BAtW 36

21.01.2019 20:53

 

Tak jo, já vim, že zase meškám a nedodržuju pravidelnost aktualizací a nechci se vymlouvat (vážně :-P ), ale může za to řada faktorů, například bacily (okradly mě o zbytky energie, které jsem mohla vložit do oprav). A pak, světe div se, jistá nechuť zabývat se Lokiho a Tonyho laškováním. Ano ano, je to na doktora. Nechápu to. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem v češtině četla milostnou scénu mezi dvěma muži a jaksi se tu projevil nedostatek slovní zásoby...? Zkrátka, celá ta pasáž mi přišla hrozná. Pořád mi přijde, ale už nemám chuť se jí dál zabývat (pořád doufám, že časem se dostanu ke znovupřečtení a učesání textu, ale čert ví, jestli a kdy na to dojde). Mimochodem, místo bety je pořád volné ;) Kdyby vás něco vyloženě bodalo do očí, tak mi o tom napište, já už to prostě nevidím.

Příjemné počtení.

Sit.

 

Kapitola 36 – Komplot a laškování

Galaxie Fornax

Soustava Tayo

Planeta Sakaar

 

„Jsme zatracení piráti,“ zabručel Tony.

„Nemá smysl to déle popírat,“ souhlasil Loki.

Obecná myšlenka Lokiho plánu byla do jisté míry celkem přímočará, a jo… tak trochu pirátská. Ačkoli šlo o dobrý druh pirátství, koneckonců kradli lidi od zlých chlápků. Takže jednoduchý plán. Zaútočit ze zálohy a převzít transportér, dostat se jeho prostřednictvím na měsíc Aakar, najít děti, dostat je do transportéru, vypadnout ze scény, vzít je ke kmeni. Čert vězel samozřejmě v detailech.

Všichni byli dosud v nákladovém prostoru, ale teď každý věnoval pozornost Lokimu místo Drongovi. Tony se z jeho příběhu pořád ještě nevzpamatoval. Zatraceně se z něj nemohl vzpamatovat, genocidní příběhy tohle s člověkem dělaly. Juyu sama vypadala trochu bledá a Loki se pořád choval způsobem, který mluvil hlasitěji než slova. To znamenalo, že něco skrýval – pravděpodobně hněv – platila pro něj ta věc s tichem před bouří. Bee vypadala jako vždycky, měla problém dávat najevo emoce, takže bylo těžké uhodnout, co si myslela. Ačkoli Drongo, ten chlap byl tak zatraceně zen, až to bylo neuvěřitelné, zahanboval Bruce Bannera a Tony věděl, že velkej chlap měl pekelnou kontrolu. Najednou mu na mysli vyvstala představa jich dvou v jedné místnosti, ale odsunul tu myšlenku pryč. Jeho mysl se nechala unést, asi byl pořád ještě v šoku z toho, co právě vyslechl. Měl by se víc soustředit.

„Co tím myslíš, že nemůžeme přepadnout transportér před tím, než vzlétne?“ zeptala se Juyu a Tony si uvědomil, že konverzace pokračovala, zatímco on se ztratil v myšlenkách.

„Je to příliš riskantní,“ odpověděl Loki. „Kdo ví, kolik bude kolem vojáků?“

„Kde tedy?“ zeptal se Tony.

„Až už bude na cestě k Aakaru,“ odpověděl Loki. Tony se zakabonil.

„Dobře, máš taky představu, jak bychom měli venku ve vesmíru přejít z jedné lodi na druhou? Protože můj oblek zatím není kosmu-odolný,“ upozornil ho Tony. „Zatím“ byl v tomto případě důležitý výraz, měl plány, měl nápady, ale neustále pracoval na dvou-třech věcech zároveň a měl jenom dvě ruce.

„Přiletíme těsně k němu, já se teleportuji dovnitř a otevřu cestu pro vás, abyste připojili buď Drakea, nebo IronMagea k transportéru. Pokud možno Drakea, je rychlejší.“

Tony překvapeně zamrkal a viděl koutkem oka, jak Drongo se zájmem přimhouřil oči.

„Ehm, Loki, oprav mě, jestli se pletu, ale omdlel jsi, když jsi ukrýval dívky. Jsi si jistý, že máš dost šťávy tohle bezpečně zvládnout?“ Tony si byl docela jistý, že by to zvládnout mohl, ale ani náhodou do pekla nechtěl, aby znovu přepínal svoje síly.

Loki zvedl jeden prst v gestu „počkej“, pak vstal a rychle přešel do dílny. Tony nejdřív neviděl, co sebral z jednoho ze stolů, ale vzápětí rozpoznal onu krabici. Znovu se zamračil. Kvůli testování a podobným věcem naplnil spoustu krystalových válců energií a Loki popadl krabici, kde je měl uložené. Chvíli mu trvalo, než si vzpomněl.

„Chceš říct, že můžeš--“

„Ano,“ odpověděl Loki ještě dřív, než to stačil doříct.

„Jako jsi to udělal s--“

„Ano.“

„Vadilo by vám zapojit do konverzace i nás ostatní?“ přerušila je Juyu, než mohl Tony znovu promluvit. Loki se podíval Tonymu přes rameno.

„Mohu se bezpečně teleportovat do transportéru,“ oznámil Loki. „To je ta důležitá část.“

„A až budeš uvnitř?“ zeptal se Tony.

„Převezmu jej, abyste se mohli dostat na palubu i vy.“ Nepochyboval o tom, že Loki si zvládne poradit sám, ale pořád se kvůli tomu cítil nesvůj. Není divu, že si Loki myslel, že se mu tenhle plán nebude líbit.

„Budeme muset udržovat neustálé spojení,“ prohlásil Tony. „S technologií ti to docela jde, ale mohla by se ti hodit pomoc, takže musíme být schopní spolu komunikovat.“

„Můžeš nám vytvořit něco, co nám s tím pomůže?“ zeptal se Loki.

„Samozřejmě,“ přikývl Tony. Taktak se zarazil, aby neřekl, že je to zbytečná otázka. „Komunikátory jsou docela jednoduchý, IronMage může být centrem, co nás všechny propojí a nechá osobní kanál otevřený.“

„Tím se to vyřeší,“ kývl Loki, pak se od Tonyho zase odvrátil. „Juyu, budeš se muset naučit létat s Drakem.“

Dívka zamrkala, pak se jí obočí zvedla v překvapení a nevíře. „Za dva dny?“ zeptala se.

„Není to tak složité,“ ujistil ji Loki. „Zvládneš to. Budeme Drakea potřebovat nablízku jako krytí, je to jediný ozbrojený dopravní prostředek, který máme a Stark a já budeme v transportéru.“ Juyu si mumlala něco pod nos, příliš tiše, aby ji Tony slyšel, možná že nadávala.

„Jak máte v úmyslu najít ty děti?“ zeptal se poté Drongo.

„Podvodem, samozřejmě,“ odpověděl Loki. „Trocha kožoměnectví tu a tam, a několik přesvědčivých slov jsou vše, co potřebujeme. Já mohu být sakaarský Imperialista a Bee může hrát malého Oldstronga.“ Drongo se nezdál vyvedený z konceptu tak nenadálým vstupem kožoměnectví na scénu. Tonyho napadlo, jestli vůbec existovalo něco, co by ho snad dokázalo šokovat.

„A já si zahraji Stín, který je loajální Červenému králi?“ zeptal se Drongo.

„A rozhodl se předat mladičkého Oldstronga, kterého našel,“ dodal Loki. Drongo přikývl.

„Co já?“ zeptal se Tony.

„Ty budeš muset být v plné zbroji, aby neviděli, jak vypadáš,“ začal Loki. „A budeš muset letět s transportérem, takže jakmile se dostaneme na palubu, musíš velmi rychle přijít na to, jak funguje.“

„Myslím, že musím zapracovat na systému hackovací funkce u svýho DNI,“ podotkl Tony. „Možná to zvládnu dodělat včas, aby se to dalo využít.“

„Zatím jsme neměli čas pracovat na tvých mentálních štítech,“ zamračil se Loki.

„Půjdu jen do zjednodušený verze,“ ujistil ho Tony. „Jen pro případ.“

„To je hodně příprav,“ poznamenala Juyu. „Máme dost času?“

„Ano. Není třeba spěchat,“ ubezpečil ji Loki. „Máme dva dny. Nejprve si musíme odpočinout.“

„Jo,“ souhlasil Tony a pohlédl na Dronga. „Jsem si jistej, že by ti prospělo se trochu vyspat. Juyu ti může pomoct najít pokoj, pořád máme jeden nebo dva prázdný. Nevím, asi si budeš muset srazit dvě postele dohromady, abys měl dost místa.“

„Bylo by vskutku nemoudré formovat další plány s unavenou myslí,“ souhlasil velký muž. „Znovu vám děkuji za vaši laskavost.“

Tony pokrčil rameny. „Jistě.“ Nebyl zvyklý na zdvořilé osoby, už ne. Bylo to už dlouho, co slyšel někoho ztrácet čas zdvořilostmi.

Sledoval jak Juyu s Drongem vyšli z nákladového prostoru spolu s Bee, která seskočila ze svého místa, aby je následovala.

„Nevím, proč nemám ohledně toho chlapa víc výhrad,“ přemítal Tony, jakmile odešli. „Ale hádám, že někdo, kdo není podezřelý tobě, je zřejmě mimo můj radar na nebezpečí. Otázkou je proč.“

„Myslel jsem, že je to jasné,“ mínil Loki.

„Je jasné, proč chci pomoct já, ale nejsem si tak docela jistej, která část vytočila tebe,“ pověděl mu Tony. Loki se na něj chvíli jen díval, pak si povzdechl.

„Můžeme o tom teď nemluvit?“ zeptal se. Zněl akorát dost nesvůj, aby to Tony nechal být.

„Jistě,“ souhlasil. „Tak pojď, taky bychom si raději měli trochu odpočinout, zítra se musíme pustit do seriozní duševní práce.“

Loki přikývl, ale čekal, dokud Tony nedošel až k němu, než vykročil. Tony na vteřinu zaváhal, ale pak se rozhodl na to vykašlat. A tak vklouzl paží kolem bohova pasu, aby je k sobě dostal blíž. Loki na něj chvíli zvědavě koukal, ale neprotestoval ani se neodtáhl.

„Jsem rád, že ses rozhodl ho sem přivést,“ promluvil Tony po chvíli ticha.

„Nebyl to nějaký pitomý hrdinský--“

„Hej, to je jedno,“ přerušil ho Tony a zastavil, aby se na něj mohl plně podívat. „Znám spoustu lidí, kteří by se mnou nesouhlasili, ale osobně si myslím, že tvoje činy jsou tím, na čem skutečně záleží a ne důvody za nimi.“

„Takže nejsi ani zvědavý na mé úmysly?“ zeptal se Loki na oplátku.

„Myslím, že my oba víme, jak málo úmysly v konečným výsledku znamenají,“ odtušil Tony. On měl ty nejlepší úmysly, když konstruoval zbraně, ale to neměnilo nic na faktu, že kvůli jeho nedbalosti zemřelo mnoho nevinných. Z toho, jak Loki vždycky mluvil o tom, jak se věci dostávají mimo jeho kontrolu, si byl poměrně jistý, že bůh věděl, o čem mluví.

„Takže co? Můžeš být sobecký a chamtivý tak dlouho, dokud to ostatní vidí jako dobrý skutek? A nezáleží na tom, kolik dobrého zamýšlíš udělat, pokud--“ náhle se zarazil a Tony si byl jistý, že opět zakopli o nějaké choulostivé téma.

„Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly,“ zadeklamoval Tony. „To říkáme na Zemi.“

„Jak příhodné,“ souhlasil Loki.

„Na úmyslech nemusí záležet, když přijde na celkovej obrázek,“ pokračoval Tony. „Ale mohlo by to hodně znamenat pro lidi kolem tebe.“

„Mluvíme pořád o Drongovi?“ zeptal se Loki.

„Nemyslím.“

Loki se nadechl a Tony nevěděl, jestli neřekne něco dalšího, ale pořád se neodtáhl ani nesetřásl ruku kolem svého pasu, tak to bylo dobré znamení.

„Já už nevím,“ ozval se nakonec tichým hlasem. „Býval jsem si jistý, ale teď nevím.“

„Vždycky bys to mohl říct mně,“ nabídl Tony. Bylo těžké něco z Lokiho dostat a bylo v podstatě nemožné přimět ho mluvit o něčem z jeho minulosti. Určitě se nedal nutit, takže asi nabídka naslouchání mohla být tím nejlepším, co mohl Tony udělat. Loki se na něj znovu podíval, tělo napjaté něčím velmi bolestným a zlomeným v jeho očích.

„Nemůžu,“ odvětil a vrtěl přitom hlavou. „Já prostě…“ Tony se naklonil a políbil ho na rty. To jak se Loki po chvíli uvolnil, v něm vyvolalo touhu setrvat svými rty na jeho tak dlouho, jak jen to půjde. Konejšivě hladil Lokiho v kříži a zdálo se, že to zabírá, i když na sobě oba stále měli zbroj.

„Až budeš chtít,“ pověděl mu Tony, když se od sebe odtrhli. Použití „až“ místo „jestli“ bylo z jeho strany záměrné, protože s jistotou věděl, že se k tomu nakonec dostanou. „Koneckonců se nikam nechystám,“ dodal lehčeji a usmál se. Nevěděl, jak se mu (většinou) dařilo říkat ty správné věci, pokud šlo o Lokiho, jelikož v minulosti měl tendenci tuhle část hodněkrát zpackat. Ale  když viděl, jak bolest ukrytá v Lokiho pohledu mizela, cítil se hloupě rád, že se mu to nějak dařilo.

ooOoo

Nešli hned spát. Tonyho mysl byla až moc aktivní, vířilo mu v ní příliš mnoho věcí a Loki měl podle všeho stejný problém. Tony si dal nejdřív sprchu, pak se usadil, aby překontroloval svůj oblek. Fungoval dobře, ale pořád šlo o prototyp a Tony se v něm prostě nemohl přestat šťourat. Vždycky objevil pár dalších věcí, které se daly změnit nebo upravit. Byl si poměrně jistý, že postaví nový oblek. Jen nejdřív potřeboval udělat víc testů. Bohužel mohl svůj oblek testovat pouze na planetách a místo skutečného testování ho spíš využíval v život ohrožujících situacích. Tak či onak aspoň získal spoustu výsledků. Dokonce přišel na to, jak se mu usmažila bota, když posledně letěl a teď existovala jen 3,8% šance, že se něco takového stane znovu. Jeho nový oblek musel být stabilnější, a bude lepší v každém směru, tedy jakmile ho zvládne postavit.

Hned jak se Loki vynořil z koupelny a odhodil ručník, popadl ze stolu krabici s krystaly. Pak vyndal ze své skřínky nějakou kůži a zvedl nůžky. Tony vzhlédl od rukavice, kterou držel v ruce.

„Nemůžu nosit krystaly jen tak v ruce,“ vysvětlil Loki, jakmile si všiml, že ho pozoruje. „A musím je mít v přímém kontaktu s kůží.“

„Dobře, potřebuješ s tím pomoct?“

„Ne, zvládnu to,“ zavrtěl Loki hlavou, pak usedl na svou postel. Tony sledoval, jak ustřihl dlouhý kus kůže a začal do ní v tichosti dělat dírky. „O co jde?“ zeptal se Loki, aniž by na něj pohlédl.

„Použití krystalů k posílení tvé magie, k teleportaci,“ začal Tony. „Můžeš mi říct, že je to naprosto bezpečné?“

Loki zdvihl hlavu, aby se na Tonyho podíval a po chvíli se pozvedlo i jedno jeho obočí.

„Můžeš mi říct, že tvůj DNI hackovací systém bude naprosto bezpečný?“ zeptal se na oplátku.

Tony si povzdechl. „Dobře,“ připustil. „Ale nemusí se mi to líbit.“

„Starku, neztrácej dech zbytečnými obavami.“

„Mám dovoleno mít o tebe strach,“ poučil ho Tony. Pořád ještě si pamatoval ten chladný tísnivý pocit, který mu sevřel hruď posledně, když se Loki přepjal. Vzpomínal si na jeho mrtvolnou bledost, třasavku a studenou horečku a na to, jak mu z nosu kapala krev. Nechtěl ho tak vidět znovu. Měl dovoleno být nejistý ohledně celé té teleportační části plánu nebo vlastně i celé té části se samotným převzetím transportéru.

„To nemusíš,“ podotkl Loki, když se vrátil do práce.

„Někdo musí,“ pokrčil Tony rameny. Loki se na něj znovu podíval.

„Dokážu se o sebe postarat, to víš,“ prohlásil a do hlasu se mu vloudilo něco defenzivního a podrážděného. Takhle to nepůjde.

„To není to, co jsem měl na mysli,“ ujistil ho Tony a odložil rukavici, než přešel k Lokiho posteli a sedl si před něj. Krabici s krystaly musel položit na zem. „A vím, že ti to nemusím vysvětlovat.“

Loki si jen povzdechl a opět vzhlédl. „Můžeme dneska vynechat další důvěrný emocionální rozhovor? Překročil jsem svůj limit.“

Tony se na to prohlášení nemohl ubránit smíchu. „Žádný důvěrný rozhovor,“ slíbil a zvedl ruce v kapitulaci. Loki se pousmál. „Prostě nesnáším vidět tě zraněnýho, tak chci, aby sis hlídal zadek,“ poukázal. „Mám pro ten zadek velký plány,“ dodal o chvíli později a teď byla řada na Lokim, aby se rozesmál. Tonymu se málokdy podařilo ho takhle rozesmát. Malá uchichtnutí a pochechtávání byla jedna věc, skutečný smích byl vzácný. Vždycky měl ze sebe zatraceně dobrý pocit, když na něj došlo. Loki upustil kůži a nůžky vedle postele a natáhl se, aby popadl Tonyho za tílko a přitáhl si ho k sobě. Tony šel ochotně a o chvíli později už se líbali. Loki se zaklonil, díky čemuž Tony skončil prakticky na něm.

Tony zbožňoval líbání a Loki líbal skvěle. Mohl by takhle trávit spoustu času. Jeho pozice byla pravděpodobně všechno, jen ne atraktivní, s tím, jak byl na bohovi zpola rozvalený, ale aspoň si nemusel dělat starosti, že by ho drtil svojí váhou, jelikož nejspíš ani náklaďák na hrudi by pro něj nebyl moc těžký.

Trochu se oddělili, když ho Loki kousl do spodního rtu, ale to jen Tonyho přimělo sklouznout mu ústy dolů ke krku.

„Velké plány říkáš,“ ozval se Loki a Tonymu se tenhle jeho tón vážně líbil. Mohl říct jen ze způsobu, jakým pronesl ta slova, že se usmívá. V hlase měl i jistou lehkost, kterou Tony slyšel jen někdy, když byli takhle blízko. Tohle byla jediná doba, kdy se Lokimu podařilo zaplašit tu všudypřítomnou temnotu ze své mysli.

„Velké, úžasné plány,“ odpověděl Tony a dál ústy prodléval na bohově krku, líbal a olizoval bledou kůži.

Lokiho ruce se po jeho zádech pomalu sunuly dolů. „To je ale náhoda,“ prohodil. Pak sklouzl rukama o něco níž a pevně sevřel Tonyho zadek, aby si ho tak přitáhl ještě blíž. „Také mám pro ten tvůj nějaké velké plány.“ Poslední slova byla vyřčena přímo do jeho ucha a jo, kurva.

Nadzvedl se a přesunul nohu, aby obkročil Lokiho boky a sklonil se, aby znovu ukořistil jeho rty, jednou rukou mu zajel do vlasů, druhou mu položil ze strany na krk. Jakmile se jejich rty dotkly, Loki otevřel ústa a přivítal Tonyho zkoumající jazyk svým vlastním.

V téhle nové pozici stačil jen jeden malý výpad vpřed, aby cítil, jak moc se jim oběma líbání líbilo. Primitivní záchvěv vzrušení v Tonyho žilách vzplanul do palčivé potřeby. Pohnul se, přirazil boky a zasténal nad tím pocitem do polibku. Oh, bylo to už tak dlouho, tak moc dlouho a cítit Lokiho pod sebou bylo tak zatraceně perfektní. Cítil, jak ho Lokiho prsty sevřely pevněji, než zvedl boky, aby Tonymu vyšel vstříc. Loki se zprudka nadechl nosem a Tonyho to přimělo přerušit polibek, protože ho musel vidět.

Zelené oči měl potemnělé a soustředěné, jeho obvykle bledé rty byly červené, vlhké a zduřelé od líbání a otevřené v pozvání. Tony chtěl, aby lapal po dechu, chtěl, aby sténal, chtěl vědět, jestli by mohl přimět jeho kůži zrůžovět teplem.

„Ach do háje, jsi fantastickej,“ vydechl a střemhlav se vrhl do dalšího polibku, zatímco opět přirazil boky, tentokrát ostřeji a silněji. I přes vrstvy oblečení byl pocit Lokiho tvrdé délky tisknoucí se k jeho vlastní neuvěřitelný. Ještě lepší by to bylo bez oblečení, uvědomil si. Pak se podivil, proč už k čertu oblečení nezahodil.

Nechal Lokiho rty být, přetáhl si tričko přes hlavu a odhodil ho. Loki pochopil a posadil se. Ten pohyb je opět přivedl blíž, skoro hruď k hrudníku, ale také mu poskytl dostatek prostoru, aby se zbavil košile.

„Měl bych tě přinutit chodit tu bez košile pořád,“ nadnesl Tony poté, co dlouhým uznalým pohledem zhodnotil odhalenou pokožku. Vysloužil si tím ostrý úsměv. Tak zatlačil Lokiho zpátky dolů na postel a znovu ho políbil. Zabořil prsty do jeho kůže a rukama mu sklouzl na boky.

Čím víc času uběhlo, tím větší naléhavost Tony cítil, více se dotýkat, více cítit, více mít. Byl tvrdý jako kámen a věděl, že Loki také, cítil to, ale mezi nimi bylo pořád příliš mnoho zatraceného oblečení. Chtěl ho vidět a dotknout se ho, už nemohl čekat. Znovu se odtáhl od Lokiho úst a vzdálil se jen natolik, aby mezi nimi vznikl dostatečný prostor. Sunul ruku dolů po Lokiho hrudi, přes břicho ke kalhotám a olízl si rty, zatímco je chvatně rozšněrovával.

„Takhle jsem to neplánoval,“ poznamenal Loki.

„Do háje s plány, chci se tě dotknout,“ odvětil Tony a strhl Lokimu kalhoty jen tolik, aby osvobodil jeho penis. Chvíli se díval dolů, načež se na Lokiho uculil. „Věděl jsem, že seš hladkej všude,“ prohodil a obtočil ruku kolem té tvrdé délky, když Loki otevřel ústa, aby odpověděl. Bůh zavřel oči a ze rtů mu konečně uniklo zasténání. Tony pohnul rukou nahoru a dolů, zpočátku ho hladil pomalu, zvykal si na pocit z doteku. Pak Loki vyrazil vzhůru vstříc jeho ruce. Způsob, jakým se jeho svaly napjaly a jak vyklenul krk a zasténal, rozpálil Tonyho kůži potřebou ještě víc. Jeho kalhoty naštěstí neměly žádné knoflíky ani tkanice, protože byl ustrojený na spaní, takže nezabralo moc času stáhnout je dolů a pryč z cesty. Chtěl přitisknout jejich pohlaví k sobě, rozetřít svou rukou preejakulát, až budou oba kluzcí. Ale pak ho rozptýlil pohled na Lokiho, který zvedl ruku, aby si olízl dlaň, načež sáhl dolů a ovinul své krásné dlouhé prsty kolem Tonyho ptáka. Tony nasál dech a hlasitě zasténal. Lokiho ruka byla vlhká, pevná a zkušená a celkově prostě zatraceně perfektní.

Druhá ruka ho sevřela na zátylku a stáhla ho do hlubokého polibku s otevřenými ústy. Obyčejně Loki svými polibky dráždil, kousal a zkoumal, ale teď strčil svůj jazyk do Tonyho úst, jako by se chtěl pohroužit dovnitř. Změna v jejich pozici mu trochu znesnadnila držení ruky na Lokiho penisu, ale na tom nezáleželo, protože další věc, kterou věděl, byla, že Loki odpálkoval jeho ruku a omotal kolem nich obou svou vlastní, přitiskl jejich ptáky těsně k sobě a hladil je. Tony se ani nesnažil potlačit svůj sten.

„Kurva, ano,“ vydechl, když Loki opustil jeho rty. Začal pohupovat svými boky, vrážel do Lokiho ruky a rychle se ztrácel v rytmu.

„Podívej se na mě,“ vyzval ho pak Loki a Tony otevřel oči, ani si neuvědomil, že je zavřel. Pokud Loki vypadal nádherně předtím, teď vypadal vyloženě hříšně, potěšení vepsané v každé pídi jeho tváře, v potemnělých očích i v těžce oddechujících ústech.

Téměř si postěžoval, když Loki pustil jejich přirození, ale pak ho pevně popadl za zadek a stáhl ho dolů, zatímco Loki vyzdvihl boky nahoru… Oh, bylo to vynikající. Jejich pohlaví byla kluzká vzrušením a s Lokiho slinami byl dojem vlhkosti dostatečný. Loki jeho pohyby nejprve kontroloval, ale brzy Tony cítil, jak potěšení narůstá a svíjí se v něm a nutí ho pohybovat se rychleji a tvrději a Loki ho samozřejmě nechal.

I Loki teď vydával zvuky, unikaly mu drobné steny a početné vzdechy, jeho vyrovnanost byla pryč, jeho kontrola vyletěla oknem. Tony si pomyslel, že z pohledu na takto vypadajícího boha pod sebou přijde o rozum. Už mu to nebude trvat dlouho.

„Ano! Ach ano, nech mě tě vidět,“ pronesl Loki bez dechu a naléhavě, jeho boky se pohybovaly právě tak tvrdě a rychle jako Tonyho vlastní, také musel být blízko.

Tony cítil, jak se mu svaly napínají, když palčivá tenze v jeho těle konečně povolila. Zaplavila ho silná vlna extáze a musel pohřbít hlavu v Lokiho krku, kde ho kousal, zatímco sténal rozkoší. Tření se jim hned ještě víc usnadnilo, teplé a vlhké díky Tonyho vyvrcholení. Jejich pohyby však neustaly, ani na okamžik. Tony se přiměl zvednout hlavu, protože se musel podívat, musel. Položil ruce na Lokiho hlavu a díval se na něj, mozek zatím mimo obvyklý provoz, než aby řekl něco smysluplného nebo dokonce oplzlého, ale věděl, že výraz na jeho tváři říká dost. Jednoduše držel jejich oči uzamčené v sobě, zatímco těžce oddechoval a klesal ze svých výšin, stále přitom však pohyboval svými boky.

Netrvalo to dlouho, jen pár dalších výpadů a Loki v uvolnění zaklonil hlavu. Jeho krk se nádherně protáhl, svaly a šlachy napjaly z potěšení, když vydal bezdechý sten. Sevřel Tonyho boky tak silně, že se mu určitě udělají modřiny. Tony ho pozoroval, protože ten pohled byl dech beroucí.

Pak oba konečně ustali v pohybu, ale Loki si ho přitáhl k sobě a zadržel ho dřív, než se mohl odvalit. Ani jeden neřekl jediné slovo, dlouhou chvíli se prostě jen snažili chytit dech. Byli zpocení a pokrytí spermatem, ale Tonyho to vůbec nezajímalo. Cítil se neuvěřitelně dobře a pohodlně.

„Překvapil jsi mě,“ promluvil pak Loki a Tony se nadzvedl, aby se na něj mohl podívat.

„Vážně? Nemyslím, že to bylo překvapující,“ mínil.

Pořád ještě nedýchal normálně, ale přinejmenším mohl mluvit, když se jeho mozek zase dával dohromady. Sklouzl z Lokiho, aby si lehl vedle něj, ale nevzdálil se, takže bůh neprotestoval. „Je tu ta věc se mnou a se sexem. Mám ho fakticky rád. Jako… hodně.“ Žuchnul sebou zpátky na postel, ale pořád byl téměř z poloviny na Lokim.

Loki se zasmál a prsty začal hladit Tonyho záda.

„Přesto jsem nečekal, že na mě takhle skočíš,“ poznamenal. Ležel tam naprosto uvolněně, zatímco mu rty zacukal drobný úsměv. Tony viděl jenom jemné linie, žádné ostré hrany nebo napjaté svaly, vypadal tak mnohem mladší. Ale v jeho tónu něco bylo, tak se Tony podepřel na lokti, aby se na něj podíval.

„Loki, už nemám pochyby,“ řekl. „Chci to… chci tebe.“

Loki na něj chvíli mlčky hleděl, oči pátravé, jako by se chtěl ujistit, že Tony říká pravdu, že je upřímný. Poté netrvalo dlouho a Loki se usmál. Nebyl to jeho obvyklý žraločí úsměv, tenhle byl jasnější, protože se usmíval i očima a v tom pohledu bylo něco šťastného. Bylo to jako rána do břicha. Tonymu se z toho zadrhl dech a uvízl mu v krku. Co udělal, že si zasloužil, aby se na něj takhle díval?

Tony jen párkrát zamrkal, pak se sklonil, aby ho políbil, protože takový úsměv si polibek zasloužil.

ooOoo

Další

ooOoo