BAtW 23

12.10.2018 20:29

 

Kapitola 23 – Uprchlíci

Galaxie Andromeda

Soustava Filipima

Širý vesmír

 

Tony si myslel, že Juyu vypadala mladě, když ji prvně viděl, ale pak pozměnila svou zelenou kůži a jo, vypadala ještě mladší. Ve skutečnosti vypadala jako teenager, jako vysoký teenager, který je členem středoškolského wrestlingového týmu, ale pořád teenager. Aspoň z její sestry Bee měl dojem, že jí muselo být přinejmenším dvacet, nemohl to vědět s jistotou ani o jedné z nich, protože hej – tvaroměniči – mohly vypadat jako kdokoli, ale takový měl pocit. Způsob, jakým jednala, mu proto připadal ještě podivnější. Dokonce i Tonyho to trochu vyvádělo z míry, i když od toho prvního incidentu se jeho (ani Lokiho) nepokusila znovu napadnout. To bylo dobré znamení, ale Tony ji nemusel moc pozorovat, aby věděl, že to v hlavě neměla stoprocentně v pořádku. Poznal šílence, s Lokim strávil nepřetržitě už kdoví jak dlouhou dobu, takže rozpoznal labilní osobu, když ji viděl. Jediný problém byl, že znal Lokiho druh šílenství. Věděl taky, že bůh byl mnohem méně nepředvídatelný než před pár měsíci a rozhodně ne tak destruktivní a vražedný jako tehdy na Zemi, to bylo pro Lokiho něco jako období, kdy si sáhl na úplné dno a od té doby na tom byl líp. O Bee nevěděl nic.

Takže jo, právě teď byl Loki pořád trochu naštvaný na něj a podezíravý vůči dívkám. Juyu byla tichá a podezíravá rovněž, Bee byla prostě divná a měla ve zvyku vykoukávat Lokimu díru do hlavy, kdykoli se ocitl v dohledu a Tony… Tony pořád absolutně netušil, co to sakra dělá. Definitivně potřeboval víc informací, aby si s tou situací správně poradil, ale skutečnost, že ani jedna z děvčat v minulých dnech nevykazovala vůči nim známky nepřátelství, považoval přinejmenším za dobrou.

Juyu se zdála přístupnější, a jediná, která vlastně z těch dvou mluvila, tak se Tony rozhodl vyptat se jí na pár nezbytných otázek. Pár dní je nechal jen jíst a odpočívat, ze zdvořilosti, protože byly v dost špatné formě, a taky aby je držel Lokimu z dohledu. Alespoň dokud se Loki neuklidnil, jako když dokončil jeho nové nátepníky. Pak už nemohl dál odkládat nevyhnutelné. Takže když ji zastihl samotnou jíst v kuchyni, chopil se příležitosti.

„Zdravím.“

„Ahoj,“ pozdravila ho poté, co polkla. Tony si vzal kousek ovoce, o kterém pořád netušil, jak se mu říkalo, ale nechutnalo špatně, a posadil se před dívku.

„Jsem si poměrně jistý, že víš, co přijde,“ začal a pak si ukousl z ovoce.

„Máš otázky.“

Tony v odpověď zabroukal ano, zatímco žvýkal, pak polkl. „Podívej, vím jistě, že mám právo na pár odpovědí. Neboj se, nepůjde o žádný výslech, jen mě to uklidní, nehledě na to, že Loki by byl méně… nepříjemný, když budeme vědět víc.“

„Tvůj přítel nás tady nechce,“ konstatovala Juyu.

„V devíti případech z deseti je Loki pitomec, nečekej, že se to změní.“

„Co chceš vědět?“

„Tohle bude působit docela necitelně, ale co je s tvojí sestrou?“

Juyu zaťala zuby a její tvář se okamžitě uzavřela.

„Loki mi řekl, že je nebezpečná,“ pronesl Tony. „Bylas tam, vím, že´s ho slyšela to říkat. Loki může být pitomec, ale je všechno jen ne hloupej, a já tak nějak věřím jeho úsudku, když přijde na tyhle věci. Tak co kdybys mi o tom řekla?“

Pár okamžiků to vypadalo, že se nechystá promluvit, ale pak jí trochu poklesla ramena a povzdechla si.

„Byla v pořádku… až do doby před několika lety,“ začala Juyu. „Starala se o mě. Nevzpomínám si na to, ale řekla mi, že naši planetu zasáhla válka. Ne velká válka, ale napadli nás ti, kdo chtěli zničit Skrully v této soustavě, zatímco Impérium bojovalo své války daleko odtud a nedokázalo pomoci. Nepamatuju si nic z toho, vím, že na začátku s námi byli další Skrullové, ale pak jsme zbyly jen dvě… Byla jsem malá a ona se o mě starala.“

„Co se stalo pak?“

„Bee dospěla a zkrásněla a stala se opravdu dobrým tvaroměncem. Jsem si jistá, že nemusím objasňovat, co to znamená.“ Pak se docela výrazně zakabonila, a vypadala, že je připravená bodnout Tonyho vidličkou, jestli ji to přinutí říct, takže Tony netlačil. Mohl hádat. Pobídl ji, aby pokračovala.

„Byla v pořádku… na chvíli. Začala být tichá, ale pořád byla v pořádku, jenže pak…“

„Pak?“

„Zabila je,“ řekla Juyu bez obalu. „Ty, kteří vlastnili místo, kde jsme žili. Jedné noci se přeměnila, nechala si vyrůst drápy a tesáky, nože… na cokoliv mohla pomyslet… a všechny je zabila.“

Juyu se na něj podívala, přímo do očí, jako kdyby čekala na reakci na tohle přiznání. Jenže Tony nebyl v pozici, aby mohl soudit někoho, kdo zabil své žalářníky a mučitele, aby unikl. Byla tu celá ta věc s vlastním prahem a házením kamenů a Tony nebyl pokrytec.

„Utekly jsme, ale poměrně brzy nás zajali další. Nemyslím, že věděli, odkud jsme přišly. Kdyby ano, pravděpodobně by ji zabili, ale… i když jsme Skrullové, nikdy se jí nezabývali a nemysleli si, že je nebezpečná… tvůj přítel je zvláštní, když to řekl po tak krátké době.“

„Zná výhody toho být podceňovaný,“ vysvětlil Tony. „A je velmi všímavý.“

„Byly jsme na novém místě, ale Bee byla jiná, nenechala je nic udělat. Nenechala je, aby se jí dotkli. Zaútočila při první příležitosti, která se jí naskytla. Ale bylo jich tam moc a… tehdy na ni dali ten límec, pak i na mě, asi jako preventivní opatření.“

Juyu se napila vody a chvilku dloubala do jídla, než pokračovala.

„Musela jsem pracovat, dělala jsem všechno možný, tvrdou práci, ale nic co bych nemohla zvládnout. Dlouho jsem Bee neviděla. Když se konečně vrátila tam, kde jsem byla já, byla jiná. Byla taková, jaká je teď. Přestala mluvit, nejdřív jsem myslela, že jí udělali něco, čím jí mluvení znemožnili, ale tak to nebylo. Prostě přestala. Dovolí mi se jí dotknout, jen když je zraněná nebo slabá, když se o to pokusí někdo jiný… no, víš… omlouvám se za ty škrábance.“

„Takže ty nevíš, co jí udělali, zatímco byla pryč.“

„Ne, ale to není tak těžké uhodnout,“ odvětila Juyu a zlomyslně bodala vidličkou do jídla. „Chtěli ji zkrotit, zklidnit ji… jenže to nefungovalo. Moje sestra není nějaké zvíře, aby byla přivazovaná na řetěz a ukázňovaná a já jsem si jistá, že jim to dala najevo. Jsem si jistá, že olitovali svého snažení.“

„Takže vás prodali.“

Juyu přikývla. „Asi se jí jen chtěli zbavit, ale držet nás pohromadě byl jediný způsob, jak ji přimět vypadat… zvládnutelně. Většina Skrullů uprchla ze soustavy, když válka doopravdy začala. Utekli někam blíž k Throneworldu v Droxu, takže vlastnit jednoho nebo dva je ojedinělé. Nejspíš chtěli vydělat nějaké peníze tím, že ji prodají. Zabít ji by bylo plýtvání, víš. Takhle jsme skončily na Wobb-Laru, potom, co nás pětkrát prodali. Nepřestala napadat kohokoli, kdo se odvážil dotknout se jí prstem, takže jsme nikdy na žádném místě nezůstaly dlouho.“

Tony se odmlčel, žvýkal své ovoce, zatímco přemýšlel o tom, co mu dívka právě řekla. Nešlo o pěkný příběh, ale takový ani nečekal. Hádal správně ohledně té traumatizující části, nemluvě o tom, že zírání a agresivní reakce na dotek byly vcelku vševypovídající. Mohl jen doufat, že tyhle zjevné znaky nedoprovázely další nebezpečnější věci, jako třeba takové halucinace. Samozřejmě nebyl expert, a těžko mohl zavolat svému terapeutovi, aby se ho zeptal na názor.

„Takže pokuď ji necháme na pokoji, nerozzlobí se a nepokusí se nás zabít?“

„Mojí sestře… není dobře, ale uvědomuje si věci kolem sebe a vždycky pečlivě naslouchá. Ona ví, že jsi nám pomohl a nemá důvod tě napadnout, pokud se jí nepokusíš ublížit… nebo mě.“

„Vážně chci být ohledně toho klidnější, víš, ale ještě nejsem přesvědčený s tím, jak se pořád dívá na Lokiho.“

„Tvůj přítel… je divný,“ zamračila se Juyu.

„Jak divný?“

„Nevím… vypadá jako ty, ale není jako ty.“

„Jo, jasně, je jiné rasy. Já jsem člověk, víš, smrtelník. Loki ne, je dost starý a silný. Možná na to budeš chtít sestru upozornit.“

„Oh, ona už to ví. Není to jen o tom dokázat rychle změnit podobu, co dělá dobrého tvaroměnce, ale i všechny ostatní věci, kterých si dokážeš všimnout pouhým pohledem. Bee ví, jak nebezpečný tvůj přítel je, a stejně tak i já. To jen že vyvolává pocit chladu, je to nepříjemné.“

„Chladu?“

„Je chladnější než ty,“ konstatovala Juyu. „Když jsme v naší původní podobě, jsme na to velmi citliví.“

„Jasně, jste reptiliáni. Takže dokážete cítit infračervené tepelné záření jako hadi?“

„Infračervené?“ zamračila se Juyu zmateně.

„Můžete cítit teplo a chlad,“ objasnil Tony.

„Ano, tak nějak. Ty jsi teplokrevný, on ne. On je teplý jen zvnějšku, uvnitř ne. Necítíme se pohodlně s chladnými věcmi, ne bez přeměny. Teď je to v pořádku. Je to prostě jen… divné.“

To bylo přinejmenším zajímavé. Tony měl najednou nutkání vybudovat infračervenou kameru, jen aby si to ověřil. Nebo se mohl zeptat Lokiho… což pravděpodobně nebylo tak chytré, zdálo se, že se poměrně snadno naštve, když přijde na osobní řeči. A zrovna teď už na Tonyho naštvaný byl.

„Loki vám nevěří,“ prohlásil Tony. „Ale já jsem ochotný dát vám šanci, jen jednu šanci, takže mi ukažte, že se nepletu, jo? Jsem si jistý, že se dokážeme dostat do další soustavy v relativním klidu. Bereme tu na sebe riziko, Loki a já, abychom vám z toho pomohli, to určitě víš.“

Juyu přikývla a vstala.

„Děkuju, Starku.“

„Můžeš mi říkat Tony.“

Dívka se zamračila. „Proč?“

„Protože tak se jmenuju.“

„Myslela jsem, že tvé jméno je ‚Stark‘,“ řekla.

„Jo, obě to jsou moje jména. Tony Stark.“

„Proč máš dvě jména?“ zeptala se a stále se mračila.

„No, jedno je… víš co, nevadí. Stark je v pohodě, promluvíme si o tom později.“

Juyu opět přikývla a opustila kuchyň. Tony schroupal zbytek svého ovoce, než rovněž zamířil ven.

ooOoo

Tony si hrál ve své dílně, pracoval na krystalických elektrorozvodech pro svůj oblek. Nikdy dřív ve skutečnosti tolik nestudoval piezoelektřinu, zvláště ne s tak odlišnou formou elektřiny, takže to byla výzva. Právě se chystal dělat první testy, když se rozezněly alarmy. Srdce se mu rozbušilo, všechno upustil a rozeběhl se na můstek. Cestou tam potkal Lokiho, který mu věnoval velmi nespokojený pohled. Tony to chápal, ale pořád doufal, že to nemělo nic společného s dívkami. Jakmile dorazil na místo a vyhlédl průzorem, bylo mu jasné, proč alarmy vyřvávaly. Někdo je zastavil. Kdo to k čertu mohl udělat? Jak? A proč?

Jeden monitor byl aktivní, hlásil příchozí signál. Tony se na moment zahleděl na Lokiho, ale bůh na něj jen zagestikuloval, aby ho přijal. Takže si Tony nasadil DNI a zhluboka se nadechl jako vždy při prvním návalu informací. Někdo je násilím zastavil, ale nevěděl jak, motory se vypnuly, když je ten někdo zpomalil, aby nedošlo k přehřátí, což bylo dobré, ale pořád znepokojující. Konečně uviděl, kdo za tím stál. Další loď. Velká loď, dosti znepokojivě velká zatracená loď. Znovu se nadechl, než otevřel kanál pro příchozí signál.

Hlas na druhém konci zněl odměřeně a přísně, takový ten tón na způsob žádné pitomosti vojáku, jaký Tony dobře znal. „Tady kapitán Der’keen z Filipimské vesmírné patroly. Cestujete kontrolní zónou. Identifikujte se a kontaktujte svého nadřízeného.“

Oh, do prdele. Do prdele. DO PRDELE!

Tony se znovu podíval na Lokiho, který měl paže zkřížené na hrudi a zabodával se do něj zlostným pohledem. Není divu. Tonyho mysl zběsile uháněla, jak se snažil něco vymyslet. Možná to byla náhoda, možná zastavovali každou cizí loď. Jen poldové, co vás zastaví, jednal s policajty milionkrát, zvládne to.

„Tady obchodní loď IronMage,“ začal Tony klidným tónem, o kterém doufal, že dobře skrývá všechnu úzkost. „Z--“

„Cassiopeiy,“ zašeptal Loki nápomocně. Díky bohu, že mohl přes DNI slyšet jenom Tonyho.

„Cassiopeiy,“ dokončil Tony. „A tady je--“ dobře, ne že by měl ve skutečnosti nějakého nadřízeného. „Tady je velitel.“ Jo, to znělo dost oficiálně, taky pod hodností kapitána. Mělo by to stačit. „Velitel Stark. Jak vám mohu pomoci?“

„Tohle je rutinní kontrola, veliteli,“ dostalo se mu odpovědi. „Hledáme možné skrullské uprchlíky.“ V tu chvíli by se v Tonym krve nedořezal. „Vypněte své obranné systémy, abychom mohli oskenovat vaši loď.“

Tony na Lokiho zíral, zatímco jeho mysl přišla s jedinou odpovědí, která jim mohla vyzískat alespoň pár minut.

„Ano, jistě, ovšem. Chtěl bych vás však požádat o pár minut strpení, poněvadž jsme s tímto systémem měli v nedávné době problémy, takže je třeba ho pro jistotu vypnout manuálně.“

Ve skutečnosti neposlouchal, co kapitán odpověděl, ale naštěstí to byla pozitivní odezva. Umlčel kanál, takže ho nemohli slyšet, a plně se obrátil k Lokimu.

„Co budeme dělat? Co budeme dělat?“ V tu chvíli ve skrývání paniky vážně nevynikal.

„Mohli bychom je předat,“ navrhl Loki.

„Ne!“

„Jen způsobují problémy!“

„Loki!“

„Proč jsi ohledně toho tak tvrdošíjný?“

 „Protože chci pomoct!“

„Nám nikdo nepomohl!“

„My jsme nikomu ani nedali šanci, aby nám pomohl! Poslechl jsem tě a neriskovali jsme to. Loki, já to musím udělat, prosím.“

Normálně nebyl ten typ, který by prosil nebo žebral, ani přes jeho mrtvolu, ale čas už vypršel a Tony neměl absolutně žádný způsob, jak dívky ukrýt. Nevěděl, jaký druh skenů měli, nevěděl nic.

„Jestli máš nějaký způsob, jak pomoct… stejně se dostaneme do problémů, když je předáme, tak jenom… je tu něco, co můžeš udělat?“

Loki na něj ještě okamžik zíral, pak se hněvivě otočil na patě a zamířil ven.

„Nech je skenovat, až ti řeknu,“ zavolal zpátky.

Tony si ještě nevydechl úlevou, jen vysunul další displej, aby viděl, kam Loki jde. Neměli moc času, kapitánovi jistě velmi rychle dojde trpělivost, nemohli je o moc víc zdržovat.

Loki mířil do pokoje, který dali dívkám. Jakmile vstoupil, rychle zavřel dveře a rozřízl si dlaň nožem, který vytáhl zpoza opasku. Zatímco maloval, začal mluvit.

„Jsou tu pro vás. Jestli nechcete být chyceny a poslány zpět, pojďte sem a v tichosti zůstaňte blízko mě, dokud vám neřeknu jinak.“

Jeho hlas zněl přísně a autoritativně. Dívky se na sebe podívaly, ale pak Loki vyštěkl: „Teď!“ a ony bez hádání přešly k němu. Pořád si držely stopu odstup, takže se nedotýkaly, ale zůstávaly blízko. Dokonce i Bee, ta stála dokonce blíž, než Juyu.

Loki se obrátil směrem k nim, zády ke dveřím a k symbolu, který na ně namaloval a zavřel oči.

„Teď Starku,“ vyzval ho po chvíli.

Tony vypnul jejich obranný systém, zatímco mu žilami proudil adrenalin a opět otevřel kanál pro hlídkovou loď.

„Omlouvám se za čekání, manuální řízení je strašné. Teď můžete skenovat po libosti.“ Jeho hlas vyzněl docela přirozeně, musel se pochválit. A vůbec neměl pocit, jako by mu kvůli bušícímu srdci měl vypadnout reaktor, kdepak.

„Probíhá skenování. Jaký je cíl vaší cesty, IronMagei?“ zeptal se kapitán. Alespoň tohle mohl Tony zodpovědět, protože vážně nemusel říkat celou pravdu.

„Soustava Bawa Kawa je naše poslední zastávka a pak zamíříme zpátky do Cassiopeiy,“ odpověděl. I jen pomyšlení na návrat ho zneklidňovalo.

„Vesmírná stanice BK-Wont v sektoru 56S byla kriticky poškozena při útoku, doporučoval bych vám se té oblasti vyhnout.“

„Oceňuji tu informaci, kapitáne,“ odpověděl mile Tony. Pohlédl letmo na displej, který ukazoval dívčí pokoj. Loki stál nehybně, zády se tiskl na stěnu a oči měl pevně zavřené. Tony prakticky vibroval napětím, čekal, že druhá loď každou chvíli spustí palbu nebo něco.

„Skenování je kompletní, veliteli. Nedetekovali jsme žádnou nepřátelskou přítomnost,“ ozval se znovu kapitán a Tony málem hlasitě vydechl úlevou, ale podařilo se mu ovládnout. „Děkujeme vám za spolupráci.“

„Bylo mi potěšením, kapitáne,“ odpověděl Tony, opět tak přirozeně, jak jen to šlo.

„Šťastnou cestu, IronMagei.“

„Díky a hezký den,“ podařilo se Tonymu odpovědět, i když jen chtěl, aby už zmizeli. Systém ukázal, že IronMage zadržený hlídkovou lodí bude v příštím momentu uvolněn. Poté se otočili a odlétali, naštěstí neztráceli čas. Tony ještě chvíli počkal, než znovu nahodil obranné systémy, zatímco motory se restartovaly, aby je dostaly zpátky na jejich trasu.

„Loki, jsou pryč,“ dal vědět ostatním. Pak mrknul na displej právě včas, aby viděl, jak se Lokimu podlomila kolena. Juyu rychle vykročila vpřed, aby boha zachytila, než dopadne na podlahu.

„Starku!“ zakřičela. Něco studeného sevřelo Tonyho hruď a on se vyřítil z kontrolní místnosti a směrem k nim, aniž by se obtěžoval sundáváním DNI.

Znovu slyšel Juyu křičet, když zabočil do správné chodby a silou rozrazil dveře. Juyu dokázala Lokiho váhu udržet, i když se bůh podle všeho velmi usilovně snažil z jejího sevření dostat. Tak se Tony pohnul, aby ho z jejího náručí dostal. Loki byl mrtvolně bledý a třásl se.

„Mám ho,“ prohlásil Stark. „Mám ho, teď odejděte,“ vybídl je. Nemusel je žádat dvakrát, venku ze dveří byly hned.

„Loki? Co je s tebou? Co se stalo?“ zeptal se. Bůh se sotva držel při vědomí, oči měl skelné.

„Komplexní kouzlo,“ odpověděl Loki, pak se jeho obočí svraštilo, patrně bolestí, když mu hlava přepadla dopředu, z nosu mu začala kapat krev. Sakra.

„Co mám dělat?“ ptal se Tony, když se s ním snažil pohnout. Postel vypadala jako přesně to pravé místo, kam by se měli vydat. Loki byl těžký, ale Tony zatnul zuby, povytáhl si ho, jak jen mohl a pod jeho vahou klopýtal k posteli. Dalo to práci, ale podařilo se mu dostat ho na ni. Loki vypadal horečnatě, tak mu Tony položil ruku na čelo.

„Do prdele, jsi studený,“ vydechl. „Myslel jsem, že tě magie jen unaví!“ řekl.

„Přepětí,“ vysvětlil Loki tiše.

„Měls mi to říct!“ vyčítal mu Tony. Vážně by rád věděl předem, že únava z magie zahrnuje tohle. „Ale budeš v pohodě, ne? Co potřebuješ? Co mám udělat?“

„Potřebuju odpočívat,“ odpověděl Loki. Doopravdy vypadal, jako by se chystal omdlít, možná by to bylo nejlepší. Vypadal stejně špatně, jako tehdy ve vězení, když krvácel, jen tentokrát vypadal ještě méně při smyslech. Tony mu pomohl se na posteli posunout, aby na ní mohl spočinout celý.

„Oukej, oukej, odpočinek to spraví. To zní skvěle, to zní úžasně. Tak odpočívej,“ nabádal ho. Chystal se vstát a nechat Lokiho omdlít, ale bůh ho popadl za tričko a zastavil ho.

„Co?“ zeptal se Tony.

„Nemůžu se… sám… chránit,“ vypravil ze sebe Loki. V tu chvíli byl doopravdy napůl v bezvědomí, už na Tonyho ani nezaostřil.

„Jsi na lodi. Jsi v bezpečí…“ ujišťoval ho Tony, ale Lokiho stisk se neuvolnil. Bledé prsty pevně zkroutil v Tonyho tričku, i když se mu pořád třásly. Zatraceně, vidět Lokiho takhle s sebou vážně neslo dost nepříjemné vzpomínky.

„Ale hádám, že se budu cítit líp, když zůstanu tady,“ dodal Tony a vylezl zpátky na postel, aby se zády ke zdi posadil vedle boha. Lokiho prsty se trochu uvolnily, když to udělal, ale nepustily ho úplně. Když se na něj Tony znovu podíval, oči měl už zavřené a byl v bezvědomí.

Tony si povzdechl a nepřekvapilo ho, když cítil zachvění viny ploužící se mu do popředí mysli. Znovu položil ruku na Lokiho čelo, a i když se potil, kůži měl pořád ledově chladnou. Podařilo se mu trochu se přesunout, aby zpod sebe vytáhl přikrývku, aniž by rušil spícího boha, který se ho nepouštěl, ani když odpadl. Umíněnec. Nebyl si jistý, jestli to pomůže, ale přikryl ho dekou. Pak si pod záda vytáhnul polštář, protože zeď ho tlačila do páteře. Jakmile byl hotov, zase se opřel. Lokiho studené prsty cítil i přes košili, jeho kůže přímo pod obloukovým reaktorem se z toho ochlazovala, ale neodpáčil je.

ooOoo

Bylo to asi jen o hodinu později, když Tony zaslechl blížící se kroky. Loki byl pořád mimo, ale aspoň už nebyl na dotek tak studený, jako předtím. To bylo dobré znamení. Vzhlédl a překvapeně zamrkal, když si všiml, že ve dveřích stojí Bee. Ještě překvapivější bylo, že v jedné ruce měla podnos a v druhé dvě láhve s vodou. Chvíli se na něj dívala, než tiše přešla k nočnímu stolku na Lokiho straně postele. Tony se z její blízkosti trochu napjal, protože věděl, že Lokimu by se nelíbilo mít ji tak blízko, zatímco byl v bezvědomí.

Ale neudělala nic, jen položila tác, na kterém bylo docela dost jídla, a vedle něj umístila lahve s vodou. Znovu se podívala na Tonyho a pak se obrátila k odchodu.

„Tvoje sestra mi řekla, že si uvědomuješ okolí mnohem víc, než jak vypadáš,“ promluvil Tony. Hlas držel nízko, i když si byl jistý, že Loki se neprobudí. Bůh se ani nepohnul od chvíle, co omdlel, rukou pořád svíral Tonyho košili přímo pod reaktorem, hlavou spočíval na posteli vedle Tonyho pasu. Bee se ve dveřích zastavila, neotočila se, ale zřejmě naslouchala.

„Nemusel to dělat. Ty to víš,“ pronesl Tony. „Nemusel si ubližovat, aby vás schoval,“ pokračoval. „Udělal to jen proto, že jsem ho požádal.“

A jo, tady byla ta vina zas, i když nevěděl, že pomáhání udělá Lokimu tohle. Pořád to byl Tony, kdo ho požádal.

„Varoval jsem tvou sestru a varuju i tebe. Vy dvě máte jen jednu šanci. Takže jestli mě někdy přimějete litovat, že jsem vás nechal vkročit na mou loď, nebude to Loki, s kým si budeš dělat starosti. Je to jasné?“

Tony se na ni přísně díval, když se konečně ohlédla, věděl, jaký výraz by právě teď viděl v zrcadle, a byl si absolutně jistý, že to dal jasně najevo. Byl to výraz, který sliboval chladnokrevnou pomstu a zkázu. Chtěl udělat správnou věc, tak pomohl, ale nebyl hloupý, aby někomu slepě věřil, bez ohledu na to, jak mladě nebo pošramoceně vypadal, a Loki měl před nimi sakra jasně přednost. I tahle událost ho téměř přiměla litovat.

Bee se na něj chvíli dívala, pak zdvihla bradu, načež ji zase snížila. Bylo to kývnutí, a i když její pohled Tonyho pořád znervózňoval, věděl, že pochopila. Pak odešla, její nehlučné kroky se pomalu vytrácely do úplného ticha. Tony shlédl na spícího boha a sklouzl trochu víc na postel, aby si udělal pohodlí. Ale neusnul, jen vypnul DNI a uvolnil se do zvuku Lokiho rovnoměrného dýchání. 

 

ooOoo

A/N: Tony se rozhodl používat titul „velitel“ (aj – Commander). Dobře no, já jsem se rozhodla :)

Poznámka:

Hodnost velitele původně označovala důstojníky, kteří veleli válečným lodím příliš velkým, aby jim mohl velet poručík, ale příliš malým, aby vyžadovaly přidělení kapitána.

Je to jedna z mála hodností, která nezní hloupě mimo vojenský kontext. Velitel velí lodi.

 

ooOoo

Další

ooOoo