BAtW 12

15.04.2017 22:48

 

Kapitola 12 – Čas je na mé straně

Orbita Andromedy

Zdálo se, že v posledních dnech došli se Starkem oba k rozhodnutí, že nastal čas strávit alespoň nějakou dobu odděleně, aby náhodou kvůli nějaké diskuzi jeden druhého nezabili. Člověk byl posedlý technologií, kterou jejich loď disponovala, a spokojil se s tím, že nemusel dělat nic jiného než jíst, spát a hrát si s ní. To Lokimu skvěle vyhovovalo, protože i on měl pár důležitých věcí, kterým  musel věnovat pozornost.

Znovuzískání magie stálo více úsilí, než jen dobře se najíst a dostatečně spát. Uběhly roky od chvíle, co se musel bez magie obejít tak dlouho a na vrcholu toho všeho se nacházel v neznámé části vesmíru. Nepochyboval o tom, že důvodem proč je Jiný vzal tak daleko od Devíti světů, byla právě snaha omezit Lokiho síly. Jako by ho to mohlo zastavit! Bude zkrátka jen muset meditovat a poznat kosmické energie, jaké tato galaxie nabízela. Nemohl se natáhnout k větvím Yggdrasilu. Ale i když se – na rozdíl od Devíti světů – nenacházel v metafyzické rovině, dokáže to. Dobře věděl, že rasy obývající tuto část vesmíru se spoléhaly na technologii spíš než na magii, jako Midgard, ale to neznamenalo, že jeho síly musely zůstat oslabeny. Kdyby nic jiného, tohle by mu mělo poskytnout maximální výhodu. Ti, kteří znají jen sílu zbraní, nedokážou s nimi proti němu bojovat. Ačkoli slyšel, že tvaroměnectví bylo mezi Skrully poměrně běžným uměním. Později si to musí osobně prověřit.

Nejprve plánoval ukovat pár alyndorských dýk, ale brzy si uvědomil, že jim pro černou práci chybí několik nezbytných nástrojů a materiálů. Musí se někde zastavit, aby nějaké směnili. Na tom se se Starkem shodli. Možná pro sebe i on plánoval vytvořit nové brnění. Až dosud si nebyl jistý, zda Stark bude jako kovář k nějakému užitku, ale zdálo se, jako by přesně věděl, co je potřeba. Loki měl docela talent na kování čepelí, pokud mohl říci, ale zbroj byla jiná věc. Stark se jistě nechá přesvědčit, aby mu s těmi správnými pobídkami propůjčil některé ze svých dovedností. I když by to mohlo zabrat nějaký čas.

Nemohl tedy pracovat na zbraních, ale mohl pracovat na své magii. Seděl proto na podlaze v místnosti, kterou stále z nějakého důvodu sdílel se Starkem. Jen by ho zneklidňovalo nevědět, kde člověk je, zatímco on sám spal. Smrtelník se proti němu v dohledné době pravděpodobně neobrátí, ale Loki měl stejně raději přehled o tom, kde se nachází, jen pro jistotu. Meditoval, dovolil, aby se jeho dýchání zklidnilo a jeho smysly prozkoumaly vše, co ho obklopovalo. Všechna ta energie procházející lodí mu ztěžovala dosáhnout prostoru za ní. Vyžadovalo to maximální koncentraci. Pokud by se nedokázal obeznámit s kosmickou energií non-metafyzické části vesmíru, zůstane odkázaný jen na svou nejzákladnější magii. Věděl, že některé jiné rasy byly více než způsobilé to zvládnout, zvláště Kreeové, takže on se tak naučí činit rovněž. Bylo to jen otázkou času. Cítil to, jakmile rozšířil své smysly mimo loď, bylo to tam k mání, a on se jen musel naučit, jak si to vzít. Nebude to dovednost, kterou by mohl využít po návratu do Devíti světů. No, snad na Midgardu, protože ten patřil do obou světů. Fyzicky měl své vlastní místo ve Sluneční soustavě, zatímco byl stále připojen k větvím Ygdrassilu. To z něj dělalo tak významný strategický bod. Teď, že o něm dokázal přemýšlet s jasnou myslí, nestravován bolestí, hněvem a pomstychtivostí, si byl jistý, že Thanos by mu byl nikdy nedovolil, aby si jej ponechal. Nebo by z Lokiho udělal loutkového krále, pěšáka ve své ruce a to by nebylo o nic lepší, než co Odin-král jistě plánoval ve jménu trvalého míru s Jotunheimem. Zrozen k tomu být králem… králem mrtvé zmrzlé pustiny plné mons--

Jeho koncentrace se narušila a jeho smysly ztratily spojení s vnějškem. Zaťal pěsti a trochu ztěžka oddechoval. Zavřel oči a znovu se pokusil vyčistit si mysl, ale bylo to k ničemu, nedokáže to znovu, dokud se neuklidní. Vstal a přešel na druhou stranu místnosti, kde na stole vždy mívali nějakou vodu. Hrdlo měl vyprahlé a cítil chlad, byl si téměř jistý, že voda po dotyku s jeho rty zamrzne. Nestalo se tak, ale to mu nepomohlo zlepšit náladu.

„Loki!“ vzhlédl a rozhlédl se kolem sebe, ale Starka nikde v dohledu nespatřil.

„Kde--“

„Máme intercom,“ zazněl Starkův hlas znovu a Loki si uvědomil, že to vyšlo z jednoho z horních rohů. „To znamená interní komunikaci,“ vyjasnil Stark bez pobízení. „Takže můžeme mluvit s ostatními částmi lodi i z dálky.“

„Ano, chápu to dokonale,“ zvolal Loki. „Co chceš?“

„Možná budeš chtít přijít na můstek.“

„Jsem zaneprázdněný,“ odpověděl úsečně. Neměl náladu teď se Starkem o čemkoliv diskutovat.

„Je to důležité, věř mi.“

Loki dopil vodu a zamířil ven. Stejně by nebyl schopný pokračovat. Ale přesto, raději ať je to důležité.

ooOoo

„Ať je to rychlé, mám jiné věci na práci.“

„Ano, sedět na podlaze úplně sám. Fakt důležitý,“ prohodil Stark. Měl nasazenou DNI obroučku a nepodíval se na Lokiho, když vstoupil.

„Špehoval jsi mě?“ zeptal se Loki, do hlasu se mu vplížilo podráždění.

„Ne, jen jsem kontroloval, co děláš.“

„Takže jsi mě špehoval.“

„Od tebe to zní hůř, než jak to je,“ řekl mu Stark a pak se konečně otočil, aby se na něj podíval. „Mám špatné zprávy.“

„Oh, jaká radost,“ povzdechl si Loki a šel blíž. Stark zapnul několik velkých monitorů a Loki je prolétl očima.

„To je mapa,“ konstatoval.

„Ano, a co je s ní v nepořádku?“ vybídl ho Stark. Loki přimhouřil oči a podíval se znovu. „Tedy vzhledem k tomu, že se s její pomocí chceme dostat na Zemi,“ dodal smrtelník.

Lokimu trvalo jen okamžik si uvědomit, v čem je háček.

„Je neúplná,“ řekl.

„Bingo,“ odtušil Stark. Loki si akorát stačil povšimnout stop mrzutosti v jeho hlase. „Máme k dispozici jen půlku Andromedy. Mimo to? Nic, prázdno, ani kousíček mapy.“

„Dobrá,“ přikývl Loki. „Je to takový problém? Potřebujeme mapu pro navigaci?“

„Ano, potřebujeme,“ ucedil Stark příkrým tónem, naznačujícím, že tohle není vhodná doba pro argumentování. „Koukni se ven,“ pobídl ho.

Loki stočil svůj pohled k průzoru a hvězdám rozmazávajícím se kolem nich.

„Máš nějakou představu, jak rychle letíme?“ zeptal se Stark.

„Mám poměrně přesný odhad, ano,“ přisvědčil Loki.

„A víš, co by se stalo, kdybychom takovou rychlostí letěli slepí?“ otázal se znovu. „Dovol mi to názorně předvést,“ pokračoval a zvedl obě ruce. „Tohle je loď,“ řekl a sevřel jednu ruku v pěst. „A tohle tady je planeta, o které nevíme, že existuje, protože nemáme mapu.“ Napřáhl dlaň. „Letíme tak rychle, že se objeví doslova z ničeho nic. Naše rychlost znemožňuje jakýkoliv úhybný manévr, takže jediná věc, ke které by mohlo dojít,“ narazí svou dlaní do pěsti, „je tohle!“ dokončil. „Jasné?“

„Bylo by i bez té vizuální demonstrace,“ odpověděl suše Loki. „Nemáme nic, co by nás varovalo v případě, že bychom byli něčemu příliš blízko?“

„Máme, ale jak jsem řekl, jestli poletíme touhle rychlostí, bylo by příliš pozdě, poněvadž v době, kdy senzory něco zachytí a varují nás, budeme už moc blízko na to, abychom se vyhnuli nárazu.“

„Co tedy můžeme dělat?“

„Potřebujeme mapu, nebo mapy, v plurálu, netuším.“ Stark si třel krk. „Existují nějaké pravidelné obchodní cesty nebo tak něco mezi Andromedou a Mléčnou dráhou?“

„Nejspíš ne,“ odpověděl Loki. „Jsem si jist, že dokonce i Midgard by si musel všimnout, kdyby tu byl takový pravidelný dopravní ruch.“

„To jsem si myslel… no, budeme se muset poptat. Když budeme mít štěstí, mohli bychom najít mapu, která zahrnuje všechno až do Mléčné dráhy nebo přinejmenším nějakou její část… když ne…“

„Mohli bychom jen tak daleko, kam sahá naše mapa,“ pokračoval Loki. „Nebo tak daleko, jak budou sahat naše nové mapy.“

„Můžeme taky překonávat menší vzdálenosti jen se souřadnicemi, pokud je dokážeme získat, ale i s tím…“ Starkův hlas vyzněl do ztracena.

„Mohlo by to trvat roky,“ dokončil Loki. Mohli by získat mapu zbytku Andromedy, to bylo jisté, ale kromě toho? Nepochybně existovaly cesty vedoucí k sousedním satelitním galaxiím, ale jejich domovská galaxie byla velmi daleko.

„Jo,“ přitakal Stark a konečně sundal DNI, aby se pořádně podíval na Lokiho. „Třeba budeme mít štěstí.“

„Raději bych nespoléhal na štěstí, ale na fakta,“ řekl mu Loki. „Raději zůstaneme realisté.“

„Jo, ani já bych se nespoléhal na štěstí,“ souhlasil Stark. Zdálo se, že ho ty novinky celkem rozrušily, všechna ta energie, kterou ho nabila nová technologie, se rázem snížila.

„No, ne že bych měl kvůli čemu spěchat zpátky,“ prohlásil Loki s pokrčením ramen. Stark nadzvedl jedno obočí. „Nemusíš vyhlížet tak překvapeně, jakmile budu zpět v Devíti světech, Vše-otec za mnou pošle Thora, aby mě uvěznil a potrestal za mé zločiny. Nijak netoužím vrátit se do zajetí.“

„Proč se potom vůbec vracíš?“ zeptal se Stark.

„Protože i kdyby se Thorovi podařilo mě chytit, což není jisté, s jakýmkoli trestem Vše-otec přijde, bude to jistě zlepšení v porovnání s tím, co se mnou chtějí provést Jiný a jeho pán.“

„Takže je ti jedno, že to potrvá tak dlouho,“ konstatoval člověk.

„Nakonec se tam vrátíme. Nestarám se, jak dlouho to bude trvat. Na tom nesejde.“

„Mně na tom sejde,“ vyštěkl Stark. „Mám lidi, kteří na mě doma čekají! Mám přátele, svou společnost, celý můj život tam na mě čeká a nejspíš jsem byl pryč už rok.“

„Snažíš se apelovat na mé lidství?“ zeptal se Loki. „Posledně to nefungovalo.“

„Posledně jsem ti vyhrožoval,“ odsekl Stark a Loki se ušklíbl.

„Je lhostejné, zdali mi na tom záleží,“ pověděl člověku. „Není způsob, jak bych to mohl změnit a dostat nás do našeho cíle dříve.“

Stark si povzdechl a opřel se ve svém sedadle.

„Jo, máš pravdu… to jen že… konečně jsem se mohl vidět doma… a teď mi to znovu proklouzlo mezi prsty, zpátky do nějakého vzdáleného snu, který se jednoho dne možná uskuteční. Už se to nezdá opravdové.“

„Přestaň se užírat!“ rozkázal Loki. „To na věci nic nezmění.“ S tím se otočil k odchodu. „Jistě máš dostatek věcí, kterými můžeš vyplnit svůj čas.“

Stark neřekl nic a nechal ho odejít.

ooOoo

O docela dlouhou dobu později ho Stark našel v kuchyni. Člověk popadl nějaké jídlo a beze slova si sedl naproti němu ke stolu. Nějakou dobu seděli v tichu, Loki čekal. Stark chtěl očividně mluvit, měl by tak tedy učinit bez pobízení.

„Takže hádám, že máš pravdu.“

„Já mám vždycky pravdu,“ souhlasil Loki. „Ohledně čeho mám pravdu teď?“

„Jsou tu věci, kterými bych mohl vyplnit svůj čas. Chci říct, jo, naštve to… doopravdy to naštve, že to může trvat tak dlouho, ale… možná si myslí, že jsem mrtvý, možná pořád hledají, ať je to cokoli, vím, že věci na Zemi jsou relativně v pořádku.“ Loki se k tomu nevyjádřil a Stark pokračoval. „Nejsem na planetě jediný, kdo je dobrý v nakopávání zadků padouchům, takže i když v tom ostatní samozřejmě nejsou tak úžasní jako já, budou v pohodě.“

„Starku, proč myslíš, že mě to zajímá?“

„Prostě mě nech domluvit.“ Loki protočil oči, ale pokračoval v jídle. Stark pokračoval. „Moje společnost bude v pořádku, podle mé závěti všechno připadne P… všechno bude pod kontrolou někoho, komu věřím, moje technologie, moje obleky, všechno. Takže i když si asi myslí, že jsem mrtvý, budou v pohodě.“

„Hodláš se dostat k podstatě věci ještě dnes?“

„Jestli to bude trvat tak dlouho… prostě musím dělat… něco… něco produktivního nebo mi začne strašit ve věži. Takže bych mohl stejně tak dobře začít pracovat na všem, na čem jsem plánoval dělat, hodně se zabývat tou technologií.“

„A co to má co dočinění se mnou?“

„Chci vybudovat dílnu, a budu s tím potřebovat tvou pomoc. Jelikož jsi tu jediný, kdo mi pomoct může. Nemám ani UI, která by mi asistovala.“

Loki si ho zamyšleně prohlížel.

„A co bych z toho měl já?“

„Je to pro vědu!“ Loki na něj jen znovu pohlédl. „Dobře, fajn. Ty budeš nejspíš taky profitovat z jakékoli úžasné technologie, se kterou přijdu.“

„Pokusíš se znovu zkonstruovat to své brnění?“ zajímalo Lokiho.

„Pokud budu moct,“ Tony pokrčil rameny. „Nejsem si jistý, že mám všechen materiál, aspoň ne teď. Možná budu muset přijít s úplně novým designem.“

„A plánuješ pro jeho výrobu použít alyndor?“

„No, říkal jsi, že je lehký a silný, to zní dobře. Musím provést nějaké testy, abych viděl, jestli to je tak dobré, jako slitina zlata a titanu, kterou jsem používal, ještě nevím. Potřebuju mít dílnu a zabudovat vybavení, než budu moct cokoliv podniknout.“

„Možná budu rovněž potřebovat nějakou alyndorskou… výstroj,“ řekl mu Loki.

„Co, chceš rohatou přilbu?“ zeptal se Stark a zacukaly mu přitom rty.

„Detaily můžeme prodiskutovat později,“ odvětil Loki. „Ale pokud žádáš mou pomoc, pak bys mi měl dát něco na oplátku. Jistě nežádám příliš, když chci nějakou základní výzbroj, abych se mohl lépe chránit.“

„Výzbroj, kterou očaruješ.“

„Ovšem,“ přitakal Loki. „Kdo ví, možná bych se nechal přesvědčit, abych vložil nějaká kouzla i na tvé brnění.“

„Ne, díky, nechci magii nikde v blízkosti své technologie.“

„Nikdy neříkej nikdy, Starku,“ usmál se Loki.

„Fajn, máme dohodu,“ shrnul Stark, „Základní zbroj.“

„Ne plnou zbroj samozřejmě,“ řekl Loki. „Hrudní plát, nátepníky, nějaké spodní brnění.“

„Rohatou přilbu?“

„Nech toho.“

„Jsi dobrý materiál pro vtipy s rohatou přilbou,“ rýpl si Stark s úšklebkem. Loki mu jen věnoval nevzrušený pohled.

Stark po chvíli opět přikývl a Loki se vrátil ke své krmi, potěšen tím, jak snadno došli k porozumění.

„Měli bychom pojmenovat loď,“ prohlásil náhle Stark.

„Proč?“

„Nepojmenované lodě nosí smůlu… nebo tak ňák jsem to slyšel.“

„Myslel jsem, že se nebudeme spoléhat na štěstí,“ podotkl Loki.

„Nemůže to ublížit,“ pokrčil Stark rameny. „Nějaké nápady?“

„Je mi to jedno.“

„Budu lodi říkat ‚Bob‘, jestli mi tu nepředložíš nějaký návrh.“

Loki si odfrkl. „Dobrá. Předpokládám, že ty máš nějaké nápady.“

„No, řekl bych, že od chvíle, co jsme společně tu loď ukradli, ji vlastníme… fifty-fifty, nemám pravdu? Takže bychom to mohli udělat tak, že půl jména by mohlo být něco týkajícího se mě, a druhá polovina může být něco týkajícího se tebe.“

„Jsi směšný.“ Stark tuhle poznámku ignoroval.

„Takže mě napadlo, že ‚Iron‘ je docela dobrý prefix k něčemu dalšímu.“

„Jak předvídatelné,“ poznamenal Loki.

„Buď rád, že jsem nepřišel se ‚Starkem‘,“ řekl. „A teď, samozřejmě nepoužijeme tvé jméno, nebo nějaký titul jako ‚bůh‘, protože to je zkrátka příliš nabubřelý.“

„A my jsme koneckonců taková skromná stvoření.“

„Ano, samozřejmě,“ souhlasil pobaveně Stark. „Možná něco s magií, protože jsi čaroděj a tak vůbec.“

„Mág.“

„Co?“

„Jsem mág a ne čaroděj.“

„Jaký je v tom rozdíl?“

„Čarodějové jsou většinou věštci a léčitelé. Potřebují magické artefakty a cetky, aby jim pomáhaly. Já jsem velmi dobře schopný seslat jakákoli kouzla bez užití svitků, knih nebo run. A jsem válečník, ne nějaký vrásčitý starý suchar, který nosí hábity a tráví svůj život v zaprášených knihovnách.“

„Chápu, tak potom mág… uhuuu… Iron Mage?“

Loki si opět povzdechl. „Dělej, jak chceš.“

„Líbí se mi, jak to zní.“

„Je mi to jedno, Starku.“

„Pak to beru jako ‚ano‘,“ prohlásil člověk. Rychle si nacpal zbytek svého jídla do pusy a zvedl se, aby se napil vody. „Na dílně můžeme začít dělat zítra,“ pronesl Stark, když opouštěl kuchyň. „A měli bychom pojmenovat i letadlo,“ zavolal těsně předtím, než zmizel.

Loki si znovu povzdechl. Pro Norny, opravdu bude nucen strávit roky s tímhle mužem? Snášet jeho zbytečné tlachání den po dni? Kdyby ho nepotřeboval z tolika důvodů, jak tomu právě teď bylo, jistě by ztratil nervy a zavraždil ho dlouho předtím, než by dosáhli Midgardu. Hloupý člověk.

 

ooOoo

Další

ooOoo