BAtW 3

05.04.2016 18:57

 

Zdravím :)

Je tu třetí kapitola BAtW, kterou opět obetovala Adelaine. Adel, děkuji :) 

Na nějaké delší úvody jsem příliš vyšťavená, tak vám jen popřeju příjemné počtení ;)

 

 

Kapitola 3 - V daleké, předaleké galaxii...

Galaxie Cassiopeia

Soustava Shedir

Sektor 40

 

Andromeda. Na té obloze byla vidět zasraná Andromeda a ne jen jako „zářící bod v dálce“, ale jako „přímo před vaším čumákem pokrývající celou oblohu“. Ne že by měl bůhví jaké naděje dostat se odtud, ale tohle? Tohle vyjebe se všemi jeho byť jen vzdáleně možnými plány. Inženýr v něm si nemohl pomoci, aby neuvažoval, jak kurva rychlá ta loď, se kterou cestovali, byla. Každá jeho další část se jen cítila příliš otřeseně, aby dělala něco jiného, než jen pokládala jednu nohu před druhou. Mysl měl stále trochu pomalou, což se téměř nikdy nestávalo, takže měl za to, že šlo o následek dlouhého spánku. Věděl, že měl přemýšlet o něčem na způsob úniku, ale jaké se nabízely možnosti? Nemohl prostě utéct, nebylo kam utéct! Vězel zasraný miliony světelných let daleko od Země. Ta myšlenka sama o sobě ho až příliš ohromovala, než aby o ní přemýšlel dopodrobna. Byl první člověk, který kdy vkročil do jiné galaxie (pokud věděl), a mířil rovnou ke strašlivé bolesti a případné smrti. Vsadil by se, že Magellan takovýmhle situacím čelit nemusel.

Zadíval se na přímo skvostný tvar Andromedy ještě jednou, než ho provlekli dveřmi a on ji ztratil z dohledu. Nádherná, opravdu… rozechvěle se zhluboka nadechl. Nedostane se odsud, že ne? Rozhodně to tak vypadalo. Hruď jakoby se mu znovu pevně sevřela, ale polkl a potlačil jakékoli emoce, které se draly na povrch. Ne teď, ne tady, musel je udržet na uzdě tak dlouho, jak to půjde. Možná později najde způsob, jen potřeboval čas, mohl něco vymyslet… vždycky to tak dělal.

Příliš se pohroužil do svých myšlenek, než aby věnoval pozornost čemukoliv před sebou. Prošli dalšími dveřmi, a jakmile se zavřely, jeho řetězem bylo ostře trhnuto. V době, kdy znovu vzhlédl, měl už Loki svůj řetěz omotaný kolem krku jednoho z těch tvorů. Otočil se kolem, rychle a elegantně, a Tony zaslechl odporný zvuk praskajících kostí, jak mimozemšťanův krk křupnul. Loki odstrčil mrtvou váhu pryč, směrem na druhého mimozemšťana, který nestačil dostatečně brzy pozvednout zbraň, protože držel Tonyho řetěz. Když mimozemšťan klopýtnul, ta hybnost stáhla Tonyho s ním. Právě se chtěl pokusit dostat z jeho sevření, když koridor naplnily výkřiky, jak se otevřely dveře na druhém konci. Víc mimozemšťanů, nádhera.

Tony neviděl v boji smysl, byli v přesile, neměl žádné zbraně, žádnou ochranu a byl spoutaný. Lidi říkali, že neměl žádný pud sebezáchovy, no, právě teď by jim mohl ukázat, že se mýlili. Nemohl říct to samé o Lokim. Bojoval dobře, zlomyslně. Jistě, nebyl tak zranitelný jako Tony, vzhledem k tomu, že mohl rozchodit i výprask od Hulka, ale tohle bylo vyloženě hloupé. Nakonec se jim ho podařilo přemoci, ale chlapec jim před tím uštědřil několik vážných škod. V té době většina mimozemšťanů vykazovala nějakou krvácející ránu. Tony si byl docela jistý, že kdyby někdo nechtěl Lokiho doručit živého, ti hoši by na něj útočili, dokud by nezemřel. Místo toho ponechali Áse krvácejícího a klopýtajícího, ale pořád vzdorovitě zírajícího. Docela by ho zajímalo, proč Loki přijal svou porážku na Zemi s takovou elegancí.

Mimozemšťani chvíli křičeli mezi sebou a pak pokračovali v cestě mnohem rychlejším tempem. Loki měl doopravdy talent na nasírání druhých. Tony jen doufal, že se to nevrátí a nekousne to do zadku jeho. I když doopravdy nevěděl, jak by věci mohly být ještě horší.

ooOoo

„Bůžku,“ pronesla temná postava, jakmile byl Loki odhozen na podlahu. Tony toho z něj moc neviděl, jak tak pořád stál u vchodu mezi dvěma statnými mimozemskými strážci. Aspoň někdo kromě Lokiho mluvil… anglicky? Fajn, to bylo divný, ale pro teď to pustil z hlavy, nebylo to prioritní. Loki na podlahu vyplivl trochu krve, pak se vyškrábal na kolena.

„Byl jsi varován,“ připomněla mu postava.

„A ty jsi mi slíbil impozantní armádu, kterou snadno zlikvidovala hrstka smrtelníků… kdo přesně porušil své slovo?“ zeptal se Loki temným tónem. Postava se otočila. Tenhle mimozemšťan vypadal jinak než jejich strážci. Bledě modrá, téměř bílá kůže, Tony mu neviděl do tváře, protože měl kápi; ne že by chtěl, ruce se šesti prsty působily děsivě až až.

„Ty jsi selhal,“ zachraptěla zahalená postava s definitivností. „A zaplatíš za to.“

„Nebojím se tě,“ odsekl Loki.  Jeden ze strážců v odpověď škubnul Lokiho řetězy a ten zahalený se o několik kroků přiblížil k Ásovi.

„Budeš.“

Loki se začal smát. Byl to nízký a ostrý zvuk, pobavený a nebezpečný zároveň, a taky trochu šílený. „S potěšením ti vyrvu srdce z těla. Spatříš je bít v mém sevření, zatímco budeš křičet,“ vyštěknul na mimozemšťana, který se nad ním tyčil.

Ten druhý zavrčel a v mžiku stál vedle Lokiho, dlouhé zahnuté ostří v jeho ruce přitisknuté k bohovým rtům.

„Kdybys nám pořád ještě neměl co říct, vyřízl bych ti jazyk přímo tady, bůžku.“

Navzdory ostří usazenému na jeho rtech se Loki široce usmál, vůbec se nestaral o říznutí v koutku úst. Ti dva zírali jeden na druhého několik chvil, než byla čepel odtažena pryč.

„Odveďte mi ho z očí,“ nařídil se zasyčením zahalený mimozemšťan. Tentokrát Loki rvačku nerozpoutal. Tony s blížícím se pocitem strachu sledoval, jak ho vlečou pryč. Když se dveře zavřely a Lokiho vysoká postava zmizela, Tony se obrátil zpátky, jen aby ho zaskočil zahalený mimozemšťan stojící přímo před ním.

„Slabý. Křehký. Člověk,“ promluvil pomalu, tvář jen pár centimetrů od té Tonyho. „Pověz mi, jak mohl jeden midgardský muž zabít víc našich než on vašich?“

„Jsem lepší?“ odpověděl Tony. Byl si docela jistý, že jeho hlas zněl sebejistě a dostatečně nenuceně. V duchu se poplácal po rameni.

„Rozhodně jsi byl efektivnější,“ podotkl mimozemšťan. „Můj pán má rád… efektivnost.“

Tony z něj nespustil pohled, tvář bezvýraznou jak jen to šlo.

„Řekni nám, jakou zbraň jsi použil,“ pokračoval. Tony dělal, co mohl, aby na sobě nedal nic znát. Takže o tom to celé bylo. Mělo ho to napadnout, měl to vědět! „Byl velmi potěšen její silou.“

„Zničil jsem vaši armádu a váš šéf měl z toho radost?“ žasnul Tony.

„Byla to velká pocta jeho Paní,“ sdělil mu pompézně, odvrátil se a poodešel o několik kroků vpravo. Tony neměl absolutně žádné tušení, co tohle sakra mělo znamenat. „Pověz nám o té zbrani.“

No, tohle byla sakra povědomá situace.

„Ne,“ odvětil klidně.

„Můj pán by tě odměnil navýsost štědře,“ ujistil ho druhý.

„Ne,“ opakoval Tony.

„Mohl by ti dát moc a vědění za hranicemi tvé představivosti.“

„Ne.“

„Blázne,“ řekl, jak se otáčel zpátky k Tonymu. „Dostaneme, co chceme. Ty nám to řekneš.“

Hm, říct mimozemšťanovi, který poslal Lokiho dobýt Zemi, jak funguje jaderná zbraň. Jo, jasně, to určitě.

„Ne, to neudělám.“

„Ano… uděláš.“

Zagestikuloval rukou a Tony byl odveden pryč.

ooOoo

Hodili ho do cely, nijak překvapivě. Na rozdíl od té na lodi, tahle neměla postele. Neměla nic, jen holé stěny a velmi tvrdou podlahu. Ruce měl stále spoutané, ale neuvázali ho ke zdi. Považoval se za šťastlivce. Kromě toho byl uvnitř sám. Možná je budou s Lokim držet odděleně. Nemohl než souhlasit. Loki by ho zavraždil právě tak, jako jejich věznitelé, možná tím spíš, že Ás od něj nic nepotřeboval.

Nějakou dobu celu prozkoumával. Napočítal, že byla sedmnáct stop dlouhá a osm stop široká, strop byl příliš vysoko a příliš tmavý, aby odhadl jeho přesnou výšku. V jednom rohu byla hluboká díra vedoucí do jakéhosi potrubí. Netrvalo mu dlouho si uvědomit, k čemu slouží, byla příliš úzká na cokoliv jiného. Oh, štěstí, jaké to luxusní místo. Tohle bylo horší než ta jeskyně, mnohem horší. Snažil se nemyslet na posledně, co byl zajat, ale šlo to těžko. Tady uvnitř nebylo vůbec nic, co by mu mohlo pomoci přijít s nějakými novými únikovými plány. Rozhodně ne s nějakým, který by ho dostal zpátky na Zemi. Přemýšlel, jak se ho budou snažit přesvědčit, aby jim řekl o atomovce, ale měl celkem dobré představy. Tohle nebylo jeho první rodeo… aby tak řekl. Zachvěl se a nemělo to nic společného s chladem kobky.

Musel být sám po dobu, která mu připadala jako hodiny, nikým nerušen. Ta nejistota ho znervózňovala, což byl pravděpodobně důvod, proč ho takhle nechali. Pak konečně zaslechl někoho otevírat dveře a narovnal se, otáčeje se ke komukoli, kdo přicházel. Byli to dva strážci, s třetím stojícím ve dveřích, nic překvapujícího. Táhli dovnitř Lokiho, což bylo trochu nečekané. Hrubě ho pohodili na zem. Loki se jen převalil a zašklebil se širokým úsměvem se zakrvácenými zuby. Měl pouta na zápěstích, stejně jako Tony, ale jeden ze strážných ho připoutal i ke zdi. Oba strážní měli několik velkých řezných ran a ten, co stál u dveří, měl na tváři tolik krve, že mu stékala na brnění. Loki se musel znovu ohánět.

Jakmile Lokiho připoutali, všichni tři strážní odešli a Tonyho tam nechali stát a zírat na stále se smějícího boha. Loki se přisunul blíže ke zdi a opřel se o ni. Jeho smích se utišil a nakonec obrátil svůj pohled na Tonyho.

„Starku… proč tak vážně?“ zeptal se s úsměvem.

„Oh, já nevím,“ promluvil Tony a všechna jeho frustrace, všechna jeho bezmocnost, jeho vztek a všechno ostatní, co se snažil velmi tvrdě držet pod kontrolou, se v něm vařilo, chtělo to tak moc vybouchnout. Neměl energii to zadržovat. „Co takhle kvůli skutečnosti, že jsem dostal ránu pěstí do obličeje ve své ložnici a probudil se o několik měsíců později přímo v prdeli ZASRANÝ ANDROMEDY! Nebo možná proto, že mě do toho zatáhl ten samý šílený kretén, který se pokusil dobýt moji planetu! Nebo že jsem připoutaný ve špinavý díře, protože se tvým hrůzu nahánějícím přátelům líbilo, jak jsem vyvraždil celou armádu! A na vrcholu toho všeho mám tebe, DUŠEVNĚ CHORÝHO ZMRDA, jako svýho zatracenýho spolubydlícího!“

Odvrátil se a několikrát se zhluboka nadechl, jak se snažil dostat nervy pod kontrolu. Byl tady tak zkurveně mimo svoje hřiště. Jak mohl vůbec skončit takhle, na místě jako je tohle? Jak se to stalo? Jak se z toho dostane? Jak?!

Poté, co cítil, že může mluvit, aniž by hulákal, obrátil se zpátky k Lokimu, který vypadal naprosto nevzrušený jeho výbuchem, což Tonyho jen nakrklo ještě víc.

„Chtějí tu zbraň, kterou jsi použil, není-liž pravda?“ zeptal se Ás po několika chvilkách ticha. Tony uvažoval o tom, že ho bude ignorovat, ale nakonec si to rozmyslel.

„Ano.“

„Tohle může znít zvláštně, když to pochází ode mne… ale doporučuji ti neříkat jim, co to bylo.“

Tony se ušklíbl, protože jako kdyby potřeboval zrovna Lokiho ze všech lidí, aby mu něco takového říkal.

„Nic neřeknu,“ pronesl tónem, který vypovídal o tom, jak idiotské bylo dokonce i naznačovat, že by o tom vůbec uvažoval.

„Oh, dobře,“ odpověděl Loki lehce a otřel si trochu krve z tváře. „Nemusím ti pak tedy ještě zakroutit krkem.“

Tony na něj zíral, ramena vzpřímená, tvář ještě tvrdší než před chvílí.

„Nehleď tak překvapeně… Iron Mane,“ pronesl Loki, jeho tón, když vyslovil poslední část, byl jasně výsměšný. „Můžeš být můj nepřítel, ale oni stejně tak, a já nechci vidět takovou zbraň v jejich držení.“

„No, na něčem se shodneme. Myslím, že teď může nastat konec světa,“ okomentoval to Tony.

„Pokud se bude zdát, třeba jen na vteřinu, že se chystáš s nimi… spolupracovat. Zabiju tě, ani nehlesneš.“

Jeho pronikavé oči se upíraly do Tonyho tváře velmi zneklidňujícím způsobem.

„Chápu.“

„Dobře.“

Potom se odmlčeli, ani jeden z nich neměl zájem promluvit k tomu druhému už jediné slovo.

 

ooOoo

Další

ooOoo