BAtW 13
Ahojte :)
Prvně vám chci moc poděkovat za komentáře, jako vždy mě potěšily a dokopaly k tomu, abych pohla s opravami dalších kapitol. Nejsem s nimi úplně na 100% spokojená, ale po padesáté prvé už nemám sílu je číst, tak to snad bude poživatelné i tak :) Pokusím se během následujícího volna opravit další, abychom se trošku posunuli z místa.
Přeji příjemné počtení :)
ooOoo
Kapitola 13 – Příběh z Galandu, část I.
Galaxie Andromeda
Soustava Janoth
Planeta Galand
Dostat se do Andromedy jim zabralo přinejmenším několik týdnů. No… Tony měl za to, že to trvalo několik týdnů, ale jistě to nevěděl. Loď používala skrullský imperiální kalendář, který jim aspoň ukazoval plynutí času, ale Tony se ho neobtěžoval synchronizovat s pozemským časem. Neměl jak zjistit, kolik času uteklo na Zemi od doby, co ho odtamtud sebrali a i když si všiml, že den podle SIK se zdál kratší než pozemský den, hodiny měli mnohem delší, takže celkem vzato několik týdnů podle SIK se rovnalo téměř dvěma měsícům pozemského času. Po pár dnech se to přiměl přestat srovnávat, protože mu to jen neustále připomínalo, jak dlouho pravděpodobně potrvá, než se dostane domů. A o tom opravdu přemýšlet nechtěl.
V době, kdy dosáhli orbity Janothské soustavy – jak mapa vstřícně ukázala – měli s Lokim oba pořádný seznam věcí, které potřebovali a museli směnit. V Tonyho případě šlo převážně o věci upotřebitelné v dílně, kterou už začali zařizovat, věci, jež použije k sestavení zařízení, bez něhož se později při práci neobejde, ale také nástroje a materiály nezbytné k opracování alyndoru. Tonyho trochu překvapilo, že Loki souhlasil tak snadno, že se zapojí, ale nakonec z toho přece vyzíská prďácký magický brnění, takže na tom možná ani nebylo nic tak divnýho. Loki si taky sestavil seznam věcí, divných věcí, o kterých Tony ani netušil, k čemu slouží.
„Vážně, proč potřebuješ všechny ty bylinky a krámy?“ divil se Tony, když se pásal do sedadla a startoval motor.
„Ke kouzlení,“ odpověděl Loki. Také už se připoutal.
„Myslel jsem, že jen čarodějové potřebují… ‚cetky‘ a všechno tohle k provozování magie,“ poznamenal Tony.
„Já to nepotřebuji, ale mohu to zužitkovat. Považuji za praktické mít kolem sebe ingredience na různá kouzla.“
„Jasně, cokoli, je to tvoje hřiště, takže se nebudu hádat.“
Tonymu se v tu chvíli trochu točila hlava, takže se o to zas tak moc nestaral, poprvé si teď totiž měl vyzkoušet letět s Drakem. „Drake“ nakonec pojmenovali jejich malé letadlo. Loki se ušklíbal na každičké jméno, které Tony navrhl a nakonec poznamenal, že při pohledu zpředu mu tvar letadla připomíná druh draka, který žil na Svartalfheimu. Takže to byl Drake. Zpočátku mu přišlo zvláštní používat to jméno seriozně, jelikož to znělo jako něco z fantasy knih, ale když si uvědomil, že cestoval po galaxii Andromedě s tisíc let starým mimozemským mágem, došel k názoru, že to po tom všem zas tak směšné nebylo.
Planeta Galand měla žluto-modrou barvu, většinu jejího povrchu pokrývaly pouště, nějaká moře, tu a tam jezera a řeky. Jakmile opustili hlavní loď a letěli směrem k tomu světu, znovu na něj dopadla skutečnost, že se nachází v jiné části vesmíru, že používá kosmickou loď a chystá se s ní přistát na cizí planetě. Galand z vesmíru vypadal úplně jinak než Země. Jen stěží se nenechal přemoct realitou toho všeho.
Nejdřív chtěli přistát na planetě Guna, ke které to měli blíž, ale atmosférické scany mu řekly, že vzduch tvořilo 40% kyslíku a 50% vodíku, takže se toho rychle musel vzdát. Neměl tušení, jak to, že planeta s tak vysokou koncentrací vodíku nevybouchla. Pravděpodobně díky tomu, co tvořilo těch posledních 10%. Jednalo se samozřejmě o jeden z mnoha důvodů, proč potřeboval oblek nebo přinejmenším helmu, která by mu umožnila dýchat i v nepřívětivé atmosféře. Proto cestovali dál, až dokud nedorazili k planetě Galand, která se zdála mnohem vhodnější i pro jeho plíce.
Na základě údajů, které získal o gravitaci, se měla z 91% podobat pozemskému standardu. Umělá gravitace na lodi v porovnání s pozemskou se ukázala být kolem 105%, ale nešlo o zas tak moc extra váhu, takže mu to nepůsobilo žádné nepohodlí. Nebo možná planeta, na které je drželi, měla gravitaci ještě větší a on si na to už prostě zvykl. Cítil se tehdy příliš unavený a rozbolavělý, než aby si pamatoval, zda vážil víc nebo míň. Nezáleželo na tom a on o tom nepotřeboval přemýšlet. Šlo prostě zase jen o další položku, kterou musel vzít do úvahy při konstrukci svého nového obleku: různé planety znamenají různou gravitaci. Tentokrát se bude cítit lehký a rychlý, což rozhodně považoval za parádní. Loki nevypadal, že by mu na tom byť jen trochu záleželo, ale on měl svoji pitomou mimozemskou super sílu, takže tu a tam pár liber navíc pro něj pravděpodobně nic neznamenalo.
„Fajn,“ ozval se Tony, když se dostali do exosféry. „První let s touhle hračkou, tak se pokusím nehavarovat, dobře?“
„Velmi uklidňující,“ poznamenal Loki, ale nezdálo se, že by si dělal starosti. Buď důvěřoval Tonyho dovednostem, nebo si nemyslel, že by někdo mohl být tak hrozně nešikovný, aby s letadlem skutečně havaroval.
„Jenom doufám, že to v mezosféře nebude moc házet,“ prohodil Tony. Ubezpečil se, že letadlo dokáže na planetě přistát bez toho, že by shořelo na prach, takže se tolik nestrachoval, ale stejně, poprvé a tak vůbec. Zase se jednou musel naučit, jak běžet, aniž by předtím měl čas chodit.
Vnějšek lodi se výrazně zahřál, když letěli mezosférou a opravdu to trochu házelo, jak klesali do stratosféry. Rozdíl mezi létáním s Drakem venku ve vesmíru a tady se kvůli náhlému odporu vzduchu ukázal docela enormní. Zvyknout si na to mu trvalo pěkných pár minut, prakticky cítil, jak se letoun zahaluje do větru a udržet ho stabilní stálo dost sil. Svíral ovládací kotouč trochu moc pevně, až dokud se nedostali do troposféry. Když se pak letoun přestal třást, vydechl úlevou.
„No, proběhlo to snáz, než jsem čekal,“ zahlaholil Tony. Loki se zdál celou záležitostí nevyvedený z míry. „Dobře, teď jen potřebujeme správné místo k přistání.“
„Bylo by lepší, kdybychom přistáli někde vskrytu a do jednoho z měst nebo letišť došli pěšky.“
„Nevěříš místním?“
„Nevěřím nikomu.“
„No, v tom případě s tebou souhlasím.“
Neměli žádný konkrétní cíl, ale jakmile dostatečně sestoupili, dokázali snadno najít, co hledali. Šlo o naprosto prázdné území, jak mohli vidět, žlutá a červená poušť tak daleko, kam až oko dohlédlo.
„Fakt nesnáším písek,“ ucedil Tony. Celá krajina protivně připomínala Tatooine1. „Takže, předpokládám, že hledáme přístav nebo řeku, většina osad musí ležet blízko vody.“
„Ano, od jedné z nich nemůžeme být daleko, tak zkrátka poletíme dál, dokud na nějakou nenarazíme.“
Samozřejmě si planetu prohlédli, jak jen z oběžné dráhy mohli, ale jen do té míry, jak jen se bez skutečných vysoko-rozlišných dalekohledů dalo. Možná by mohl nějaký taky sestavit. Uložil si tu myšlenku stranou na později a soustředil se na létání.
ooOoo
Jakmile poušť vystřídaly stromy a keře, netrvalo jim dlouho najít osadu. Jedna velká řeka je zavedla k jezeru, na jehož břehu se nacházelo město. Zdálo se dost velké a i z té dálky poznali, že tam probíhá letecký provoz. Tonyho překvapilo, že se je nikdo nepokusil kontaktovat, nebo tak něco, ale možná se jednalo spíš o pozemskou záležitost, kdy letadla na Zemi neměla takové pokročilé scanary jako zdejší letouny a kosmické lodě, a tak bylo zapotřebí vzdušné kontroly.
Tony pociťoval jen lehkou nervozitu, pokud šlo o přistání, protože i když měl vlastně na Zemi pilotskou licenci, létání s Drakem se nepodobalo létání s žádným jiným typem letadla, se kterým létal předtím. Možná že quinjety se k němu daly přirovnat. Nikdy ale s žádným neletěl, takže to nemohl vědět. Zem nakonec byla tvrdá a dokonce dost, a i když letadlo položil trošku moc ztuha, pořád to bylo ucházející. Ještě štěstí, že se dovedl vznést a přistát jako s vrtulníkem.
Neplánovali sebou vzít všechny věci, které chtěli nabídnout k výměně, jen malé balíčky vzorků na ukázku. Naštěstí se jim podařilo v nákladu mezi válečnými zásobami najít vhodnější oblečení. Loki měl za to, že se jednalo o spodní prádlo pro vojáky, kteří nosili plnou plátovou zbroj. Tonyho to doopravdy nezajímalo, jen uvítal, že má konečně zase nějaké padnoucí kalhoty a boty. Trika s dlouhým rukávem na něm pořád dost visela, ale nic nemůže být perfektní. Lokimu se podle všeho povedlo vyčistit svoje kalhoty i boty, takže ho od pasu dolů zahalovala jeho obvyklá kůže, ale i on měl na sobě tentýž druh trika s dlouhým rukávem. Tonymu se také podařilo vyrobit velmi jednoduchý pytel z nějaké látky, která původně asi měla sloužit jako stan. A taky se zvládl konečně oholit… svým způsobem. Přinejmenším neměl sportovní homelesácký plnovous, ale dosti ledabylou bradku, protože se musel holit nožem, ale jistě se s trochou praxe zlepší. Loki měl tvář absolutně bez vousů, jako vždy, buď díky magii – jelikož neměl vousy ani ve vězení – nebo nikdy žádné neměl, což považoval za zvláštní, ale hej… mimozemšťan. Ačkoli Thor vousy měl… to je fuk, nebylo to důležité. Opravdu si musel stanovit priority. Lokiho nedostatek vousů si nezaslouží jeho pozornost, když měl k analyzování tolik jiných zajímavých věcí.
„Dobře, takže když já nesu zbraň, neměl bys ty nést tašku?“ nadhodil Tony s pohledem upřeným na Lokiho.
Bůh si jen odfrknul a vyšel z letadla.
„Počty,“ zamumlal Tony. Hodil si na rameno tašku a zvedl svou zbraň. Vzal sebou tu velkou. Ne že by trpěl paranoiou nebo tak něco… ne! Rozhodně přiměje Lokiho nést cokoli, co se jim podaří z jejich seznamu sehnat. I když ani taška, ani zbraň nevážily moc, díky malé gravitaci. Hned jak vyšel z letounu, okamžitě pocítil rozdíl mezi pobytem zde a na hlavní lodi. Byl to zvláštní pocit, ale úžasný, přesně jak čekal.
„Doufám, že nám ho nikdo neukradne,“ říkal Tony, zatímco uzavíral letoun.
„Myslel jsem na to,“ ozval se Loki a začal na boku letadla malovat něčím, co vypadalo, jako…
„Je to krev?“
„To je utajovací kouzlo,“ vysvětlil Loki. Ruku měl zakrvavenou, takže jo, byla to krev. „I kdyby šel někdo kolem, odvrátí pohled od letounu a instinktivně se vyhne jeho okolí.“
„To je bezvadný.“
„Přišel jsem s ním poté, co nám během honů mnohokrát ukradli koně.“
Bůh přešel na druhou stranu Drakea a nakreslil na jeho vnějšek ty samé symboly.
„Jak dlouho to vydrží?“ zajímalo Tonyho.
„Dokud ten kruh nikdo neporuší, měl by vydržet. Pochybuji, že tu bude pršet, takže by to mělo být v pořádku i několik dní.“
„Nemám v plánu zůstávat tak dlouho.“
„Ani já ne, ale jeden by měl být vždy připraven na všechny eventuality.“
Když Loki skončil, zamířili k městu. Ta procházka je vyšla skoro na hodinu, a třebaže slunce pražilo, ve skutečnosti ho to nijak nevyčerpalo. Tony znovu děkoval lehké gravitaci.
Hluk davu dosáhl k jejich uším dřív, než mohli spatřit město samo, ale brzy se na to místo dostali. Jen místní vypadali úplně jinak.
„No, budem trochu vyčnívat,“ poznamenal Tony. Místní obyvatelé vypadali trochu… plazovitě, kůži měli hnědou a purpurovou nebo dokonce žlutou. Neměli ocasy nebo tak něco, ale neměli ani vlasy nebo uši nebo nosy. Vypadali však dostatečně humanoidně a Loki s nimi mohl mluvit.
„Buď bez obav, jsem si jistý, že jsou zvyklí na cestovatele z jiných světů,“ ubezpečil ho Loki a pokračovali v chůzi. Tony se držel v blízkosti boha a všímal si, jak se jim ze všech stran dostává zvědavých pohledů.
„Hmm, tak nějak to dává smysl, víš. Jestli jsou opravdu jako plazi, jsou nejspíš i studeno-krevní, takže atmosféra pouště je perfektní. Žádný chlad, který by jim snižoval tělesnou teplotu.“
„Šetři si svou zvědavost na později, přišli jsme sem za jistým účelem,“ připomněl mu Loki. Tony zabručel. Kráčel po cizí planetě, tak měl na zvědavost právo. Loki možná už viděl všechny možné druhy tvorů, ale Tony tohle všechno zažíval poprvé.
Pokračovali ve své cestě skrz něco, co vypadalo snad jako tržiště. Nakonec se Loki zastavil před několika místními a začal se vyptávat, kdo by měl zájem směnit nějaké zboží. Přišlo mu zvláštní zcela rozumět Lokiho straně konverzace a nemoct rozluštit cokoliv z odpovědí, ale aspoň trochu mohl rozhovor sledovat.
Po chvíli ho Loki požádal o tašku, aby ukázal, co měli. Zdálo se, že nemuseli dál hledat, někdo, kdo měl zájem, se už objevil. Milé. Pořád se jednou za čas rozhlédl kolem, a s určitostí věděl, že navzdory Lokiho uvolněnému postoji, se měl na pozoru taky. Mužům se podle všeho líbilo, co nabízeli k výměně, tak jim Loki začal vypočítávat všechny věci, které potřebovali. Žlutě zbarvený chlapík jen po pár dalších věcech zavrtěl hlavou, ale pak to vypadalo, jakože některé z nich mají. Loki s nimi následně začal smlouvat, dohadovat se, jak moc by měli dát výměnou za to, co potřebovali. Dařilo se mu to až děsivě dobře, z toho, co Tony dokázal říct. Jeho tón zůstával přátelský, ale tvrdý, takový ten ve stylu „žádný-kecy“, který používal i Tony, když se musel setkat s obchodními partnery. Kdyby mohl mluvit s mimozemšťany sám, zvládl by tohle taky, doopravdy.
Loki a ten muž mluvili dlouho, než se dohodli. Nakonec se zdálo, že Loki uspěl, protože muž jen bručel, zatímco bůh na něj zablýskl velkým úsměvem, který by se dal označit za šarmantní, kdyby Tony nevěděl, s kým má tu čest. Sakra, vypadal šarmantně i tak. Manipulativní hajzlík, ale sloužilo to k jejich prospěchu, takže si Tony nehodlal stěžovat.
„Nashromáždí, co mají a setkají se s námi za pár hodin,“ oznámil mu Loki, jakmile od nich poodešli dostatečně daleko. „Polovina našeho seznamu je tím vyřízená, ale nezdá se, že by někdo jiný na téhle planetě měl zbytek, rozhodně ne v tomhle městě.“
„Dobře, já tomu pořád říkám úspěch. Co chceš do tý doby dělat?“ zeptal se Tony, když vylovil z tašky svou láhev vody, aby se napil.
„Mohli bychom se tu porozhlédnout,“ navrhl Loki. Tony pokrčil rameny a pokračovali v chůzi.
ooOoo
Zbytek měl být hračka. Počkat pár hodin a pak provést výměnu, opravdu to mělo být snadné. Tony měl vědět, že snadné není nikdy nic. Rozdělili se jen na pár minut, když Tony pátral po nerušeném místě, kde by se vymočil. Když se ale vracel zpátky, zachytil zvuk hlasitého hovoru, téměř hádky. Samozřejmě ale řečenému nerozuměl.
„Ne, na tom jsme se nedohodli,“ pravil Loki s klidem a Tony se zarazil a vklouznul blíž ke zdi, aby zjistil, co se děje, než se k nim připojí. Paranoidní? Možná jen malinko.
Loki na svá slova dostal nějakou téměř rozzlobenou odpověď.
„Jak bych mohl? Když jsem ani neviděl, co můžete nabídnout?“ odvětil Loki. „Musím se ujistit, že kvalita je vyhovující.“
Tony vykoukl zpoza rohu a přivítal ho pohled na pět nebo šest místních plazovitých obyvatel. Loki působil klidně a sebejistě, jak tak před nimi stál. Tony zvažoval, zda by se měl odhalit a postavit se Lokimu po boku nebo ne. Nebyl si jistý momentální situací.
„Tohle není-“ začal Loki a pak se odmlčel. Tonyho oči rychle zatěkaly kolem a tak si hned všiml důvodu. Několik mimozemšťanů teď mělo v rukách zbraně, nemířili, ale jednoduše je vystavovali dost viditelně, aby tím mínili jasnou hrozbu. Tony spolkl kletbu a zůstal schovaný.
„Dobrá, když na tom trváte,“ pronesl Loki s lehkou nenuceností. Jeho hlas neprozrazoval nic. Pak se rozešel směrem, kterým ho ostatní vedli. Dva šli za ním, zbytek před ním.
Tony za nimi dlouhou chvíli zíral, dýchání těžší než před okamžikem, jak si uvědomil ten až příliš známý nával krve v žilách. Snažil se rozhodnout, co dělat. Tohle mělo být snadné, ale samozřejmě, že jejich štěstí nemohlo vydržet věčně.
ooOoo
1 Tatooine je fiktivní pouštní planeta z filmové ságy Hvězdné války, kde žila Shmi s malým Anakinem.
ooOoo
ooOoo
Diskusní téma: BAtW 13
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.