Klub predátorů - 5. kapitola

15.02.2015 23:39

 

Všecky vás moc a moc zdravím :)

a děkuji za vaše komentáře k minulé kapitole ♥ 

Adelaine vděčím za betareading. Vážně moc. Děkuju! :)

Příjemné čtení.

 

ooOoo

O pár minut později se oba muži přemístili do hospody, ve které se Harry setkával se svým kontaktem, a dozvěděli se přesnou lokaci, kde byl mladý muž spatřen naposled. Následně Terryho opustili s ujištěním, že jim opravdu nemůže pomoci, a odešli ven vyšetřovat.

Jakmile dorazili na místo, Snape změnil podobu a začal očichávat zem. Jeho citlivý kočičí nos brzy našel, co hledal. Změnil se zpátky a podělil se s Billem o svá zjištění.

„Je to tak, jak jsem se domníval. Reginald Thorpe a Samson Moldow. Samson je jediný gepard v Klubu a Thorpe je jediný rys mezi Moldowovými nejbližšími přáteli.“

„To dává smysl. Oba dost žárlili, když zjistili, že jste šukal Harryho.“ Při pomyšlení na Snapea v posteli s jeho adoptivním bratrem měl zrzek pořád nutkání otřásat se nechutí. „Ale jak jste to zjistil?“

„Udělali tu nejhloupější chybu. V očekávání množství moci, kterou zanedlouho budou nad Harrym Potterem mít, začali překypovat nadšením, zřejmě nedokázali opanovat své instinkty a označili si teritorium. Jejich podpis bych poznal kdykoliv. Buď chtějí být identifikováni, nebo jsou ještě hloupější, než se vůbec kdy dalo předpokládat.“

„Kam vedou jejich stopy?“

„Na severozápad. Jsem si však naprosto jist, že je jich do této věci zapletených více než jen ti dva,“ zabručel temně Snape.

Bill polkl a svraštil čelo. „Proč si to myslíte?“

Snape poprvé od chvíle, co přišli, na něj pohlédl přímo. „I když značkování zanechali jen Moldow s Thorpem, všiml jsem si několika dalších, třebaže nepatrnějších stop.“ Bill si uvědomil, že on se nikdy víc nezamýšlel nad ostatními lovci a jejich individuálními atributy. Starší muž se znovu odvrátil a zamumlal: „Budu muset jednat rychle…“ podle všeho připraven okamžitě odejít.

„Hej, já jdu samozřejmě s vámi. Chcete se měnit tam a zpátky dokud je nenajdete?“ zeptal se skepticky Bill.

„Ne, budeme sledovat Harryho vůni jako zvěromágové.“ Snape se ujistil, že váček kolem jeho krku byl bezpečně zajištěn. „Pojďme, nechci ztrácet další čas,“ zachrčel a přeměnil se. Bill se snažil držet své rostoucí obavy o Harryho pod kontrolou a udělal totéž, načež vyrazil za Snapem, který už zmizel v podrostu.

Snape splýval se stíny lesa tak dobře, že Bill měl problém ho vidět, tak se musel spoléhat na svůj nos, aby držel krok a neztratil Harryho vůni, která jak si povšiml, mu nebyla tak důvěrně známá, jak si myslel. Mohl tam najednou cítit tolik věcí. Strach, vztek, bezmoc, námahu… Bylo to naprosto ohromující a matoucí.

Po pár hodinách se dostali na mýtinu. Bill si nemohl pomoci, aby si neužíval pozdně odpolední slunce a trošku si nezavrněl, zatímco Snape ohledával zem. Hluboké zavrčení donutilo pumu otočit hlavu a Bill se snažil neošívat pod upřeným pohledem zářících očí.

Starší kouzelník se změnil zpět do lidské podoby. Zatímco se pořád krčil na zemi, mávl na Billa, aby mu řekl, co objevil. „Tady si udělali přestávku. Možná na půl hodiny, možná i déle.“

Bill se přeměnil rovněž a přidřepnul si vedle Snapea, čelo zamyšleně svraštělé. „Je možné, že ho vzali do domu nebo tak něco? Chci říct… určitě nezůstanou v lese celou noc nebo tak…“ přemítal Bill.

„Souhlasím,“ zamumlal Snape roztržitě.

„Vím, že jsem v tomhle pořád ještě nováček,“ pokračoval Bill, „ale to, co nechápu, je, proč se jednoduše nepřeměnili poté, co ho přemohli, a nepřemístili se kamkoliv, kde je jejich místo určení…?“

„Mohu o tom jen spekulovat, ale mám za to, že chtěli provést plnohodnotný lov, a změnit se v jeho průběhu by bylo nanejvýš nečestné. Znám Moldowa a Thorpea docela dobře, a pokud o nich mohu říci jedno, pak že jsou ukvapení. Pravděpodobně ani neuvážili skutečnost, že Harry mohl mít kontakt, který by, i když s ním nebyl v době útoku, byl schopen nám říct alespoň přibližně, kde Harry zmizel.“

Bill si uvědomil, že to, na co Snape na zemi před nimi tak zíral, byla loužička krve. Pevně zavřel oči a polkl. „Já jen doufám, že udělali mnohem víc chyb.“

Snape přikývl téměř nepostřehnutelně. „Pojďme z toho, co máme, vytěžit co nejvíc.“ S tím se Snape změnil zpátky do pantera a znovu vyrazil pryč. Bill se za ním díval, lehce potřásl hlavou a o několik vteřin později puma následovala větší černou kočku v běhu.

Po chvíli se dostali k okraji lesa. Před nimi se až k hranici malého městečka rozprostírala louka. Z některých oken zářila světla, poněvadž už se stmívalo. Snape naznačil Billovi, aby čekal, a když světla dostatečně ubylo, využili krytí soumraku, aby sprintovali k prvním domům, nosy měli stále ještě přitisknuté k zemi tak, aby neztratili Harryho stopu.

Bill byl velice rád, že teď viděl lépe, beze všech těch otravných stromů v cestě.

Nebylo o tom pochyb: Harry tu byl teprve nedávno. Snape obkroužil malý domek, ve kterém nebylo vidět žádné světlo. Zjevně nebyl spokojen s tím, co našel, a znovu se vzdaloval od nejbližších budov. Kdyby se Bill nacházel ve své lidské podobě, asi by se zamračil, ale takhle jen tiše následoval druhou kočku.

Snape mohl cítit, jak mu krev hučí v uších, když najednou rozeznal malou chatu, usazenou mezi dvěma svahy. Harryho vůně čím dál víc sílila a on cítil, jak se jeho vlastní tělo napíná. Dostali se daleko, mohli využít noc jako výhodu, jestli se Thorpe a Moldow změnili zpět do své lidské podoby.

Snapeův hněv narůstal. Jeho druh byl v nebezpečí. Zvíře v něm chtělo roztrhat ty muže, kteří Harryho drželi jako vězně, na kousky. Mohl stěží ovládat ten pocit vzteku a cítil, jak se mu celé tělo chvěje potlačovanou zuřivostí. V tmavém koutě mrňavé zahrady, jež obklopovala dům, se Snape změnil zpět na člověka. V Harryho zájmu si potřeboval zachovat jasnou hlavu.

Když se vedle něj vynořil Weasley, vytáhl svou hůlku, ještě než se zrzek přeměnil. Jakmile byli oba připravení, Snape mu pokynul, aby ho následoval do zadní části zahrady.

„Co uděláme teď?“ zašeptal Bill, ale Snape ho temným pohledem přiměl sklapnout. Jediná odpověď, kterou dostal, byl prst ukazující směrem k temnému oknu, takže se přikrčil vedle staršího muže a čekal.

Poté, co vyčkávali už nějaký čas, se uvnitř zchátralého domu zatřepotalo světlo a Snape okamžitě ztuhnul.

Jediná věc v místnosti za oknem, kterou mohli ze své pozice vidět, bylo několik světlých obdélníkových skvrn na podlaze v místech, kde dříve musel stávat nábytek.

Nastražili uši. „Je to prázdné!“ Slyšeli skřehotat Moldowův hlas.

„Pak jdi a přines další!“ odpověděl Thorpe a zněl dopáleně. „Já odsud neodejdu, ty pitomče.“

„Takže bys byl raději, abychom umřeli hlady nebo co?“ Oba muži teď vstoupili do místnosti a po podlaze zaškrábaly nohy židle. Thorpe v odpověď jenom zabručel.

„No, tak to udělám sám, když jsi takový zbabělec.“

Snape dal signál Billovi, aby přistoupil blíž. „Vy si vezměte zadní dveře, já ty přední. Dokážete sejmout jednoho z nich sám?“

Bill zavrčel a neodpověděl. Snape o něm zjevně stále přemýšlel jako o školákovi, i když nebyl zas o tolik mladší! Sledoval Snapea, jak se vydal zpátky k předním dveřím, a připravil se.

Nemuseli čekat dlouho. Přední dveře se otevřely a Snape vrhl rychlé znehybňující kouzlo. Muž v průchodu sebou seknul jako špalek a Mistr lektvarů si byl docela jistý, že Moldow bude v bezvědomí dlouho, vzhledem ke způsobu, jakým jeho hlava navázala kontakt s tvrdou dřevěnou podlahou. Odněkud z dalšího pokoje bylo slyšet třetí, špatně srozumitelný hlas. „Co to bylo? Same, to jsi ty?“

V tu chvíli Bill vpadl dovnitř zadními dveřmi, které hlasitě zaskřípaly a odrazily se ode zdi. Soudě dle Thorpeova překvapeného výkřiku a následného tupého bouchnutí doprovázeného zvukem rozbíjející se lahve, Snape předpokládal, že zrzek byl v omráčení druhého muže úspěšný.

„Ne, Danishi, skutečně ani zdaleka nejsem Moldow, i když vzhledem ke stavu, v jakém se nacházíš, bych nesázel na to, že bys to dokázal rozpoznat,“ Snape se ušklíbl, když vkročil dále do chaty a s výhružným pohledem se postavil ke třetímu muži. Oba měli své hůlky namířené na toho druhého, Danishova sebou lehce škubala. Přes mužovo rameno Snape mohl vidět Harryho ležícího v bezvědomí na zemi a zazmítala jím nová vlna zuřivosti. Jeho zvířecí instinkty se v něm ostře vzpínaly a jen s železnou kontrolou se dokázal udržet, aby zbývajícího muže nerozerval svými drápy na kousíčky. „Máš něco, co je moje,“ zavrčel.

Bill náhle vyvalil oči. „Weldene!“ Do místnosti vstoupil čtvrtý muž a těsně kolem Billa, který spadl na podlahu, se omotala lana, ale vzepřel se na kolena a zkusil znovu pozvednout svou hůlku, pohyb pouze pootočením zápěstí.

Snape využil momentálního Danishova rozptýlení k jeho omráčení a jen sotva se vyhnul kletbě od Weldena, který se už obracel k Billovi, zřejmě přesvědčený, že jeho kouzlo nemohlo Mistra lektvarů minout.

Ta chyba se mu stala osudnou. Snape nad sebou ztratil všechnu kontrolu. Uprostřed skoku se přeměnil a vrhnul se na nic netušícího muže, který byl podle všeho jediný z té čtveřice, jenž nebyl vůbec opilý. Panterovy drápy se zaryly do tkaniny a masa, odkud okamžitě vytryskla krev. Muž vykřikl, ale netrvalo dlouho, než se přeměnil do obrovského tygra, který Snapea vmžiku povalil na záda. Na okamžik stál Welden nad panterem v triumfu, ale nevzal v úvahu vztek vřící uvnitř černého stvoření. Snape si téměř vykloubil čelist, když se vzepjal na zadní a zakousl se přímo do napjatých šlach v tygrově krku, až prýštila krev. Welden zařval bolestí a zhroutil se na Snapea, bolestivě drtící jeho tělo.

S velkými obtížemi se mu podařilo uvolnit tlapy a vylézt zpod ohromného zvířete. Snape ignoroval bolavý hrudní koš, přeměnil se rychle zpátky a vmžiku byl po Harryho boku.

Bill zavrčel zpoza svých lan, ale pravděpodobně nemohl očekávat, že by mu Snape věnoval třeba jen pohled. Snape jemně uchopil Harryho pohmožděnou bradu ve své pravé ruce a obrátil jeho tvář. „Harry. No tak, vím, že mě slyšíš.“ Harryho víčka sebou téměř nepostřehnutelně zacukala, ale jinak nejevil známky, že by se probíral k vědomí.

Mistr lektvarů položil Harryho hlavu do svého klína a horečně se rozhlédl po své hůlce a váčku, které ztratil během krátkého boje. „Accio hůlka!“ přikázal, soustředící se víc než kdy jindy, a ten kousek dřeva mu vlétl do ruky. Sotva si našel vteřinu, aby osvobodil Billa z jeho omezení, než vrhnul Enervate na Harryho a vyhledal ze svého váčku životabudič.

Bill byl okamžitě u nich. Paže mu krvácely, jak spadl na skleněné střepy stále se povalující po podlaze. „Jděte a zadržte je, nebude trvat dlouho, než se proberou, a není naděje, že bychom odtud mohli brzy odejít,“ zavrčel na něj Snape, nespouštěje oči z Harryho tváře.

„Neublížilo by vám použít jednou za čas slovo prosím, víte?“ zachrčel Bill, ale svůj úkol šel splnit i tak.

Kouzlo se nezdálo mít na Harryho žádný viditelný efekt, ale poté, co ho Snape přiměl masírováním krku spolykat něco z toho lektvaru, Harry se najednou zavrtěl a zmateně zamrkal.

„Harry?“ ptal se starostlivě Snape.

„Sev’rusi? To jsi ty?“ zasténal Harry a proti světlu mrkal ještě rychleji.

„Nehýbej se.“ Jemné ruce projížděly skrz Harryho vlasy a zkontrolovaly jeho puls. „Jsi vážně zraněný?“

„Ne, jen rána do hlavy. Je mi fajn.“ V skrytu byl rád za obavy, které o něj Snape projevil. Kdyby byl upřímný, ve skutečnosti nevěděl, která část jeho těla byla doopravdy zraněná.

Starší muž přimhouřil skepticky oči a Harry se opravil: „Dobře, ne tak docela, ale je to v pohodě, myslím. Jestli dostanu něco k pití nebo-“ zakašlal a škubnul sebou, když vyprahlé hrdlo o sobě dalo dosti bolestivým způsobem vědět.

„Nic jsi nepil celé dva dny?“ vyštěkl Snape.

„Ehm, no, nemohl jsem to moc ovlivnit, a teď, mohl bych?“

„Ti bastardi si mohou být jistí, že za to sakra zaplatí,“ zamumlal Snape spíš pro sebe.

Konečně Bill spoutal všechny čtyři únosce dohromady a znovu přidřepl vedle lektvaristy a uzlíku v jeho náručí. „Brzy budeš v pořádku, Harry.“ Bill se na něj konejšivě usmál.

Snape se na zrzka ušklíbl. „Abychom se ujistili, že se tak stane, můžete jít a přinést ze vsi něco k pití, Weasley. Prosím,“ dodal s  mdlým úsměvem; pak se jeho výraz změnil na hraně-zamyšlený. „Ne, nemyslím, že to bolí.“ Obrátil svou pozornost zpátky k Harrymu.

„Jak jste mě našli?“ zeptal se Harry, rozhodl se odložit jakékoli obviňování týkající se Snapeova chování k Billovi, stejně teď neměl sílu se hádat. „Ani jste nevěděli, kdy jsem se plánoval vrátit.“

„Tvůj kmotr mě informoval. Zřejmě jsi propásl schůzku se svým kontaktem,“ vysvětloval Snape, stále očima pátral po Harryho těle po zraněních, hýbající s ním jen tak málo, jak bylo možné.

„Oh. Ale jak jsi věděl, že mě vzali sem? Ani já nevím, kde jsem,“ zaskřehotal Harry.

„Nebylo moc obtížné nechat kočičí nos pracovat a nechat se jím zavést za tebou. Dokázal bych sledovat tvou vůni kamkoliv.“ Harry se znovu začervenal a Snape si nemohl pomoci, ale myslel, že to byla velmi zvláštní věc, vzhledem k okolnostem. Pak si uvědomil, že Weasley skutečně odešel a pravděpodobně si teď obtáčel nějakou neopatrnou mudlovskou ženu kolem prstu, aby dostal něco k pití. Rozhodně věděl, jak na to. „Jakmile se budeš cítit na odchod, vezmeme tě zpátky do Bradavic.“

„Huh. Jak? Poneseš mě?“

Snapeovou jedinou odpovědí byl nevěřícný pohled.

„Škoda,“ zazubil se Harry. „Líbilo by se mi to.“

„Musíš se cítit lépe, když už můžeš zase škádlit Snapea.“

Snape se otočil a zabodl se pohledem do zrzka stojícího u dveří.

„Tady, přinesl jsem trochu vody. I když se obávám, že je z kohoutku.“

Harry se spěšně pokusil posadit, ale Snapeova pevná ruka ho zase rychle přiměla klesnout dolů. Snape se natáhl pro lahev s vodou. Odšrouboval uzávěr, ale než něco z té tekutiny podal Harrymu, v rychlosti k ní přičichl. Harry si nedokázal zabránit v protočení očí, i když byl Snapeovou starostí trochu polichocen.

„Ne moc, nebo ti bude špatně.“

O nějaký čas později Harry seděl, hlavu si držel v dlaních. „Uh. Myslím, že jsem připravený.“ Vrhnul letmý pohled na své čtyři bezvědomé únosce, z nichž jeden byl stále ještě v podobě tygra, a pak znovu zavřel oči, neříkaje nic dalšího.

Snape se zamračil a obrátil se na Weasleyho. „Odvedu Harryho zpět. Až se sem vrátím, každý můžeme přemístit dva z nich,“ ukázal povšechně směrem ke svým bývalým kolegům, „na Ministerstvo.“

Poklekl vedle Harryho a vyzvedl mladíka do náruče, na vteřinu nebo dvě přitom pevně stiskl oči. „Připraven?“

Harry potvrdil své bývalé prohlášení kývnutím a opřel si hlavu o Snapeovo rameno. Z tahu přemístění se mu udělalo trošku špatně, ale díky čerstvému vzduchu, který je náhle obklopoval, se brzy cítil lépe. „Kde to jsme?“ zeptal se dezorientovaně. Krajina kolem něj byla v okolní tmě rozmazaná.

„V Bradavicích.“

„Oh!“

„Myslel jsem, že bys možná chtěl pár dní zůstat se mnou, ale samozřejmě tě vezmu do tvého vlastního domu, kdybys chtěl.“

„Ne! Tady je to fajn!“ ujišťoval Harry rychle Snapea. „Rád bych zůstal s tebou.“

Snape vydal nic neříkající zabručení a prošel kolem přemisťovacích ochran, kolem okřídlených divočáků a nakonec vstoupili na první místo, které kdy Harry mohl nazývat domovem. Málem se rozesmál nahlas, když přemýšlel o současné situaci: nemyslel si, že by někdy někdo byl donesen do sklepení Severusem Snapem dvakrát v několika málo dnech.

„Musím myslet na obrázek ředitelova domýšlivého úsměvu,“ řekl Harry zrcadlící Snapeovy myšlenky. Jeho hlas byl sotva víc než šepot.

„Je mi to fuk,“ zamručel Snape, jen nepřímo reagující na Harryho prohlášení, a otevřel dveře do svých pokojů s potichu vyřčeným slovem. Brzy byl Harry přesunut ze silných paží na Snapeovu postel, kde unaveně zapadl do polštářů.

„Teď spi. Potřebuješ odpočívat,“ pronesl starší muž a narovnal se s poměrně bolestným výrazem ve tváři, který Harrymu ušel bez povšimnutí.

„Ne, nechoď!“ protestoval Harry chabě.

„Kdybys laskavě pustil můj rukáv, zavolám madam Pomfreyovou, pak ti donesu trochu polévky, načež se vrátím a postarám se o ty bastardy, kteří ti tohle udělali, a poté bude tvá žádost s největší pravděpodobností splněna,“ ušklíbl se Snape na něj dolů.

„Nepotřebuju madam Pomfreyovou. Nemůžeš se o mě postarat sám?“ našpulil Harry pusu.

Snape vyprostil svou ruku z Harryho sevření. Provedl diagnostické kouzlo, aby se ujistil, že nemá žádné vážnější zranění. Když ho výsledek téměř srazil úlevou, opustil pokoj se slovy, aby se Harry nestrachoval. Možná, že chlapec měl své vlastní důvody, proč nechtěl lékouzelniččinu pomoc. Lektvarista se rozhodl, že ji pro teď nezavolá, ale od domácích skřítků obstaral nějaký kuřecí vývar s vejcem a brambory a skleničku dýňové šťávy. Když se vrátil zpátky do ložnice, Harry stále ležel na pokrývkách, napůl spící.

Snape položil tác vedle chlapce, jemně ho zachumlal a zase odešel.

ooOoo

Když se Snape po několika velmi nehezkých scénách vrátil z Ministerstva, Harry se ze svého místa o moc nepohnul a ani se nedotkl polévky, i když se rozhodně napil ze samodoplňující se sklenky. Snape se posadil vedle něj, a poněvadž se rozhodl, že pořádné jídlo by mu právě teď udělalo mnohem lépe než spánek, mladého muže probudil. Postrčil lžíci do Harryho ruky, načež se rozhostilo ticho, až na občasné, nevyhnutelné zvuky srkání. Poté co Harry požil i tu poslední kapku, obrátil ospalé oči na Snapea a starší muž polkl. Stále si nevyměnili ani slovo a jemu se líbilo, že spolu dokázali někdy prostě jen sdílet okamžiky míru.

„Díky,“ zašeptal nakonec Harry. Pořád si pamatoval doby, nedávné doby, kdy neměl nikoho, kdo by se o něj postaral, zatímco byl nemocný. Snape ho přinesl do Bradavic, aby o něj mohl pečovat, a ta myšlenka Harryho znervózňovala. „Chceš mě teď zkontrolovat?“

Snape pouze naklonil hlavu a pustil se do rozepínání prvních knoflíků na Harryho poněkud špinavé košili. Zdál se velmi… pohroužený do svého úkolu, pomyslel si Harry, a do koutku úst se mu přikradl malý, něžný úsměv. Olízl si rty a Snape okamžitě těknul očima, zachytávaje ten pohyb, jako kdyby z něj nechtěl promeškat ani vteřinu.

Harry se pokoušel Snapeovi při svém svlékání asistovat, ale zjistil, že není schopný vykonat ani ty nejmenší pohyby. Brzy to vzdal a nechal Snapea udělat všechnu práci. Jemné ruce laskaly každý centimetr, který odkryly, zatímco hledaly na Harrym možná zranění. Tichý povzdech mu unikl ze rtů a on zavřel oči.

Jeho košile byla brzy odhozena a Snapeovy ruce mu daly nepokrytě najevo, aby se předklonil, takže muž mohl zkontrolovat i jeho záda. Harry znovu rozloupl oči, když mu Snape začal rozepínat kalhoty, a jakmile se podíval do lektvaristovy tváře, srdce mu začalo tlouct rychleji. Dokonce ani nevěděl, čím to bylo tak intenzivní, ale celé jeho tělo prostoupil žár.

Snape si samozřejmě všímal chlapcových reakcí. Mužovy rty sebou trochu v pobavení zacukaly, ale navenek na Harryho vzrušení nereagoval. Prověřil pacientovy nohy a chodidla, pak nechal své prsty putovat po jeho bocích a vzhůru ke krku, aby znovu prozkoumal Harryho hlavu.

Když si byli opět na úrovni očí, Harry slyšitelně polkl. Snape se na něj jen díval těma černýma, neproniknutelnýma očima. Otevřel ústa, aby něco řekl, třebaže si nebyl úplně jistý, co by to mělo být, ale Snape ho umlčel prstem na rtech. Harry vyplázl jazyk a obtáhl tu slanou špičku, aniž by přerušil oční kontakt.

Snapeův prst se přitiskl trochu drsněji proti Harryho rtům, ale neproklouzl dovnitř nabízejícího se otvoru, jak Harry toužil. Místo toho se mužova druhá ruka natáhla směrem k nočnímu stolku, aby uchopila nádobku krému, kterou s sebou Snape před půl hodinou přinesl.

Modřiny na mladíkových bocích a těsně pod klíční kostí byly ošetřeny zrovna tak jako další velká na levém stehně, mnoho škrábanců a menších poranění. Harry se znovu uvolnil do polštářů a než si to uvědomil, byl bezpečně zakután do pokrývek a Snape ležel vedle něj, svou hlavu v ohybu Harryho krku. Muž ho svým dechem škádlil od krku až k hrudníku a jednu paži měl přehozenou přes jeho břicho.

Díky této pozici se Harry cítil v teple a bezpečí. Povzdechl si a uvolnil se v pohodlí Snapeových paží. Najednou se myšlenka svůdného Snapea zdála velmi vzdálená a on si nepřál nic jiného, než tam jen zůstat chvíli ležet. Pomalu, aniž by si toho všiml, Harry usnul.

ooOoo

Když zase procitl, Snape vedle něho pořád pravidelně oddechoval a Harry si nemohl nechat ujít tuhle šanci prohlédnout si staršího muže v  situaci, kdy byl zranitelnější než kdy jindy. Natáhl váhavou ruku, aby ze Snapeovy tváře odhrnul pramen černých vlasů. Muž dál tvrdě spal a při tom doteku se neprobudil. Harry přemýšlel, jestli byl Snape, stejně jako on po válce, stále zvyklý se kvůli takhle malému vyrušení čas od času probouzet s trhnutím.

Po několika dalších minutách si Harry v duchu povzdechl a zatlačil minulost zpátky na to místo ve své hlavě, kde se naučil se s ní smířit, a zase pomalu usnul.

ooOoo

Místnost již zalévalo světlo, když se Harry znovu probudil. Snape už v posteli nebyl a dveře do obývacího pokoje byly otevřené – tudy to světlo pronikalo dovnitř. Krátce zasténal, zakryl si oči a divil se, odkud se ze všech míst zrovna ve sklepeních mohla brát taková záře. Sužovala ho ostrá bolest hlavy a ústa i rty měl vyprahlé. Pomalu se pohyboval, snažil se posadit a přehoupnout nohy přes okraj postele. Jeho pokus postavit se se tak docela nezdařil, tak si lehl zpátky na pokrývku.

Brzy se přihnal Snape, ve tváři zamračený výraz a na rukách rukavice z dračí kůže, které si začal po vstupu do ložnice svlékat. Přišel si stoupnout k postranici postele, kde se nad Harrym tyčil a bezohledně přitom mačkal rukavice. Vydaly přidušený krátký zvuk. „Brumbál ke mně právě pronesl milou, dlouhou ranní řeč o tom, jak rád by býval byl informován, že jsme tě s Weasleyem zachránili, a jak mu došly zásoby těch zpropadených citronových bonbonů. Oh, a mimochodem, jsi zde velmi vítán. Ani se nezeptal-“

„Dobré ráno i tobě, Severusi,“ usmál se na něj Harry slabě.

Snape se do něj zabodl pohledem a odhodil rukavice na noční stolek. Ty při tom drsném zacházení pohoršeně zapištěly a Snape jim věnoval zlostný pohled, než se obrátil zpátky k Harrymu. „Co to děláš, snažíš se už vstát?“ zeptal se ostře.

„Není to tak lehké,“ přiznal Harry.

„Tak či tak bych tě přenesl zpátky sem. Okamžitě zalez pod deku. Obstarám něco k snídani.“

Harry udělal, jak mu bylo řečeno, a zavrtal se znovu do tepla. „Kontaktoval jsi Weasleyovi? Rád bych se ujistil, že Bill ví, jak vděčný mu jsem,“ křikl za Snapem.

Snape se vrátil s dobře naloženým podnosem. „Samozřejmě, že ano. Weasley byl dosti znepokojen a já jsem mu řekl, že brzy budeš schopný promluvit si s ním sám.“

Harry přikývl a začal jíst s o něco větším nadšením než předchozího večera.

Když měl žaludek nakonec příjemně plný, bolest hlavy trochu polevila. Snape nechal zmizet prázdný tác a měřil si ho přivřenýma očima.

„Díky tobě se cítím mnohem lépe,“ usmál se Harry, pak pohnul rukou, aby se poškrábal na stehně. „Au… bolí.“ Pokusil se zvednout nohu a podívat se na spodní stranu.

„Ruce pryč,“ nařídil Snape a zkontroloval zhmožděninu na Harryho bledé kůži. Jedna ruka se natáhla k nádobce s krémem na nočním stolku. „Lehni si, aplikuji to znovu. Některé podlitiny se ukazují mnohem později, než byly způsobeny.“

Harry se pomalu otočil, lehl si na břicho a užíval si pocit Snapeových rukou znovu mu zapracovávajících mast do kůže.

ooOoo

O dva dny později už Harry začínal být trochu nepokojný, se vším tím poleháváním v posteli a hýčkáním, kdykoli to Snape považoval za nutné. Cítil se jako vždy, když ho madam Pomfreyová nechtěla pustit z ošetřovny poté, co měl famfrpálové zranění nebo něco takového.

Nicméně existoval způsob, jak si alespoň část nervozity vybít, a byla to ta samá věc, kterou měl na mysli včera, předtím než usnul. Harry se přetočil tváří k Severusovi, který ležel vedle něj, a sundal si vršek od pyžama, načež jej upustil na podlahu vedle postele. Přisunul se blíž a probudil muže drobnými polibky na jeho krku a čelisti. Snape zasténal, stále napůl spal, tak mu Harry olízl ušní boltec a přitiskl svou erekci do mužova stehna.

Snapeovy oči se otevřely ve stejnou chvíli, jako se zvedlo jeho obočí, což ve skutečnosti bylo docela strašidelné. Zdálo se, že není schopen udržet své ruce od hlazení mladíkova těla. „Neměl bys dopřát svému tělu trochu víc času na uzdravení, Harry?“ Chlapec se pod těmi doteky roztřásl a Snape sledoval, jak sebou mladý penis zaškubal pod tenkou látkou vypůjčeného spodku od pyžama, který Harrymu z úzkých boků trochu padal.

„Možná mi můžeš pomoct uzdravit se rychleji.“ Snapeův pohled znejistěl ještě víc.

„Je to už tak dlouho!“ zaskučel Harry, což na Snapea nemělo kýžený účinek.

„Jsem si toho docela silně vědom, ale-“

To přimělo Harryho uchýlit se k drastičtějším krokům. Jednoduše zdvihl boky a stáhl si pyžamové kalhoty. Jeho vzrušení vyskočilo na svobodu a on vydal tichý sten, načež obtočil ruku kolem toho strádajícího orgánu. Takovýto čin rozhodně nezůstal bez povšimnutí. Když vzhlédl, našel Snapeovy oči přilepené k jeho pohybující se ruce.

Snape zasténal, když sledoval, jak se hlavička Harryho penisu objevuje a mizí v otvoru mezi palcem a ukazováčkem, pak při prvních známkách vlhkosti v malé štěrbině tu ruku odplácl. Zachytil ji špičkou jazyka, zatímco Harry s tichým zaúpěním zapadl zpátky do pokrývek.

Harry upíral zrak na naprosto vzrušující scénu před sebou. Snape pomalu pojímal jeho tvrdost, kousek po kousku, pak ho zase uvolnil, dokud hlavička nebyla osvobozena s obscénním pop, ze kterého Harryho zamrazilo. Snape se znovu předklonil a svůj hbitý jazyk přitiskl k Harryho předkožce, čímž stimuloval citlivé nervy.

Harry roztáhl nohy dál od sebe, pobízeje Snapea, aby si lehl mezi ně, cítil se vystavený a zároveň v bezpečí. Drobné zanaříkání mu uniklo pokaždé, když Snape zasténal kolem jeho penisu a vysílal mu tak vibrace skrz celé tělo.

Snape si viditelně užíval to, co dělal, a těšil se ze zvuků, které chlapec vydával. Dráždil ho více a loudil z něj stále hlasitější steny. Mistr lektvarů se soustředil na Harryho penis a bez ohledu na to, jak dalece mladík roztahoval nohy, jeho zadek ignoroval. Rukama a rty laskal citlivá varlata, již přitažená k Harryho tělu, ale brzy se vrátil ke slízávání slané tekutiny odkapávající v hojném množství z Harryho štěrbiny.

„Prosím.“ Bylo to téměř příliš tiché, aby to bylo slyšet, příliš hlasité, aby to člověk nepochytil. Snape nelítostně sál, pak svou výhru nechal být a zatímco ignoroval Harryho frustrované zasténání, ponořil jazyk do mladíkova pupíku, pečlivě se přitom vyhýbal dotyku dychtivého penisu, jenž se mu téměř otíral o bradu. Harry teď blábolil a Snape se usmál, když prsty nahmatal proužek preejakulátu na svém krku. Pomalu se posadil, nabral ho na prst a olízl, a vychutnával si přitom pohled na Harryho tvář, která s každou vteřinou červenala hlubším odstínem červené.

„Neumíš si představit, jak moc mi chyběla tvá chuť,“ zachraptěl Snape hlubokým hlasem, jeho horký dech hladil chlapcovo tvrdé pohlaví. Pak se znovu vrhnul dolů, aby hladově zaútočil na mladý penis. Harry nevydržel ten poslední nápor a udělal se během několika vteřin, vystříkl své sperma do Snapeových čekajících úst. Starší muž spolykal každou kapku a nenasytně si olizoval rty.

Harryho hlava byla pořád zakloněná a spodní ret se mu lesknul od toho, jak se do něj kousal. Snape se trochu posunul, popadl Harryho čelist a zachytil jeho pootevřená ústa v prudkém polibku. Mladík vydal šťastný tichý zvuk a poté, co důkladně ochutnal sám sebe, nechal svou ruku zapátrat dole ve Snapeově rozkroku.

Snape pouze povytáhl jedno obočí, než se z něj skulil vedle na postel a dal Harryho ruce nějaký prostor. Nemusel čekat dlouho. Harry se pustil do práce s nadšením, používal své prsty téměř tak obratně, jako Snape používal svůj jazyk. Po pár minutách se muž zmohl už jen na steny a lapání po dechu.

Harry neobratně zápolil s rozepínáním několika protivných knoflíků u Snapeova pyžama a přisál se k jeho krku; Snape si byl jistý, že tam po něm zůstane víc než jeden cucflek, jejž bude třeba odstranit či zakrýt oblečením. Trapně brzy se na posteli prohnul do oblouku a udělal se s hlasitým zasténáním, které v půli přerušil zakloněním se a zachycením Harryho spodního rtu mezi zuby.

„Užil sis to, že, ty malý rarachu?“ vydechl Snape proti oteklým růžovým rtům a přemáhal se, aby nezvedl ruku ke své bolavé hrudi.

Harry se mohl jen usmát. „Bylo to skvělý, díky.“ Vyčerpaně klesl zpátky na matraci. Po vykonání rychlého čistícího kouzla se nad ním Snape naklonil, starost jasně vepsanou ve tváři. „Jsi přepjatý.“

„Nee. Ne. Ne. Ne,“ mumlal Harry a znovu se pokusil o úsměv. Oči se mu náhle rozšířily, když přesunul svůj pohled na Snapeův hrudník, který byl vidět jen z poloviny, protože Harry nerozepnul víc než čtyři knoflíky. Natáhl se, ale jeho ruka se okamžitě ocitla chycená v silném sevření. „Prosím, chci-“

„Ne, Harry. To nic není, opravdu.“

Nic? Děláš si ze mě srandu? Je tu obrovské… cosi na tvé hrudi! Proč jsi ne-“

„Protože na tom nezáleží,“ přerušil ho Snape a znovu ho zatlačil zpátky dolů.

Harry se na staršího muže zamračil. „Mám aspoň právo vědět, co to způsobilo?“

Snape si zhluboka povzdechl a sedl si. „Když jsme byli v Thorpeově chatě, jeden z těch čtyř, Welden, se přeměnil a několik vteřin mi drtil hrudník. Tygr není zrovna lehký.“ Když Harry otevřel ústa, Snape ho umlčel zvednutou rukou. „Byl jsem za madam Pomfreyovou a je si jistá, že nebudu mít žádné trvalé poškození. A já se dokážu vypořádat s bolestí mnohem lépe, když si nebudeš dělat starosti.“

Harry polkl. „Dobře.“ Snažil se necítit vinu, ale selhal, a proto dodal: „a jsi si jistý, že nepotřebuješ… bandáž nebo tak něco?“

„Ano, jsem. Pojď se trochu prospat.“ Snape se od něj začal odvracet, ale Harry zakňučel a znovu se pokusil staršího muže přitáhnout na své vlastní tělo. „Ne… hezky hřeješ-“

„Deka má také tyto vlastnosti, víš.“

„Ale to nejsi ty!“ postěžoval si Harry a chystal se vstát a následovat Snapea. To nakonec přimělo staršího muže mu vyhovět. S povzdechem si lehl zpátky vedle Harryho.

Harry se rychle vrátil pod přikrývku a opřel se o svého milence. „Hm, mnohem lepší,“ povzdechl si a usnul během několika vteřin.

ooOoo

O čtyři dny později nadešly Harryho narozeniny a on byl, jak to nazýval, „úplně zdravý“ a čemu Snape říkal „obstojně v pořádku“, tudíž po dlouhé snídani, z níž Harry celou dobu strávil jedením a z níž tři čtvrtiny strávil Snape čtením, opustili hrad poprvé od doby, co byl Harry přiveden zpátky do Bradavic.

Pozemky ohřívalo pozdní červencové slunce a Harry si užíval čerstvého vzduchu, vdechoval vůni květin a posečené trávy. Snape mlčky kráčel vedle něj. Harry by ho rád vzal za ruku, ale měl svou vlastní končetinu příliš rád, než aby ji riskoval.

„Můžeme sejít k jezeru?“ zeptal se Harry a už se obracel směrem k vodě.

„Jsem si jistý, že to zvládneme, ano.“ Jedno obočí putovalo vzhůru a Harry obrátil oči v sloup, pak se coural dolů po mírném svahu, dokud se špičky jeho bot téměř nedotýkaly vody. Snape se přišel postavit vedle něj o pár okamžiků později.

„Už jsi přemýšlel o tom, jak bys chtěl strávit dnešní den?“ ptal se starší muž, nespouštěje oči z velikánského chapadla vystaveného přímo před nimi, jediná část těla, kterou podle všeho chtěla obří oliheň v tuto chvíli opalovat.

„Neměl jsem na mysli nic zvláštního. Být takhle s tebou je opravdu pěkné,“ odpověděl Harry zamyšleně. „Myslím, že někdy brzy pozvu pár přátel do svého bytu na čaj. Možná příští týden.“

Mistr lektvarů nejprve zůstával potichu. Harry chtěl být zcela zjevně tady a Snapeovi to samozřejmě nevadilo. Co mu nicméně vadilo, bylo to, že Harry plánoval trávit své narozeniny bez svých přátel.

„Vím jistě, že Brumbál by rád přivítal každého, koho bys chtěl pozvat. Dnes.“

Harry se sám pro sebe usmál nad tím skrytým povolením, které Snape učinil. „Máš samozřejmě pravdu. Oni všichni mě už stejně chtěli vidět několik dní. Takže, nevadilo by ti… chci říct… Remus a Sirius by přišli taky, a když jsem se Siriusem mluvil předevčírem, nezněl zrovna nadšeně-“

„Ano, Harry, jsem si toho všeho vědom,“ pronesl Snape s jistou definitivností a podařilo se mu neustoupit o krok vzad, když obří oliheň nechala své chapadlo dopadnout zpátky do vody, čímž způsobila docela velký cákanec.

Harry zvířeti ve vodě nevěnoval žádnou pozornost a usmál se na Snapea. „Budeš tam taky? Byl bych rád.“

Snapeova tvář mírně potemněla. „K čemu mě budeš potřebovat, když budou kolem tví přátelé?“

Harry potlačil nevěřícné odfrknutí a zadíval se na staršího kouzelníka nyní s  vážným výrazem. „Chci, abys tam byl, protože jsi můj… no, milenec,“ řekl pozvolna.

Snape krátce trhnul hlavou, což mohlo připomínat kývnutí.

Harry se usmál. „Tak se vraťme zpátky do hradu, abychom mohli všem zaletaxovat.“

 

ooOoo

Další

ooOoo

 

 

Komentáře

oslava

sisi | 08.04.2015

asi by bylo lépe zvolit oslavu Harryho narozenin na nějakém neutrálním území, protože nevím, jak se snesou Sirius a Severus. Na druhou stranu, Sirius by mohl ocenit, že Severus zachránil Harryho ze zajetí násilníků, ale jak se ti násilníci dostali do gentlemannského klubu predátorů. Je Harry opravdu tak žádanou kořistí?

ooOoo

Sitara | 25.02.2015

Děkuji vám, děvčata, za krásné komentáře (a omlouvám se, že píšu takhle hromadně a ne každé zvlášť). Bohužel vám musím oznámit, že tento týden ta poslední kapitola nebude. Snad příští, ale slíbit to nemůžu, prostě se uvidí. Mám teď pár jiných věcí, kterým musím věnovat pozornost a které mi začínají hořet. Mrzí mě, že vás nechávám na ten konec tak čekat, vím, jak může být čekání na houby, takže pardon.

Re: ooOoo

Jitka | 26.02.2015

Čekání je na houby vždy po dočtení první části. Pak už jsem tak nějak smířená a preventivně většinou čtu až dokončené věci.
I mně pořád něco doutná, tak ať dobře pohasíš.
Ať už bude pokračování za týden, dva... velmi oceňuji, že jsi nám dala o „pauze“ vědět.

...

Agnes | 19.02.2015

No to byla divoká záchranná výprava. Naštěstí byla úspěšná a bez komplikací. A tu následnou péči Harrymu závidím. Dík za překlad.

:-D

Anonymka SS | 18.02.2015

moooc pěkná kapitola! proč ho ti blbouni jako unesli? uff a boj tygra a pantera, to bylo taky něco. chudák Sevi má namožený hrudník z toho :-/
jsem strašně napnutá, co bude dál?... doufám teda, že když jsem si to přečetla všechno naráz, že nebudu čekat moc dlouho, ale prostě jsem nevydržela číst pomalu, doslova jsem to hltala, moc díky za překlad ;-)

...

Jitka | 17.02.2015

Hlásím, že na mě asi leze nějaký bacil, takže pokud už Severus skončil o opečováním Harryho, může se hned stavit ke mně a pomoci mi s vypocením (než si ho uzme další lačná fanynka).
Příběh se vyvíjí moc pěkně, teď ještě nekonečné dva týdny vydržet na rozuzlení.
Díky ti Sitaro.

ooOoo

Nade | 17.02.2015

Páni, to byla akce! Severus se opravdu nezdá, když mu o něco (nebo o někoho) jde. A to opečovávání nakonec? To prostě nemělo chybu. :-D
Děkuji a těším se na pokračování. Počítám, že už nás čeká jenom jedna kapitolka.

====

weras | 17.02.2015

Budu stručná - za to všechno,co Severus pro Harryho za poslední dobu udělal(a nebylo toho málo) jsem schopná akceptovat jejich vztah v jakékoliv formě.Evidentně jejich vztah silní,tak ať si užívají jak je jim libo! Úžasná kapitola,velký dík za ni a moc se těším na pokračování,hlavně na vysvětlení,proč vlastně Harryho unesli. Díky!!!
.

...

mravenec | 17.02.2015

Severus zakousl(nebo alespoň nakousl) tygra, to nemá chybu, Harry se nemá čeho bát. :-)

Wow...

Abequa | 16.02.2015

Se zatajeným dechem jsem hltala slova o tom jak stopovali Harryho... ještě že kromě šoku a dehydratace se mu snad nic nestalo... Jak se o něj Sev hezky postaral... To bylo sladké... A ten konec byl úplně nejlepší :-D Prý milenci, Sev vypadá dost zaraženě... že by nikdy neměl trvalý vztah? Jen samé kočkování a nic víc? Jsem zvědavá co nás v poslední kapitolce čeká... těším se na oslavu a to jak bude probíhat... Děkuju za překlad a doufám, že až dopřekládáš tohle přeložíš nám zase nějakou další lahůdku...

:-)

Mája | 16.02.2015

Osvobozen, pomstěn, opečováván, rozmazlován... No dobře, to poberu. Mám starostlivého Severuse ráda. Ale on si vážně vpustí do bytu Harryho přátele včetně Siriuse? Mám dojem, že z té bitky nemá pohmožděný jen hrudník!!! :D Tuhle oslavu narozenin snad ani vidět nechci. Ale ty nám ji v příští kapitole určitě ukážeš, že jo? :D

Krása!

SORA 77 | 16.02.2015

Chudáček Harry, unesenej a ještě takovýma blbcema... Doufám, že se v příštím díle dovíme, proč to vlastně. Že by ho chtěli jen ulovit, se mi nezdá. Jinak, díky za krásnou kapitolku, moc se mi líbila. Jen tak dál!

Záznamy: 1 - 12 ze 12

Přidat nový příspěvek