BAtW 44

16.06.2019 16:44

 

Aktualizace po měsíci taky není podle mých představ, ale s příchodem mého nejméně oblíbeného ročního období jako bych upadla do letargie a nemohla se dokopat vůbec k ničemu... Prosím o shovívavost.

Příjemné počtení!

Sit.

 

Kapitola 44 – Jen další den

Orbita Mléčné dráhy

 

Jakmile jeden druhého opravdu ochutnali, byli oba nenasytní. Ne že by to Lokimu vadilo, právě naopak. Člověk představoval tu nejkrásnější závislost. Jejich dny naplňovala nuda a jednotvárnost, opravdová stagnace, takže nic nenamítal proti ztrátě směšného množství času velmi příjemným způsobem. Stále si však stál za svým, když přišlo na Starkovy lekce. V tomto nepřipouštěl diskuzi a naplánoval je na každý druhý den. Žádné výmluvy. Ale všechno ostatní se zdálo nedůležité. Možnost náhlé hrozby vystrkující svou ošklivou hlavu je provázela neustále, ale ne jako konkrétní nebezpečí číhající na horizontu, které by je všechny znervózňovalo. Bylo to divné, ale poprvé po mnoha letech se Loki cítil uvolněně. Jak dny plynuly bez nějakých náhlých trablů řítících se jejich směrem, Stark rovněž ztratil určitou hranu ve svém chování. Zdál se hravější, ještě víc vtipkoval a nebyl neustále posedlý svou prací.

To byl důvod, proč se Loki jednoho rána zadíval do mužových teplých hnědých očí a zjemnělých rysů jeho stále ještě ospalé tváře o trochu déle než obvykle.

„Co?“ zeptal se člověk s lenivým úsměvem. Loki mu úsměv vrátil.

„Je milé se konečně setkat s Tonym,“ odpověděl. Tony se zamračil a zmateně se na něj zadíval.

„Huh?“

„Vždycky jsem si myslel, že se to jméno k tobě nehodí,“ vysvětlil Loki. „Teď si myslím, že jsem zkrátka neměl příležitost tě takhle vidět.“

„Jak takhle?“

„Pokojného,“ odpověděl Loki poté, co o tom chvilku přemýšlel. Nebyl to jediný rozdíl od jeho obvyklého chování, ale ten nejvíce patrný. „Více bezmyšlenkovitého, méně ustaraného.“

„Myslel jsem, že se ti líbil ‚Stark‘,“ ptal se muž zvědavě. „Řekls, že to zní divoce.“

„To ano a líbí se mi,“ potvrdil Loki. „Protože to ty jsi; divoký, nebezpečný a pošetile statečný.“

„Och, pokračuj, ty víš, jak miluju hlazení ega,“ šklebil se Stark.

„No, právě teď nejsi ani jedno z toho,“ odsekl Loki jednoduše.

„Coo? Jsem naprosto divoký,“ namítal, zatímco se překulil na záda. Byl pořád nahý až na přikrývku omotanou kolem nohou. Krk a ramena mu zdobily známky kousanců, potřeboval se oholit a vlasy mu také trčely do všech stran. Loki nepoctil to prohlášení odpovědí, jen se na něj díval, jak se kroutí na posteli ve snaze dostat se do pohodlné pozice. Divoký… jako kotě.

„Dobře, takže ty říkáš, že… Tony je moje postelový jméno?“ zeptal se. „Ty mi vážně budeš říkat Tony? Když budeme sami?“

„Někdy možná,“ odpověděl Loki.

„Ale pořád mi budeš říkat ‚Starku‘ před ostatními.“

„Tím jsi pokaždé, když jsi na druhé straně našich dveří,“ řekl mu Loki. „Máš roli, kterou musíš plnit, když se oblékneš a vyjdeš ven. Koneckonců jsi velitel téhle lodi.“

„Znamená to, že mi taky budeš říkat ‚veliteli‘?“ zeptal se Tony troufale a znovu se zakřenil.

Drongo a Juyu už na něj jako na takového před druhými odkazovali, což znamenalo, že musel být autoritou v jakékoliv dané situaci, která si žádala velitele. Pro dobro dojmu sjednocené fronty musel udělat totéž. Kromě toho, Loki pracoval podstatně lépe, když nebyl v centru pozornosti. Stark měl kolem sebe ovzduší okouzlující sebejistoty, byl charismatický a ostatní ho snadno vnímali jako vůdce. Není divu, že ho v jeho vlasti tolik milovali. Loki se nikdy nenaučil jemné umění okouzlovat davy a získat si jejich lásku a respekt, někdy jejich vděčnost možná, ale většinou jen strach a podezření. Pokud tě nebudou milovat, zařiď, aby se tě báli. Ale k čemu tohle vedlo? Ke zradě, to se naučil z první ruky. Loki byl dobrý v tahání za nitky ze stínů, v šeptání do uší, zatímco se pozornost soustředila na někoho jiného, zkrátka ve všech choulostivých a méně čestných stránkách politiky. Někteří byli předurčeni k pořádání velkolepých projevů před zbožňujícím publikem; jiným nezbývalo než intrikařit.

Samozřejmě věděl, jak se tohle podobalo záležitosti s Thorem, ale také věděl, že se to podstatně lišilo. Stark byl chytrý, uznalý. On věděl, že jeden nemohl existovat bez ostatních. Nepohlížel na nezbytné pletichaření a manipulaci jako na ostudné akty zasluhující pouze hanbu a výsměch. Nedíval se spatra na dovednosti jiné než jeho vlastní a nepovažoval věci za samozřejmé.

„Pokud budeme mezi nepřáteli,“ promluvil Loki nakonec. „Určitě ano.“

Tony na něj chvíli zíral, než znovu promluvil. „Právě teď mě to trochu komicky vzrušilo.“

Loki se zasmál, vůbec ho to nepřekvapilo a nechal se zatáhnout zpátky do postele.

ooOoo

„Zábavné ráno?“ zeptala se Juyu, jakmile vstoupili do kuchyně, aby si dali pozdní snídani. Loki otázku ignoroval ve prospěch získání něčeho k jídlu.

„Neměla bys… o tom nechtít vědět?“ zeptal se jí Stark. Juyu pokrčila rameny.

„Přirozená zvědavost. A není moje chyba, že vy dva jste směšně hlasití.“ Loki si odfrkl, ale nic neřekl. Rozpaky mu nic neříkaly, ačkoli Stark se zdál těmi slovy trochu znepokojen.

„Neměla by ses ohledně tohohle stydět nebo tak něco?“

„Kdy jsem byla stydlivá, Starku?“ V tom měla pravdu. Zpočátku se možná chovala obezřetně a nejistě, ale to jistě nebylo z ostychu, šlo pouze o rozumnou opatrnost.

„No dobře,“ trhnul Stark ramenem. „Já jenom nechci být zodpovědný za poskvrnění tvé nevinnosti nebo tak něco.“

Juyu se mu vysmála. „Mé nevinnosti? Můžu střílet lidi do obličeje a starosti si neděláš, ale nemůžu vědět o sexu?“

„Ou, trefa,“ zasmál se Tony. „Dneska ráno jedeš, Ju.“ S tím si šel konečně také obstarat něco k jídlu, zatímco Loki si už sedal ke stolu. Stark se k nim připojil o chvíli později. Po prvním soustu se zaksichtil, jako by už nebyl zvyklý na jejich eutrofní menu bez chuti.

„Takže, chtěl jsem s tebou mluvit,“ promluvil znovu Stark a podíval se na Juyu. Ona mu jen pohled oplácela a čekala, až bude pokračovat. „Už je to dlouho, ale tehdy když jsme uzavřeli naši dohodu, mluvili jsme jen o tom, že tebe a Bee vezmeme pryč z Andromedy--“

„Nemáme co jiného nabídnout,“ přerušila ho Juyu. Stark zmlkl a Loki vzhlédl. Nebylo snadné si všimnout, protože její kůže měla světlejší zelenou barvu než sestřina, ale v uplynulých chvílích viditelně zbledla.

„Co?“ zeptal se Stark na oplátku se zamračením.

„Vím, že jsi nesouhlasil s ničím víc, ale… byly jsme užitečné! Bee víc než já, já vím, ale stejně!“ Ruce položené na stole měla pevně zaťaté do pěstí a zdálo se, že Stark konečně pochopil, co říkala.

„Och! Nechceme vás vykopnout,“ vyhrkl. „Proč si to myslíš?“

„Proč to nadhazovat teď?“ zeptala se dívka na oplátku s hlubokým zamračením, pak se otočila, aby se zaškaredila i na Lokiho.

„Juyu, myslím to vážně, nechceme vás vykopnout,“ ujistil ji Stark.

„On ano!“ prohlásila Juyu.

„Promiň?“ pozvedl Loki obočí. 

„Ty vždycky přemýšlíš jenom o účelnosti, takže vím, že si o mně myslíš, že jsem přítěž,“ obvinila ho dívka. „Bee máš za užitečnou, protože ona může bojovat, ale já neumím dělat věci, co ona, nebo ano? Možná že to, co dělám na lodi, není tak důležité, ale snažila jsem se!“

„Juyu, uklidni se, jistěže jsi taky užitečná,“ přerušil ji Stark.

„Jo, jako děvečka. To je všechno, co dělám,“ pak vstala od stolu, vzala si sebou talíř a sklenici a hodila je do dřezu. „Vy dva si o takové práci možná moc nemyslíte, ale někdo musí jednou za čas zamést podlahy.“

„Dobře, nejdřív ze všeho, nedržíme si tě jako děvečku,“ prohlásil Stark. „A v pořádku, v retrospektivě jsme podle všeho byli tak trochu pitomci, když jsme tě nechali dělat všechnu tu práci samotnou.“

„Drongo pomáhá,“ odpověděla. „Od té doby co sem přišel.“

„A tím právě vyhrál titul ‚zodpovědného dospělého‘, konstatoval Stark.

„Pochybuji, že tu kdy byla konkurence,“ dodal Loki potichu.

„Dobře, tak jsme rozmazlení spratci,“ pověděl jí Stark. Loki ze sebe vydal nesouhlasný zvuk, ale člověk na něj sykl. „To neznamená, že nevíme, že každý druh práce je důležitý a stejně potřebný.“

Loki by mohl polemizovat, že například ovládat loď a vytírat její podlahy nebyly stejně důležité úkoly, ale zůstal zticha. Bylo by kontraproduktivní ozvat se v procesu řešení tohoto… problému, ať už bylo skutečným problémem cokoliv. Byl si absolutně jistý, že dívka si ve skutečnosti nedělala starosti s tím, že ji z Iron Magea pošlou pryč.

„Jde tedy o ten útok?“ zeptala se, stála k nim pořád otočená zády, jak drhla svůj talíř dočista.

„Proč bys…“ začal Stark, ale ona ho znovu přerušila.

„Že jsem se nechala zajmout,“ vysvětlila. „Že si mě vzali jako rukojmí. Protože pokud ano, nevím, co ode mě čekáte.“

Pak se jednoduše otočila a vyřítila se pryč, nechávaje všechno ve dřezu.

„Co se to právě stalo?“ zeptal se Loki po chvíli ticha.

„Nemám absolutně tušení,“ odpověděl Stark. „Chceš jít za ní?“ zeptal se pak.

„Podle pohledů, které vysílá mým směrem, pochybuji, že bude nadšená, když mě znovu uvidí,“ soudil Loki.

Stark si povzdechl a nacpal si zbytek svého jídla do úst, načež vstal. „Umyj naše talíře, až skončíš,“ prohodil cestou ven.

„Myslíš to vážně?“ ptal se Loki nevěřícně.

„Ano, smrtelně vážně,“ řekl mu Stark. „Jsme krucinál dospělí muži! Dospívající dívka by po nás neměla pořád uklízet.“ A pak byl pryč.

Loki dojedl svou snídani o něco pomalejším tempem, pak popadl jejich talíře, aby je dal do dřezu. Věděl, že se mračí. Také byl trochu příliš starý, aby dělal problém z takového malého úkolu. Nicméně se mu to pořád nemuselo líbit.

„Tohle je tak ponižující,“ bručel si pod nos, když si vyhrnoval rukávy, protože si nechtěl zmáčet oblečení. Alespoň tam nebyl nikdo, kdo by tomu byl svědkem.

ooOoo

Nedělal si starosti, vůbec ne. Jednalo se o prostou a naprosto pochopitelnou zvědavost. Také nebylo nic špatného na tom, že chtěl vědět, zda se znovu nastolil mír nebo ne, z čistě strategických důvodů. Svár mezi nimi by byl výraznou nevýhodou v pohotovostní situaci. Jedna malá trhlina v základu mohla vést k hroznému řetězci událostí. Příčina, působení, následky, všechny tři se musely mít na paměti. Viděl působení a byl si vědom možných důsledků, takže teď potřeboval vědět příčinu, aby urovnal tento malý problém, ať už jím bylo cokoli. Najednou měl pocit, jako by se znovu ocitl u dvora, kde naslouchal všemu, co se děje. Nehodilo se však o tom teď přemýšlet, tak ty vzpomínky zahnal pryč.

Když byla většina lodi uzamčená, neexistovalo mnoho míst, kam jeden mohl jít, takže mu netrvalo dlouho najít Starka a Juyu, jak sedí na podlaze v uzavřené chodbě. Zůstal z dohledu a naslouchal konverzaci. Nikdy neměl skrupule ohledně odposlouchávání. Informace byly příliš cenné, aby se staral o takové triviality.

„Na tohle jsem vážně hroznej, víš,“ povídal jí Stark. „Říkat ty správný věci, to opravdu není moje pole odbornosti.“

„Není to tak, že mi to vadí, Starku,“ odpověděla Juyu. „Já chci být užitečná, ale… vím, že nejsem. Ne způsobem, jakým je Bee, ona je silná a velmi dobrá bojovnice. Tohle já neumím. Tak daleko jak si mohu vzpomenout, jsem nikdy nedělala nic jiného, než uklízela a starala se o zvířata a dělala jakoukoliv jinou práci, které bylo třeba. Nikdy jsem nemusela bojovat. Nikdy jsem ani nedržela v ruce zbraň, dokud jsi mi ji nedal ty.“

„Nebyla jsi tak špatná, za daných okolností,“ poznamenal Stark.

„Jsem příšerný střelec,“ odpověděla Juyu. „Nezáleželo by na tom, kdybych uměla dělat něco jiného, ale nejsem ani chytrá jako Drongo nebo jako ty a Loki.“

„Ale no tak, to ne,“ namítal Stark. „Pěkně rychle ses naučila, jak létat s Drakeem, a taky jak používat děla.“

„Neříkám, že jsem hloupá, jen nejsem ani tak chytrá,“ odpověděla Juyu. „Neumím ani dobře číst a psát. Bee mě dřív učila… ale pak už nemohla. Nikdy jsem se nenaučila nic, co by tady mohlo být užitečné. Tak nevím, co se ode mě čeká.“

Loci cítil, jak se mu obočí svrašťuje, zatímco Stark si povzdechl, než odpověděl.

„Dobře, tak já ti můžu pomoct s tou záležitostí ohledně zbraně. Musíš se dokázat lépe chránit, takže jakmile budeme mít nákladový prostor zpátky, můžeme cvičit. Nic velkýho. Rozhodně to potřebuješ. Bylas docela dobrá na někoho, kdo nikdy dřív nepoužíval zbraň, můžeš se jen zlepšovat.“

Měli na to pomyslet dříve, ale ona se zdála dost obratná. A Loki zbraně nesnášel, tudíž o nich nikdy ve skutečnosti moc nepřemýšlel.

„Taky,“ pokračoval Stark. „Jen proto, že nejsi certifikovaný génius a nemáš za sebou spoustu let studií, jako já nebo Loki, neznamená to, že nejsi chytrá. Jsme jenom jiní. Loki a já jsme se narodili na dobrých místech, přímo na úplném vrcholu. Byly nám dány věci, o kterých se jiným jenom sní. Ty ses narodila do tvrdého života, musela ses učit věci na vlastní pěst a s velmi malou pomocí. Ale poslouchej mě, jsi tak neuvěřitelně mladá, máš celej život před sebou, aby ses naučila všechno, co chceš. Máš ponětí, kolik je Lokimu? Kolik let trvalo získat všechny ty neuvěřitelné znalosti nacpané do jeho elegantně tvarované lebky?“

Nastala malá pauza, pravděpodobně pro dramatický efekt. „Přes tisíc let, Juyu. To je… přes devět set let i v kalendáři Skrullů. Věř mi; pro každýho je zatraceně těžký cejtit se vedle něj chytře.“

„Je mi jedno, že je chytřejší,“ odvětila Juyu a Loki mohl slyšet nepřátelství v jejím hlase, Stark pravděpodobně taky a z toho důvodu setrval několik chvil v tichosti.

„Nemyslel jsem si, že máš Lokiho takhle nerada,“ pronesl celkem neutrálním tónem.

„Já ho nemám… nerada,“ odpověděla dívka. „Jen se kvůli němu cítím… malá a hloupá… bezcenná.“

Loki se opřel o stěnu, u které stál, zamračení stále pevně na tváři.

„Ju, říkal jsem ti to předtím. Je trošku kretén, ne vždycky, ale často, ale to se nezmění a není to osobní, takovej prostě je.“

„Ne, to není!“ hádala se vehementně Juyu. „K Bee je laskavý, je, a já jsem za to ráda, protože ona si to zaslouží, ale na mě se dívá, jako bych byla jen její nepříjemná přípona, jako by se musel smířit s mojí existencí proto, aby to měl u Bee dobrý. Já sama už vím, že mám malou cenu, nepotřebuju, aby mi to připomínal!“

Ticho bylo tentokrát mnohem delší a těžší. Ta slova Lokimu vířila v hlavě, přiměla ho zamyslet se nad uplynulým rokem. Mohl mít v boji Bee po svém boku, ale ne Juyu, samozřejmě. Nebyla trénovaná, to bylo od počátku jasné, v boji to z ní činilo břímě. Bylo lepší dát jí jiné úkoly místo přímého boje. Loki preferoval potyčku a boj zblízka a stejně tak Bee, bylo tedy jen logické držet si ji blízko. Ale proč jí na tom záleží? Proč by se o to vůbec starala? Každý měl svou roli a neměli čas starat se o dětskou…

Och…

… o dětskou potřebu uznání.

Och, také by si mohl vydloubnout oko, aby jeho vizáž byla trefnější. Neposlouchal, co jí Stark odpověděl. Odešel. Musel podniknout nějaké přípravy.

ooOoo

Bylo to kvůli klidu na lodi. Znal příčinu, znal působení a znal možné důsledky. Měl docela dobrý tip na možné řešení. No, přinejmenším jeho praktičtější stránku. Bylo nepřijatelné mít člena posádky, na kterého se v boji nemohli spolehnout. Bylo to riziko, i když nemuselo. Byli tak slabí, jako jejich nejslabší článek. Ta dívka byla dost chytrá, aby si to uvědomila sama, to proto nadnesla útok na jejich loď. Kdyby byla vhodně připravená na nepřátelskou invazi – nebo vlastně na jakoukoli jinou konfrontaci – výrazně by se zlepšila při ochraně sebe sama.

Co si myslel? Jak mohl dovolit, aby byl někdo na palubě tak bezradný ohledně správného boje zblízka? Zcela určitě nebyla beznadějný případ. Nesporně šlo o vážnou chybu z jeho i Starkovy strany.

Stark s Juyu už v uzavřené chodbě neseděli, tak místo toho zamířil do dívčiny ložnice. Bee seděla na své posteli s nohama zastrčenýma pod sebou, zatímco Juyu ležela na podlaze a kreslila maličké symboly na kousek papíru. Procvičovala psaní, podle toho jak to vypadalo.

„Juyu, pojď se mnou,“ vyzval ji, když se zastavil ve dveřích. Dívka vzhlédla a zamračila se.

„Proč?“

„Protože si chci s tebou promluvit,“ oznámil jí Loki. Vzdychla a vstala. Loki se nemohl rozhodnout, jestli Beeiny oči byly podezřívavé nebo zmatené, možná směs obojího. Alespoň za nimi nešla.

„Co ti Stark řekl?“ zeptala se Juyu mrzutě, když se ho jala následovat chodbou.

„Nic,“ odpověděl čestně Loki.

„Nemůžeš tedy začít mluvit? Kam vůbec jdeme?“ Loki šel dolů chodbou a beze slova zamířil k jedné ze skladovacích místností, kterou stále používali.

Juyu se pořád mračila, když vstoupila dovnitř a zvědavě si prohlížela místnost, pohledem přejela odstrčenou sestavu regálů a krabic a vyklizenou oblast uprostřed místnosti. Nákladový prostor by byl pro tohle nejlepší, ale ten samozřejmě nebyl k dispozici. Loki si nikdy neuvědomil, jak moc ho používali, než ho museli uzamknout.

„Dobře? Proč jsme v odlehlém skladišti… pryč od ostatních… úplně sami… chystáš se mě zabít?“

„Ne, nezabiju tě,“ odpověděl Loki lehce a obrátil se k ní zády. „Pojď,“ ukázal. „Uhoď mě.“

„Cože?“ zeptala se se založenýma rukama.

„Pojď a uhoď mě,“ opakoval Loki.

„Proč?“

„No, jednak jsem si poměrně jistý, že to opravdu moc chceš udělat,“ odtušil. „A jednak je to trénink.“

„Chceš, abych tě uhodila… kvůli tréninku.“

„Ano, trénink. Máš přece mozek, děvče. Použil jsem jednoduchá slova. Zkus mě uhodit, jestli můžeš, i když pochybuji, že to dokážeš, ale to je přesně důvod, proč na prvním místě potřebuješ trénovat. Teď se přestaň ptát na hloupé otázky a udělej, co jsem ti řekl.“

„Máš pravdu, vážně tě chci praštit,“ zakabonila se.

„Jistěže chceš, to skoro každý,“ prohlásil Loki. „Je to součást mého kouzla,“ dodal s ostrým úsměvem.

„Ale proč?“

„Co jsem ti právě řekl o hloupých otázkách? Potřebuješ trénovat, jsi si toho dobře vědoma.“

„Ano, ale proč bys ty chtěl trénovat mě?“ zeptala se. Zlostný pohled trochu zeslábl a na její tváři se objevil patrný náznak nejistoty. Musel ji také naučit, jak lépe maskovat emoce, byla až moc průhledná.

„Protože jsem pro to nejvhodnější,“ objasnil jí Loki. Pak pokračoval o něco tišším tónem. „A protože nejsem synem svého otce,“ dodal, ačkoli tomu nemohla rozumět. Stejně to musel říct nahlas, pro sebe. Zkrátka to říct s hrdostí namísto hanby. „Takže budu učit toho, kdo to potřebuje.“ Zhluboka se nadechl a znovu napřímil ramena, aby tak trochu poupravil svůj postoj.

„Zkusíš to teď konečně nebo tě mám nejdříve rozzlobit?“ zeptal se znovu ostrým tónem. „Věř mi, jsem v tom dobrý.“

„Ach ne, už mám spoustu důvodů. Praštila jsem tě už dřív, pamatuješ?“

Loki si odfrkl. „Měla jsi štěstí.“

Pak zahájila útok. Její nadšení bylo skutečně pozoruhodné, ale její provedení hrůzně katastrofální. No, alespoň měli hodně času a dostatek prostoru pro zlepšení.

ooOoo

Další

ooOoo

 

OBRÁZEK (odkaz na AO3, srolovat úplně dolů, určitě se koukněte, je dokonalý :D)