BAtW 14

05.07.2017 21:11

 

Kapitola 14 – Příběh z Galandu, II. část

Loki byl podrážděný. Skoro jako by nepsaný kosmický zákon zapříčinil, že kdykoli se snažil vyjednávat poctivě, vždycky se mu to vymstilo. Jako by se mu sám vesmír pokoušel říct, že se mu dařilo lépe, když lidi podváděl, aby získal, co chtěl. Podvádění ho sice mnohokrát dostalo do potíží, ale také mu z nich pomohlo utéct. Poctivost na druhou stranu…

Zvažoval, zda by měl ty hloupé plazy jednoduše zabít za tu troufalost mluvit s ním takovým tónem, ale nakonec se rozhodl to nedělat. Sám o sobě se necítil v ohrožení, hrozbu považoval pouze za implicitní. Obyčejně by mu to stačilo, aby rychle sáhl po čepeli, kterou měl bezpečně zasunutou v botě, ale nakonec usoudil, že situace si to nežádala… pro teď. Ten, se kterým smlouval předtím, řekl, že se kvůli obchodu musí „sejít s vlastníkem“. To mu úplně nevyhovovalo, ale pokud vlastník vedl tuhle skupinku, a Lokimu se podaří najít s ním společnou řeč, možná z jejich malého obchodu vyzískají ještě víc, než původně čekali. Nebo se věci ještě zhorší. Brzy to zjistí, ale ochotně to riskne. Nakonec je vždy lepší vyjednávat s vůdcem než se sluhou.

Skupina plazů ho vedla k okraji města, kde v řadě stály budovy podobné skladištím. A kde samozřejmě čekalo víc těch zatracených stvoření, a měli sebou i jakási vozidla. Tak trochu mu připomínala ta, která spatřil na Midgardu, ačkoliv vyhlížela méně hranatě a neměla žádnou opravdovou kapotu, jen držáky a podpůrné trubky v horních částech. Vypadalo to, že mají rovněž kovová kola, ne gumová, šest, nikoli čtyři. Pouštní běžec, tak se tomu říkalo, pokud slyšel ve městě správně.

U jednoho z pouštních běžců stál větší plazí muž a Lokiho vedli právě k němu. S největší pravděpodobností vůdce, se kterým si tu má promluvit. Jediný pohled na něj ho přesvědčil o tom, že se nejedná o bezúhonného občana. Proč jen nemohl narazit na prostého obchodníka? Proč se muselo všechno komplikovat? Plaz ho dlouhou chvíli pozoroval. Byl trošku vyšší než Loki a také celkem rozložitý, kůži měl tmavě hnědou jako bláto a oči oranžové. Lokimu nepříjemně připomínal strážné z jejich vězení. Muž odtáhl plachtu ze zadních sedadel vozu a odhalil dvě větší bedny a pytel. Otevřel pytel a ukázal Lokimu jeho obsah.

„To je, oč jste žádali, je to tak?“ zeptal se plaz.

„Ano, ačkoli nechápu, proč jsme nemohli dostát obchodu podle dohody.“

„Moji muži odsouhlasili dohodu narychlo, zboží je moje a oni je slíbili za příliš nízkou cenu.“

Oh, Loki věděl, kam tohle směřovalo, tihle byli horší než trpaslíci.

„Pak to musíš prodiskutovat se svými muži. Slíbili mi obchod, pokud ses rozhodl nedotáhnout jej do konce, přeji ti dobrý den.“

Než se mohl otočit, na rameno mu dopadla velká ruka a Loki vyslal ledový pohled na toho, jenž se ho dotkl. Upřeně se mu díval do očí, dokud ho nepustil.

„Jsem více než ochotný obchodovat,“ pokračoval plaz, „jen cena se změnila.“

„Opravdu? O kolik?“

„Chci pět beden ze zásob, které máte.“

Loki se mu vysmál. „To je směšné,“ prohlásil. „To, co od vás potřebujeme, nemá takovou hodnotu.“

„Ale zjevně to potřebujete,“ usoudil plaz. „A od nikoho jiného to neseženete.“

„Uvidíme,“ prohodil Loki a znovu se obrátil k odchodu. Ten, který ho popadl dříve, na něj tentokrát nedosáhl, ale ten velký ano. Vyhmátl ho za košili a přitáhl si ho blíž.

„Pak se na to dívej takhle,“ navrhl mu. „Buď přijmeš a dostaneš toho tolik, nebo si vezmeme všechno, co máš, a nenecháme ti nic!“ Loki přimhouřil oči, ale pro tu chvíli držel svůj hněv na uzdě.

„To je tu kolem tolik nemocných a raněných?“ zeptal se Loki. Udržoval svůj hlas klidný a výraz nevyvedený z míry. To nikdy nezklamalo, zneklidnit trochu takové násilníky tím, že z něj nedostali žádnou reakci.

„Léky se na ulicích dobře prodávají,“ odpověděl plaz. Loki odolal nutkání si povzdechnout. Och, Lady Štěstěna se dnes chovala jako pěkná mrcha. Loki zíral na plaza a zvažoval, co dělat. Jak vteřiny míjely, vyjednávání se zdálo méně pravděpodobné, tenhle domorodec se ukázal být příliš zabedněný, aby se s ním dalo domluvit.

„Teď nám jako hodný malý teplokrevný pověz, kde máš zbytek naskladněného zboží.“

Cítil, jak se mu při tom pohrdavém tónu šíří tělem hněv a pohnul se dřív, než měl čas o tom přemýšlet. Zatnul pěst a udeřil plaza do tváře. Ozval se slabý zvuk praskajících kostí, což ho velmi uspokojilo; plazovy zuby se nejspíš uvolnily ze svého místa. Hnědý muž s žuchnutím dopadl na prašnou zem, ale Loki si ten okamžik neměl vychutnávat dlouho, protože ucítil ostrou bolest v boku. Rozpoznal žihadlo energetické zbraně. Klopýtl. Nešlo o velké zranění, ale s ohledem na to, kolik z těch plazů mělo zbraně, bylo tohle všechno, jen ne dobré. S jeho magií, kterou stále ještě neměl plně k dispozici, bude ve vážném nebezpečí, pokud na něj vystřelí všichni ve stejný čas.

„Hlupáci! Ne venku!“ vykřikl velký ze země. Lokimu do obličeje mířily nejméně čtyři zbraně, takže když ho táhli od vozidel směrem k jedné z budov, nezačal bojovat. Musel přemýšlet rychle. Naštěstí už mu v mysli vyvstalo pár možných řešení.

ooOoo

Stále se nacházeli venku, ale mezi dvěma budovami, kde je nikdo tak snadno neuvidí; uchovávaly se tu velké sudy a dřevěné bedny. Jak předvídatelné. Jelikož se otevřený boj zdál být nejlepší volbou, menší prostor mu bude dokonale ku prospěchu. Ti hlupáci už prohráli, když ho nezastřelili hned, zatímco ho otevřený prostor znevýhodňoval.

Loki přemýšlel, kde zůstal Stark. Možná už dávno zmizel. Byl by blázen, kdyby se nechopil příležitosti, aby se ho zbavil. Navzdory jeho slovům Loki věděl, že Stark pro něj nemá žádné skutečné využití. Perfektně ovládal loď na vlastní pěst, a i když nemohl s nikým bez omezení mluvit, někdo s jeho inteligencí by se jistě dokázal naučit alespoň jazyk Skrullů, kterému pravděpodobně rozuměla většina této části vesmíru. Loki věděl, že se měl mít na pozoru, měl být opatrný pro případ, že by člověk něco zkusil, ale zdálo se, že tihle hloupí plazi dali Starkovi očekávanou šanci. A Loki nemohl nic dělat. Pokud se jich zbaví a hned teď zamíří zpátky k letadlu, mohl by člověka zastihnout ještě předtím, než odletí. Ale nevěděl, kolik času měl, než se stalo tohle.

Natolik se ztratil v myšlenkách, že ani neslyšel hrozby, které plazí vůdce házel jeho směrem. Och, jestli se zasekne na téhle planetě, najde způsob, jak se odtud dostat a Stark za to draze zaplatí. Nedá se tak snadno vyšachovat, on ne, nikdy.

„Pořád tvrdohlavý?“ zeptal se vůdce. „Tak dobře, stejně jsem se nechtěl vzdát svého majetku.“

Loki se připravil na boj, už věděl, jaké kouzlo by mu mohlo pomoci i s jeho omezenými silami a jak by se mohl dostat ke své čepeli a zaútočit, aniž by se nechal zastřelit. Plazi se zdáli až příliš horliví roztrhat ho ve dví, nebo se ho možná pokusí jen trochu zmlátit, tak aby jim přenechal zdravotnické potřeby, které se Starkem měli. Nevěděli, kdo před nimi stojí, takže také nevěděli jak naprosto a zcela zbytečné bylo doufat, že ho zlomí tváří v tvář nebezpečí a bolesti.

Jediné varování, kterého se Lokimu dostalo, bylo náhlé vzplanutí energie, než se polovina sudů výbuchem roztříštila na kusy. Jak do výše čnící sudy, tak dřevěné bedny se skácely. Jejich množství mělo okamžitě za následek chaos. Loki popadl jednu z pistolí a plazovi, který ji držel, zlomil paži tím, jak ho odzbrojil. Kouř a prach skýtaly naprosto ideální podmínky k tomu, aby Loki praštil do několika hlav, podřezal několik krků a podnikl rychlý odchod.

„Loki!“ vzhlédl a zaregistroval Starka, jak sedí v jednom z těch vozidel, kterých si všiml dříve. Doopravdy neměl čas se podivovat nad tím, že ho vidí. „Dělej!“ křičel na něj člověk a Loki se dal do běhu. Rána v boku ho jen rozčilovala, ale nebrzdila. Vyběhl zpomezi budov a naskočil do pouštního běžce. Stark vozidlo hned nastartoval, právě když první energetické výbuchy vystřelily jejich směrem.

„Poradil bych si s nimi!“ vyštěkl na něj Loki.

„Jo, tím jsem si jistý,“ odpověděl Stark okamžitě.

„Právě jsem se chystal udeřit!“

„Ale není takovýhle odchod stylovější? Běhání je tak staro-galaktické.“

„Takže jsi vzal jedno z jejich vozidel?“

„Jop.“

„Existuje něco, co neumíš řídit?“ zeptal se Loki, když opouštěli prostranství, a sledoval, jak snadno se volant pod Starkovýma rukama otáčí.

„Ne,“ odpověděl vesele Stark.

„Sledují nás,“ informoval ho Loki. Otočil se a plazi opravdu už skákali do svých vlastních pouštních běžců.

„Jo, nekecej. Zajímalo by mě proč,“ podivoval se hraně člověk.

„Co tady ještě děláš?“ zeptal se raději Loki zvýšeným hlasem, aby překřičel vítr bičující kolem nich.

„Měl jsem chuť na pěknou projížďku po okolí,“ odvětil Stark. „Co sakra myslíš, že dělám?“

Než stačil Loki položit další otázku, prosvištělo kolem nich několik energetických paprsků.

„Oh, kruci, skvěle,“ poznamenal Stark, jak se snažil vyhnout výstřelům tím, že ustavičně trochu měnil směr. Loki dál upíral zrak na ta tři vozidla za nimi, mysl mu závodila všemi možnostmi. Žádné z  jeho dostupných kouzel jim nepomůže se jich zbavit. Pak si na zadním sedadle na vrchu těch dvou beden, které viděl dříve, povšiml Starkovy zbraně.

„Podařilo se ti ukrást pouštního běžce se zbožím, pro které jsme si přišli,“ podotkl Loki.

„Chtěli nás podrazit první, ne?“ ospravedlnil se Stark. „Takže klidně můžeme ukrást jejich matroš.“ Loki se najednou nevysvětlitelně bavil i navzdory pršícím střelám a písku explodujícímu všude kolem. „A pouštní běžec? Tak se tomu říká? Byl bych v pohodě s pásovou buginou, ale co. Tohle zní fajnověji.“

„Dohánějí nás!“ upozornil ho Loki.

„Jedu tak rychle, jak můžu,“ poukázal Stark.

„Pak se jich tedy budeme muset zbavit,“ konstatoval Loki. Klekl si na sedadlo a zaháknul se jednou nohou, aby se zajistil, načež sáhl po Starkově zbrani.

„Hej! Víš vůbec, jak se s tím střílí?!“ zakřičel Stark.

„Mnohokrát jsem tě viděl to používat,“ odpověděl.

„To není to samé!“ argumentoval Stark. Loki se na něj podíval a odjistil bezpečnostní pojistku, přesně jak to viděl dělat člověka před střílením.

„Není to tak složité,“ odvětil. „A mám velký cíl.“

Vypadalo to, že se Stark nechce hádat, protože nic víc neřekl. Pouštní běžec byl docela nestabilní, ale jestliže mohl Loki používat luk nebo vrhat nože z jedoucího koně, rozhodně mohl pálit ze zbraně z  pohybujícího se vozidla.  Zamířil, nevadil mu ani vítr a to, jak mu smotává vlasy.

„Má to trochu zpětný ráz, tak to drž pevně,“ doporučil mu Stark, skoro křičel přes zvuk motoru, větru a energetických výstřelů. „A miř na kola nebo motor!“

„Já vím,“ řekl Loki a stiskl spoušť. První ze tří pouštních běžců se prudce stočil do strany, když jedno z předních kol doslova explodovalo. Řidič se pokoušel zpomalit a zastavit, ale příliš velká rychlost mu to neumožnila. Jakmile napůl zničený předek pouštního běžce uvízl v zemi, celé vozidlo se překlopilo a kleslo vrškem dolů. Převrátilo se ještě jednou a zmizelo v oblaku písku a prachu.

„Kurva drát, fakt máš dobrou mušku!“ zvolal Stark. „Drž se, ostrá zatáčka!“ přišlo o vteřinu později varování. Loki se rychle chytil sedadla, když člověk otočil volantem, aby se vyhnul několika stromům.

Další dva uháněly pořád za nimi. Jakmile se opět pohybovali relativně rovně, Loki zvedl pistoli, aby zamířil, jen aby se okamžitě přikrčil ve snaze neschytat ránu.

„Vyhladím je!“ zasyčel zlostně.

„Ke spokojenosti by mi stačilo, kdybys je dokázal jednoduše zastavit,“ prohlásil Stark. „Nejsem si jistý, že máme na vyhlazování čas.“

Loki se zvedl na kolena, aby zacílil a znovu vystřelil. Tenhle výstřel se nedal srovnávat s dokonalostí toho prvního, ale řidič i tak ztratil kontrolu nad vozidlem, pouštní běžec se vychýlil trochu do strany a Loki opět zmáčkl spoušť. Druhému zásahu se podařilo již nestabilní vozidlo vyřadit.

„Stromy, pozor!“ křikl Stark a Loki se znovu rychle přikrčil, jak se prohnali pod několika příliš nízko visícími větvemi. Snesla se na ně trocha listí, ale s množstvím prachu a písku, který je pokrýval, na tom vůbec nezáleželo. Když poklekl znovu, viděl, že třetí pouštní běžec se držel pořád za nimi, jen o něco dál než předtím. Zřejmě se museli vyhýbat druhému, který se převrátil, a to je trochu zpomalilo.

„Můžeš dostat i toho posledního?“ zeptal se Stark.

„Přirozeně,“ potvrdil Loki a opět zamířil. Zbraně, které plazi používali, podle všeho neměly příliš velký dostřel, jelikož žádný z jejich výstřelů nedosáhl dostatečně blízko, aby je zasáhl. Starkova zbraň na druhou stranu se pro daný úkol hodila ideálně. Opět stiskl spoušť a tentokrát trefil plaza, který po nich střílel. Muž díky té ráně z pouštního běžce vypadl. Loki se usmíval, když mířil znovu. Podařilo se mu zasáhnout předek běžce naplno, a přestože kola neexplodovala jako prvně, přední část vozidla se výbuchem roztrhala a oddělila, a účinně ho zastavila tím, jak zůstala trčet v písku. Loki sklonil zbraň, široce se usmál a zamával na plaza, který se po nich snažil střílet.

„To bylo působivé,“ podotkl Stark.

„Dětská hra.“

„Když to říkáš,“ zasmál se člověk. „Tak co myslíš? Vejde se pouštní běžec do zadní části Drakea?“

„Myslím, že ano,“ odpověděl Loki.

ooOoo

K letounu se dostali během několika minut, a i když se jim podařilo zastavit své pronásledovatele, neublížilo spěchat. Loki vyskočil a otevřel velké zadní dveře, aby mohl Stark s pouštním běžcem zajet dovnitř. Shodli se na tom, že je mnohem jednodušší vzít vozidlo s sebou. Neměli čas z něj bedny vykládat. Loki ho následoval, a jakmile byl uvnitř, dveře zavřel. Stark z vozu vystoupil také.

„Zajisti ho,“ instruoval ho člověk. „Jsou tu kolem na to pásy a lana. Já nastartuju motor, ať můžeme vzlétnout.“

Loki přikývl a přivázal pouštního běžce z obou stran. V době, kdy skončil, motory už burácely k životu a Stark se chystal odstartovat, když si Loki konečně sedal, aby se připoutal k sedadlu.

„No, budeme mít hodně nepřátel, když budeme takhle pokračovat,“ poznamenal člověk.

„Nebylo to záměrné,“ poukázal Loki. „A jak jsi říkal… chtěli nás podrazit jako první.“

„Hej, pochytil’s tam slang. Pěkný,“ zakřenil se člověk, když se konečně začali odlepovat od země. Loki mohl cítit, jak mu srdce nevyzpytatelně buší v hrudi. Už to bylo nějaký čas, co musel takhle prchat a z nějakého důvodu to bylo mnohem zábavnější teď, než když ho SHIELD naháněl kvůli Tesseractu. Stark se zdál právě tak čilý, taková honička zřejmě rozproudí krev a člověka to ovlivnilo stejně tak.

„Možná si nepřejeme být piráty, ale podle všeho k tomu máme přirozený talent,“ poznamenal Loki.

Stark se opět zasmál. Teď už letěli a rychle stoupali výš a výš. Nyní se již nemuseli držet blízko u země, jako když šli na přistání. Čím dřív budou ve vesmíru, tím líp.

Jak letěli zpátky ke své lodi, oba mlčeli, jen chytali dech a nechávali napětí opadat ze svých těl. Rozhodně získali zajímavou zkušenost.

„Aspoň máme něco z věcí, co jsme chtěli,“ ozval se Loki po chvíli ve vesmíru. Tma a hvězdy působily ve srovnání s prachem a jasnou oblohou Galandu uklidňujícím dojmem. „A ani jsme se nemuseli vzdát ničeho z našeho nákladu.“

„Jo, jen jsme málem umřeli,“ uvedl Stark.

„To je kalkulované riziko,“ odtušil Loki. „Kdykoli přistaneme na planetě, je tu šance na nepřátelství a nebezpečí. Jistě to víš.“

„Jo, jen si přeju, abychom jednou za čas narazili na milé obyvatelstvo.“

Loki si pobaveně odfrkl a oba se znovu odmlčeli. Nepromluvili, dokud se nedostali ke své… k IronMageovi. Pořád to znělo hloupě, ale možná by si na to mohl zvyknout. Některé lodě na Asgardu měly mnohem směšnější jména.

„Tak fajn, pojďme to všechno vyložit,“ zahlaholil Stark a vstával hned, jakmile bezpečně zakotvili. „Máme teď pouštního běžce! Možná si seženu aktuální sbírku aut, jestli udržíme krok.“

„Proč ses pro mě vrátil?“ zeptal se najednou Loki. Stark se zarazil a podíval se na něj.

„Co je to za otázku?“ zeptal se.

„Velmi jednoduchá otázka.“

Stark se zamračil. „Vážně? Nepochopil’s to, když jsem ti to říkal po stoprvé?“ ptal se nevěřícně. „Samozřejmě, že jsem tě neopustil. Potřebuju tě, abych se dostal zpátky domů!“ prohlásil. Pak zřejmě považoval rozhovor za skončený. Zlehka poplácal Lokiho po rameni, když ho míjel a odešel.

„Ne, nepotřebuješ,“ konstatoval Loki tiše.

 

ooOoo

Další

ooOoo