BAtW 19

25.08.2017 22:12

 

Zdravím  :)

Lokiho příběh je tu pro vás. Přeji příjemné počtení...

Neobetováno.

 

Kapitola 19 – Šibalův příběh

Galaxie Andromeda

Soustava Huz’deyr

Širý vesmír

 

„Devět světů je ve vesmíru vzájemně propojeno větvemi Yggdrasilu, kosmického stromu. Je nedozírný jako kvazar nebo mlhovina plná zákrutů, jeho větve ze zářící energie se táhnou do černé prázdnoty vesmíru. Je to říše divů, krásy a hrůzy, které lze stěží pochopit,“ začal Loki svůj příběh.

A pro jednou Tony nemluvil ani nekladl otázky a jen poslouchal. Ta slova znamenala víc než jen slova, nešlo jen o cizí zvuky. Bylo to víc… stěží se to dalo popsat. Připomínalo mu to DNI, ale zároveň se to od něj naprosto lišilo. Dokázal si v duchu všechno vykreslit s maximálními detaily, jak naslouchal zvuku bohova hlasu. Nevěděl jistě, jestli za to mohl Vše-jazyk nebo způsob, jakým Loki mluvil. Možná obojí. Hlas měl tichý a uklidňující, ideální pro vyprávění příběhů. Tony se obával, že usne, ale mysl mu uháněla, jak vstřebával každý detail, který tu s ním Loki sdílel. Pochyboval, že tohle vědělo mnoho lidí, pokud vůbec někdo. Možná, že Thor Zemi navštívil dřív, ale Tony pochyboval, že se kdy obtěžoval komukoliv tohle všechno říct, možná něco z toho. Tony dával přednost Lokiho verzi. Thor by bezpochyby vyprávěl ságy o vznešených bitvách, vychvaloval by svůj lid a svůj svět. Loki mluvil pravdu, brutální krvavou pravdu. A nebyla to ta největší ironie ve vesmíru? Ale Tony věděl, že lháři znali ty největší pravdy. Ti, kdo naslouchali šuškandám ve stínech, kdo se dokázali vplížit za závěsy a dívat se na to, co se skutečně dělo místo toho, aby se nechali rozptylovat kouřem a zrcadly a zářícími jasnými světly na jevišti. Tony chtěl pravdu, ne hezké příběhy.

„Asgard je země Ásů, Zlatá říše věčnosti, Thorův svět, o kterém už víš mnoho věcí, i když jako smrtelník do něj nikdy nevkročíš. Vanaheim je domovem Vanů, starých bohů, mistrů v čarodějnictví a magii. Možná, že ztratili něco ze své bývalé slávy, ale stále je to impozantní království, radost pohledět. Alfheim je zemí elfů, světlých Ljósálfarů a svobodomyslných Kaldálfarů. Tento svět je zemí věčného jara na jihu a zářivě bílé zimy na severu. Elfové jsou, možná jste to slyšeli i vy, velcí mistři v lukostřelbě, ale ještě větší jsou jejich znalosti magie a kouzelnictví. Oni jsou těmi, kdo se jako první naučili, jak využívat darů Yggdrasilu, kosmických energií světů.

Pak tu je samozřejmě Midgard, váš svět, přímo uprostřed ostatních osmi. Neustále se měnící, právě jako lidé, kteří jej obývají. Můžete být součástí Devíti, ale také jste od nich odděleni. Lidé byli dlouho neznalí ostatních světů, a tak je světy ignorovaly na oplátku. Midgard je mladý a lidé ještě víc. Tak na vás ostatní světy pohlížejí.

Pak je tu Jötunheim, země obrů, synů Ymira, ovládaný Mrazivými obry, ale stejně tak je domovem Bouřkových obrů a Horských obrů. Je to krutý svět ledu a mrazu a věčné zimy, jeho hory sahají vysoko k obloze a jeho moře jsou hlubokým a temným domovem pro největší zvířata ze všech světů. Nikdy se nemění, ale vždy vzbuzuje strach.

Svartalfheim je rovněž zemí elfů, ale Dökkálfarů, Temných elfů. Jeho pevniny pokrývají nekonečné lesy a pod tím vším se táhnou labyrinty jeskyní. Zatímco elfové Alfheimu jsou světlí a krásní, Dökkálfarové svým zjevem mohou zasadit v srdcích ostatních strach. Jsou pochopitelně právě tak silní a zkušení jako ostatní elfové, a to jak v boji, tak v magii.

Nidavellir, ‚temná pole‘, je zemí trpaslíků. Žijí v podzemí, pracují v jeskyních a ve svých obřích kovárnách vyrábějí největší zbraně z Devíti světů. Mjölnir ukovali právě trpaslíci a stejně tak Gungnir, Odinův oštěp. Trpaslíci jsou, jak asi tušíš, malí a také vcelku nepříjemní. Zvlášť když přijde na obchod, ale ostatní světy s nimi obchodují i navzdory jejich nátuře. Není divu, s dovednostmi, jež mohou nabídnout.

Muspelheim je říše věčného ohně a země velkého ohnivého obra Surtura a jeho divokých potomků, ohnivých démonů. V rámci svých zemí jsou kočovným národem, a mohou být primitivní, ovšem jejich počty jsou obrovské. Moudrý je ten, kdo se jich obává, protože je vskutku mnohého, čeho se od nich bát.

A nakonec je tu Niffelheim, domov mlhy, kraj ledových mračen, tmy a chladu. Tamní chlad je dokonce ještě větší, než ten Jötunheimský. Niffelheim jako první z Devíti světů vznikl v prázdné propasti Ginnungagap. Tam, vedle Nastrondu, Pobřeží mrtvých, se nachází království smrti, Helheim. Žádná živá duše by neměla být natolik hloupá, aby se do těch míst odvážila, pokud na ni Smrt již nečeká.

Blázen jako Thor by řekl, že Asgard je strážcem Devíti světů, ochráncem míru a majákem naděje v zoufalých časech… blázen, který stále věří dětským pohádkám. Pravda nikdy není tak dokonalá, jak by jeden mohl doufat.

Před mnoha lety, když byly světy ještě mladé, Asgardu vládl král Bor, Asgardský Lord a jeho manželka, obryně Bestla. Bor byl rozený válečník. Vedl svůj lid v dobách moci a prosperity a získal si jejich loajalitu svým vedením a svými triumfy. Borovi a Bestle se narodil syn, Odin. Bor učil svého syna mnoha velkým věcem, jak bojovat, jak vládnout, jak sloužit a také jak hájit své sny. Udělal však jednu chybu, poněvadž nepodpořil svého syna, aby snil své vlastní sny, a když Odin nevyhnutelně šel proti jeho vůli, rozzuřil se. Ve svém hněvu starý král Bor svolal všechnu hrůzu, co si jen lze představit, na každého, kdo se mu odvážil vzdorovat.“

„Legenda praví, že Bor padl ve velké bitvě v horách Jötunheimu a že ve chvíli, kdy umíral, on a Odin dosáhli smíru a Bor mohl vstoupit do Vallhaly, aniž by mu hněv zatemňoval duši. Současné zvěsti na druhou stranu říkají něco docela jiného. Povídá se, že Bor nepadl jako bojovník, ale byl proklet velkým čarodějem a že prosil svého syna o pomoc, žádal ho, aby mu našel dostatečně silného mága, který by ho zachránil. Říká se, že Odin se o to ani nepokusil, místo toho se prohlásil králem a usedl na asgardský trůn, aby následoval své vlastní ambice. Říká se také, že Bor s posledním výdechem proklel jeho jméno. Nikdo si není jistý, co je pravda a co ne. Historii koneckonců vždycky píše vítěz a nikdo jiný kromě Odina nemohl příběh o Borově smrti vyprávět. Kdybych byl tebou, nezmiňoval bych se o tom, co se šušká, v Thorově přítomnosti, mohl by pocítit nutkání důkladně tě seznámit s Mjölnirem.

Tak si Odin vzal asgardský trůn. Opět platí, že historie vypráví o tom, jak nechtěl nic jiného než mír a prosperitu pro všech Devět světů. Hlupáci tomu mohou věřit, ale já nejsem hlupák. Odin byl mladý a měl plány a ambice. Válka byla nevyhnutelná. Nikdo nemluví o tom, proč začala. Dnes ani nikdo nezmiňuje, že se vůbec udála. Faktem je, že jednoho dne vypukla válka mezi Asgardem a Vanaheimem, a Odin vedl své armády do boje. Ta válka trvala po staletí, ale žádný boj nikdy nenarušil Zlatý svět, pouze Vanaheim trpěl, když se jeho země rudě zbarvily krví. Povídá se, že existovalo mnoho důvodů, proč Odin musel mašírovat do Vanaheimu „pro dobro Devíti světů“. Že zlí čarodějové ohrožovali světy, že jejich král plánoval dobýt Alfheim a povraždit všechny mágy. Pohádky… pravda je jednoduchá, ale nikdy vyslovená nahlas. Odin byl válečný štváč, hledal triumf, slávu a moc. Jeho idea míru znamenala Asgard, jenž by vládl všem ostatním říším, s největší mocí v jeho rukách. Vanové byli hrdí lidé a nikdy by se nepodvolili asgardské vůli, tak je Odin donutil se sklonit.

Válka skončila Odinovým vítězstvím a syna a dceru krále Njorda si odvedl do Asgardu. S dcerou, Friggou, se poté oženil. Nikdo mezi Vany neovládal čarodějnictví lépe než ona a po jejich sňatku učila Odina tato tajemství magie.

Když viděl, jak nemilosrdně Odin potlačil odpor Vanů, Alfheim rychle odpřísáhl spojenectví Asgardu a jeho králi. Odin, ve snaze zajistil nad říší asgardskou kontrolu, dosadil Freye, Friggina bratra, na Alfheimský trůn. Elfové to pochopitelně akceptovali, ale ani dnes není Frey opravdový král. Elfové nevěří v absolutní moc, každé Ljósálfarské město rozhoduje o svém vlastním osudu a stejně si počíná i Kaldálfar. Frey je nikdy nenutil změnit jejich způsoby, tak jen sedí ve svém paláci a ujišťuje krále Odina, že elfové jsou mu věrní až do Ragnaröku. Trpaslíci z Nidavelliru nabídli Odinovi ve znamení loajality a spojenectví mocné dary, aby se vyhnuli válce, zbraně Mjölnir a Gungnir, náhrdelník Brisingamen pro královnu Friggu a meč Hofund, zbraň Heimdallovu, Strážce asgardské brány. Zaplatili značnou cenu, ale Odin ji přijal a tak na Nidavelliru k žádné válce nedošlo. Muspelheim, Svartalfheim a Jötunheim představovaly příliš silné protivníky, než aby se jim dalo postavit po dlouhé válce s Vany, takže Odin nevyhledával další boj.

Mohl tak nastat mír, alespoň na chvíli, kdyby král Laufey z Jötunheimu nenapadl Midgard. Nyní se opět hlupáci mohou domnívat, že Mraziví obři nezaútočili z žádného jiného důvodu než kvůli zabíjení a bezmyšlenkovitému ničení a že šlechetný Odin musel zasáhnout, aby zachránil slabé bezbranné smrtelníky před monstrózními bestiemi. Jednalo se přeci o věc cti, ne? Thor tomu stále věří. Že Odinův jediný důvod pro záchranu Midgardu byla čest, že to je jediný důvod, proč Asgard tento svět stále chrání. Asgard, velký ochránce a jeho vznešení bojovníci… taková fraška.

Pravda je opět mnohem komplikovanější a mnohem méně úctyhodná. Král Laufey se měl na pozoru kvůli způsobu, jakým Odin získal moc poté, co se Alfheim a  Nidavellir podrobili bez boje. Obával se, že Odin bude chtít Jötunheim jako další. Byla to oprávněná obava. Bor sám se několikrát pokoušel stát Jötunheimským králem, ale domovinu své manželky se mu nikdy dobýt nepodařilo. Tak se Laufey rozhodl posílit své vlastní armády, ale potřeboval k tomu zemi bohatší než Jötunheim. Doufal v rychlé vítězství, a proto se rozhodl pro Midgard. Lidé se nemohli Laufeyově armádě rovnat a jistě by si je podrobil, kdyby Ásové nestáli na jejich straně. Zní to, jakoby Ásové udělali správnou a vznešenou věc. Jenže to nebyli lidé, o co si Odin dělal takové starosti.

Midgard je součástí Devíti světů, to je pravda, visí na větvi Yggdrasilu, ale na rozdíl od dalších osmi, existuje také ve fyzickém světě za Světovým stromem. Asgard a ostatních sedm světů jsou přístupné pouze skrze Yggdrasil. Existují v metafyzickém kosmu. My jsme teď mimo něj a i navzdory tomu, že máme tuhle loď, mohli bychom hledat tak dlouho, jak bychom chtěli, nikdy bychom žádný z nich takto nenašli. Midgard na druhou stranu existuje v obou světech. Vidím v pohledu na tvé tváři, že už jsi přišel na to, co to znamená. Midgard je vstupní branou mezi osmi starými říšemi a fyzickým vesmírem. Existují samozřejmě další brány, ale žádná není tak zabezpečená jako Midgard. Kdyby tehdy Laufey dobyl váš svět, nejenže by získal moc nad říší, ale i jedinou zabezpečenou cestu do a z Devíti světů. Odin pochopitelně nemohl nechat takový významný strategický bod v rukách Mrazivých obrů.

Odin tedy zakročil, bojoval s Laufeyovou armádou a nakonec Mrazivé obry porazil a zahnal je zpátky do Jötunheimu. Následně udělal to, co předtím na Vanaheimu. Odnesl si… prince… a Srdce Jötunheimu, Truhlici prastarých zim. Tím uvrhl jejich zemi do věčné temnoty a rozkladu, nechal obry pomalu umírat a chřadnout. Jsou tak odříznuti od ostatních světů, nuceni žít na svém umírajícím světě až do konce, bez cesty ven. Historii však píšou vítězové, tudíž je Asgard ušlechtilým zachráncem lidstva a Jotuni ďábelská monstra z pohádek.

Tohle nás vede k tomu, proč Odin neodradil Thora, aby se stal ochráncem Midgardu. Vstupní bránu je třeba chránit. Kdyby chtěl někdo dobýt váš svět, někdo zvnějšku Devíti světů, najednou by měl ve svých rukách cestu, která vede přímo do Asgardu. Lidé mají štěstí, protože kdyby nebylo této role vstupní brány, žádná pomoc by od Ásů nikdy nevzešla. Odin je velký král, mazaný král, ještě víc tak, neboť skrývá své chytré intriky za štítem srdnatosti, balí své lži do falešné cti a halí se do vznešených idejí. A Devět světů ho za to oslavuje.

Možná víš i to, jelikož je to známá minulost, že pán Jiného netoužil jen po Tesseractu, nýbrž i po cestě do Asgardu. Nikdy by mě nenechal vládnout Midgardu. Všechny by vás povraždil a využil by svět jako operační základnu. Použil by Tesseract, aby otevřel bránu do Asgardu a odtamtud do Odinova trezoru. Jelikož tam se nachází něco, co velmi dychtí opět mít.“

„Nikdy neříkáš jeho jméno,“ promluvil Tony poprvé za dlouhou dobu.

„Ne a ani to nikdy neudělám.“

„Proč?“

„Protože jeho ruka sahá daleko a hluboko a já po ničem netoužím méně, jako ho pozvat do své mysli tím, že vyslovím jeho jméno.“

„Tohle může udělat?“

„To a víc, netrpěl jsem v jeho rukách příliš, nechtěl nic jiného než vytrhnout jakékoli cenné znalosti z mé mysli. Zahlédl Tesseract dřív, než jsem před ním mohl uzavřít svou mysl a brzy poté jsme uzavřeli dohodu. No, poté co mě… přesvědčili, jistě rozumíš.“

„Takže on si nezahrával s tvojí hlavou?“

„Přijde na to, co tím myslíš. Řídil jsem své vlastní činy. V tomto směru mě nic nenutilo. Ale už víš, že jsem pobýval v prázdnotě, ve světě mezi světy, než mě našli… byl jsem, řekněme, labilní. On strhl tu poslední z mých mentálních obran. Měl jsem pocit, jakoby se má mysl proměnila v otevřenou ránu, jež nikdy nepřestane krvácet. Jen se z ní ven neřine krev, ale vše, co jsi doufal navždy neprodyšně uzavřít. Každý démon, každá noční můra, každý strach. A pravda o Tesseractu skýtala jediný balzám, jedinou úlevu a světlo v temnotě. Síla, kterou jsem nikdy předtím necítil, dokonce ani opravdový pohled na větve Yggdrasilu mě nemohl připravit na to, co mi ukázal. Jsi zničen… a znovuzrozen. Lpěl jsem na vlastní mysli každičkou špetkou vůle, kterou jsem stále měl, bojoval jsem zuby nehty, abych nezapomněl a zachoval si kouska jasné mysli. Pak čím více času jsem strávil od toho místa a od něj, tím silnější jsem se stával, ale on nikdy nezůstával daleko. Ne, vždycky jsem mohl cítit jeho přítomnost číhající v prázdnotě. Takže nevyslovím jeho jméno, protože on by to slyšel a znovu by si mě všiml… a pak by věděl, kde jsem.“

Tony na boha dlouhou chvíli beze slova civěl. „A to neexistuje žádný způsob, jak se ho navždycky zbavit?“

„On zná mé jméno, zná mou moc, jediný způsob by byl, kdyby zemřel, ale myslím, že jeho Paní ho má stále ráda, takže se to jen tak nestane.“

„Jiný tu Paní zmiňoval taky… kdo je to?“

„Paní Smrt, Starku. A než se zeptáš, ano… Ta Smrt.“

Tony na něj jen nevěřícně zíral, ale přinutil svou mysl to prostě akceptovat, i když tomu stěží mohl uvěřit.

„Musí tu pro něj existovat nějaké jméno. Nebudu mu říkat Pán Jiného.“

„Šílený Titán,“ odpověděl Loki. „Tak mu říkají Ásové.“

„Takže na Asgardu ho znají.“

„Bor a jeho spojenci s ním bojovali, před velmi dávnou dobou. Podařilo se jim vyhrát a vykázat ho z Devíti světů a z naší galaxie. To je místo, kde se narodil, ve skutečnosti jen pár planet od Midgardu. Bor mu také něco vzal, něco nepředstavitelně mocného. Artefakt, který nyní leží v Odinově trezoru v Asgardu. Rukavici. A on ji chce zpátky. To je důvod, proč chtěl Tesseract, proč stále chce dobýt Midgard, chce se dostat do Asgardu a do trezoru a získat svůj majetek. Vyslal mě, protože jsem se mohl dostat do Midgardu na vlastní pěst a otevřít cestu pro Chitauri. Selhal jsem, Chitauri jsou pryč, ale ty už víš, že mu to nedělá přílišné starosti. Je vytrvalý a bude to zkoušet znovu a znovu a znovu, dokud neuspěje. Moje porážka nezpůsobila nic víc, než že mu dala představu o tom, jak velkou sílu potřebuje k tomu, aby vás porazil.“

„Víš, kdy se to stane? Chystá se zaútočit?“

„Ano, ale ne teď. Ztráta Chitauri je zpomalí a ztráta Tesseractu také. Mohou to být roky, dokonce desetiletí, než se vydá směrem k Midgardu. Nevím.“

„Takže jsme získali nějaký čas, ale taky jsme ukázali naše karty, to tím chceš říct?“

„Zpomalit ho a zasadit mu ránu bylo důležitější a Tesseract byl alespoň zajištěný,“ pokrčil Loki rameny.

„Bylo důležitější uštědřit mu ránu? To ty jsi vedl tu armádu!“

„Nu ano, oficiálně, s Jiným a Šíleným Titánem dýchajícím mi na můj metafyzický krk, ale po chvíli začalo být vcelku jasné - zvláště když se objevil Thor - že zabití jich všech by pro mě bylo výhodnější.“

„Cože?“ Stark zbystřil. „To zní, jako bys je zradil, ale já si z  tvé strany žádné zrady nevšiml.“

Loki se líně usmál, stále seděl na Tonyho posteli, zády ke zdi. „No, díky Nornám za to, kdyby sis ty uvědomil, že něco nesedí, pak Šílený Titán by si to uvědomil rovněž a nikdy by nenechal Chitauri projít tím portálem.“

Tony na něj jenom zíral trochu rozšířenýma očima.

„Neudělal jsem nic heroického, tak se na mě tak nedívej. Byl jsem jenom… naprosto příšerný generál. A každý mě vždycky tak dychtí podceňovat, že si toho nikdo nevšiml. Ani ty, Starku. Všichni jste jen sledovali show, jasná světla a skvělé představení a ignorovali zbytek. A nemyl se. Pořád Thorem pohrdám. A vaše skupina a váš SHIELD jste mě neustále rozčilovali a tak mi nepůsobilo žádné problémy provést během mého pobytu na Midgardu všechny ty věci, ale mohl jsem si počínat mnohem lépe… no, mnohem hůře, záleží na tom, jak se na to díváš. Mohl jsem zůstat zticha, v skrytu, zaútočit na vás s plnou armádou na strategicky významnějším místě, než je tvá věž.“

„Jak na Zemi-“

„Protože lež se skrývala v pravdě,“ přerušil ho Loki. „Zkáza byla skutečná, ta úmrtí rovněž, mé ach-tak-nízké mínění o lidech bylo opravdové a nebezpečí samo bylo velmi reálné.“

„Ale ty jsi byl ta lež.“

„Já nikdy nejsem úplná pravda,“ opravil Loki.

„Mohl jsi prostě neotevírat ten portál a-“

„Oh, ale pak by Chitauri byli stále naživu a ani vy, ani Asgard byste nebrali hrozbu vážně. Důraz je samozřejmě kladen na Asgard. Odin musel pochopit a to se také stalo. V době, kdy se Šílený Titán dostane blízko, bude připraven.“

„Bolí mě hlava, jen to poslouchám,“ stěžoval si Tony. „Budu potřebovat nějaký čas, abych to strávil.“

„Nic složitého. Neměl jsem jinou možnost než je poté, co mě vytáhli z prázdnoty, podporovat. Byl jsem rozzlobený, napůl šílený z toho, čeho jsem byl svědkem a dychtil jsem po ničení a pomstě. Cítil to, když jsem tam byl a využil toho pro svůj vlastní záměr. Vecpal se do mé mysli a nenechal mi jinou možnost, než souhlasit s jeho plány. Pak jsem prostřednictvím Tesseractu přišel na Midgard a se vzdáleností mezi mnou a Šíleným Titánem, jsem se mohl pomalu dát zase do pořádku. Držel jsem se plánu, který připravil Jiný a mezitím jsem pátral po dalších možných řešeních své ošemetné situace. Učinil jsem ze sebe na Midgardu známou osobu. Držel jsem několik velkolepých proslovů tak, abyste se dozvěděli, co se blíží, i když jsem ve skutečnosti nepočítal s vaším úspěchem v tomto bodě. Pak se ukázal Thor a já jsem věděl, že mi Asgard konečně věnuje plnou pozornost a vaše šance eliminovat Chitauri podstatně vzrostly s ním na vaší straně. To pokud by se věci samozřejmě náležitě zorganizovaly. Brána, kterou jsem přiměl Selviga otevřít byla perfektně nedokonalá. Město nebylo strategicky výhodným místem. Brána nebyla dost velká, aby umožnila projít celé lodi… všechny tyto maličkosti. Jistě jsi překonal sám sebe tím, že jsi je zničil bez pomoci. Škoda, že jsem to neviděl osobně. To vaše zvíře se mnou v té době vymalovávalo tvou podlahu. Bylo to nepříjemné.“

„Tenkrát jsi neutekl, protože sis myslel, že na Asgardu budeš před Jiným a Titánem v bezpečí.“

„Naneštěstí mi mé vězení před vetřelci neposkytlo takové bezpečí, v jaké jsem doufal,“ dokončil Loki.

„Jsem si jistý, že bys dokázal přijít s plánem, který by nezahrnoval tak velký počet mrtvých a takovou zkázu,“ obvinil ho Tony.

„Ano, možná. Ale jsem Bůh chaosu, v mé brázdě je vždycky přítomna zkáza, takže nikdy nečekej nic jiného. Užívám si chaos a on mě následuje, jako bouře následují Thora. A vážně se nestarám o škody vzniklé na Midgardu. Byly minimální, celkem vzato…“

„Udělal bys tentokrát něco jinak? S vědomím toho, co víš teď?“

Loki se jen znovu usmál. „Možná ano, možná ne. Jsem nepředvídatelný. Možná bys mě dovedl přesvědčit o lepším plánu, možná by se ukázal Thor a rozčílil by mě tak moc, že bych chtěl jen něco vypálit. Kdo ví?“

„Ale nemáš už žádné další plány na dobývání Země, že ne?“

„Copak jsi nedával pozor? Nefungovalo by to, nebylo by to možné. Dokonce i kdybyste se vy lidé nezvládli chránit sami, ostatní světy by nikdy nikomu nedovolily, aby vás dobyl. Jste chráněni, protože vstupní brána musí být ochráněna.“

Tony zůstal zticha, ještě jednou o všem zapřemýšlel. Musel pojmout hodně věcí, ne jen všechny ty informace o Devíti světech, ale i tom zbytku. V hlavě mu vířily myšlenky, jak přemýšlel o každém detailu invaze. Neznal Lokiho tak dobře jak ho znal teď. Ve zpětném pohledu se tam vyskytlo pár věcí, které byly svým způsobem mimo mísu, ale tehdy si jich neměl jak všimnout.

„Starku.“

„Hm?“

„Pořád mluvím elfsky,“ podotkl bůh a povytáhl jedno obočí.

„Oh jo, koukni na to,“ usmál se Tony. Ani nezaregistroval, že Loki nepřepnul zpátky na Vše-jazyk. Jeho mysl okupovaly mnohem důležitější záležitosti.

„Hádám, že tedy nepotřebuješ pár dní,“ poznamenal Loki. „Také jsi již mluvil z poloviny Vše-jazykem.“ Toho si taky nevšiml, divné.

„Jsem génius, víš.“

„Téměř tomu věřím,“ ušklíbl se Loki.

 

ooOoo

Další

ooOoo