki hned věděl, že byli opravdu tou správnou lodí. „Něco, co pro mě Murrow střežil… a vy jste to ukradli.“

Rozhodně byli tou správnou lodí, ale vzali jen mapy. Která z nich mohla být tak důležitá?

„Ne, to mi vůbec nic neříká,“ odpověděl Stark a Lokiho překvapilo, jak moc to znělo jako pravda.

„Vezmu si zpátky, co je mé,“ hluboký hřmotný hlas pokračoval, jako by Starka vůbec neslyšel. „A pak si dopřeji to nesmírné potěšení a zabiji každého z vás za to, že jste mě přiměli pronásledovat vás tak daleko.“

No, to znělo prostě nádherně. Loki si povzdechl a zaměřil svou pozornost zpátky k zařízení před sebou. Potřebovali něco zpět, tak nezničí celou loď. To byla velká výhoda. Naneštěstí to byla také jejich jediná výhoda.

ooOoo

Další

ooOoo