Být tvým kocourkem - MK 3

27.10.2013 20:22

 

Vítejte :-)

u dnešní mezi-kapitolky. Je kraťounká a poněkud netradiční - podíváme se totiž do nebe ;-) Pokud takovéhle podobné vložky nemusíte, myslím, že ji můžete klidně vynechat ;-)

Poděkování za skvělé komentáře patří bacilovi, Nade, Bobině, Agnes, Clare, weras, Patoložce, Safiře, Máje, Benny, Mononoke a kamčí.

Spešl poděkování ještě Pat za obetování :-)

Tak s nadhledem do toho a příjemné čtení!

=^.^=

Žádné nebe nikdy nebude nebem, pokud mě tam mé kočky nepřivítají.

(skotské přísloví)

Mocná křídla energicky rozčísla vzduch, pera ve zlatém slunečním světle tak zářivě bílá a neposkvrněná, že se zdálo, jakoby zářila zevnitř. Oči, modré jako moře za slunného jarního dne, pohlédly plné dobromyslnosti dolů na něžně bílé kupy oblaků. Tu a tam v té nekonečné bílé zazářily barevné květy a všude byly vidět třpytivé vodní plochy a stříbřité stromy. Měkký svit se tetelil ve vzduchu a zdálky zaznívala tichá hudba a harmonický zpěv. Vánek s sebou nesl sladkou vůni květin. Odněkud se ozýval šťastný dětský smích.

Tu a tam se daly zahlédnout postavy, zahalené v pestrobarevném oblečení, s tvářemi naplněnými mírem a harmonií.

Mír a harmonie. Na tomto místě k nim člověk mohl přivonět ve vzduchu, mohl je pocítit na kůži a každý závan větru o nich šeptal. Nebyl tu ani žal ani bída, hektický shon ani svízel, strach ani zármutek.

To pochopitelně neznamenalo, že tu byl každý neustále naplněn jen dokonalým štěstím. Lidé na tomto místě se mohli právě tak kvůli něčemu dopálit, jako všichni ostatní. Obzvlášť, pokud pozorovali ty, které milovali a které museli opustit.

Někteří z těchto lidí byli v takových chvílích neobyčejně zábavní. Nejlepším příkladem toho byl muž, jehož temný hlas byl v tom okamžiku unášen větrem.

„Může mě, prosím, někdo zastřelit?“

„Siriusi, ty už mrtvý jsi!“

„Jo! A definitivně jsem skončil v pekle!“

„Och, ty chudáčku! Čím sis TO jen zasloužil!“

„Nemám nejmenší tušení!“

Zazněl zvonivý smích. „Páni, málem jsem ti uvěřila.“

Za další kupkou oblaků se objevily siluety dvou osob, které stály vedle malé kašny. Muž, Sirius, měl dlouhé tmavé vlasy, a čtverácký úsměv, který byl obvykle jeho obchodní značkou, byl nahrazen našpulenými rty. Žena vedle něj měla dlouhé rudé vlasy. Její oči byly zářivě zelené a skryté v jejich hlubinách ležely pobavené záblesky, které až příliš dobře pasovaly k úsměvu na její tváři. Vedle těch dvou ležela v trávě nehybná postava dalšího muže s rozcuchanými hnědými vlasy a brýlemi na nose.

„Co myslíš, Lily? Kdy se Dvanácterák probere?“ Sirius s tím, uvědomuje si, že u zrzky nemá s našpulenými rty žádný úspěch, přestal a s lehkým úšklebkem ukázal na muže na zemi. „To všechno ho jistě zasáhne ještě tvrději, než mě!“

Rusovláska, Lily, se zahihňala.

„Nemám tušení.“

Zvuk křídel je přiměl vzhlédnout a ženina tvář se opět rozjasnila úsměvem, když poznala blížící se osobu.

„Gabrieli!“

„Lily! Siriusi!“ odpověděl jmenovaný a měkce přistál před nimi. S tichým zašustěním poskládal křídla. Jeho blond vlasy se ve světle třpytily jako čisté hedvábí a tvořily zářivý kontrast k jeho tmavě modrému rouchu. Úsměv, který věnoval Lily a Siriusovi, byl jako první sluneční paprsky po dlouhé, bouřlivé noci. Jeho srdečnost byla citelná a zahalila je jako ochranná přikrývka.

„Hej, Gabe!“

„Tak, kvůli čemu si Sirius přeje druhou smrt? Měl snad zase jednou tu smůlu, že vrhl pohled na vašeho starého ředitele, právě když byl v koupelně?“

Vzpomínka na tu málo potěšitelnou příhodu donutila Siriuse zblednout. Merline, nikdy nebyl tak šťastný za Brumbálovy dlouhé vousy, jako toho dne. Existovaly věci, které prostě člověk vidět nemusel.

Opravdu milé od Gabriela, že mu to připomínal. A něco takového si říká archanděl!

Lily se zasmála, když spatřila obličej svého přítele. „Och, to od tebe bylo ošklivé, Gabrieli!“

Anděl se jen zašklebil. „Já vím! A? Co se stalo teď, že je Sirius tak rozrušený a Jamese to poslalo do země snů?“

„Och, vlastně je to něco docela úžasného…“ začala Lily se zářícíma očima, ale Sirius ji přerušil.

„Úžasného? Co k č… eh, co má být, prosím pěkně, tak úžasného na tom, že ten perverzní, starý sklepní netopýr nadbíhá mému nevinnému malému kmotřenci? Jakoby nestačilo, že se ten můj chudák malý proměnil ze všech zvířat na boží zemi v kočku.“ Pohybem ruky ukázal Sirius k fontáně, v jejíž vodě byl vidět obraz muže s po-ramena dlouhými černými vlasy a mladého kočičího člověka, kteří mírumilovně, vzájemně přitulení spali spánkem spravedlivých. Gabriel shledal, že skutečně představovali rozkošný obrázek, ale zdálo se, že Black to vidí jinak.

Lily se Siriusem podle všeho nesouhlasila a také to hlasitě dala ve známost.

„SIRIUSI BLACKU! Probuď se konečně!!!!!“ Úsměv na Lilyině tváři byl nahrazen rozzlobeným výrazem, který Gabrielovi silně připomínal Lucifera v jeho rebelské fázi. „Zaprvé, můj nejlepší přítel vůbec není ‚starý, perverzní sklepní netopýr‘. Byla bych ti velmi vděčná, kdybys ho přestal neustále urážet. Zadruhé jsou kočky nádherná a hrdá zvířata a k mému zlatíčku se dokonale hodí. Každý se nemůže jako ty proměnit do zvířete, které se rádo honí za vlastním ocasem a pije ze záchodové mísy.“

Ouvej, to bolelo! Gabriel změnil názor. Lucifer ve své rebelské době nebyl ani z poloviny takový jako Lily. Vypadala, jako by chtěla Siriuse roztrhat na kousky holýma rukama. Ona by opravdu byla báječným serafem*. Ta žena upřímně naháněla strach.

Tohoto mínění se zdál být i Sirius, neboť Poberta se při kázání své kamarádky stále více choulil do sebe, a Gabriel měl dojem, že v hlavě zoufale pátral po možnostech úniku.

Výraz nejvyšší úlevy se mu rozprostřel po tváři, když se obrátila na anděla. Rychle zvětšil vzdálenost mezi sebou a rozzlobenou mladou ženou. Svého nejlepšího přítele, který během tirády své manželky přišel k sobě a nyní vyhlížel poněkud zmateně, popadl při svém útěku a táhl ho sebou. Koneckonců nemohl ubohého Dvanácteráka prostě jen tak ponechat jeho zkáze.

Merlin chraň před hněvem rusovlasé ženy! A on si myslel, že nemohlo být možné, aby byla ještě vzteklejší, než toho dne, kdy přiměl jednu z Múz k tomu nasadit Brumbálovi do hlavy myšlenku na výlet na Kolínský karneval a roztomilý malý kostým pro Srabuse. No jo, taky se mohl zmýlit!!!

Lily se zatím rozhodla ty dva pro tentokrát nechat jít. S o něco přátelštějším výrazem se otočila ke Gabrielovi. Věnovala mu omluvný pohled. „Omlouvám se, ale ten chlap mě pořád ještě někdy dohání k šílenství!“

„V pořádku!“ usmál se Gabriel. Pohlédl dolů ke studánce, kde se dalo vidět, jak tmavovlasý muž ve spánku tiše něco zamumlal a zpevnil sevření kolem mladíka ve své náruči. Na rtech spokojený úsměv. „Tak jak se to přesně má tam s těma dvěma?“

Záře prostoupila Lilyinu tvář.

„Ten chlapec tam je moje dítě. Není překrásný? Kvůli nehodě byl proměněn do kočičího člověka. Muž vedle něj je Sev, můj nejlepší přítel od doby, kdy jsme se poprvé setkali. Nejsou spolu roztomilí? Myslím…“

S úsměvem naslouchal Gabriel mladé ženě, zatímco nedaleko od nich dva Pobertové nadávali na nespravedlnost světa a ošklivé staré netopýry.

Ne, v nebi nebyli lidé neustále absolutně šťastní, ale docela upřímně… naprosté štěstí by v dlouhodobém horizontu přece také velmi rychle znudilo, nebo ne?

 

* Seraf

=^.^=

Další

=^.^=

 

Komentáře

...

Anonymka SS | 04.09.2014

pěkná vsuvka a super tahle hláška mě fakt pobavila :-D

„Tak, kvůli čemu si Sirius přeje druhou smrt? Měl snad zase jednou tu smůlu, že vrhl pohled na vašeho starého ředitele, právě když byl v koupelně?“

Ach

KalamityJane | 06.11.2013

Doháním resty, takže chválím všechny předchozí kapitoly, ale tahle je obzvlášť super. Pobavilo, děkuji za krásný překlad

Re: Ach

Sitara | 07.12.2013

Jsem ráda, že ses dobře bavila ;-)
Děkuju, KalamityJane :-)

:-)

Mája | 04.11.2013

Tak jsem si to nechala najednou a myslela jsem, že budu komentovat až tu další plnohodnotnou kapitolu. Ale to se nedá. Tato mezikapitolka si rozhodně komentář zaslouží! Mlátila jsem se tu smíchy tak, až jsem si poprskala monitor. To bylo naprosto úžasné. *Lucifer v jeho rebelské fázi.* *Každý se nemůže jako ty proměnit do zvířete, které se rádo honí za vlastním ocasem a pije ze záchodové mísy.*
To mě asi dostalo nejvíc. Ale krásná byla celá kapitola. Díky.

Re: :-)

Sitara | 07.12.2013

Jé, Májo, jsem moc ráda, že se ti líbila i tahle poněkud nestandardní a že ses dobře bavila :-D
Děkuju.

=====

Weras | 01.11.2013

Zajímavé!! Existuje nebe,nebo peklo? To nebe je tady totiž úžasně popsané. Krása. Tam nikoho nemusí mrzet,že musel umřít. A ještě mít možnost dívat se na svět.Co by mohli chtít víc. No,je to pěkná vsuvka,ale raději se těším na pokračování. Velký dík!!!!

Re: =====

Sitara | 03.11.2013

Chápu :-D a děkuji!

:-D

bacil | 01.11.2013

Tak tohle jsem nečekala,ale opravdu jsem si to užila. Ha Sirius to pěkně schytal od Lilly.
Krásná kapča a moc se těším na pokračování :-D

Re: :-D

Sitara | 03.11.2013

Jsem moc ráda, že se ti líbila :-)
Děkuju!

:-D

Agnes | 28.10.2013

Krátké, roztomilé, proč ne? Harry by asi koukal, jak se jeho rodiče a kmotr mají a vytáčejí. Osobně si představuju, že všichni vypadají na věk, ve kterém umřeli, takže Sirius je asi o čtrnáct let starší. Je ale pravda, že na jeho mentální vyspělosti se to kvůli Azbakanu vůbec neprojevilo :-D
Díky za mezikapitolu, Sit.

Re: :-D

Sitara | 03.11.2013

Lepší, že nic neví :-D Chudák... vědět, že na něj můžou kdykoli ze shora koukat... :-D
Já moc děkuju za komentík, Agnes ;-)

:-D

kamčí | 28.10.2013

moc hezká vsuvka :)

Re: :-D

Sitara | 03.11.2013

Jsem ráda, že se ti líbila :-)

:)))

grid | 28.10.2013

Náhodou to bolo veľmi podarené! Mne sa to páči. Je fajn trošku odľahčiť situáciu a najmä pekne napínať svojich čitateľov, že zlatko?
Vďaka a teším sa na pokračovanie.

Re: :)))

Sitara | 03.11.2013

To jsem moc ráda! :-)
Moc ti děkuji za milý komentář, grid :-)

:)))

Safira | 28.10.2013

Dekuji za mezikapču, kdyby byly všechny zbývající mezikapitoly jakýmsi pohledem Lily, Jamese, Siriuse a možná že i Gabriela, nezlobila bych se! :D
Nadávali na staré, sklepní netopýry :DDD
Děkujííí moc za mezikapču! Můžu počítat s další kapitolou příští neděli nebo ještě dřív? :))

Re: :)))

Sitara | 03.11.2013

Jsem ráda, že se ti líbila :-) Pohled z nebe byl opravdu jen výjimka, i když teď si nevzpomínám, jestli tam ke konci ještě nebude zmínka... s překladem jsem se tam ještě nedostala a co jsem povídku četla, uběhlo už docela dost času... takže překvápko, uvidíme :-)
Moc ti děkuju!

ooOoo

Nade | 28.10.2013

Malá oddychovka, která však nijak nezasáhne do děje povídky.
Jediné, co mi z toho vyšlo je, že tzv. ráj je brutální utopie, protože lidi by se tam prostě ukousali nudou, postupně by zešíleli a šli by si po krku... ehm takže peklo? :-D :-D

Re: ooOoo

Sitara | 03.11.2013

To by asi záleželo na tom, koho by ses zeptala :-D Pro Siriuse určitě peklo :-D
Díky za komentář, Nade :-)

?

Benny | 28.10.2013

Na jeddnu stranu chápu proč nám autorka zprostředkovala tuhle kapitolu,ale také bych si jí odpustila.Přesto díky,Sit

Záznamy: 1 - 20 ze 21
1 | 2 >>

Přidat nový příspěvek