BAtW 20

22.09.2017 18:05

 

Zdravím :)

omlouvám se za odmlku. Taky jsem pod minulou kapitolou psala, že následující je rozdělená do tří částí a že je přidám opět najednou, ale nezvládla jsem to. Mám teď posledních několik týdnů dost čtení a opravování v práci, takže jsem se absolutně nedokázala dokopat ještě k opravám na překladu. Pardon :) Naštěstí tahle část nekončí žádným cliffhangerem, tak to snad bude v pohodě ;)

Příjemné počtení ;)

 

Kapitola 20 – Juyu a Bee, I. část

Galaxie Andromeda

Soustava Filipima

Orbita Wobb-Lar

 

A/N: Aby bylo snadnější sledovat plynutí času, ráda bych upozornila na to, že kdykoliv změníme hvězdnou soustavu (předchozí byl Huz’deyr, teď jsme ve Filipimě), znamená to, že uběhl přinejmenším týden nebo dva, ne-li víc. Nikoli měsíce, ale obvykle pár týdnů. Třebaže jsou SIC týdny o něco delší než týdny na Zemi.

ooOoo

Loki vstoupil do dílny, jen aby našel Starka sedět s čelem opřeným o pracovní stůl, jak z něj prakticky vyzařuje mizérie.

„Skoro se bojím zeptat,“ okomentoval to Loki.

„Moje dráty stojí za prd,“ odpověděl Stark. Jeho hlas zněl trochu tlumeně, protože nezvedl hlavu, když promluvil.

„Nechceš to rozvést?“ zeptal se Loki. Stark se konečně narovnal a ukázal na nepořádek na svém pracovním stole.

„Jedna věc je, že se nám konečně podařilo vyrobit brnění z alyndoru, ale můj oblek potřebuje víc než jen to,“ začal.

Loki se cítil nadmíru spokojený s čepelí, kterou si pro sebe ukoval, a přestože se Starkova řemeslná zručnost dala označit za poněkud hrubou, Loki ji shledával více než vyhovující. Jakmile člověk dokončil jeho hrudní plát a nátepníky, strávil Loki nějaký čas rytím run a rovněž si vytvořil i nějaké nepravidelné vzory. Stark nebyl typ pro ozdobné brnění, takže jeho design vypadal jednoduše a obyčejně. Žádný smysl pro parádu. Alespoň to laserové rydlo, na kterém Stark trval, se opravdu osvědčilo lépe než to tradiční. Lokimu se docela zamlouval hadí vzor, který si vyryl na své nátepníky. Na hrudním plátu musel ještě zapracovat, ale jeho používání už nic nebránilo. Přiléhavý byl tak akorát, pohodlný rovněž, a i když se nejednalo o barvu, kterou by obvykle nosil, musel přiznat, že tmavě červený kov vypadal docela dobře. Stark zatím nepracoval na ničem jiném pro Lokiho, zaměstnávalo ho jeho vlastní brnění.

„Ano, jsem si toho dobře vědom,“ přikývl Loki.

„Mimozemská technologie na lodi nejde do kupy s mým původním designem. Alyndor je úžasný, takže jsem mohl začít s návrhem Modelu V, aniž bych se musel starat o ztrátu pevnosti, což je skvělé, jenže energie v generátorech všechno rozhodila.“

Loki z toho vysvětlení nepochopil žádnou skutečnou informaci. Pohlédl na všechnu tu technologii na pracovním stole.

„Vysvětli problém,“ vybídl ho.

„Chceš mi pomoct?“ zajímal se Stark.

„Prostě to vysvětli, v termínech, kterým dokážu porozumět. Vyhni se technickým detailům.“

Tak to Stark udělal. Jak potřeboval spustit oblek, bez toho aniž by se musel úplně spoléhat na svůj reaktor, protože za něj nemohl udělat náhradu, jelikož mu chyběly prostředky ke znovuvytvoření prvku, který jej napájel, takže musel přidat druhý zdroj energie pro oblek. Pak vysvětlil, jak se energie v generátorech, kterou úspěšně napíchl, aby poháněla jejich kovárnu a zbytek dílny, chovala trochu jinak než běžná elektřina a tudíž jeho elektrické rozvody – vodiče – se ukázaly jako nevyhovující. Nedokázaly vést energii, aniž by neshořely. K zavedení energie do dílny používal velké tlusté kabely, které to zvládly, ale jeho oblek vyžadoval tenké drátky a kabely; nakonec šlo o mnohem jemnější technologii. Jeho původní návrh se tloukl s tímto typem energie a on nemohl přijít na způsob, jak začlenit transformátor do obleku, ani nevěděl, jaký materiál by se dal použít jako lepší vodič nebo jak posílit kabely aniž by je udělal výrazně tlustší.

Loki pohlédl na drobné zařízení, které Stark používal pro experimentování s energií pocházející z generátorů. Jak ta záře měla sytější, ale i výraznější barvu než ta světle modrá ve Starkově hrudi. Měl z ní i jiný pocit. Lokimu se podařilo pokročit se zkoumáním kosmických energií, ne dost aby je ovládal, ale dost na to, aby je dokázal správně vycítit. Z energie vycházející ze Starkova reaktoru měl jiný pocit, než z té pocházející z generátoru. Takže problém byl docela zřejmý. Vodič, něco, co přenášelo energii… Zadíval se na spálené dráty, se kterými Stark zřejmě experimentoval předtím a na ty nové, které ještě neusmažil. Očividně potřeboval něco lepšího, něco vhodnějšího k převodu nebo vůbec k uchovávání…

„Hmm… možná bych o něčem věděl…“ poznamenal a přešel od stolu na druhou stranu nákladového prostoru k bednám. Po všem tom čase věděl, kde hledat to, co potřeboval. Sáhl do jednoho z otevřených boxů a popadl hrst „nábojnic“, jak jim říkali. Vrátil se zpátky a položil je na stůl. Stark ho zvědavě pozoroval.

„Co s nimi chceš dělat?“ zeptal se.

„Říkal jsi, že jsou skleněné,“ poznamenal Loki, když vzal jeden z těch malých válečků a umístil ho do Starkova zařízení na experimentování s energií poté, co ho na chvíli vypnul. Nevěděl, jak se mu říká.

„Och, hej, to nevypadá jako dobrý nápad,“ krotil ho Stark, když viděl, co dělá.

Loki ho neposlouchal a pokračoval.

„Jenže ony nejsou vyrobeny ze skla,“ vysvětlil a znovu zařízení zapnul, když byl hotov. Stark instinktivně vyskočil od stolu a udělal krok vzad. Ale neobjevily se žádné jiskry ani nedošlo k explozi. „Jsou z křišťálu.“

Stark s Lokim sledovali, jak malý váleček začal tlumeně svítit díky energii, kterou do něj přenášel ten malý přístroj, až dokud se nerozzářil a nepulzoval energií.

„Jak jsi to sakra věděl?“

Loki svraštil čelo. „Řekl’s mi to.“

„Co… kdy?“ zeptal se zmateně Stark.

„Tvá teorie o tom, jak by se tyto kulky daly naplnit energií.“ Stark se pořád jen mračil. „Než jsme havarovali na Ki’eendu,“ objasnil Loki.

„Oh… jen jsem tak blábolil. Nešlo o pořádnou teorii.“

„Šlo by, kdybys vzal do úvahy, že tyhle tady,“ vyzvedl jednu z nich, „jsou z křišťálu a ne ze skla, jak jsi předpokládal.“

„Proč z toho křišťál dělá takový rozdíl?“ zeptal se Stark. „Chci říct, jasně, kdybych věděl, o jaký druh krystalu se jedná, tak…“

„Ne, tohle není o druhu krystalu, ale o jeho čistotě a dokonalosti. Některé jsou pro jisté účely lepší než jiné druhy, ale to je v tomto případě irelevantní. Zřejmě se jedná o uměle vypěstované krystaly, žádný přírodní nemá takový příhodný tvar,“ prohlásil Loki. „Krystaly se obecně používají k uchovávání energie. Nemyslel jsem si o nich, že by se hodily k použití jakožto zbraně, než jsi mi řekl svou teorii o tom, jak by se mohly naplnit energií. Ne všechny typy energetických zbraní však vyžadují takovou munici, to je jisté. Čarodějové obvykle přechovávají energii v krystalech pro jiné praktiky, hlavně předpovídání budoucnosti.“

„Křišťálové koule… vážně je čarodějové používají?“

„Nu ano, přirozeně.“

„Přirozeně,“ opakoval Stark tím podivným tónem, kterým promlouval vždy, když měl pocit, že magie ničí jeho pohled na svět, nebo ho prostě jen uráží. Byl to zábavný tón. „Fajn, ale jestli to je tak dobrý v přechovávání energie, jen těžko mi to pomůže s mým problémem s rozvody. Ačkoli je skvělý, že můžeme vyrábět energetický kulky.“

„Mysli jednou za čas mimo svůj vědecký rámeček, Starku,“ vyzval ho Loki. „Krystal je dobrý pro ukládání energie, ano,“ potvrdil a znovu přístroj vypnul, aby vzal krystal do ruky. „Ale jen tak dlouho, dokud neztratí svou dokonalost.“

Zvedl zářící váleček dřív než Stark, pak se otočil a hodil ho na protější stěnu, kde se roztříštil a explodoval v jasném záblesku světla. Vskutku velmi podobné energetickým výstřelům ze zbraní.

„Neudělej díru do lodi!“ zamračil se na něj Stark. Loki se jen ušklíbl. „Takže když se krystal rozbije, uvolní se z něj energie,“ shrnul člověk.

„Ano, protože už ji nemůže déle uchovávat. Rozbije-li se na kusy, všechna již uložená energie z něj unikne, prudce. Tento druh krystalu se dá podle všeho rozbít snadno, domnívám se, že je určený k rozbití, jak jinak by se dal použít jako zbraň? Teď, když v prvé řadě začneme s nedokonalým krystalem…“ sebral kus kovu, který vypadal jako francouzák a začal rozbíjet krystaly na pracovním stole na kousky.

„Přestaň rozbíjet věci,“ naříkal si Stark, jakmile Loki rozdrtil poslední tři-čtyři krystaly. „To ta věc kolem boha chaosu, že jo?“ Loki se zasmál, když upustil klíč. Navzdory jeho remcání věděl, že Stark nebyl doopravdy naštvaný. Ve své dílně měl spravedlivý díl na rozbíjení, řezání a pálení. Chaos si užíval.

Stark ho dál pozoroval, když Loki zvedl pár větších kousků krystalu a začal je aranžovat v úhledné linii, která je pojila k přístroji. Na konec té řady umístil dokonalý krystal. Poté přístroj opět zapnul. Všechny rozbité krystaly se rozzářily, jak jimi začala proudit energie, pak Loki tu věc zase vypnul a tentokrát zůstal zářit jen ten dokonalý, zbytek potemněl, jakmile se přísun energie přerušil.

Stark hleděl na linii krystalů.

„Takže když… rozdrtím ten krystal na kousíčky, řekněme… skoro na prach. Bude to pořád dělat tohle?“

„Ano.“

„Takže je jako můžu roztavit do elektrorozvodů nebo líp, potáhnout normální rozvody krystalovým prachem?“

„Zní to proveditelně,“ souhlasil Loki.

„Proč jsem s tím nedokázal přijít sám?“ divil se Stark a pořád se svraštělým obočím zíral na krystaly. „Založil jsi to na mojí teorii.“

„Tvá teorie byla neúplná, protože postrádáš znalosti z čarodějnictví a kosmických energií.“

„Jo, kosmická energetika mi v mém MIT vzdělání tak trochu chybí. Ani nevím, proč není zahrnutá v elektroinženýrství. Možná jsem měl chodit do Bradavic. Pak bych věděl, jak funguje nějaká zatracená křišťálová koule.“

„Opravdu nevím, o čem to mluvíš.“

„Nevadí. Jen se cítím nevzdělaně, to je všechno. Je to nový… nepříjemný pocit.“

Stark začal dávat věci na svém pracovním stole do pořádku, vyhazoval kousky drátů, na kterých jistě plánoval experimentovat. Pohled na jeho tváři Lokimu připadal tak nějak povědomý.

„Rychle a bez jakýchkoli předešlých znalostí chápeš nejen základní koncepty. To je víc, než bych od smrtelníka očekával. Vykládám ti o magických teoriích a kosmických znalostech, jejichž zkoumáním a prohlubováním trávili čarodějové a mágové tisíce let. Je směšné předpokládat, že něco tak nového jako midgardská věda by tě na to kdy mohlo připravit.“

„Byla to urážka nebo pochvala?“ chtěl vědět Stark.

„To mi řekni ty,“ odpověděl Loki. Člověk na něj dlouhou chvíli hleděl.

„No, hádám, že asi nikdo nikdy dřív nevyrobil létající ozbrojené brnění z alyndoru s krystalickými rozvody a s DNI řídícím systémem.“

Loki si odfrkl smíchy, och, to ego tohoto muže.

„Ne, nikdo,“ potvrdil Loki. Stark se zazubil.

„Používám taky design svého odlehčeného obleku, protože alyndor je dost silný, aby mě ochránil, i když ho udělám tenčí než svoji obvyklou slitinu zlata a titania.“

„To zní prakticky.“

„Plánuju mít boty, nátepníky a jistý druh… hrudního brnění a bude to jako… prostě se to na mně složí do plného obleku, když spustím DNI a poručím mu to. Napadlo mě to, když jsem pracoval na tvých věcech.“

„Nuže, pak se na to těším,“ ujistil ho Loki. Bude mnohem příhodnější mít po svém boku někoho s impozantní výzbrojí a obranou.

„Radši se teda dám do práce.“

„Teď ne.“

„Proč?“

„Tvé obrazovky na můstku začaly blikat. Už jsme na místě.“

„Oh, bezva, návštěva mimozemské planety.“

Nadchlo ho to mnohem méně, než při těch předchozích příležitostech, což bylo vcelku pochopitelné.

ooOoo

„Co je to?“ chtěl vědět Loki, když zíral na arch… papíru, možná, přilepeného na stěně vedle vchodu do Drakeova doku. Už byl ve své nové zbroji. Černých kožených kalhotách a botách, lehkém alyndorském hrudním plátu a nátepnících. Cítil se takhle mnohem víc sám sebou, nemluvě o tom, že byl také mnohem méně zranitelný. Navíc svou zbroj očaroval tak, aby pohlcovala energii a tím ji učinil odolnější než běžný alyndor. Energetické zbraně na něm tak nenadělají mnoho škody, což Lokiho velmi těšilo.

„To jsou… ‚Pravidla‘,“ oznámil Stark, jakmile se přiblížil.

Loki ten podivný seznam přelétl očima.

Pravidla a předpisy pro planetární expedice

1.      Nikam nechoď sám. Nikdy.

2.      Vždycky měj u sebe zbraň! (Ne, dýka jako zbraň nestačí)

3.      Nebal si víc, než uneseš.

4.      Měj zásoby minimálně na dva dny.

5.      Oblečení odpovídající počasí a atmosféře je samozřejmostí.

6.      Měj s sebou základní lékárničku.

Loki si je pročetl a nevěděl, zdali by se měl cítit Starkovým seznamem pobavený nebo uražený, že ta pravidla vytvořil bez něj.

„Taky mám pro tebe dárek,“ prohlásil Stark. Loki se překvapeně otočil. Člověk stál přímo před ním a bez varování obtočil paže kolem Lokiho pasu.

„Co to děláš?“ ptal se zmateně. Pak ucítil, že kolem něj Stark něco uvazuje, takže se podíval dolů. Byl to opasek, svým způsobem, ale modifikovaný. „Co je tohle?“ zeptal se.

„To je pouzdro,“ vysvětlil Stark, když pásek zapínal. Viselo to volně na Lokiho bocích a malé řemínky na pravé straně spadaly trochu dolů, jako malá kapsa nebo brašna.

„A tohle je tvoje zbraň.“ Člověk zvedl jednu z menších energetických pistolí, které našli na lodi. Snadno se vešla do jedné ruky, takže se měla pravděpodobně takovým způsobem používat. Stark se pak znovu natáhl a zasunul zbraň do pouzdra. Opět, Loki nevěděl, jestli být dotčený Starkovým chováním nebo potěšený tím, že pro něj vyrobil vhodný držák na zbraň, aniž by ho o to musel žádat. „Musíš dodržovat pravidla. Kromě toho taky…“ udělal krok vzad a otočil se. Loki si teprve teď všiml, že měl nejen svou obvyklou tašku, ale ještě jednu další.

„Jídlo, voda, lékárnička, extra munice. Příště si balíš sám,“ upozornil ho a vtiskl tašku Lokimu do rukou. „Taky jsem na náš nákupní seznam přidal oblečení. Jelikož mě unavuje nosit úplně stejný trička každej den.“

„Měli bychom si rovněž pořídit nějaké lepší krystaly,“ navrhl mu Loki. „Mohly by se ti hodit na brnění, na uchovávání energie navíc, jak jsi zmínil, a já dokážu vymyslet mnoho způsobů, jak bych je rovněž mohl využít.“

„To zní dobře,“ souhlasil Stark.

Loki nahlédl do tašky, kterou mu Stark podstrčil, aby věděl, co přesně s sebou měl. „Asi bych s sebou měl vzít i některé z mých vlastních léčebných zásob,“ poznamenal.

„Jen do toho,“ vybídl ho Stark. Jako by Loki žádal o svolení, jako by on byl tím, kdo rozhoduje takové věci, jako by mohl kdy doufat, že bude Lokiho takhle sekýrovat. Ta nestydatost!

„Chceš k těm pravidlům něco přidat?“ zeptal se člověk, netečný k Lokiho zlosti nebo ji prostě úplně ignoroval. Podával mu něco, co pravděpodobně sloužilo na psaní. „Nechal jsem spoustu místa pro budoucí pravidla.“

Loki si to převzal a otočil se k seznamu, aby napsal:

7.      Starkovi není dovoleno vybírat planety, které navštívíme.

Stark se začal smát, když si to přečetl, zatímco Loki se vydal zpátky do jejich pokoje pro své vlastní zdravotnické potřeby.

ooOoo

„Možná se napotřetí zadaří,“ přemítal Stark, když letěli v Drakeovi směrem k planetě Wobb-Lar. Planeta sama byla opět z větší části modrá, ale její terén byl rozmanitější než jen pouště nebo jen lesy. Její klima muselo být tak proměnlivé jako to midgardské.

„Možná se tentokrát nedostaneme do potíží.“

„Teď už ano,“ zabručel Loki.

„Proč?“

„Protože jsi to řekl.“

„Hej, ne, tak to není,“ přel se Stark. „Ty jsi bůh chaosu, pokud někdo, tak jsi to ty, kdo přitahuje potíže s tou svou božskou aurou a chaotickými vibracemi nebo nějakými podobnými kravinami.“

„Ne, ty jsi to právě zakřikl,“ Loki věděl, že zněl jako pověrčivá stará čarodějnice, ale bylo mu to jedno.

„Ne, to jsem neudělal! Tentokrát to bude jiné. Budeme dodržovat pravidla, uděláme všechno správně. Dáme si pozor,“ ujišťoval ho Stark. „Mám z toho dobrý pocit. Obejde se to bez problému.“

Bez problému se to neobešlo.

 

ooOoo

Další

ooOoo