Dny havrana - 6. Léčitelka

07.03.2013 20:15

 

Další krátká kapitola je tu... chápu, že s tempem přidávání a délkou kapitol to je asi nezáživný čtení, ale co nadělám... :-D Snad se to zlepší... (mám na mysli akčnost kapitol, protože až doženu sama sebe a spotřebuju napřekládané kapitoly, tempo se asi dost zpomalí...)

S věnováním cim a Sargo :-) Děkuju vám za komentáře!

ooOoo

Po druhé za dvacet čtyři hodin byl vlečen tmavými chodbami. Jeho strážci očividně nepotřebovali žádné světlo, aby v temnotě našli cestu. Jejich oči se zdály být schopné proniknout i skrz hlubokou tmu. Více ho nesli, než vedli, jeho levá noha se za ním táhla zcela bez užitku. Podlaha chodby byla vlhká, několikrát se brodili hlubokými loužemi. Páchlo to tam plísní a bylo stále chladněji. Dlouhou dobu bylo slyšet jen jejich kroky a smýkání Snapeova čím dál víc ztuhlého těla, spolu s jeho přerývaným dechem. Cítil pevný úchop obou kamenných bojovníků a příležitostně vnímal jejich žhnoucí oči, avšak oni nepromluvili. Pak se ovšem zvuky změnily.

Dunění jejich kroků Snapeovi prozradilo, že museli opustit nízkou chodbu a vstoupit do nějaké vysoké klenuté místnosti.

Téměř současně s tímto poznatkem uviděl ve tmě zazářit modrou ruku, osvětlenou jiskrami žlutavého ohně, jenž se šířil, až vzplanul ve strážcově dlani. Plamen prosvištěl vzduchem a postupně zapálil množství pochodní připevněných ke stěně. Teď mohl Snape vidět, že se svou domněnkou, že museli vkročit do vysoké místnosti, měl pravdu.

Nacházeli se v jakési jeskyni. Z vysokého stropu vysely stalaktity ve všech možných barvách drahokamů, aby se spojily se stalagmity stejných či jiných barev a struktur, jež jim ze země vyrůstaly vstříc. Krápníky přirozeným způsobem rozdělovaly velký prostor na mnoho částí. Snape byl dovlečen k jednomu z výklenků a šedý kamenný muž mu pohybem ruky naznačil, aby se usadil na lavičku, jež byla hrubě vytesaná v kameni. Snape se rozhlédl, ale nemohl ve skále najít žádné železné kruhy k připevnění řetězů nebo pout. Nejspíš tady nezůstane dlouho. Oba strážci se o kousek vzdálili a nechali ho na lavici.

Vyčerpaně se zhroutil na bok a snažil se najít polohu, ve které by mu jeho mnohá zranění způsobovala co možná nejmenší bolesti. To však bylo takřka nemožné. Jeho potrhané šlachy a nervová zakončení byly v jednom ohni, tupá bolest v útrobách mu ztěžovala dýchání a rozdrcené kosti v obličeji a nose vysílaly pulzující bolestivé podněty k zatěžovaným nervům, které byly díky únavě, strachu a zraněním namáhané daleko za hranice únosnosti. Zavřel oči a okamžitě upadl do neklidného, nočními můrami protkaného spánku.

Nemohl spát moc dlouho, když ho probudil řinčivý zvuk a spěšné cupitání. Vedle kamenné lavičky stál teď nízký dřevěný stůl a dvě stejné stoličky. V jednom rohu místnosti, ne víc než deset kroků vzdáleném, visel nad mírně praskajícím ohněm, jenž vyzařoval příjemné teplo, neforemný, začazený kotlík. Na stole stály různé lahvičky a fioly, které byly všechny do jedné naplněné třpytivými tekutinami. Snape spatřil rozličné kelímky a hmoždíře; kořeny a listy ležely vedle. Některé z předmětů a přísad mu byly cizí, avšak mnohé coby Mistr lektvarů rozpoznal okamžitě. Byly to léčivé byliny a přísady do léčiv. Než se mohl zeptat, co to znamená, zpozoroval malou, v pestrých šátcích zahalenou postavu, která pilně pobíhala sem a tam mezi kotlíkem a stolkem. Odtud postava přicupitala k jeho tvrdému tábořišti a malou, snědou a svraštělou rukou sáhla na jeho zápěstí. Poté bytost zaznamenala, že Snape procitl a pozvedla k němu obličej. Snape zadržel dech. Malá snědá tvář sestávala ze dvou velkých šedých očí, silného nosu, jenž se podobal hrbolatému bramboru, a širokých úst s pravidelnými bílými zuby. Ty mohl vidět dobře, neboť stvoření se na něj laskavě usmívalo. Jeho oči měly přátelsky ustaraný výraz.

„Ty jsi elf,“ zašeptal užasle Snape.

„Medeora jsem. Horská elfka,“ řekla bytost měkkým, jemným hlasem.

Pak odběhla ke stolu, vzala pohár a nalila do něj fialově zakalený obsah jedné fioly, kterou vyštrachala ze záhybů svého roucha. S pohárem se rozeběhla ke kotlíku a z něj pomocí malé naběračky s dlouhou rukojetí odebrala trochu kouřící tekutiny. Tu nyní rovněž vlila do poháru, ze kterého vystoupal modrý dým. Podržela Snapeovi horký nápoj před nosem. „Vypij to, člověče. Musíš pít, dokud je to horké, pak to působí lépe.“

Snape zaváhal. Byl to jed? Listy a esence na stole, které rozpoznal, byly přísady do léčivých lektvarů. Fiolu elfka ovšem vytáhla ze svého ošacení. Ale proč by se namáhala vsugerovat mu, že to byl lék, co dostal, kdyby ho chtěla otrávit? Znamení dvěma kamenným strážcům, kteří stáli v přední části jeskyně a tiše spolu rozmlouvali, by stačilo k tomu, aby ho to donutilo požít jed. V jeho stavu a při jejich obrovské fyzické síle by pro ně bylo snadné přimět ho k pití. Beztak se už rozloučil se životem, takže jaké pak námitky. A přece –

„Žádný strach, člověče,“ řekla teď tiše elfka Medeora, „léčitelka jsem, žádný popravčí. Udělá ti dobře, můj odvar z peprvilných natí, prostředek proti bolesti,“ a povzbudivě kývla.

Číši vypil na jednou. Bylo to husté a chutnalo to silně nasládle. Z žaludku vycházející hřejivý pocit se šířil do břicha a pomalu jej naplňoval. Tupá bolest, která ještě před chvílí byla tak skutečná, pomalu ustupovala. Pak Snape ucítil, jak byl zvednut a vznášel se nad kamennou lavicí.

‚Levitační kouzlo,‘ pomyslel si překvapeně. Když krátce poté pomalu klesal k zemi, byla kamenná lavice pryč, a na jejím místě se nacházelo lůžko z kožešin a látek a silných přikrývek z měkké, pletené tkaniny.

Horská elfka k němu přistoupila s hladkou vyleštěnou dřevěnou miskou, jež byla naplněna nazelenalou tekutinou. V malých snědých prstech držela jakousi houbu, kterou nechala nasáknout v misce. S touto houbou mu přejela po obličeji a rukách. Trhliny a poranění v jeho kůži lehce pálily, poté se uzavřely. Snape se svezl zpátky na lůžko a nechal elfku pracovat. Dokonce, když k němu přistoupila s malým zahnutým nožem, ani neplýtval myšlenkami na svou ochranu. Důvěřoval jí, přinejmenším v tuhle chvíli. Proč se o něj starala a vyléčila jeho poranění, nevěděl. Dozví se to později, neboť to beztak nehraje žádnou roli. Jeho rozsudek byl jasný. Kněžna splní Voldemortův příkaz, jak oznámila. Tohle tady byl jen odklad. Pokud nebude dále mučen, tak mu na tom nezáleželo. Skoncoval se svým životem už před dlouhou dobou, když se rozhodl obrátit se k Temné straně zády a zradit Voldemorta. A s posledním pohledem na měsíc nahoře ve věžním pokoji se rozloučil s jakoukoliv nadějí.

Medeora mu mezitím od těla svým ostrým nožem obratně odřezala zakrvavené cáry, které kdysi byly jeho oblečením. Omyla ho, což bylo s ohledem na nedávné události nezbytné a očistila jeho kůži esencí z proskurníku a vodních řas, jejíž specifickou vůni svým citlivým nosem snadno identifikoval. Pomfreyová tento prostředek také používala. Nakonec s první esencí, se kterou už ošetřila řezné rány na jeho rukách a v obličeji, vyléčila i jeho zbylé kožní rány.

Medeoře zůstaly k ošetření ještě vnitřní zranění. Její pacient byl v kritickém stavu, když ji bratr paní zavolal. Jeho slezina a ledviny byly rozmačkané na kaši, jak správně určila, když ho přijala do své péče. Jen velmi silné léčivé kouzlo mocného kouzelníka zabránilo smrti tmavovlasého muže. Ale orgány byly silně poškozeny. Byly by selhaly, kdyby působení kouzla pominulo nebo se kouzelník, který ho vyslovil, vzdálil příliš daleko od hradu. Avšak Medeora si věděla rady. Nebylo náhodou, že byla nejproslulejší léčitelkou svého lidu. A šťáva z elfího stromu, kterou mu teď dala vypít, byla silným magickým lektvarem s nesmírně léčivou silou. Bohužel se jeho aplikace omezovala na životně důležité orgány, a tak si musela na rozdrcené kosti a potrhané šlachy a svaly vymyslet něco jiného.

Snape pozoroval elfku – léčitelku, neboť tak si Medeoru v duchu nazval, zatímco se o něj starala. Obratnýma rukama a účinnými lektvary ho už přivedla do daleko lepšího stavu. Nohy ho stále ještě pekelně bolely, ale ohromný tlak a tupá bolest z jeho těla zmizely. Za čelem se mu však, jak se teď zdálo, uhnízdila neustále hlodající krysa, která nepřetržitě štrachala a hryzala. Spánkový deficit posledních dní, zátěž a námaha, to vše si vyžádalo svou daň. Poněvadž jeho smrt k nynější chvíli pravděpodobně ještě nebyla šedými kreaturami naplánována, padl vyčerpaně do bezesného spánku.

 

ooOoo

Další

ooOoo

 

Komentáře

ooOoo

Nade | 10.03.2013

Povídka mě dost zaujala, a i když dávám přednost slashi, dobrá povídka je k nezaplacení. Tahle mě chytila. Jsem hrozně zvědavá, jakým "doslovným" způsobem kněžka splní pánovo přání. Pokud jsem si všimla, o smrti tam nepadlo ani slůvko. :-D
Díky, jsem napnutá, jaký osud Severuse čeká.

Re: ooOoo

Sitara | 10.03.2013

Ááááá, vítej Nade, jsem nadšená, že si povídka pomaloučku polehoučku získává čtenáře :-D Taky jsem si všimla, že tam o smrti není doslovná zmínka a jsem na to taky zvědavá :-D (jak už jsem se zmiňovala dříve, nemám povídku přečtenou celou, protože pak by mě asi nebavilo ji překládat, až bych odhalila všechna tajemství :-D ). Takže jsme napnuté spolu ;-)
Moc ti děkuji za komentář!

Poděkování

Tanaka | 10.03.2013

Sitaro, jsem vděčná za každý kousek, který nám věnuješ. Pro mě je tohle nová povídka a tak se těším na každou další kapitolku. Je jedno, jak je dlouhá. Ty delší jsou samozřejmě lepší, ale zase čekání... No opravdu nevím, co je příjemnější. Takže to zůstane na tobě, ale myslím, že se spokojíme s jakýmkoliv tvým rozhodnutím, jen když nepřestaneš překládat.

Re: Poděkování

Sitara | 10.03.2013

Vítej, Tanako! Moc ti děkuju za krásný komentář :-) Je to opravdu povzbuzující - číst, že se vám povídka líbí a že se těšíte na další kapitoly! Žene mě to dál a rozhodně nemám v plánu nechat překlad rozdělaný. Zabránily by mi v tom jen takové ty obvyklé, ošklivé věci, o kterých se raději nemluví ;-)
Děkuju!

Pochvala

ebrova | 09.03.2013

Dnes som objavila tento výborný preklad mojej obľúbenej poviedky. Už som ju čítala dvakrát, takže nie som v napätí z očakávania deja (neprezradím koniec :-) ). Napriek tomu ale budem netrpezlivo čakať každú ďalšiu kapitolu, predsa len po česky sa mi číta trochu lepšie. Ďakujem.

Re: Pochvala

Sitara | 09.03.2013

Vítej! :-D Jsem hrozně ráda, že se našla další čtenářka, která (byť povídku zná), bude "putovat" s náma a dala vědět, že čte a co víc, že je to její oblíbená :-D Člověka (eh - mě) to krásně nakopne! ;-)
Děkuju!

++

Bobo | 09.03.2013

Dneska jsem narazila na tuto povídku, no nevypadá to špatně, i když nemám ráda,když dlouho trvá než se člověk něco dozví. Zajímalo by mě, kdo zradil Snape, proč ho rovnou nezabili, proč ho léčí, ale jak si psala, má to hodně dílů, tak kdo si počká, ten se asi také dočká odpovědí.

Re: ++

Sitara | 09.03.2013

Za prvé - vítej Bobo v okruhu čtenářstva téhle povídky :-D
Za druhé - mluvíš mi z duše! :-D Bohužel se ale ještě několik kapitol nedozvíme nic zásadního... což mě taky štve, ale těch kapitol nám zbývá hafo, takže...
Děkuju za komentář! :-)

Díky :)

cim | 08.03.2013

Díky za další skvělou kapitolu :) Tuto povídku jsem si oblíbila, líbí se mi jak plyne :) Těším se na další kapitolu ;)

Re: Díky :)

Sitara | 09.03.2013

Cim, ty jsi takový moje čtenářský sluníčko :-D Děkuju ti ♥

:-)

sargo | 08.03.2013

Safra, ti bylo nějaký krátký (i když věřím, že během překládání ti to tak nepřišlo :-D). To si neber osobně, čtenář je ti vděčen, to jen že je tak natěšen :-D Ostatně už název kapitoly je nadějný a alespoň jeden Severus je pro zatím v dobré společnosti (ano, věnuji kus večera novým kapitolám všech možných povídek... :-)). Tahle povídka, to je jeden filmový záběr vedle druhého :-)

Re: :-)

Sitara | 09.03.2013

Některý kapitoly maj ve wordu jen dvě stránky :-D No jo, autorka si je totiž krásně nazve a aby nezasahovala do další, tak to utne... A né, neberu to osobně - úplně to chápu, je to jako házení drobečků :-D Frustrující. A máš pravdu, při překládání mi to nepřijde :-D (V tomhle je ale o dost horší kočičák, protože tam mi to snad vůbec neubývá... :-/ ) Napadlo mě, že bych mohla třeba přidávat po dvou kapitolách, pokud by vám nevadilo, že budou delší prodlevy...
Moc ti děkuju za komentář, Sargo :-)

Záznamy: 1 - 12 ze 12

Přidat nový příspěvek