BAtW 51

18.10.2020 19:51

 

Zdravím vás, milé čtenářstvo :)

doufám, že jste v pořádku a máte se (aspoň v rámci možností) dobře. 

Kromě další kapitoly BAtW pro vás mám taky super zprávu. Objevila se dobrá duše, která se mnou od teďka bude na překladu spolupracovat, jednak jako beta, jednak jako druhá překladatelka! :)) Znamená to, že šance na zdárné dokončení překladu téhle skvělé povídky se mnohonásobně zvýšila :D 

Dnešní kapitolu obetovala moje nová parťačka OGESka, čímžto jí moc děkuji. Věškeré případné pozůstalé přežblebty jsou na mně :D

Příjemné počtení!

Sit.

 

Kapitola 51 – Slyš můj příteli, já mlčím

Galaxie Mléčná dráha

Soustava Tilnast

Planeta Sarka

 

Loki nechal Starka spát v jejich posteli. Potichu se oblékl a zamířil zpátky do nákladového prostoru. V momentě, kdy tam dorazil, seděl Drongo, už plně ustrojený v zimním oblečení, na velké bedně a Hatchet nedaleko od něj pohodlně lenošil na jiné z krabic a škrábal něco na kousek papíru.

„Díky, že jsi tu zůstal, Drongo,“ poděkoval Loki, když byl dostatečně blízko.

„To nic nebylo,“ odpověděl obr, stoupl si a lenivě se protáhl. „Juyu se tu taky nějakou dobu zdržela, ale před chvílí se rozhodla zkontrolovat sestru.“

„Jdi si odpočinout, něco sněz,“ vybídl ho Loki. „Mám to pod kontrolou.“

„Je otravný, ale nedělal žádné potíže,“ oznámil mu Drongo předtím, než odešel. Hatchet se nad tím ušklíbl, očividně naslouchal jejich konverzaci.

„Tak co, žárlil?“ zeptal se Hatchet, jakmile spolu zůstali sami. Loki v odpověď vyhýbavě zabručel, ale stejně tím u elfa vyvolal úsměv. „Nemáš zač,“ prohlásil drze. Jistě, jak jinak.

Loki přešel za něj, ruce mu položil na ramena a zaryl se do nich prsty… tvrdě. Hatchet sebou škubnul a okamžitě se napřímil. Naklonil se blíž, aniž by jen trochu povolil sevření.

„Nehraj s ním žádné hry,“ varoval ho tichým, ale přísným tónem.

„Ano, můj princi,“ řekl Hatchet a koutkem oka na něj vrhl letmý pohled. „Jak si přeješ.“

Loki přikývl a pustil ho. Hatchet zakroužil rameny a váhavě se na něj zadíval. Díval se pak na něj ještě notnou chvíli, pátravě, jak se snažil dát si všechno dohromady a pochopit situaci.

„On není jen milenec, že?“ zeptal se pak.

„Ne,“ odpověděl jednoduše Loki. Hatchet si ho chvíli prohlížel, pak se jeho oči mírně rozšířily v uvědomění.

„Je to vážné, že jo? Ne jen trochu. Tohle je naprosto vážné.“

„Ano, to je,“ přitakal Loki. Bylo nejlepší si vše vyjasnit co nejdříve.

„Loki, je to smrtelník –“

„Ani slovo,“ přerušil ho Loki s varovným pohledem. Hatchet věděl, kdy je zbytečné začít se hádat. Odvrátil pohled. Chvíli mu trvalo, než tu novinku strávil.

„Oh, to je… huh, to jsem nečekal… to je prostě… páni… uhm… to je skvělé, opravdu. Báječná zpráva… a uh… tak promiň, hádám,“ rozhodl se nakonec. „Budu se odteďka chovat slušně.“

„V tom nejsi moc dobrý,“ odpověděl Loki hned. Hatchet zafrkal smíchy.

„Ne, ale budu se upřímně snažit. To ze mě dělá mnohem méně otravnou osobu.“

To byla jistě pravda. Loki jen doufal, že to bude stačit, aby nálada mezi Hatchetem a posádkou – a hlavně Starkem – zůstala mírumilovná.

Hatchet se postavil a podával mu kousek papíru, na který až doteď psal.

„Napsal jsem tam, kolik můžete čekat, že dostanete za svoje věci. Ale předpokládám, že nechcete prodat žádný alyndor.“

„Jistěže ne,“ souhlasil Loki a papír si převzal.

„Napsal jsem nejnižší prodejní cenu. Jestli vám nabídnou míň, prostě jim řekněte, ať si to strčí do prdele. Jestli zeDat zkusí bejt lakomej, dej mi vědět a já vám seženu jiné kupce. Ale ten korporátní chlápek právě viděl, že máte někoho uvnitř, tak se s vámi pravděpodobně nepokusí znovu vyjebat.“

„To je rozhodně dobré vědět,“ přikývl Loki.

„Co se týče oprav a zásob… no, Drongo mi řekl něco o rozsahu škod. Nebude laciné to opravit. Jsem si jistý, že to už víš.“

„Stark to zvládne opravit sám, pokud bude mít vhodné nářadí a materiály,“ sdělil mu Loki. „Možná bude jen potřebovat pár rukou navíc, aby to bylo rychleji hotové.“

„Oh, vážně? No, tak to nebude tak drahé. Mohl bys mi napsat seznam, můžu se pozeptat, sehnat kvalitu za dobrou cenu.“

„To je to, co tu děláš?“ zeptal se Loki.

„Převážně. Výhoda toho, že ti každej rozumí,“ vysvětlil Hatchet. „Jsem něco jako prostředník, dávám dohromady kupující a dodavatele. Tak vždycky vím, kdo prodává co a za kolik.“

Loki znovu přikývl. „Dobře, uděláme to tedy takhle,“ souhlasil. „Stark bude muset ten seznam sepsat sám a my potřebujeme nejdřív něco prodat.“

„Pak tedy můžu začít se zásobami – jídlem a dalšími nezbytnostmi. Nemáte tu žádné speciální požadavky. Můžu zařídit, aby to přišlo za pár dní, až budete mít peníze.“

„To zní dobře,“ řekl Loki. „Potřebuji ale zjistit, kolik nám zbylo. Pojď.“

Vykročil hlouběji dovnitř a Hatchet ho pochopitelně následoval.

„Řekneš mi někdy, proč nejsi na Ásgardu?“ zeptal se Hatchet po chvíli ticha.

„Časem,“ odvětil Loki.

„Je to špatné, že jo? Není toho mnoho, co by tě mohlo přimět odejít.“

„Později, Hatchete. Slibuji,“ pohlédl na něj Loki. Hatchet mu chvíli pohled oplácel, pak kývl.

„Dobře, počkám,“ řekl. „Nepospíchej.“

Nehodlal mu to říkat teď. Ne, když musel ještě Hatchet vyrukovat s pravdou ven, pokud šlo o jeho skutečné úmysly. On bude muset být tím, kdo řekne pravdu jako první. Loki mu poté na oplátku nabídne svůj příběh. A pak, ani Stark ještě nevěděl všechno a on musel být tím prvním, kdo se to dozví.

ooOoo

Příštího dne se Vismio vrátil prodiskutovat, co chtějí prodat. I když Stark na Hatchetův seznam chvíli zlostně zíral, pořád ho dokázal dobře využít. Muže z korporátu zcela očividně podráždilo, že byli tak dobře informovaní. Stále se snažil držet ceny co nejnižší, ale Stark si v obchodních diskuzích vedl až příliš dobře. Dal jasně najevo, že měli možné kupce mimo zeDat, a pokud by Vismio nenabídl víc, mohli by jednoduše místo toho zaplatit za povolení k obchodování. Nakonec prodali věci za slušnou cenu. V ten okamžik zřejmě nebyli Vismiovi oblíbenci.

Stark trval na tom, aby nejprve vrátili peníze Hatchetovi, bezpochyby mu nechtěl být nic dlužný. Byl si jist, že Stark nikdy ve svém životě nikomu peníze nedlužil. Musela to být pro něj zvláštní zkušenost.

Hatchet slíbil, že se vrátí, aby jim řekl, kolik bude stát znovu naplnit loď zásobami. Jediný důvod, proč mu Loki nedal volnou ruku, byl ten, že věděl, že Stark by nesouhlasil. Hatchet se vědoucně usmál a potřásl hlavou, když mu Loki řekl, aby přišel znovu, než se objednají zásoby. Ale samozřejmě udělal, jak mu bylo řečeno.

Bylo svým způsobem zvláštní, jak známé mu to připadalo, jak rychle zapadl s Hatchetem kolem sebe do rytmu. Vždy měli zajímavý vztah, a i když uběhl pouhý den, rozhodně to vypadalo, jako by se nic nezměnilo. Hatchet mu stále projevoval obvyklou míru respektu, ale to mu nezabránilo v odmlouvání nebo nadávání. Jenže upřímně, většinou se jednalo o napůl láskyplné přezdívky. Ne každý rozuměl tomu, jak něco jako „bastard“ mohlo být považováno za výraz projevu lásky, ale tak to bylo, když přišlo na Hatcheta. Jen ty, které si držel na délku paže, nazýval „zlatíčky“, „hezouny“, a podobně. To byla jen prázdná slova a nic víc. Mnohem víc klel, když se poblíž někoho cítil uvolněně nebo když byl dostatečně rozrušený, aby přestal věnovat pozornost zbytečnostem. Loki si už dávno zvykl na způsob, jakým během chvilky přešel z „můj drahý princi“ k „ty úlisnej sráči“, ale vždycky mu připadalo zábavné pozorovat reakci druhých.

Myslel to vážně, když řekl, že Hatchet je loajální a spolehlivý. Dokonce i poté, co dostal tvrdou lekci o zradě, jak se někdy ani těm, kteří mu byli nejbližší, nedalo věřit, pořád o tom byl přesvědčený. Hatchet se nestaral o to, jestli byl válečník nebo mág, jestli byl princ nebo ne, jestli byl Odinson. Byl to jeho jediný společník, který nebyl především Thorovým přítelem a který se nepokoušel se k němu přiblížit jen proto, aby se dostal blíž k jeho takzvanému „bratrovi“.

Hatchet nikdy neměl rád Thorovu aroganci. To, jak očekával, že s ním Hatchet bude zacházet s respektem a laskavostí jako všichni ostatní. Jenže Hatchet nedával svůj respekt tak snadno. To se na něm očividně nezměnilo. Když se ho Loki zeptal na jeho nelibost vůči Thorovi, řekl mu nejednou, že Thor odmítal vidět příliš mnoho věcí, příliš mnoho věcí zavrhl jako nehodných své pozornosti. Hatchet mu také nejednou řekl, že pokud by se Thor nepoučil sám, osud by mu místo toho udělil lekci. „A osud je krutá mrcha, když přijde na lekce.“

Oh, jakou měl pravdu, když se na to díval takhle zpětně. Jenže k Lokimu byl osud krutý ještě víc než k Thorovi.

Takže to byl zvláštní druh nostalgie. Do jisté míry hořkosladký, protože nevěděl, jak dlouho to bude trvat. Dřív nebo později mu bude muset říct, že ho na Ásgardu uvěznili, obvinili ze zrady, královraždy (dobře, otcovraždy). Musel říct, čím ve skutečnosti byl. Elfové nepohrdali Jotuny jako Ásové, ale stejně si nedokázal představit, že by to šlo hladce. Přinejmenším si však mohl vychutnávat smyšlenku svého starého života beze vzteku, který by mu rval vnitřnosti. Přinejmenším mohl přemýšlet o minulosti bez toho, že by si chtěl seškrábat kůži. Přinejmenším teď měl stále několik dobrých vzpomínek, kterých se mohl držet, ale už teď je mohl vidět klouzat pryč, jakmile pravda vyjde najevo.

Ani se neodvážil pomyslet na Starkovu reakci. Říci o tom Hatchetovi ho naplňovalo neklidem. Z představy, že o tom říká Starkovi, necítil nic než otupující strach. Ale nejhorší bylo stále to, že věděl, že nemůže mlčet navždy.

ooOoo

 „Můj ty… hodně jsi vyrostl, princátko,“ ozval se známý hlas, když Loki sledoval, jak sebou obrovský medvěd s hlasitým žuchnutím praštil do mokré trávy, zatímco mu z krku čnělo kopí a v boku měl až po rukojeť zabodnutou Lokiho dlouhou dýku.

Loki se dobře naučil znát Vlčí lesy, které obklopovaly Freyův hrad. Ztratit se jednou bylo ponižující dost, takže nedovolil, aby se to stalo znovu. Naučil se, jakých stezek by se měl držet, několik starých dubů a skal, které byly snadno rozpoznatelné. Nikdy si netroufal do lesa moc hluboko, ale věřil svým znalostem týkajících se okolí. Tohle se nemělo stát.

Letos se jejich matka rozhodla navštívit Alfheim dříve, a i když se tomuto světu říkalo země věčného jara, vládlo tu teď chladnější období. Loki si nestěžoval na svěží vzduch, byl aspoň osvěžující. V lese se také dalo mnohem snáz pohybovat bez všech těch hustých a bujných podrostů, které brzy pokryjí zem. Tráva byla zatím mladá a stromy sotva pučely. Mělo to být bezpečné. Tahle část lesa se neměla hemžit divokými zvířaty.

Elf seskočil z velké skály, na které stál, a přešel k Lokimu a mrtvému medvědovi.

„Zvládl bych to,“ promluvil Loki, když se konečně postavil a setřel si tu trochu krve, která mu stříkla do obličeje. Elf sevřel své kopí a vyškubl ho z medvědova krku. Loki se sklonil, aby rovněž vytáhl svou dýku.

„Možná,“ pokrčil elf rameny. „Ale pravděpodobně bys skončil s několika ošklivými jizvami. Nebo o to ti šlo? Slyšel jsem, že to vy Ásové máte ve zvyku.“

Loki to nepoctil odpovědí a vytrhl svou čepel. Samozřejmě byla pokrytá krví, stejně jako většina Lokiho oblečení. Když oštěp pronikl medvědovým krkem, krev se vyřinula všude a většina pochopitelně zasáhla Lokiho.

„Takže… zase lovíš na vlastní pěst?“ zeptal se elf a Loki se do něj zabodl pohledem. Proč to musel být ten samý elf? Protože to byl on, uplynuly sice tři roky, ale Loki by ho poznal všude. Vypadal ještě ošuměleji než předtím. Šaty měl trochu víc obnošené a tentokrát ho pokrývalo i bahno.

„Jenom jsem se procházel,“ informoval ho Loki, když si zasunul dýku zpátky za opasek. „Myslel jsem, že tihle medvědi se drží blízko kopců,“ dodal se zamračením.

Elf přikývl. „Ano, ale říčka se rozvodnila,“ řekl. „Smyla skoro všechny přechody, dokonce i některé mosty, zvířata uvízla buď na tamté, nebo na téhle straně. Nemluvě o všemožných jiných tvorech.“

„Město je blízko, proč se nevyhýbají téhle oblasti?“ zeptal se Loki.

„Vyhnuli by se, kdyby bylo na téhle straně dost jídla,“ vysvětlil mu elf. „Hladová zvířata se města nebojí.“

„Město se o tom tedy musí dozvědět,“ řekl Loki. „Můj strýc se o tom musí dozvědět.“

Elf trhnul rameny. „Možná,“ zabručel, když si přidřepnul vedle mrtvého medvěda. „Brzo si toho ale všimnou.“

„Co to děláš?“ zeptal se Loki.

„Nenechám tu všechno to dobré maso a kožešinu shnít,“ odvětil elf. „Takže ho stáhnu z kůže a poberu, co můžu.“

„Máš v plánu sníst medvěda?“ zeptal se Loki a nakrčil nos.

„Můžeš sníst jakékoli maso, když máš dost velký hlad, princátko.“ Zabodl své kopí do země, upravil si samostříl na zádech a vytáhl velký lovecký nůž zpoza svého opasku, aby se dal do práce.

„Nikdy předtím jsem neviděl elfa s kuší,“ poznamenal Loki. Elfové byli vynikající lukostřelci se skvělým zrakem. Používali dlouhé luky s nevšední zručností, někteří měli krátké luky, ale i to bylo vzácné.

„Je to samostříl,“ opravil ho elf. „Chceš pomoct? Krev přitáhne dravce.“

„Proč bych měl chtít pomoct?“ zeptal se Loki a překřížil si paže na hrudi.

„Je to i tvoje kořist,“ řekl mu elf a vzhlédl. Loki se na něj jen díval. „Můžeš si nechat kožešinu, když mi pomůžeš. Nemám pro ni teď žádné využití.“

Loki se podíval na mrtvé zvíře. Bylo obrovské. Když stálo na zadních nohách, bylo alespoň osm stop vysoké, muselo vážit aspoň přes tisíc liber. Srst teď mělo zablácenou a pokrytou krví, ale kožešina byla dlouhá a téměř úplně černá. Dobrý úlovek, zvíře hodné porážky. Mít jeho kožešinu, kterou by mohl ukazovat jako svou trofej, by bylo opravdu dobré, zvlášť po návratu na Ásgard. To by vskutku mohlo být velmi, velmi dobré. Teď měl samozřejmě dovoleno účastnit se lovů, ale ani jeho největší úlovek nedosahoval velikosti tohoto medvěda. Dokonce ani Thorův gigantický kanec z minulého roku nebo jeho velký jelen z předminulého roku nebyl takhle velký.

„Má dýka se nehodí na stahování,“ řekl, když padl na zem vedle elfa. „Máš jiný nůž?“ Elf se otočil a pohlédl na něj, jeho fialové oči se na něj na vteřinu zvědavě zadívaly. Pak si z boty vytáhl menší nůž.

„Doufám, že víš, jak správně stahovat,“ prohodil elf. Loki si převzal nůž a ušklíbl se na něj.

„Ovšemže vím.“

„Nebojíš se, že si zamažeš ruce, hm? Dobře,“ přikývl elf s malým úšklebkem. Nenabídl žádné instrukce, ani se znovu nezeptal, jestli Loki ví, co dělá. Byla to příjemná změna, narozdíl od dvorních lovů na Ásgardu, kde starší válečníci nedokázali přestat opakovat, co má dělat znovu a znovu. Jako by nevěřili, že ví přesně, co se svým nožem dělá. A toho se mu dostávalo na Ásgardu kvůli studiu magie.

„Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal se Loki po chvíli ticha. „Určitě víš, že já jsem Loki.“

Elf se jen soustředil na svou práci. Loki už si myslel, že odpověď nedostane, ale pak se elf zhluboka nadechl.

„Nemám žádné jméno,“ řekl.

„Nemáš jméno…“ opakoval Loki pochybovačně.

„Ne.“

„To není pravda, každý má jméno.“

„Já ne,“ odpověděl elf jednoduše.

„To nemůže být pravda, tvoji rodiče tě museli nějak pojmenovat.“

„Neobtěžovali se,“ řekl.

„Ale--“

„Krev, dravci,“ zopakoval elf a věnoval mu přísný pohled. „Pokračuj v práci.“

Mnoho lidí tomu nevěřilo, ale Loki věděl, kdy má držet pusu. Ten tvrdý, nebezpečný záblesk v elfových očích byl jasnou známkou toho, že bylo na čase tak učinit. Nekladl mu žádné další otázky, jen tiše pokračoval v práci.

ooOoo

Nakonec dělal Hatchetovi doprovod do jiného okresu a Stark si ohledně toho ani nestěžoval. Zaměstnávalo ho plánování oprav a navíc nechtěl, aby Hatchet sháněl nářadí a materiály sám. Oba, Drongo i Juyu, se nabídli, že je doprovodí, ale Loki odmítl. Byl si poměrně jistý, že Hatchet se ještě nechystal přiznat, ale stejně bylo lepší mít okno příležitosti otevřené. Hatchet by nemluvil před ostatními.

Navíc bylo příjemné strávit nějaký čas pryč od zbytku posádky. Ne že by jich měl plné zuby, ale trávit s nimi všemi tolik času v uzavřených prostorech způsobilo, že Loki toužil alespoň po pár hodinách daleko od lodi.

Okres 10 nebyl moc zalidněný. Ulice byly široké a po silnici se pohybovalo mnoho vozidel. Nebylo tam tolik chodců jako kolem doků. Žádné malé obchůdky ani zakouřené putyky. Hatchet stručně vysvětlil, co je třeba vědět o hlavních okresech, a Loki si ty informace zapamatoval pro případ, že by se tu kvůli opravám zdrželi déle. Hatchet sám právě teď žil v Okrese 9. Byla to jeho ‚operační základna‘, jak ji nazval. Nacházela se na okraji města, ale kolem nebylo plno korporátních doků a letišť. Šlo spíš o centrum kontinentálního obchodu.

Přišli do Okresu 10 hledat nejlepší materiály na opravu hlavního trupu lodi, kde se lusk zařízl během útoku. Stark vydal přesné pokyny ohledně toho, jaký druh kovu se může použít. Mohli vybírat z velkého množství vhodných materiálů za různé ceny, ale nakonec se rozhodli pro obchodníka, který jim nabídl doručení zboží zdarma.

Sehnat správné nářadí byla naprosto jiná záležitost a vyžadovala mnohem větší hledání, i když Hatchet znal většinu obchodníků v okrese. Loki věděl, že Starka potěší, když se mu do rukou dostanou nové hračky. Už si to dokázal představit. Způsob, jakým bude zkoumat jednu po druhé, jak bude testovat jejich použití. Pak se pustí do práce, jako to celou dobu dělal ve své dílně. Naprosto soustředěný a vibrující energií.

Byl si také jistý, že Stark by chtěl navštívit Okres 10 sám. Loki a Hatchet věděli, co potřebují na opravy, ale bylo tu tolik dalších nástrojů a strojů, které Loki nedokázal identifikovat. Stark by se tu rád brouzdal, nakupoval věci, které by upoutaly jeho pozornost, zkoumal novou technologii. Určitě se sem musejí vrátit, než odjedou.

Také se ukázalo, že k doplnění kabinetu s lektvary bude muset navštívit Okres 4, který se nacházel v úplně jiné části města. Hatchet vysvětlil, že magie tu byla vzácností a i poté, co tu strávil měsíce, vypátral pouze pár lidí, kteří nabízeli takové předměty. Také navrhl, že pokud Loki naléhavě nepotřebuje magické zásoby, měl by počkat a koupit tyhle položky na jiné planetě. Tady by stály jmění. Někdy Lokiho takové věci frustrovaly stejně jako Starka. Na Ásgardu, pokud něco nebylo k dispozici v paláci, mohl stále jednoduše vyrazit do lesa a sesbírat si to sám. Teď ho limitovaly věci jako peníze. Hatchet se mu jen smál, když to zmínil.

„Vítej ve světě prostých lidí,“ řekl. „Doufám, že si užiješ svůj pobyt.“

ooOoo

Jakmile dokončili pátrání po správném nářadí, usadili se k teplému jídlu. Hatchet klábosil o Dalekaniu a místních. Mluvil i o jiných planetách, podělil se o své zkušenosti v této galaxii. Loki mu na oplátku vyprávěl o Andromedě a všech jejích rozmanitých reptiliánských obyvatelích. Samozřejmě musel také zmínit zbytek posádky. Pokud o nich Loki řekne dost, Hatchet je nebude nadále pokládat za cizince, což by značně zlepšilo jeho postoj vůči nim. A tak si dal záležet, aby vyprávěl o Starkově brilantní mysli a Drongově klidné síle a samozřejmě o dívkách. Řekl mu, jak je Bee  opravdovou silou, se kterou je třeba počítat, a že sám trénoval Juyu a jak rychle se učila.

„Pokud by Bee mluvila, byla by ještě užitečnější,“ řekl. „Je těžké oklamat druhé pouze vzhledem. Juyu pořád není dost zkušená v úskocích a není tak rychlá a přesná v kožoměnectví jako Bee.“

„Oh, jsou kožoměnci?“ zeptal se Hatchet. „Musí být hezké být kolem příbuzných duší.“

„No, jsou to Skrullky, takže jsou tvaroměni–“

„Cože?!“ zasyčel Hatchet, když se naklonil blíž. Rychle se rozhlédl a znovu zakotvil očima na Lokim. „Jsou to Skrullky?“ zeptal se ostrým šeptem, očividně nechtěl, aby ho někdo zaslechl.

„Ano, nezmiňoval jsem to předtím?“ zeptal se Loki.

„Do prdele!“ zaklel Hatchet. „Kurva, kurva, samozřejmě, že tohle je moje zatracený posraně zkurvený štěstí. Nemůžu si dopřát zkurvenou pauzu, sakra!“

 „Hatchete, co je?“

„Nahoru! Vstávej! Hned!“ naléhal, sám už na nohách, a házel na stůl pár bankovek. „Dělej, pohni!“ vybídl znovu a popadl Lokiho za paži, aby ho odtáhl od stolu.

„Co se děje?“ dožadoval se Loki vysvětlení, zatímco Hatchet ho dál táhl za sebou.

„Je to špatný. Je to tak zkurveně špatný, že je to světelný roky od dobrýho. Je to špatný ve stylu trolla s tvrdým pérem, co si chce s tebou hrát!“

„Děsivý obrázek stranou, co se děje Hatchete?“ Tentokrát elfa popadl, aby ho zastavil.

„Jsme zatraceně blízko ke Kree, to se děje!“ sykl Hatchet. „Skrullové už dřív tuhle planetu napadli, to se děje! Mají zatracený bezpečnostní opatření proti možným skrullským vetřelcům, to se děje! Kožoměnectví nepomůže a městská stráž pravidelně prohledává doky. Do hajzlu, kolik je kurva hodin?“ zaklel a znovu vykročil. Loki ho následoval. „A jestli je najdou, nebude to pěkný. Budete v tak hlubokých sračkách, v jakých jste nikdy dřív nebyli! Zadusíte se tím. Musíme běžet a doufat, že nepřijdeme pozdě!“

Loki si byl jistý, že on osobně dřív byl ve větších potížích, ale stejně…

„Sakra!“ zaklel a běželi.

ooOoo

Další

ooOoo