BAtW 28
Sice s malým zpožděním, ale zato se třemi kapitolami, no neberte to :)
Příjemné počtení!
Sit.
Kapitola 28 – Infiltrace
Galaxie Andromeda
Soustava Bek
Planeta Yirb
Jejich plán byl tak přímočarý, že v Lokim vzbuzoval značné množství pochybností. Planeta Yirb a Yirbekové, kteří ji obývali, byli loajálními služebníky Skrullského impéria. Juyuiny informace o planetě nebyly tak špatné, ale mohly by být lepší. Yirb nepředstavoval důležitou operační základnu, takže nemohli čekat příliš mnoho skrullských vojáků, pokud vůbec nějaké, což byla jejich výhoda. Říkalo se, že sami Yirbekové vyslali ke Stříbrné galaxii sondy, takže existovala šance, že se jim podaří získat tolik potřebné mapy od nich, a nemuseli by pak pátrat po nějakých Skrullech. Juyu a Bee si posloužily oblečením, které nalezly v nákladu, a vypadaly díky němu mnohem víc jako vojáci nebo špioni než otroci. Bee si dokonce změnila vlasy na krátké, aniž by ji o to někdo musel žádat. Byl to další důkaz toho, že věnovala hodně pozornosti tomu, co se kolem ní dělo. Možná by bylo lepší nechat ji na lodi, ale se Starkem se shodli, že to nebyl dobrý nápad. Bude lepší mít ji na očích.
Samozřejmě se vyskytly problémy. Největší spočíval v tom, že yirbská gravitace činila 150% té Midgardské. Stark musel už teď nést značnou váhu, když měl na sobě své dokončené brnění, ale gravitační síla to ještě o mnoho zhoršila. Vzhledem ke Starkově hmotnosti, brnění a té silné gravitaci… musel mít pocit, jako by vážil skoro tři sta liber. Nejprve Stark prohlásil, že bude v pohodě, ale nakonec na něj Loki tak dlouho upíral rozzlobený pohled, dokud se nepodřídil, neaktivoval své brnění a nenechal stroj, aby nesl tu tíhu za něj. Juyu ho informovala, že ony měly své způsoby, jak se přizpůsobit takovým podmínkám. Loki předpokládal, že změnily něco uvnitř svých těl, ale nezeptal se. Mohly jít bez problému, jen na tom záleželo. Lokiho nějaká váha navíc vůbec netrápila, chvilku mu trvalo si na to zvyknout, ale neunavovalo ho to. Stark mu podle všeho záviděl. Alespoň že atmosféra vyhovovala jejich potřebám, takže si Stark nemusel nasazovat i helmu.
Nynější Yirbekové také obsedantně nenáviděli každou jinou rasu, samozřejmě kromě svých pánů Skrullů. To rovněž znamenalo, že Stark s Lokim budou muset zůstat v pozadí a nechat Juyu hrát vůdce. Dívka se přeměnila, ještě než přistáli. Držela se své skrullské podoby, ale udělala se ještě vyšší a rozložitější a vypadala trochu starší. Tím pádem jí oblečení, které si vybrala, perfektně padlo. Yirbekové nemohli prohlédnout tvaroměnectví, takže pokud neudělají nic, co by naznačovalo jinak, budou s největší pravděpodobností předpokládat, že Loki se Starkem jsou také Skrullové, jen v jiné podobě. Měli adekvátní vysvětlení, kdyby si snad uvědomili, že tohle není ten případ.
To, že neměli skrullské oblečení ani zbraně, by také snadno vysvětlili, protože Skrullové byli vskutku pozoruhodnými špiony a v přestrojení si mimo Impérium troufali poměrně často. V tomto ohledu jim opět s největší pravděpodobností nebudou klást žádné otázky. Yirbekové udělají, co se jim řekne, ujišťovala je Juyu. Slyšela hodně příběhů o loajálních bestiích Skrullů. Kromě toho Loki vymyslel spoustu plánů pro případ, že by něco nešlo tak, jak se očekávalo. Musel by být blázen, kdyby přistál na planetě nepřipravený, v čele s těmihle dvěma Skrullkami. Pořád ještě v něm trochu přetrvávalo překvapení z minulé noci, kdy se Stark posadil na své posteli a zeptal se Lokiho, jaké měli plány pro případ nouze. Loki se usmál a zeptal se ho, jestli dívkám nevěří. Jedinou člověkovou odpovědí bylo, že ne tak, jako věří Lokimu. Kdykoliv Stark něco takového řekl, pocítil uvnitř hřejivé uspokojení. Tak mu Loki pověděl o možnostech, které měli v případě, že by šlo něco špatně. Byli připravení.
Jakmile toho dne přistáli, tentokrát na letišti a ne mimo město, nechali Juyu mluvit s Yirbeky, kteří je přišli přivítat. Loki stál u Drakea se Starkem a Bee, ale pořád se snažil naslouchat konverzaci. Když se Juyu vrátila, pokynula jim, aby zacouvali zpátky do raketoplánu.
„Bylo mi řečeno, že o jakákoli data a mapy do lodí máme požádat muže jménem Murrow. Také nám řekli, kde ho najít. Ani to není daleko, pořád uvnitř letiště.“
„Skvěle,“ prohlásil Stark. „Pojďme tedy.“
„Bylo by velmi zvláštní, kdybychom nechali raketoplán nehlídaný,“ upozornila Juyu.
„Myslel jsem, že Yirbekové by měli být ke Skrullům loajální,“ poznamenal Loki.
„Ano, ale loajalita je jedna věc, důvěra druhá,“ odvětila dívka. „Skrullové ostatním nevěří, někdy ani sobě navzájem.“
„Navíc budeme možná muset odejít nakvap,“ dodal Stark. „Taky nemám dobrý pocit z toho, že bychom tu Drakea měli nechávat jen tak.“
„Musíme se rozdělit,“ soudila Juyu.
„To nikdy není dobrý nápad,“ odporoval jí okamžitě Loki.
„Nevidím žádnou jinou možnost,“ konstatovala. „Mohla bych jít se Starkem za Murrowem a ty bys mohl…“
„Nezůstávám pozadu,“ zavrhl hned Loki.
„Já musím jít určitě,“ poukázala dívka. „A kdo ví, co je zapotřebí lépe než Stark? Nemůžeme tu Bee nechat samotnou.“
Loki na ni nasupeně hleděl, ale pak mu Stark položil ruku na rameno.
„Zdá se, že to jinak nepůjde,“ odtušil.
„To nemůžeš myslet vážně,“ protestoval Loki. „Nepůjdeš na vlastní pěst.“
„Nebudu sám. Budu mít s sebou Juyu a teď mám i oblek.“
„Starku.“
„Není to ideální, ale ztrácíme čas,“ mínil Stark. „Jestli se nevrátíme do dvou hodin, můžeš mě přijít zase zachránit.“
„Raději se nedostaň do potíží, Starku,“ varoval ho Loki. Mluvili o tom, co dělat v případě, že by se rozdělili, ale Lokimu stejně nepřipadalo správné, aby tak učinili dobrovolně.
„Máš to mít,“ ušklíbl se Stark a i s Juyu vystoupil z Drakea. Loki se za nimi chvíli díval, pak shlédl dolů na Bee. Dívka za těmi dvěma také zírala s přimhouřenýma očima.
„Alespoň nejsem jediný, komu se tohle nelíbí,“ pronesl Loki.
ooOoo
Ještě to nebyly dvě hodiny, ale Loki už netrpělivě přecházel v zadní části Drakea. Bee stála tiše stranou, buď pozorovala Lokiho, nebo hleděla ven z otevřených dveří.
„Bylo hloupé nechat je takhle odejít,“ promluvil Loki, i když věděl, že se mu od skrullské dívky nedostane odpovědi. Měl zkrátka jít místo Juyu, ale pak by Drakea ponechali s dvěma Skrullkami, což bylo stejně nepřijatelné. Dokázal pochopit, proč Stark cítil, že to bylo nejlepší řešení, ale stejně to Lokiho rozčílilo. Mimoto začínal mít pocit, že by už měli být zpátky.
„Pro případ, že bychom museli jít za nimi,“ zastavil se konečně Loki a podíval se na Bee. Zvědavě naklonila hlavu. Její červené oči se na něj zaměřily s intenzitou, která Lokiho pořád trochu zneklidňovala. „Pokud se nevrátí včas, znamená to, že je v potížích nejen Stark, ale stejně tak i tvá sestra,“ pokračoval Loki. „Takže pokud budeme muset jít za nimi, budeš muset následovat mé vedení a dělat, co ti řeknu.“
Přimhouřila na něj oči.
„Ale jdi. Tvá příbuzná je pro tebe jistě důležitější, než vzdor,“ promlouval k ní Loki. Bee pořád vypadala, že to na ni nijak významně nezapůsobilo. „A příležitost znovu prolít nějakou krev tě také určitě musí lákat.“ Její pohled při těch slovech trochu ztvrdl. „Nedívej se tak na mě. Poznám krvelačnost, když ji vidím. Byl jsem kolem berserků celý svůj život, nepřehlédnu znamení. Za tvou pěknou tváří číhá mimořádně brutální zvíře.“
Loki si nemohl pomoci, ale trochu ho to fascinovalo. Áští berserkové byli vždy robustní muži, v každém svém svalu syrovou energii a za jejich pohledem touha po boji. Snadno rozpoznal, když se takový válečník nemohl dočkat, až uvolní svůj vztek. Vidět velmi podobný záblesk v očích někoho, kdo vypadal tak křehce, bylo docela zajímavé. Stark ho informoval o tom, co mu Juyu řekla o jejich minulosti. Loki si nemohl pomoct, ale zajímalo ho, jestli dívka nepřehlédla několik velmi podstatných věcí o své starší sestře. Malá Bee rozhodně nevypadala, jako by jí vadilo prolévat krev, nezáleželo na tom, co ji přinutilo to udělat poprvé.
„Možná se k nim dostaneme nenápadně,“ pokračoval Loki. „Ale možná budeme muset udělat… celkem nepořádek…“
Beeina tvář sebou trošku zacukala, ale Lokimu to stačilo.
„Vidím, že jsi pochopila, co od tebe teď potřebuji,“ prohodil Loki. Ta dívka byla malá divoška, mohla být vedena, ale ne kontrolována. Život s Thorem, který chtěl vždycky nejdříve a v prvé řadě něco rozbít svým kladivem, Lokiho vycvičil v řízení takové bouře. Nedokázali jste ji zastavit, ale mohli jste ji obrátit správným směrem.
Nějaký čas znovu uběhl v tichu a Lokiho netrpělivost rostla. Hlavou mu běžel alespoň tucet scénářů o všech věcech, které už se mohly pokazit. Věděl, že Stark se o sebe dokáže postarat dobře sám, zvlášť ve svém brnění. Juyu byla vyzbrojena také, Stark ji přiměl vzít si zbraň (Pravidlo #2), takže byli dobře připraveni pro případ, že by je napadli. Byl si také poměrně jistý, že Juyu by neriskovala svou sestru tím, že by je zradila. Loki by neváhal zakroutit Bee krkem, kdyby se něco takového stalo a Juyu si to musela uvědomovat.
Bee a Loki se obrátili ke dveřím ve stejnou dobu, když si všimli, že se k nim někdo blíží. Jejich směrem kráčeli tři Yirbekové, neozbrojení, ale vzhledem k tomu, jak fyzicky působivě vyhlíželi, to Lokiho nepřekvapilo. Přistoupil blíž, aby se před ně postavil. Juyu neodvedla špatnou práci při hraní vůdce, ale nedosahovala Lokiho odbornosti. Vychovávali ho k tomu, aby se stal generálem, králem, takové věci jste nemohli snadno napodobit.
„Vezmete nás do vaší lodi,“ poručil mu ten stojící vpředu.
„Ne,“ odpověděl okamžitě Loki. Hlas vyrovnaný.
„Nehádej se.“
„Zapomínáte své místo,“ připomněl jim Loki zvolna, jen nepatrně výhružně.
„Ona je dítě,“ ukázal ten vpředu na Bee. „A ty a kovový muž nejste Skrullové, takže od vás nepřijímám žádné rozkazy,“ prohlásil. Ach, takže se Starkem a Juyu se opravdu něco dělo. „Uděláte, co vám řekneme.“
Koutkem oka viděl, jak se Bee napřímila. Byla připravená zaútočit, Loki si byl jistý. Yirbekové je pozorovali způsobem, kterým je jistě mínili zastrašit. Na štěstí Loki tak docela nevěřil Juyuiným dovednostem v klamu, ale z toho důvodu bylo zapotřebí více než jednoho plánu. Pozvedl bradu a vyslal jeden ze svých nejmrazivějších pohledů na ty tři Yirbeky, než se začal proměňovat.
Existoval důvod, proč trval na zodpovězení tolika a tolika otázek o Skrullech, ne jen kvůli jejich schopnostem. Pro něco takového potřeboval mít co nejvíce informací. Byl by potřeboval víc magie, kdyby chtěl změnit své oblečení, ale kožoměnectví, to bylo něco základního, něco hluboko v jeho kostech, v každé jeho buňce. Nepotřeboval extra sílu, aby změnil něco tak jednoduchého, jako texturu kůže a barvu, tělesnou teplotu, tvar uší, mohl si dokonce nechat zelené oči. Pamatoval i na Juyuinu poznámku o tom, že Skrullští muži neměli na hlavách žádné vlasy. Jistě, nebyl to nejatraktivnější vzhled, ale sledovat tváře Yirbeků, když se změnil, mu připadalo docela uspokojující. Byl si jist, že ze sebe udělal docela ucházejícího Skrulla.
„Myslím, že si teď uvědomujete, že jste právě udělali obrovskou chybu,“ promluvil Loki chladným hlasem.
„Ale my byli--“
„Bee,“ oslovil Loki dívku. „Mám za to, že nám právě vyhrožovali.“ Červené oči té malé Skrullky se upřely na Yirbeky a jedna její paže se začala vlnit a měnit. Loki se v ní nepletl, s límcem, který předtím nosila, musela uběhnout docela dlouhá doba od chvíle, kdy mohla popustit uzdu svým dovednostem a bojovat. Nechat zvíře zařvat. Ta berserkrovská zuřivost uzamčená tak pevně uvnitř musela být jedním z důvodů, proč byla celou dobu tak moc napjatá.
„Potřebujeme jen jednoho,“ dodal. Beeina paže nabrala nový tvar a Lokiho příliš nepřekvapilo, když uviděl, že šlo o nějaký druh sekery. Vypadalo to hrubě, i když ostří bylo nabroušené. Pravděpodobně nikdy neviděla skutečně kvalitně vyrobenou bojovou sekeru.
Loki věděl, že neexistovalo mnoho možností. Žádné místo pro zlostné pohledy nebo verbální zastrašování. Yirbekové měli být poslušnými služebníky a bezvýhradně poslouchat nařízení Skrullů. Tohle byla do očí bijící neposlušnost a z toho, co o Skrullech věděl, žádný muž v pozici síly by nenechal něco takového ujít bez potrestání, tím si byl absolutně jistý. Bude si na tom muset dát záležet teď, jinak nebudou schopni získat to, pro co sem přišli. Opět bylo štěstí, že se na tuto možnost připravil.
Bee se pohnula ve stejnou chvíli jako on. Loki popadl toho, co stál vpředu za krk. Byl větší než Loki a taky zavalitější, ale i tak se mu ho podařilo pevně sevřít a trochu ho zvednout ze země. Nebojoval s ním, ne teď když vypadal jako Skrull. Tak na něj Loki jen upíral pohled a bez mrknutí oka ho držel pohupujícího se ve vzduchu a ani jednou se nepodíval stranou. Ani když uslyšel první praskání kostí, sekeru nořící se do masa, zvuk, který velmi dobře znal. Ozval se přerušený křik, takže sekera zřejmě mířila na krk a ta praskající kost byla páteř. Slyšel, jak Bee přistála na zemi, než vyrazila znovu. Druhý Yirbek začal couvat, chtěl utéct, ale jeho krok náhle přerušil další povědomý zvuk, zvuk rozštípnuté lebky. Loki se nepohnul, a ani neodvrátil pohled od toho, kterého držel v sevření, jen na něj vyrovnaně zíral, zatímco se to dělo. Nakonec, když i druhé tělo dopadlo na zem, vypadal náležitě vyděšeně.
O malé Bee měl pravdu, byla nebezpečná, skutečně velmi nebezpečná.
„Nyní ti doporučuji, abys mě vzal za ostatními,“ poručil Loki. Teď musel hrát vůdce, bylo to nutné, ale alespoň v tom byl lepší. I riziko se samozřejmě zvýšilo, protože nebyl skutečný Skrull, ale byl dost dobrý na to, aby oklamal tyhle reptiliány. Nemyslel si, že by se tady v Andromedě dokázal přeměňovat ještě někdo kromě Skrullů, takže se již náležitě prokázal.
Yirbek beze slova přikývl a Loki ho pustil. Bee pořád měla paži proměněnou do sekery, krev a kousky masa a kostí jí odkapávaly z ostří, zatímco pozorovala muže, jak jde před nimi a ukazuje jim cestu. Yirbek nepohlédl na ty dva mrtvé, ale pospíchal kolem nich. Loki vykročil za ním, a když se dostal k Bee, dívka se usmála. Jiní by ten úsměv pravděpodobně shledali znepokojujícím. No, alespoň s ní Loki našel ten správný tón.
Kráčela vedle Lokiho, když následovali toho muže. Postávali tam i jiní Yirbekové, kteří na ně zírali, ale žádný se nepohnul, žádný se jim ani nepodíval do očí. Demonstrovali příklad. Pro tentokrát svou pozici zabezpečili. Bylo také něco velmi uspokojivého na tom procházet tak kolem, zatímco se na něj takhle dívali. Jistě, využil jejich strachu ze Skrullského impéria, aby toho dosáhl, ale nezdrží se tu dost dlouho na to, aby trpěli nějakými následky. No, tedy pokud si pospíší.
Neřekl o tomto plánu Starkovi, hlavně proto, že nečekal, že se rozdělí, ani si nebyl jistý, že bude nucen na sebe vzít skrullské přestrojení. Tohle byl jeden z nejriskantnějších plánů, jaké měl, ale teď už nebylo cesty zpět. Alespoň si mohl být jistý, že Stark vezme všechno za pochodu a bude následovat Lokiho vedení. To byla uklidňující myšlenka. Nikdy předtím takový druh jistoty neměl. Jistoty, kdy se mohl na toho muže spolehnout, že ho bude následovat. Všechno se tím zjednodušovalo. V minulosti nezáleželo na tom, jak brilantní jeho plány byly, nikdy se neuskutečnily správně. Většinou Thor, někdy Sif a ti tři idioti se rozhodli jednat na vlastní pěst, nedbat Lokiho plánů a vyrazit do boje nebo promluvit, když měli zůstat zticha. Stark byl tvrdohlavý, nebyl někdo, kdo poslouchá rozkazy a pravděpodobně se nebude ostýchat ozvat, ale Loki stejně věděl, že se bude držet plánu. Takže když kráčel k vysoké budově, jeho sebejistota nebyla falešná. Bee byla brutální, ale ne mimo kontrolu, Juyu byla příliš mladá a lehkovážná, ale dost chytrá, aby udělala, co bylo třeba. A Starkovi mohl věřit bez ohledu na to, jak zoufalá jejich situace byla. To pomyšlení samotné ho činilo silnějším, než jak se cítil za velmi dlouhou dobu.
ooOoo
Pozn.: Při psaní Bee se autorka inspirovala dvěma postavami, první je River Tam z Firefly, a druhou je Eve z anime/manga „Black Cat“.
ooOoo
ooOoo