BAtW 35

01.01.2019 20:58

 

A to jsem si prosím pěkně malovala, jak do konce roku budu mít zveřejněnou 40.kapitolu... předsevzetí jsou k ničemu! :-D Přeji vám, drahé čtenářstvo, krásný a úspěšný rok 2019 a hlavně hodně krásných příběhů ;)

Příjemné počtení

Sit.

 

Kapitola 35 – Děti pouště

Galaxie Fornax

Soustava Tayo

Orbita Sakaaru

 

Juyu byla velmi zvědavá na podivného obra, kterého Loki přivedl na palubu a měla k tomu více než jeden důvod. Především za to mohl Loki, velmistr bezcitných bastardů, který ukázal špetku péče pro někoho, kdo nebyl Stark. To samo o sobě činilo věci mírně řečeno zajímavými. Pak tu byla Bee. Juyu znala ten pohled na její tváři. Vypadala zaujatě, i když bylo těžké uhodnout, co ji tak zaujalo a proč právě teď. Hleděla na Dronga s neskrývanou zvědavostí. V jejím pohledu chyběla střežená váhavost, jakou mívala s Lokim. To dávalo Juyu jen malý smysl. Zatímco bylo zřejmé každému, kdo se dvakrát podíval, že Loki je nebezpečný, nikdo se zdravým rozumem by si nemyslel, že je nebezpečnější než tenhle chlapík Drongo. Ačkoliv velikost samozřejmě neznamenala všechno, protože většina by se obávala rány od Juyu spíše než úderu od Bee a och, jak strašně by se mýlili.

I tak, Drongo byl obrovský! Nikdy v celém svém životě neviděla nikoho takhle velkého. Také z něj cítila teplo jako z pece. Nedokázala vnímat teplotu tak dobře jako ve své pravé podobě, ale když si stoupla vedle něj, pořád mohla cítit to teplo, které z něj vyzařovalo. Značky na jeho kůži vyhlížely rovněž zajímavě. Reptiliáni měli kůži příliš silnou pro takové ozdoby, takže to byl v Andromedě velmi vzácný pohled. Také mluvil překvapivě bohatou a odlišně znělou verzí společného imperiálního jazyka, tím druhem, který Juyu ve svém životě slyšela jen asi jednou nebo dvakrát. Ty, které dřív znala, na vybraná slova moc neužilo a nepatřili ani mezi chytré. Juyu se teď cítila podivně rozpačitě kvůli svým hrubě vyslovovaným slovům. Nesnášela, když si ostatní mysleli, že je hloupá. Loki se tak na ni někdy díval, ale dobře, on se tak díval téměř na každého, samozřejmě kromě Starka. Na Starka se díval, jako by on byl tím, kdo umístil hvězdy na oblohu.

Její oči pak přistály na ranách rozesetých všude po obrově těle. Stark s Lokim stáli na druhé straně nákladového prostoru a o něčem diskutovali. Juyu se neobtěžovala s odposloucháváním.

„Chceš něco na vyčištění svých ran?“ zeptala se. „Máme zdravotnický materiál.“

Drongo se otočil a podíval se na ni. Oči měl zpytavé a vychytralé, v tom jí připomněly Lokiho, ale ten pohled byl zároveň srdečný, možná i upřímný, takže to bylo jiné. Lokiho tvrdý a ostrý pohled zřídkakdy změkl… samozřejmě pokud se nedíval na Starka. Stark byl vždycky výjimka, pokud přišlo na Lokiho, bylo to až směšné.

„To by od tebe bylo milé,“ odpověděl Drongo svým hlubokým dunivým hlasem. Juyu pokrčila rameny a rozhlédla se, jak pátrala po nejbližší krabici s medicínskou výbavou. Bylo absurdní, kolik z těch věcí na lodi měli. Pořád se neodvažovala zeptat, co měl celý ten náklad znamenat, ale z toho, co o Starkovi a Lokim věděla, nic z toho pravděpodobně nekoupili. Možná by si měla udělat čas a požádat Starka, aby jí řekl, před čím přesně oni dva utíkali. Bylo by to spravedlivé. O Juyu a její sestře věděli téměř všechno. Popadla několik věcí, pak se vrátila a předala je Drongovi.

„Můžeš se posadit na některou z těch beden tady,“ vybídla ho. „Nemyslím si, že Stark si právě teď přeje, abys chodil někam dál do lodi.“

„Děkuji ti,“ promluvil Drongo a udělal přesně to, jakmile našel bednu, která pro něj byla dost velká. Bee vyšplhala na nedaleký komín přepravek a dál zírala dolů na velkého muže. Nezdálo se, že by mu to vadilo. Láhev s čistícím balzámem otevřel rychleji, než by Juyu čekala od někoho s tak silnými prsty a nalil si trochu na kousek gázy, aby si s ní potřel řezné rány a ostatní zranění na pažích.

„Co to způsobilo?“ zeptala se.

„Bodcové,“ odpověděl Drongo. „Hmyzí tvorové,“ objasnil.

Juyu cítila, jak se jí rozšířily oči. „To musel být pořádný hmyz,“ podotkla.

„Dost velký,“ souhlasil Drongo. „Nemyslím, že jsme si byli představeni,“ řekl poté a znovu se na ni podíval.

„Jasně, jsem Juyu. Beeina sestra,“ představila se.

„Rád tě poznávám,“ kývl Drongo a pak vzhlédl k místu, kde v oblasti dílny Stark a Loki pořád vedli diskuzi. „On je váš vůdce? Stark, je to tak?“

„No, je něco jako velitel, ale on a Loki jsou partneři, takže všechno záleží na nich na obou.“

„A vy jste?“

„Já jsem nikdo,“ pokrčila Juyu rameny. „Stark nás jen přibral.“

„Och, takže to mají ve zvyku.“

„Ne tak docela. Loki je… nedůvěřivý a podezíravý… nebo jen obecně nenávidí každého z principu. Sama se na to pořád snažím přijít.“

Drongo se té poznámce dokonce trochu zasmál. „Ano, to chápu,“ prohlásil. „Šlechtici se vždy mají na pozoru před bodnutím do zad, obvykle z dobrého důvodu.“

„Ty víš, že je princ?“ zeptala se Juyu s překvapeným zamračením.

„Teď ano,“ odpověděl Drongo rozvážně po chvíli ticha.

Trvalo okamžik, aby si Juyu uvědomila, že její pusa se nechala unést. „Och, kruci.“ Loki na ni bude naštvaný… znovu. Sotva na ni přestal házet smrtící pohledy kvůli té věci se zamčenými dveřmi, i když jim to absolutně pomohlo. Měl jí poděkovat, ale všechno, čeho se jí dostalo, byl ďábelský pohled. Nevděčný bastard. Aspoň že Stark působil ohledně toho v pohodě.

„Jsi klidná,“ poznamenal Drongo. „Nebojíš se mě?“

Juyu o tom přemýšlela sotva vteřinu. „Já se nedám snadno vyděsit,“ odpověděla mu hned, pak zavrtěla hlavou. Nebyla nějaké plaché dítě a nikdo by to neměl předpokládat. „Kromě toho, to Loki tě sem přivedl a on je opatrnější než kdokoliv jiný a má sestra se před tebou nemá na pozoru. Věřím jejímu úsudku.“

Drongo se obrátil a vzhlédl k místu, kde Bee seděla na bednách a stále na něj intenzivně zírala. Usmál se na ni a pak se vrátil k čištění svých ran. „To je dobře.“

„Ostatní z ní obvykle bývají… neklidnější,“ pronesla tiše Juyu.

„Jsem zvyklý, že se na mě lidé dívají,“ odpověděl jednoduše Drongo. „Není na tom nic špatného.“

ooOoo

Stark s Lokim se konečně vrátili k nim, a i když Juyu neměla tušení, co přesně probírali, přinejmenším se zdálo, že došli ke shodě, pokud šlo o Dronga.

„Fajn, takže tady je dohoda, Goliáši,“ začal Stark. „S Lokim jsme se dohodli, že tě svezeme, kam chceš, bez ohledu na to, co mi řekneš. Ale vypadá to, že by se ti hodila větší pomoc než jen tohle, a tu pomoc ti nemůžu slíbit předem, protože to doopravdy závisí na tvém příběhu. Takže hádám, že bys měl prostě začít mluvit a říct mi, co se děje. A nebudu lhát, čekám tady velký příběh.“

„V pořádku,“ odpověděl Drongo. „Také věřím, že by sis měl být vědom, v čem se angažuješ.“

„Tak do toho,“ pobídl ho Stark. Loki se přesunul stranou a rovněž usedl na nějaké bedny. Jen Juyu a Stark zůstali stát.

„Moji lidé jsou kočovníci,“ začal okamžitě Drongo. „Toulali jsme se vesmírem po mnoho-mnoho let a víc než jednu planetu jsme mohli zvát domovem, ale náš nejstarší domov je Sakaar. Nesnažili jsme se vybudovat města nebo změnit půdu pod našima nohama, ale pořád je to náš domov. Putujeme zeměmi Sakaaru, stejně jako putujeme vesmírem.“

Drongo nakonec odložil gázu, kterou používal k čištění svých ran, než pokračoval.

„Ale nejsme jediní, kdo na této planetě žije. Imperialisté vládli zemi dlouho, od té doby co Angmo, Císař Otec, zachránil planetu před mimozemskou invazí. Bezprostřední nebezpečí bylo odvráceno, ale ani po tomto vítězství nebyla hrozba zcela zažehnána. Tou hrozbou byli Bodcové.“

„Bodcové?“ zeptal se Stark.

„Vnímavé zárodečné buňky,“ odpověděl Drongo. „Šílená hmyzí stvoření, která požírala vše, čeho se dotkla, než byla konečně zkrocena na jednom z měsíců Sakaaru. Byl to Angmo, komu se to podařilo, kdo zachránil planetu, takže je velkým hrdinou naší země.

Nyní vládne jeho syn, Angmo-Asan, Červený král,“ pokračoval Drongo a jak mluvil, jeho hluboký hlas najednou o trochu ztvrdl. „Byl jsem pryč ze Sakaaru po mnoho a mnoho let a teprve nedávno jsem se vrátil. Nejprve jsem zaslechl zvěsti, šeptandy, že nějací Bodcové se stále potulují zemí, že nějakým způsobem nebyli zkroceni spolu se zbytkem. Nejdřív na tom nebylo nic podezřelého, ale pak jsem zaslechl, že nezaútočili jen na jednu nebo dvě vesnice, ale na víc jak tucet. A začalo být zcela jasné, že napadali jen můj lid. Ne Imperialisty a ani domorodce, jen nás Stíny. Bodcové nejsou chytří, nevybírají si cíle. Bezhlavě útočí na to, co je před nimi. Nedávalo to smysl.

Tak jsem šel a začal hledat odpovědi. Každý Imperialista, kterého jsem se zeptal, mě ujišťoval, že všechny ty útoky byly jen nešťastné náhody. Mým lidem bylo řečeno, aby čekali a nechali Červeného krále se s tím vypořádat. Je synem velkého hrdiny, tak jsme čekali. Ale pak došlo k dalším útokům a já jsem nemohl dál jen nečinně přihlížet, nemohl jsem nechat náš osud pouze v rukou Imperialistů. Takže jsem dál kladl otázky.

Chtěl jsem vědět, co Červený král plánoval podniknout proti Bodcům, ale bylo mi pouze řečeno, abych se vrátil zpátky ke svému kmeni. Že nepotřebuji znát komplexní strategie králových vojsk, že nemohou ztrácet tolik času, kolik by jim trvalo mi to vysvětlit. Bez ohledu na to, kolik otázek jsem položil, nedostal jsem od nikoho žádnou odpověď. Protože jsem nic nezmohl, rozhodl jsem se vrátit a znovu se připojit ke svému kmeni. Abych tam byl s nimi, ujistil se, že jsou všichni v bezpečí. Bylo to to jediné, co jsem mohl udělat.

Neuplynul ani den po mém návratu a Bodcové se z čista jasna vyvalili z temnoty noci. Infikovali téměř každého, ale bojovali jsme, bojovali jsme tvrdě, vším co jsme měli. Myslel jsem, že je vše ztraceno, všichni jsme si to mysleli, ale pak jsme zaslechli… právě když vycházelo slunce, ukázali se Imperialisté ve svých zlatých zbrojích, vedeni samotným Červeným králem. Mysleli jsme, že jsme zachráněni, že přišli, aby nám pomohli, jásali jsme.“ Juyu nepotřebovala naslouchat příliš usilovně, aby zachytila hořkost v posledních slovech.

Drongo se podíval na Starka a zaklesnul se do něj černýma očima. „Ale on tam jen stál, jeho muži stáli za ním, neudělali jediný krok vpřed. Stál tam… a díval se. Díval se, jak moji lidé křičeli a umírali jeden po druhém. Díval se, jak Bodcové pronikali jejich kůží a trhali jim samo maso od kostí, konzumovali jejich těla a neudělal nic. Jen tam stál a díval se.“

Jeho hlas zeslábl a on se zhluboka nadechl. Stark ho nepřerušil, ale Juyu mohla vidět napětí v jeho těle, tvrdost v jeho tváři a v očích.

„Pravděpodobně se divíte, jak jsem to přežil,“ pronesl Drongo po chvíli ticha. „Existují někteří členové mé rasy, kteří se rodí s darem. Darem Staré Síly, říká se nám Oldstrongové. Máme schopnost usměrňovat sílu samotné země. Nikdy nás nebylo mnoho, ale v dnešní době existuje čím dál méně a méně dětí, které se s tímto darem rodí. Jsme díky němu v mnoha ohledech silnější. Pro Bodce je rovněž těžší nás infikovat. Takže když všechno skončilo, zůstal jsem jen já a dvě děti. Jakmile všichni ostatní padli, Imperialisté se přeskupili. Bodcové hodovali na mrtvých, takže vojáci s nimi neměli problémy. Děti hned odvezli a pak mi všechno začalo být jasné. Otázky, které jsem kladl, obrázek, který jsem hledal, najednou to všechno bylo přede mnou s maximální jasností. Červený král sbíral Oldstrongy, infikoval naše kmeny a naše vesnice Bodci, aby našel ty, kteří měli Starou sílu, a dělal to už nějakou dobu.“

Znovu se odmlčel, ale jen na okamžik. Vypadalo to, že to byl všechen čas, který potřeboval, aby opět shromáždil své myšlenky a pokračoval.

„Byl jsem vyčerpaný z boje proti Bodcům, přepjal jsem se, takže jsem s nimi nemohl bojovat, a oni mě spoutali řetězy. Červený král na mě jen pohlédl a řekl svým mužům, že jsem příliš starý, abych se učil, takže jsem mu k ničemu. Odešel a mě táhli přes poušť do města, kde se naše cesty zkřížily. Seděl jsem tam něco málo přes den, když ke mně Loki s Bee přistoupili.“

„Proč tě nezamkli někde, kde je to víc střežené?“ zeptal se Stark. Temně se mračil a Juyu si byla poměrně jistá, že její vlastní výraz nebyl o nic lepší.

„Nebylo třeba. V tom městě žijí převážně jen Imperialisté a ti věděli, že mě tam nechali královi vojáci, takže by samozřejmě nehnuli ani prstem. Všichni by předpokládali, že jsem si to zasloužil a nikdo by neměl zájem naslouchat tomu, co jsem měl říci. Nechali by mě tam shnít na slunci. Nevím, co jiného mi plánovali udělat.“

Stark se otočil a sdílel pohled s Lokim. Princova tvář byla uzavřená a Juyu nemohla nic vyčíst ani z řeči jeho těla. Jako by byl socha. Její sestra na svém místečku zůstávala potichu, ale její oči už nebyly široké zvědavostí.

„V posledních letech Bodcové napadli více než tucet kmenů a vesnic, tisíce lidí bylo infikováno a zabito, muži, ženy, od mladých po staré, všichni. Jen aby král mohl posbírat několik ještě mladých Oldstrongů, vychovat je tak, aby mu byli loajální a užívali svou moc k jeho prospěchu. A nikdo to neví, protože ti, kteří byli napadeni, nežijí, aby vyprávěli, co viděli. Já jsem první přeživší, to je můj příběh, veliteli. Že mí lidé jsou poráženi jako zvířata, zatímco několik přeživších dětí je vedeno k tomu stát se zbraněmi v chamtivých rukou Červeného krále.“

„Do prdele,“ vydechl Stark a přejel si rukou po tváři, pak si zakryl ústa a okamžik nebo dva se díval do prázdna. „Jak to že jsi tak klidný? Jak vůbec můžeš být tak klidný?“ zeptal se pak s pohledem upřeným na Dronga. Juyu chápala, oč Starkovi šlo. Jak tam mohl ten muž sedět a mluvit tak vyrovnaně, usmívat se na Bee a děkovat Juyu za drobnosti, když byl sotva před pár dny svědkem vyvraždění celého svého kmene? Měl by být rozzlobený! Juyu byla rozzlobená! Doslova cítila známé pulzování hněvu v žilách, díky čemuž se jí svaly napínaly v tenzi. Byla si jistá, že by nedokázala pronést něžné slovo, ne po tom, co vyslechla a tady seděl obří muž, který mluvil klidně, dokonce laskavě. Jak to?

„Existuje více než jeden druh hněvu,“ vysvětlil Drongo. „A existuje správný a špatný čas a místo pro jeho vyjádření.“

„Nemám ani slov, jak podělaná celá tahle věc je,“ vydechl Stark nakonec, tentokrát si rukou projel vlasy. Začal přecházet, byl rozzuřený, znepokojený tím vším a nesnažil se to skrývat, ani trošku. „Je to podělaný na tolika úrovních, že ani nemůžu… pochopit tohle… zasraný genocidní psycho. Prokrista. Jak může bejt někdo schopnej… kurva.“

„Jaký druh pomoci potřebuješ?“ zeptala se Juyu a překvapilo ji, že její hlas vyzněl lehčeji a tišeji, než zamýšlela. Měla by být schopna udržet si svou vyrovnanost, sakra.

Drongo se na ni podíval, ale zjevně oslovil je všechny, když začal opět hovořit.  Juyu mu opravdu záviděla, jak klidně a rozvážně jeho hluboký hlas stále zněl.

„Když jsme šli do města, zaslechl jsem vojáky,“ řekl. „Oldstrongské děti vždy berou do Aakaru, je to jeden z měsíců Sakaaru. Tam je drží a školí.“

„Chceš je zachránit?“ zeptal se Stark.

„Pokusím se,“ přitakal Drongo. „Za dva dny odtud na Aakar odlétá transportní loď. Slyšel jsem to od obchodníka, který se s někým trochu moc hlasitě hádal nedaleko od místa, kde mě připoutali. Doufal jsem, že uniknu a využiju ji, abych se k nim dostal.“

„O kolika dětech tady mluvíme?“ zeptal se Stark. „Kam je plánuješ vůbec vzít? Nezní mi to, jako by na vaší planetě byla bezpečná místa, kde by se mohly schovat, když vás ten zasranej král všechny vyvražďuje.“

„Nevím kolik, ale je tu kmen, který se velmi brzy chystá opustit Sakaar a galaxii Fornax úplně, doufal jsem, že děti vezmu k nim, jistě by je vzali k sobě. Bylo by to nejbezpečnější. Byly by daleko od Červeného krále. Mnoho kmenů ve skutečnosti plánuje opustit Sakaar. V posledních letech příliš mnoho z nás zemřelo. Dokonce, i když nevědí, že Červený král je za těmi útoky, nemyslí si, že je planeta dál bezpečná.“

„Loki?“ zeptal se Stark a otočil se, aby pohlédl na druhého muže.  Několik chvil jen mlčky zírali jeden na druhého, pak Loki kývl a Stark kývl zpátky na něj, načež se obrátil k Drongovi.

„Vypadá to, že nechceme, aby se nějaké děti vychovávaly jako sluhové tohohle zkurvenýho bastardskýho krále, takže hádám, že to znamená, že jsme v tom zajedno,“ prohlásil, pak se otočil, aby se podíval na Juyu a poté i na Bee. „Holky, tohle není povinné. Můžete zůstat mimo, počkat na lodi, je to na vás.“

„Doufám, že si teď děláš legraci,“ odvětila mu hned rozzlobeně Juyu a zkřížila paže na prsou. „Neexistuje, že budu sedět na zadku. Budete nás potřebovat.“

Stark se usmál a přikývl. „Dobrá.“

„Očekával jsem od vás víc otázek,“ poznamenal Drongo.

„Och, chystám se ti položit víc otázek, ale Loki mi říká, že je velmi nepravděpodobné, že lžeš a malá Bee se kolem tebe netváří vražedně, takže jsem nakloněn ti spíš věřit než naopak.“

„Vaše důvěra se cení a stejně tak i vaše pomoc,“ sdělil mu Drongo a mírně sklonil hlavu.

„Je tu jedno pravidlo,“ upozornil Stark temnějším tónem. „Nesnaž se nás podrazit, protože já tak možná nevypadám, ale nechceš si mě znepřátelit a ani nebudu zmiňovat, co se stane těm, kdo naserou Lokiho.“

Nevypadalo to, že by Dronga ta hrozba trápila, ale ani se nezdálo, že bral Starkova slova na lehkou váhu.

„Jsi dobrý muž, veliteli. Respektuji, že chceš chránit, co je tvé,“ řekl. „Jsem už vděčný za Lokiho pomoc, ale pokud mi pomůžeš zachránit ty děti, budu tvým dlužníkem a rád ti to splatím, jakkoli budu moct. To je můj slib tobě.“

Pak očima sklouzl k Lokimu. „A ohledně Lokiho mě varovat nemusíš. Nejsem tak hloupý, abych si zahrával s ohněm.“

„Fajn,“ přikývl Stark. „Máme dva dny. Potřebujeme plán, zatraceně dobrý plán.“

„Náhodou už jeden mám,“ promluvil poprvé Loki. „Ačkoli si nejsem jistý, jestli se ti bude líbit.“

ooOoo

A/N: Pro vaši informaci, jméno „Drongo“ je název malinkatého druhu ptáčků… a ano, je to míněno jako ironie ;D

ooOoo

Další

ooOoo