BAtW 34

16.12.2018 19:32

 

Za to, že minulý týden nepřibyla nová kapitola, může můj počítač (nic mě nevytočí tak jako technika, která nefunguje, jak má) a nedostatek energie (prosinec je po všech stránkách náročnej měsíc). Vaše komentáře pod minulou kapitolou na mě ale měly povzbuzující účinek :) Děkuji!

Příjemné počtení.

Sit.

 

Kapitola 34 – Drongo

Galaxie Fornax

Soustava Tayo

Planeta Sakaar

 

A/N: Ahoj, galaxie Fornax! Prodělali jsme časový skok, jako vždy mezi hvězdnými systémy a/nebo galaxiemi :)

 

ooOoo

„Takže… myslíš, že je čas na záchranu?“ zeptal se Tony.

„Jen se trochu opozdili,“ pokrčila Juyu rameny.

„Jo a tohle malý zpoždění může znamenat velkou spoustu problémů.“

„Loki má pravdu, vždycky všechno zakřikneš,“ vyčetla mu dívka. Tony se chystal odpovědět, když Juyu pokývla hlavou. „Támhle jdou… och.“

„Och,“ zaskuhral Tony.

Viděl Lokiho a viděl i Bee, která rychle kráčela vedle boha. A za nimi pak šel velice-velice vysoký holohlavý chlap s tmavě šedou kůží a půlnočně černýma očima. Musel měřit aspoň přes sedm stop, měl tetování po celém obličeji a na širokých ramenou a byl alespoň dvakrát tak široký jak Loki.

Tony zíral na Lokiho, když dorazili, zatímco Juyu pomrkávala po věži svalů, která vypadala jako chlap.

„Tohle je Drongo,“ oznámil Loki, jakmile zastavil. „Jde s námi.“

Tony se obrátil k Juyu. „Co jsem říkal? Problémy.“

ooOoo

O den dříve…

„Jsi pokušitel,“ obvinil ho Stark v okamžiku, kdy mu Lokiho ruce zezadu sklouzly na boky. „Nejdráždivější pokušitel v historii dráždění vůbec,“ pokračoval muž. Loki se zasmál a sklonil se, aby ho kousl těsně pod ucho.

„Vychutnávám si dvoření,“ pronesl Loki s potutelným úsměvem.

„Tohle není… dvoření, to je mučení,“ odpověděl Stark. „Uvědomuješ si, že jsem neměl sex už… dlouhou dobu.“

Loki se musel zasmát jeho tónu, pak sjel jednou rukou Starkovi na břicho a vklouzl mu prsty pod tílko, aby ho líně pohladil na kůži.

„Tohle je víc, než jen svrbění, které chci podrbat,“ informoval ho Loki hlubokým hlasem. Ne že by nechtěl osvobodit Starka z jeho oblečení, ale všechno mělo svůj správný okamžik. Kdyby chtěl jen dobrou soulož v přikrývkách, postavil by se k tomu jinak. Dokázal být velmi přesvědčivý, pokud vyvstala potřeba. Ne, chtěl něco mnohem uspokojivějšího. „Říkej tomu tedy svádění.“

„Prostě chceš, abych byl tebou posedlý,“ nařkl ho Stark, ale trochu se opřel zády o Lokiho hruď. Svým způsobem měl pravdu, ale zjevně neměl žádný problém s tím nechat se trochu svádět. Lokiho napadlo, jestli se někdy ocitl na přijímacím konci takové pozornosti. Když jednoho obklopovali svolní obdivovatelé, kteří všichni až příliš dychtili ztratit oblečení a skočit do postele, nebylo třeba obratnosti ani skutečného svádění. Někteří muži se chvástali svými úlovky, ale jak by mohly roztažené nohy napůl opilé barové holky být stejně uspokojující, jako někdo, jehož oči hořely opravdovou touhou. Když polibky poháněla opravdová potřeba, ne jen tělesný chtíč, když ruce chtěly zoufale prozkoumávat, ne jen bezmyšlenkovitě hníst. Chvíli trvalo se tam dostat, trvalo jemně prozkoumat rty, trvalo sebejistě putovat prsty, trvalo poznat, jak tělo pod vámi bude reagovat na každé vaše slovo a každý dotek. Ve skutečnosti to trochu připomínalo tanec, nejprve jste se museli naučit kroky. Loki rád objevoval, jak Starkovo tělo šlo dohromady s jeho, zatímco si zvykali na ten pocit vzájemnosti.

„Ano, přesně o to se snažím, odhalil jsi můj hanebný plán,“ odvětil Loki.

„Plánujeme tady snad superhrdina vs. superpadouch?“ zeptal se na oplátku.

„Pouze pokud chceš,“ odpověděl bůh a naposledy ho kousl do krku, než ustoupil a opřel se o stůl vedle muže. Abychom byli spravedliví, ani Stark ještě nepodnikl žádný významný krok, aby posunul věci mnohem dál. Takže se mu jejich taneček zřejmě líbil. Byly to jen pouhé týdny a Loki plánoval vychutnávat si to dlouho, takže nebylo třeba spěchat. Každý krok vyvolával speciální druh uspokojení. A vskutku, mohl si již povšimnout změn ve způsobu, jakým Stark reagoval na jeho dotek, jak v něm bylo méně a méně váhavosti a více a více potřeby, jak dny ubíhaly.

„Na čem pracuješ?“ zeptal se pak Loki.

„No, napadlo mě to potom, co jsem si uvědomil, že jsem se v poslední době několikrát ocitl na špatný straně zamčených dveří,“ začal Stark a jak pro něj bylo typické, jeho pozornost se vrátila zpátky k jeho milovaným výtvorům. „Takže jsem se snažil přijít na způsob, jak by mě DNI mohlo připojit k jiným systémům, ne jen k hlavnímu.“

„Hlavnímu jako v tvém brnění?“ vyptával se Loki.

„V tomhle případě, ano,“ přikývl Stark. „Ten nápad je vlastně, no… tak trochu o hackování. Hackování znamená, že využiješ slabin a vlámeš se do počítačových sítí nebo zabezpečení. Používal jsem to hodně… hlavně se SHIELDem, protože jsou to tajnůstkáři a já nemám rád nevědomost. Každopádně to není jen o získávání informací, ale přístupu ke kontrolním systémům.“

„Jako otevírání některých dveří,“ usoudil Loki.

„Nebo odstavení zabezpečení, vypnutí komunikace a tak dále. Jenom obvykle potřebuju svoje vlastní počítače a software, abych mohl něco hacknout. Jeden počítač komunikuje s ostatními, ale tady není univerzální síť, která by spojovala různé počítače, jelikož mluvíme o různých planetách a galaxiích, ale s DNI bych to možná mohl udělat přímo se svým mozkem. DNI by zajistilo spojení a nemuselo by ani být kompatibilní ke všemu, já bych byl tím, kdo by porozuměl a přizpůsobil se neznámým systémům, DNI je prostě jako… přípojný kabel, který mě propojí. Vysílalo by moje příkazy ostatním systémům tak, jak je posílá lodi nebo mému obleku. Ani náhodou neexistuje druh systému nebo sítě, který by měl ochranu proti způsobu, jakým pracuje lidská mysl a zvlášť moje mysl. Chápeš, o čem tady mluvím?“

„Pochopil jsem dost, zní to zajímavě,“ připustil Loki.

„Jo, jasně že se ti to bude líbit, ty padouchu,“ zabrblal Stark. Loki se jen ostře zazubil.

„Nebude to nebezpečné?“ zeptal se. „Vystavit svou mysl neznámým systémům?“

„Proto se snažím vytvořit převážně jednosměrný spojení a taky chci přijít s nějakým typem dobrý ochrany. Zatím nevím jaký.“

„Nepotřebuješ stroj, abys byl schopný chránit svou mysl,“ nadnesl Loki. „Mohl by ses naučit vystavět nějaké mentální zdi sám.“

„Myslíš, že by to fungovalo?“ zeptal se Stark a zněl zaujatě.

„Dalo by ti to přesnější kontrolu nad vlastní myslí. Přinejmenším bys sis všiml, jestli se ti někdo snaží dostat do hlavy, mohl bys pak DNI včas vypnout.“

„Není to magická záležitost? Protože jsem si docela jistej, že nic takovýho udělat nezvládnu,“ poukázal Stark.

„Pokročilejší telepatie, ano. Ne základy.“

„Zní to stejně tak dobře, jako jakejkoli nápad s firewallem, co jsem zatím měl, DNI zvládne udělat jen tolik.“

„Pokud si myslíš, že to potřebuješ, Starku. Mohu ti s tím pomoct,“ navrhl Loki.

„Proč mi neříkáš Tony?“ zajímal se najednou Stark.

Loki o tom chvíli přemýšlel. „Mám raději Starka,“ řekl. „Zní to… nelítostně.“

„Tony může znít taky nelítostně,“ přel se člověk.

„Ne, to opravdu nemůže.“

„Fajn.“

„Mohu ti říkat Tony, pokud na tom trváš,“ nabídl Loki.

„Ne, to je v pořádku, od tebe to zní divně, teď když jsem to slyšel,“ zasmál se Stark. „Tak, zítra bychom mohli začít na tomhle mentálním tentononc.“

„Zítra se dostaneme na Sakaar,“ připomněl mu Loki. „Budeme tu planetu obíhat několik dní, abychom dobili generátory. Zvažovali jsme riziko přistání pro nějaké zásoby…“

„Ach ano, bylo by milý sehnat další jídlo,“ prohlásil Stark. „Byli jsme ve vesmíru hodně dlouho a nesehnali jsme nic než mapy na Yirbu.“

„Alespoň jsou to ty správné, ne?“

„Díky jedné z nich jsme se dostali sem, ale všechny jsem je ještě nekontroloval, jelikož jsem jich sebral snad dva tucty. Rozhodně se s nimi můžeme dostat zatraceně blízko k Mléčné dráze, když nic jinýho, přinejmenším do satelitní galaxie. Jakmile tam dorazíme, nebude těžký sehnat nový mapy, když bude třeba.“

„Pak tedy přistaneme na Sakaaru,“ přikývl Loki. „Dám vědět dívkám.“

Předklonil se, aby Starka líbnul na rty, než odejde, ale člověk ho chytil za oblečení a přitáhl si ho blíž.

„Ne tak rychle,“ usmál se a naklonil hlavu. „Nemůžeš mě jen tak osahávat a ani mi nedat pořádnou pusu.“

„Samozřejmě, co jsem si myslel?“ Těšilo ho, že Stark začínal být tak náročný, když došlo na tohle, takže se přisunul tak blízko, jak mohl, aby přitiskl jejich těla k sobě. Stark ho objal kolem pasu, takže on mu na oplátku vklouzl rukama kolem ramen a rozevřel ta zvoucí ústa svým jazykem.

ooOoo

„Na pouště mám špatné vzpomínky,“ oznámil Stark, jakmile vystoupili z Drakea.

„V tuto chvíli máme špatné vzpomínky na všechny typy krajin,“ konstatoval Loki. Nacházeli se na okraji města. Šlo o nejvhodnější místo k přistání, to už věděli ze zkušenosti. Většina místních obyvatel měla růžovou kůži, pro změnu žádný reptilián, ale bylo mezi nimi roztroušeno docela dost jiných ras. To přispívalo k barevné vyhlídce. Na cestě sem si už prošli diskuzí ohledně rozdělení se, aby se věci odbyly rychle.  Nejprve potřebovali prodat něco z nákladu, aby získali místní měnu. Pak Loki půjde sehnat ingredience, které potřebuje pro svůj lektvarový kabinet – doprovázen Bee – zatímco Stark s Juyu měli na starosti sehnat více zásob. Stark nebyl s tímto uspořádáním zcela spokojený, ale bylo by směšné, aby všichni čtyři chodili všude spolu.

Všechno se vyvíjelo dobře. Obchodníci byli poctiví a zvyklí jednat s cizinci. Bee se držela blízko po jeho boku, vyhýbala se byť jen náhodným dotykům, ale podle všeho se dobře ovládala, takže dav Lokimu nedělal starosti. Trvalo dlouho najít obchodníka, který by měl alespoň něco z toho, co Loki potřeboval. Ingredience k léčivému elixíru byly nejdůležitější, bez zbytku se mohl obejít.

Dostal se do sporu se starou dámou kvůli ceně, pak se ho nějaký kluk pokusil okrást – neúspěšně samozřejmě – ale jinak šlo všechno docela dobře. Ulice byly po několika hodinách mnohem prázdnější a Loki předpokládal, že tomu tak bylo proto, že na poušti se po západu slunce velmi ochladilo a do soumraku už vskutku mnoho nechybělo. Měl svou tašku hozenou přes rameno a přemýšlel, zda by měl pokračovat v hledání věcí, které se mu zatím nepodařilo koupit, když si všiml, že Beeina tichá přítomnost po jeho boku zmizela. Zarazil se a otočil, aby ji šel hned hledat. Byla jen několik kroků pozadu a s hlavou maličko nakloněnou na něco nehybně zírala.

„Copak je, malá Bee?“ zeptal se jí. Věděl, že nedostane žádnou odpověď, ale dost se zlepšil ve čtení její tváře, dokázala toho říct tolik pouhýma očima, bez ohledu na to, zda měly svou původní červenou nebo zelenou barvu jako právě teď. Rozešla se směrem, kterým se dívala, a Loki se otočil, aby ji následoval, zatímco pátral po tom, co mohlo upoutat její pozornost.  Nebylo mnoho věcí, které by přitáhly Beeinu zvědavost.

Trvalo jen několik okamžiků, než uviděl, co to bylo, nebo spíš… kdo. Bylo by těžké to přehlédnout teď, když už se tím směrem díval. Byl tam muž, obří muž, větší než kdokoli, koho viděli ve městě. Kdyby se postavil, tyčil by se nad Lokim, jeho svaly byly působivé stejně tak. Neměl na sobě nic než roztrhané kalhoty. Kůži měl tmavě šedou a zdobenou černými znaky, ale celý trup a paže mu pokrývaly i hluboké červené rány, kousance a říznutí. Některé vypadaly jako stopy drápů, ale některé pravděpodobně způsobil nůž. Seděl na odlehlém místě, téměř úplně z dohledu každého, kdo kráčel dolů po ulici.

Bee se nerozpakovala přejít až k místu, kde na zemi seděl a když se zastavila, obr otočil hlavu. Tehdy Loki zaslechl řinčení řetězů. Muž měl značky i na obličeji, malý kosočtverec uprostřed čela, silné čáry nad očima místo obočí, dvě tenké vedle nosu, a několik dalších linií mu vedlo dolů na krk, kde se připojovaly k těm na ramenou. Hromotluk na Bee chvíli zíral, pak se usmál a sklonil hlavu v pozdravu.

„Dobrý den, slečinko,“ pozdravil ji. Jeho hlas zněl právě tak hluboce a dunivě, jak by jeden očekával od někoho jeho velikosti, ale jeho tón byl přátelský.

„Ona nemluví,“ řekl Loki a muž se na něj podíval. Oční bulvy měl černé, ale duhovky zelené.

„To je naprosto v pořádku,“ odvětil muž. „Příliš mnoho klábosení mě snadno unaví, ticho může být velmi příjemné.“

Jeho tón, to nebylo jen, že byl přátelský. Mluvil mnohem jemněji než kterýkoli z místních, které dnes Loki potkal. To jak vypadal, Loki očekával nějakého tupého surovce, ale on jako takový nemluvil. To činilo jeho zjev o to více matoucí.

„Proč jsi připoutaný?“ zeptal se se zamračením. Muž na něj znovu pohlédl a tentokrát přejel Lokiho rychlým pohledem od shora dolů.

„Nejsi z této galaxie, takže to nevíš,“ konstatoval. „Také podle mě vypadáš hodně jako šlechtic, takže bys možná ani neporozuměl.“

Zajímavé. „Proč jsi si tím tak jistý?“

Muž na okamžik povytáhl svá vytetovaná obočí, jako by ve skutečnosti tu otázku neočekával, jako by odpověď měla být zřejmá. „Možná za to může způsob, jakým zvedáš bradu, když začneš mluvit, nebo jak napřimuješ záda, jako bys měl naučené stát v patřičné póze, ale mohl by to být tvůj povýšený velící tón. Vyber si.“

„A to že nejsem odsud?“ zeptal se. Jeho zvědavost byla na maximu, to bylo jisté.

„Možná bych zvážil změnu toho alyndorského brnění, pokud nechceš, aby to bylo zjevné,“ odpověděl hromotluk. „A je to cassiopeiská zbraň, co máš na opasku.“

Loky shlédl na energetickou zbraň. Byla malá a jen část z ní byla vidět, když ji měl takto v pouzdře. Zamyšleně zabroukal.

„Nech mě hádat,“ promluvil muž znovu. „Čekal jsi, že budu vrčet.“

Lokiho rty mírně zkroutil úsměv, nemohl si pomoct.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se.

„Záleží na tom?“

„Mé jméno je Loki a tohle je Bee,“ představil je bůh. Muž znovu pohlédl na Bee.

„Těší mě, Bee. Já jsem Drongo,“ řekl. Bee mu pokývla, pořád zírala. „Je to tvá sestra?“ zajímal se.

„Přítelkyně,“ odpověděl Loki. „Proč jsi připoutaný, Drongo?“

„No, možná mají v plánu vyhladovět mě k smrti, ale mohla by se chystat i opravdová poprava. Nejsem si úplně jistý.“

„Proč?“

„Proč se staráš?“ zeptal se Drongo na oplátku.

„Nestarám. Jsem zvědavý od přírody a zdá se, že Bee už tě má ráda. O to víc jsem zkrátka zvědavější.“

Bee se takhle nedívala jen tak na někoho, v posledních hodinách zkřížili cestu tuctům různých bytostí a dívka nikomu nevěnovala ani letmý pohled. Možná byla jen zvědavá, protože muž byl tak obrovský, ale možná jí její instinkty řekly něco víc.

„Co by se změnilo, pokud bys to věděl?“ zeptal se ho Drongo.

„Kdo ví? Bylo mi řečeno, že mám tendenci být nepředvídatelný.“ Položil tašku na zem a přistoupil o něco blíž. „Ale rány, které máš na sobě, nemohou být víc než pár dní staré, možná i méně, takže ať už se stalo cokoli, není tomu tak dlouho. Vypadáš jako surovec, ale nemluvíš tak, nejsi otrok nebo nějaký obyčejný nádeník. Tak mi pověz, čím sis zasloužil být připoutaný ve špíně jako pes?“

„Nejsme pro ně ničím víc než to,“ poukázal Drongo.

„Pro ně?“

„Ty s růžovou kůží, viděl jsi je. Jsou to imperialisté, já jsem ze Stínového lidu. Oni vládnou, my sloužíme. Oni prosperují ve městech, my putujeme zemí. Jim se říká kultivovaní, nám se říká primitivové. Oni rozhodují o našem osudu, my ho máme přijmout.“ Trochu se pohnul, až se zcela obrátil k Lokimu a zaklesl se do něj svýma černýma očima. „Nepřijal jsem.“

ooOoo

„Co tím myslíš, že jde s námi?“ ptal se okamžitě Stark, když se otočil a překvapeně hleděl na Dronga.

„Vysvětlím ti to později. Právě teď musíme jít,“ vybídl ho Loki rychle a začal Starka strkat do Drakea.

„Co se stalo se společným rozhodováním?“ protestoval člověk.

„Musím ti připomínat, jak se Juyu a Bee dostaly na naši loď?“ zeptal se Loki.

„Ale to bylo předtím!“

„Starku!“ Loki se zastavil a otočil ho k sobě. Už byli vpředu, zatímco dívky a Drongo vzadu právě nastupovali. „Jakmile uslyšíš, oč jde, budeš souhlasit.“

„Je v potížích?“

„Částečně,“ potvrdil Loki.

„A ty… pomáháš?“ zněl zmateně a Loki se mohl cítit uraženě, kdyby v tu chvíli nebyl sám sebou rovněž tak zmatený.

„Prostě odsud vypadněme, Starku!“

„Jen mi to vysvětli,“ trval na svém. „Tohle ty neděláš! Nesnášíš to, zbytečné potíže, zbytečné heroické nesmysly, jak tomu říkáš. Co se teď děje? Proč je tohle jiné?“

„Protože je!“ zařval vztekle Loki. Starkova obočí se značně zvedla a okamžik nebo dva na Lokiho jen překvapeně civěl. Bůh se nadechl, než na něj opět pohlédl. „Je to… jiné. Musíme jít.“

„Oukej,“ svolil Stark a pořád se na něj trochu divně díval. „Dobře, samozřejmě. Můžeš mi to říct později.“ Natáhl se a dotkl se Lokiho paže, možná to mělo být uklidňující gesto nebo omluva za požadování odpovědí místo okamžitého jednání. Pak vklouzl na své obvyklé místo a bez dalších otázek startoval motory. Když se Loki ohlédl, dveře už byly zavřené a Drongo se přidržoval, aby se ustálil. Bee stála blízko něj a Juyu si toho zřejmě všimla. Dívka měla ty nejpodivnější instinkty, ale stálo za to věnovat jim pozornost.

Loki nepotřeboval zachytit Drongovy oči nebo na něj kývnout nebo mu cokoli říkat, nebylo třeba. Tak se posadil na své vlastní místo, jakmile Drake vzlétl.

„Víš,“ promluvil Stark, „nemyslel jsem, že bys mě mohl ještě takhle překvapit.“

„Překvapil jsem i sebe,“ odpověděl po pravdě Loki.

„Musí mít ale sakra příběh.“

„To on má.“

ooOoo

A/N: Planeta Sakaar je součástí Marvelovských komixů (jako většina předchozích planet). Tahle je z komixů o Hulkovi. Pokud máte zájem, můžete juknout na marvel.com pro více informací o této planetě. Já něco z toho samozřejmě zahrnu do příběhu :)

ooOoo

Další

ooOoo