BAtW 33

03.12.2018 19:14

 

Dnes pouze s jednou kapitolou, ale zase je taková milá... bavila mě :)  Mám menší překladatelskou krizi, ale dokončila jsem padesátou kapitolu. Nejprve jsem měla radost, protože Hurá! Půlku už mám za sebou! a pak Sakra, ještě jednou tolik... hotová houpačka :)

Přeji příjemné počtení.

Sit.

 

Kapitola 33 -  Domácí vězení

Galaxie Andromeda

Soustava Tumbla

Širý vesmír

 

Tonyho probudilo hlasité bouchnutí vycházející odněkud z místnosti. Naštěstí neměl žádné bolesti a poměrně dobře si odpočinul, i když se při tom náhlém zvuku probudil trhnutím. Posadil se na posteli a promnul si oči, aby se rozhlédl. Byl v Lokiho posteli, na stole bylo jídlo a Loki sám stál u zavřených dveří. Ještě než lépe zaměřil pohled, všiml si napjaté linie jeho ramen.

„Co se děje?“ zeptal se. Hlas měl drsný a nakřáplý spánkem, měl by se trochu napít.

„Dveře jsou zamčené,“ oznámil Loki podrážděným tónem a Tony byl hned mnohem bdělejší.

„Jak na Zemi by mohly být dveře zamčené?“ zeptal se.

„Jo, to jsem byla já,“ zaznělo z intercomu. Tony překvapeně pozvedl obě obočí, ale ve skutečnosti si zatím nezačal dělat starosti.

„Juyu…“ Loki vyslovil to jméno jako varování.

„Uklidni se, neděláme nic… záludného… dobře, nic špatného,“ odpověděla.

„Juyu, hned teď otevři ty dveře,“ nařídil Loki.

„Juyu, co se děje?“ zeptal se místo toho Tony.

„Koho to zajímá?“ ptal se Loki a se zlostným pohledem se ohlédl na Tonyho. „Otevři ty dveře!“

„Jo, dobře, ne… pamatuješ, o čem jsme včera mluvili?“ zeptala se. Po chvíli si byl Tony jistý, že ta otázka směřovala na Lokiho. „O tom, jak byste měli zůstat na stejném místě, dokud se nezačnete příliš nudit na to, abyste se dál zlobili?“

„Musíš si dělat legraci,“ pronesl Loki, jak naštvaný, tak rozčilený.

„Ani ne,“ odpověděla Juyu.

„Otevři ty dveře teď a já budu uvažovat o tom, že tě neuškrtím!“ rozkázal jí Loki.

„Ne!“ odmítla. „Ne, zůstanete tam a promluvíte si nebo tak něco, až napětí na téhle lodi nebude tak husté, že ho můžu v podstatě krájet! Je to pro bezpečnost nás všech!“

Loki v odpověď na to doslova zavrčel a znovu bouchnul pěstí do dveří.

„Juyu…“ začal.

„Ne!“ odpověděla hned dívka.

„Stáhnu z tebe kůži!“ zasyčel zlostně Loki.

„Jo-jo, to se uvidí,“ řekla a Tony si pomyslel, že dívka si poměrně obdivuhodně osvojila schopnost „jak nasrat Lokiho“. Sakra, dosáhla naprosto mistrovské úrovně.

„Ty malá…“ pak se Loki náhle zarazil. „Bee! Jsi tam? Otevři dveře,“ požádal.

Juyu si z druhé strany dokonce odfrkla. „Hezký pokus, chlapáku, ale ona je ta, která vám dovnitř tajně donesla jídlo, zatímco jste spali,“ odpověděla Juyu.

Tonymu se podařilo zůstat zticha, ale musel se kousat do rtu, aby tak učinil. Neměl tušení proč, ale celá věc mu přišla hrozně legrační. Alespoň prozatím.

Loki hlasitě zasténal a opřel si hlavu o dveře.

„Uklidni se,“ ozvala se znovu Juyu. „Pokud nastane  nějaký stav nouze, pustíme vás ven,“ slíbila. „Takže si prostě užijte pěkný den, vy dva.“

„Juyu, neopovažuj se… Juyu!“ křikl za ní Loki. „Já budu… Juyu!“

Tony se tentokrát doopravdy rozřehtal, snažil se zůstat potichu, opravdu se snažil, ale nemohl, musel se smát. Loki se ihned otočil a oči měl přimhouřené a jedovaté.

„Myslím, že děti jsou čím dál tvrdohlavější, miláčku,“ pronesl Tony, než se mohl zastavit. Loki na něj chvíli nevěřícně zíral, načež ukázal prstem na jeho tvář.

„Ty… ticho!“ poté odkráčel od dveří. Zkřížil paže na prsou a přecházel po místnosti. Z celého těla mu vyzařoval hněv.

„No tak, není to tak špatné,“ chlácholil ho Tony.

„Není to tak špatné? Věděl jsi o tom?“ zeptal se.

„Ne… no, možná jsem se včera zmínil, že s tebou chci mluvit, tak…“ Loki znovu zasténal. „Myslím, že se jen snaží pomoct,“ poukázal Tony a konečně se vyhrabal z postele. „Na způsob ohromné osiny v zadku.“

„Proč jsi tak klidný? Nemáš ani trochu obavy z toho, co by mohly tam venku provádět s naší lodí?!“

„Myslím, že jsme minuli bod, kdy bychom se museli bát zrady,“ pokrčil Tony rameny. Vážně tomu věřil, i když věděl, že Loki ne. Dívky nebyly dost dobré herečky, aby s nimi zůstaly tolik měsíců, zatímco by čekaly na vhodnou příležitost k útoku. Juyu byla svým způsobem příliš průhledná.

„Proč nejsi naštvaný?!“ zeptal se Loki, téměř křičel.

„Jak jsem řekl, chci s tebou mluvit,“ odpověděl, pak pokrčil rameny. „Takhle ode mě nemůžeš odejít.“

Loki ze sebe vydal povzdech, který říkal „jsi nesnesitelný“ a který byl Tonymu tak známý. Téměř ho uklidnilo, když to viděl, protože pokud byl Loki jeho chováním zmatený, bylo méně pravděpodobné, že je skutečně vážně naštvaný.

„Podívej, půjdu se osprchovat a pak se můžeme nasnídat, nebo tak,“ řekl. „Jsem si docela jistý, že měly dobré úmysly. Dobře, a Juyu tě pravděpodobně chtěla vytočit, aby z toho mohla mít velkou srandu.“ Loki znovu v podráždění přimhouřil oči. „Začínám si myslet, že je to způsob, jakým ukazuje náklonnost.“

Lokiho tvář mu řekla dost o tom, co si o této teorii myslí.

„Jasněěě… sprcha,“ odtušil a zašel do koupelny. Pořád ještě cítil značné pobavení, když vstupoval do kabinky, ale pak si vzpomněl, o čem přesně chtěl s Lokim mluvit a jeho nálada kapku potemněla. Tohle nebude zábavná projížďka, ani pro jednoho.

ooOoo

Prvních pár hodin po té hádce měl Tony dost času na přemýšlení, pak v noci poté a včera stejně tak. Nejdřív se snažil nepřemýšlet o Lokim, protože tohle byl hlavně Tonyho problém, musel si to přebrat sám. Kvůli sobě, ne kvůli Lokimu. On mohl být tím, kdo to spustil, ale tak jako tak bylo na čase, aby Tony pořádně zhodnotil svůj život. Nešlo jen o Pepper, i když byla v popředí jeho myšlenek, šlo o všechno. Jak na něj lidé budou reagovat, když se po tolika letech vrátí? Jak mohl zapadnout zpátky do toho života po tom všem? Představil si sám sebe doma ve své dílně, Jarvise, jak mu asistuje, DUM-Eho jak dělá binec, Pepper, jak mu připomíná smlouvy, které musel podepsat a setkání, kterých se musel zúčastnit, Rhodeyho, jak zaskakuje, jenom aby se přesvědčil, že žije. Představil si plně vybavený bar a obrovské množství kávy, které každý den nasával. Představil si, jak si na sebe bere oblek kvůli publicitě a bojuje jenom tehdy, když se nějakej psychouš rozhodl dělat bordel. Představil si tiskové konference a udělování autogramů, pózování na fotky…

To všechno se zdálo tak vzdálené a většina z toho hloupá, zvlášť ty propagační akce. Tady měl novou provizorní dílnu plnou mimozemské technologie a jeho práci doprovázela Lokiho bystrá mysl a ještě ostřejší jazyk. Loki, pracující na rytinách, sedící ne tak daleko od něj, dlouhé vlasy svázané nebo někdy dokonce zapletené. Přemýšlel o super-zdravém a super-nemastném neslaném jídle, kterým se většinou krmili a na které si Tony touto dobou zvykl. Krucinál, dokonce už skoro dva roky nevypil ani malý doušek alkoholu. To se nestalo od doby před MIT. Nasazoval si oblek, aby ho nezabili nebo nezmrzačili plazí mimozemšťani, bojoval, aby přežil, aby zachránil svoji vlastní kůži i tu Lokiho. Měl loď, kterou musel řídit a šílené vesmírné padouchy někde tam venku, kteří ho pořád hledali. Přemýšlel o tom, jak nosit u sebe zbraň se stalo nezbytným pravidlem. Místo své firmy, mnoha domů a luxusních aut měl IronMagea. Byl velitel Stark – pokud se nějaký úředník zeptal – a nosil alyndorské brnění s vyrytými fénixi, místo svého červeno zlatého obleku z titania. Jako zálohu měl Boha chaosu a dvě Skrullské dívky s kožoměneckými schopnostmi, ne Rhodeyho, ne Avengers, ne SHIELD. Jak měl vklouznout zpátky do role Tonyho Starka, miliardářského superhrdiny, až se vrátí?

Měli teď nové mapy, ale dosažení Mléčné dráhy neznamenalo konec cesty. Byla to velká galaxie, tak pořád nevěděl, jak dlouho tahle jízda potrvá. O kolik víc se do té doby změní? Kolik věcí se změní na Zemi? Ani nepřemýšlel o tom, jak SHIELD zareaguje, až se konečně dostane domů.

Jedno věděl jistě, věci se nevratně změnily. Neexistoval žádný návrat do starého života. I kdyby dostal zpátky svou firmu, obleky a všechno, bylo by to jiné. Tony bude vědět o Šíleném Titánovi a o Jiném, bude vědět o Skrullském impériu a všem ostatním, co se v jeho životě stalo. Tony měl k dispozici Vše-jazyk a pokročilé DNI a piezoelektrickou technologii, používal energetické zbraně a koval alyndorská brnění. Bude vědět o rozlehlosti vesmíru a všech těch světech a galaxiích a těch, kteří je obývali. Jak se měl dívat na věci stejným způsobem jako dřív? Jak by někdo na Zemi mohl porozumět všemu, co Tony už viděl a čím si prošel? Jak by někdo mohl pochopit, že právě teď byl Loki tím, komu věřil víc, než komukoliv v celém vesmíru?

A Pepper… jak by ho mohla vzít zpátky? Chtěl Tony, aby to udělala? Chtěl, aby truchlila a trpěla celá léta a pak přijala Tonyho zpátky, jako by se nic nestalo? Jak by tohle mohl od ní očekávat? Lokiho slova byla krutá, pravda mu byla drsně hozena do tváře, ale to ji nečinilo o nic méně pravdivou. Nebyl tím samým mužem jako dřív. Co fungovalo s Pepper tehdy, nemusí fungovat znovu. Nebude ho znát tak dobře, jako ho znala v minulosti, příliš mnoho věcí Tony nebude schopen vysvětlit.

Věděl to, věděl to všechno. Zbývala jediná otázka. I když to všechno věděl, bylo možné nechat to být? Přestat se upínat ke vzpomínce na svůj bývalý život, život, který tak dychtil získat zpátky? Mohl by to nechat být? Byl toho schopný? Teď na něj čekala jiná budoucnost, to věděl, ale přijmout to byla úplně jiná věc.

Vyšel ze sprchy, osušil se, hodil na sebe nějaké šaty a vrátil se do pokoje, zatímco si ručníkem ještě sušil vlasy. Loki seděl u stolu, mrzutě přežvykoval nějaké jídlo. Alespoň už se tak nevztekal.

„Chci ti říct o Pepper,“ začal Tony. Loki se na něj podíval a nezdál se tou představou nadšen.

ooOoo

Co začalo jako vysvětlení týkající se Pepper a kým v Tonyho životě byla, se změnilo v příběh o Tonyho životě před Afghánistánem. Poněvadž nebylo možné vysvětlit Pepperin vliv, pokud jste nevěděli, jak moc bezstarostný a bezohledný kretén Tony předtím byl. Samozřejmě musel zmínit i Rhodeyho a po chvíli se věci nevyhnutelně obrátily směrem k Obadiahovi. Tehdy Tonymu došla slova, protože mluvit o tom byla úplně jiná plechovka červů, na jejíž otevření se prostě ještě necítil.

Loki ho nepřerušil, což bylo divné, protože Tony měl pocit, jako by mluvil celé hodiny. Nejprve vypadal podrážděně, dokonce i znepokojeně, ale čím víc slov ze sebe Tony vysypal, tím klidnější se zdál. Tony to bral jako dobré znamení. Možná konečně pochopil, co to znamenalo, že Pepper nebyla jen nějaká přítelkyně.

„Dobře, dobře, zastav,“ přerušil ho nakonec Loki. „Nemusel jsem poslouchat něco tak nechutně romantického celá staletí. Takže v prvé řadě, nikdy mě nevystavuj něčemu takovému znovu. A za druhé, chápu to, obrázek je jasný, zpráva přijata, pochopil jsem, ona je tvá jediná opravdová láska, tvé srdce jí patří navždy a tak dále, a tak dále… můžeme se teď pohnout dál? Možná bychom mohli začít přesvědčovat naše vzpurné Skrullky, že jsme znovu báječní přátelé, aby nás pustili z téhle místnosti.“

„Ne, ty to nechápeš. Je to, jako bys měl selektivní sluch. Rád věnuješ pozornost jen těm nejhorším částem, když s tebou někdo mluví?“ To by pár věcí vysvětlovalo.

„O čem to mluvíš?“ zeptal se Loki.

„Co se snažím říct, je, že byla jedním z nejdůležitějších lidí v mém životě a vždycky bude, je mnohem víc, než jen moje přítelkyně. A já vím, že ji neztratím úplně, bez ohledu na to, jak dlouho jsem pryč, ale nebudu moct jen tak naskočit zpátky do vztahu. Do jejího života jistě, ale nebudu moct být s ní.“

„Oh… Oh!“ Loki se předklonil a opřel si lokty o stůl. „Poslouchám.“

„Sobecký bastarde,“ zavrtěl Tony hlavou. To sedělo, že Loki začne dávat větší pozor, jakmile se rozhovor stočí trochu zpátky k němu a jeho zájmům.

„Mám pocit, že se opakuji, ale… Copak mě neznáš?“ Tony se tomu musel zasmát.

„Tak jo, věc se má tak,“ pokračoval Tony. „Nechci, aby se trápila. Nechci, aby na mě tak dlouho čekala. Chci, aby byla šťastná, i když tam já nejsem. Já jen… po dlouhou dobu jsem měl pocit, že jestli mi to bude s někým fungovat, bude to s ní. Že nikdo jinej se nikdy nedokáže vyrovnat se všema mejma volovinama tak jako ona. Není snadný se toho vzdát, přijmout, že je… konec. Sakra, je konec už dlouho, jenom jsem o tom nechtěl přemýšlet.“

„Protože sis vždycky myslel, že je to buď ona, nebo být sám?“

„No, ‚sám‘ není to nejlepší slovo, protože ze mě vždycky visely kočky napravo nalevo, jestli víš, co tím myslím.“

Loki protočil oči. „Ano, Astrild. Vím, co máš na mysli.“ Tony se chtěl zeptat, kdo to do pekla byl Astrild, ale cítil, že by se dostali zcela od věci, kdyby to udělal, tak to nechal být.

„Takže jsem spíš měl pocit, že kdybych to nedokázal s ní, nebyl bych toho schopnej s nikým.“

„A teď si nemyslíš, že to můžeš dokázat s ní?“ zeptal se Loki.

„Myslím, že jsem se změnil. Myslím, že je tu příliš mnoho věcí, který by nepochopila, nebyla by schopná dívat se na věci způsobem, jakým se teď na ně dívám já. Celá záležitost s ‚Iron Manem‘ pro ni byla skoro příliš. Tohle…“ odmlčel se, ani nevěděl, jak něco z toho pojmenovat.

„Ano, která slušná dívka by chtěla nějakého zatraceného vesmírného piráta?“ zeptal se Loki a Tony se okamžitě začal smát.

„My nejsme zkurvení piráti,“ oponoval. Loki se ostře ušklíbl.

„O tom nic nevím, krademe, podvádíme a střílíme.“

„Musím ti připomenout, že já jsem byl naprosto ochotnej vyjednávat nebo smlouvat jako hodnej kluk. Jsou to ty tvoje chaotický vibrace, který přitahujou nebezpečí.“

„Já nemám chaotické vibrace!“

„Tomu nevěřím!“ odvětil Tony, i když se mu na tváři pokoušel usadit úsměv. Loki vypadal pobaveně a rozhořčeně zároveň. „Pokaždý, když jsme vytáhli paty z lodi, někdo se nás pokusil zabít… nebo sníst!“ Tony nezapomněl na vesmírného dinosaura, který si z něj kousek ukousl.

„To jen proto, že jsi vždycky lehkomyslný!“ argumentoval Loki.

„Kdepak, bůh chaosu přitahuje chaos! Jsem o tom přesvědčenej skoro na sto procent!“

Loki si odfrkl a překřížil paže na hrudi, jako by se cítil hluboce uražen. Bylo to takové „princovské“ gesto, že to Tony málem považoval za roztomilé.

„Takže, zpět k našemu hlavnímu tématu,“ promluvil Tony po chvilce ticha.

„Chceš, aby šla dál a byla šťastná, ale zároveň je pro tebe těžké přijmout, že už k sobě nepatříte,“ shrnul Loki.

„Docela dost,“ souhlasil Tony. „Přijmout to je jako přijmout, že se vzdávám osoby, kterou jsem býval předtím, přijmout, že jsem teď někdo jinej. Je to těžký… nejsi… ty jsi taky jinej… myslím…“

Loki shlédl na své ruce, než promluvil, jako by pozoroval své prsty nebo nehty.

„Já… nemám nic, čeho bych se musel vzdát, protože jsem v prvé řadě ani nic neměl, ani si nemusím dělat starosti o něčí štěstí,“ informoval ho nakonec. „A jsou tu nějaké věci, které nedokážu změnit, takže je nemůžu nechat být, ani kdybych chtěl.“

Tony se na něj chvíli díval, jak jeho výraz postupně vážněl. Tony chtěl opravdu vědět, co mu procházelo hlavou, ale Loki jen dál zíral na svou ruku. Možná že přemýšlel o všech věcech, které udělal předtím, o krvi, kterou prolil. Možná o něčem jiném.

„Chceš být fér?“ zeptal se. Loki se na něj podíval, obočí tázavě zdvižená. „Tak trochu jsem si tu vylil srdce a bylo to… bolestivý a trapný a nechci to už nikdy dělat znovu, takže… co kdybys mi řekl něco, abych se cejtil líp?“

„Neměl jsem nikoho jako je tvá Pepper,“ odpověděl Loki.

„Někoho jinýho? Chystám se tu střílet od boku a předpokládám, že nechceš mluvit o svém bratrovi.“

„Není to můj bratr,“ opáčil Loki, ale alespoň to neřekl rozzlobeně. Znělo to víc… rezignovaně.

„Nebudu tlačit na téma rodiny, protože věř mi, není nic, co bych nenáviděl víc, než mluvit o rodině. Ale vážně, dej mi něco.“

Loki chvíli mlčel, ale přinejmenším vypadal, že přemýšlí. Tony čekal, protože pro něj bylo těžké mluvit a věděl, že pro Lokiho to bylo ještě těžší.

„Nebylo to úmyslné,“ pronesl Loki nakonec.

„Co?“

„Vtažení tě do tohohle, jak jsi řekl. Neudělal jsem to záměrně,“ vysvětlil. „Je to se mnou opakující se téma,“ dodal. „Bezděčně způsobovat škodu, destruktivní, chaotické události,“ odfrkl si s unaveným zasmáním. „Po tom všem by na té tvé teorii o chaotických vibracích mohla být nějaká pravda, protože způsob, jakým se se mnou věci vždycky vymknou kontrole… je to skoro směšné. Vždycky mám plány, ale zkrátka…“

„Vybouchnou?“ hádal Tony.

Loki se tiše zasmál. „Dramaticky.“

„Takže jak jsi skončil v mojí věži?“ zeptal se Tony.

„Vytrhli mě z mé cely na Asgardu přes tajné stezky. Já se z cely ven dostat nemohl, ale oni se zjevně mohli dostat dovnitř, nevím jak. Je snadné ztratit se v prázdnotě, když kráčíš těmito cestami, tudíž boj, který se mezi námi rozpoutal, byl nebezpečný. Opakovaně jsem se jim pokoušel uniknout, až se mi to konečně podařilo. Zápas mě unavil, ale měl jsem volnou cestu do Midgardu. Byl to nejbližší svět, zřejmě proto, že se museli dostat z Devíti světů k fyzické rovině. Musíš pochopit, že takováto chůze mezi světy je jako používat vyšlapanou stezku. Bifrost a Tesseract jsou přesným opakem, jelikož si cestu vytvoří a nepoužívají již existující.“

„Takže můžeš chodit jen po cestách, které už předtím vytvořilo jedno nebo druhé?“ zeptal se Tony.

„Nebo nějaká jiná mocná síla,“ přikývl Loki. „Když se Bifrost nebo Tesseract otevírá, vyhloubí cestu a průchod mezi místy. Existuje omezené množství vhodných průchodů do Midgardu.“

„Jeden je na vrcholku mojí věže, protože tam se otevřel portál během invaze,“ usoudil Tony.

„Ano. Druhý je v poušti, kde přistál Thor,“ pokračoval Loki. „A třetí nahoře na Severu… věřím, že dnes se tomu říká Norsko, a čtvrtý v parku, odkud jsme s Thorem odešli.“

„Oukej, takže Norsko, Nové Mexiko, Central Park nebo moje věž,“ zrekapituloval Tony. „A ty sis vybral moji věž?“

„Je to trochu složitější, než jen to,“ poznamenal Loki. „Sestoupit z cesty vyžaduje značné soustředění a něco, co lze použít jako bránu.“

„Zrcadlo,“ vydechl Tony. Vzpomněl si na velké zrcadlo ve své ložnici, jak se jeho povrch změnil a rozechvěl, následně potemněl, a pak se tam objevil Loki.

„Zrcadlící plochy, ano. Funguje i klidná voda, led je lepší, zrcadla nejlepší.“

„A v poušti nebo v Central Parku není žádný led nebo voda,“ zamumlal Tony.

„Na stanovišti u Bifrostu bývala základna SHIELDu, měla spoustu zrcadel, ale už tam není.“

„A tys nechtěl jít do Norska?“

„Neznámé území, dlouho jsem tam nebyl. Neměl jsem žádný způsob, jak zjistit, co tam očekávat, nebo zda bych byl schopen utéct nebo se skrýt. Ale byl jsem předtím ve tvé věži a město New York je obrovské a plné lidí, je snadnější zmizet v davu.“

„Jenže ten plán nevyšel.“

„Ano, jak jsem právě řekl. Je to opakující se téma pokud jde o mě,“ zavrtěl hlavou. „Předpokládal jsem, že pokud bys byl ve věži, mohl bys snad zaútočit na vetřelce a já bych mohl využít tohle odvedení pozornosti k útěku, ale neměl jsem v plánu je tam zavést a nechat tě zajmout. Skutečně jsem nepřemýšlel o tom, zda tam budeš nebo ne, byl jsi jen prchavá myšlenka. Nemohl jsem koneckonců použít jinou bránu, takže na tom nezáleželo. Věřil jsem, že mám víc času, ale byli příliš blízko a no… zbytek znáš.“

„Nevyčítám ti to, víš,“ svěřil mu Tony.

„To je od tebe hloupé.“

„Ne, je to… jejich vina. Jiného a Šíleného Titána a všech jejich šmejdských kumpánů, oni mě zajali a unesli, ne ty.“

„Zavedl jsem je tam,“ poukázal Loki.

„Utíkal jsi, a ano, to bylo to, co mě do toho nakonec dostalo, ale kdyby tě nesebrali z Asgardu, nestalo by se to. Jsem naštvaný na ně, ne na tebe. A dřív či později by po mně šli tak jako tak, pan Smrti-milovník chce velké pozemské bomby, pamatuješ?“

„Ale nebyl bys zavřený se mnou,“ zdůraznil Loki.

„Pak je lepší, že to dopadlo takhle,“ soudil Tony. „Nechci přemýšlet o tom, co by se mi stalo, kdybych v tom byl sám. Byl bych dávno mrtvý, nebo hůř.“

„Já bych byl mrtvý,“ prohlásil Loki. „Bez pochyby.“ Způsob, jakým se podíval na Tonyho a jak to řekl, ukázal, že si to opravdu myslel. Že byl naprosto přesvědčený o tom, že by bez Tonyho zemřel. Ale to nebylo divné, protože Tony to cítil stejně, byl by mrtvý bez Lokiho po svém boku, to věděl.

„Jo, jsme vážně dobrej tým,“ konstatoval Tony a pohled mu oplácel.

„To jsme,“ souhlasil Loki s drobným úsměvem.

„Chtěl jsi mě políbit…“ řekl, než o tom mohl zapřemýšlet.

„To ano.“

„Pořád chceš?“

„Ano.“

Ani okamžik váhání a Tony musel tvrdě polknout. Nevěděl, on… chtěl to. Kurva, ale on to chtěl. Tohle věděl. Ale byl připravený? Byl připravený nechat to být a otočit se k nové budoucnosti? Byl připravený skočit ještě hlouběji do plamenů, do chaosu a nebezpečí? Nebyl si jistý, ale jeho mysl tu bitvu prohrála. Srdce mu v hrudi divoce tlouklo a on nechtěl přemýšlet. Měl pocit, jako by se v příliš starém božím pohledu mohl ztratit. Oči, které změkly jen někdy, když se uzamkly na jeho tváři, pro něj, jen pro něj, jako právě teď.

„Dobře,“ svolil potichu. „Jsem… v pohodě.“

Loki sklouzl ze své židle, hladce, ladně a naprosto tiše. V mžiku byl před ním, ale dole na podlaze mezi Tonyho nohama, možná napůl na kolenou. Lokiho dlouhé štíhlé prsty mu klouzaly nahoru po stehnech a bůh se trochu povytáhl, naklonil se, mírně mu zaklonil hlavu. Jeho tvář, jeho rty jen pár centimetrů od Tonyho, ale nepohnul se, neuzavřel tu malou vzdálenost mezi nimi, neřekl ani slovo, jen vyčkával. Čekal, až Tony učiní poslední krok.

Tony zavřel oči a udělal to. Skočil do neznáma, vstoupil na novou cestu, zapečetil svými rty ta vábivá ústa. Oba zůstali na vteřinu nebo dvě bez hnutí, pak se Lokiho ruce posunuly dál nahoru a k jeho bokům a pasu, a Tonyho prsty si našly cestu do Lokiho černých vlasů, aby si ho přitáhl blíž.

Nemohl se rozhodnout, jestli se topil nebo se úplně poprvé volně nadechl.

ooOoo

Další

ooOoo

Krásný fanart ke kapitole tady a tady.