BAtW 30

18.11.2018 16:21

 

Kapitola 30 – Let fénixe II. část

Jedinou pozitivní věc spatřoval Loki v tom, že se Starkovi opravdu podařilo získat ty mapy. Všechno ostatní se zkrátka dostalo mimo kontrolu. Zdálo se to být opakující se téma. Nezáleželo na tom, jak dobře jste plánovali, něco vždycky půjde špatně. V jejich případě věci vždy eskalovaly neuvěřitelnou rychlostí. Měli na to zvláštní talent, Loki si byl jistý. Spočívat ve Starkově náručí jako nějaká zachraňovaná slečinka, zatímco se k nim blížili Yirbekové, bylo rovněž více než trochu nepohodlné. O jejich životy se zatím nebál, ale věci se skutečně mohly vyvíjet lépe. Viděl, jak dívky letí s ne tak velkým náskokem před nimi. Letěly rychle, ale Starkovo brnění bylo rychlejší a jejich pronásledovatelé také. Loki už přemýšlel o způsobech, jakými by se mohli dostat do Drakea a pryč z tohoto místa. Vážně doufal, že Drake tam pořád stál, ale mrví Yirbekové vedle něj snad byli dostatečným varováním pro ostatní, aby se drželi stranou.

„Dobře, takže už jsme docela blízko Drakea, ale s těmi hochy v patách nebudeme moct vzlétnout,“ konstatoval Stark.

„Nějaké návrhy?“ zeptal se Loki. Nejlepší by bylo, kdyby mohli sestřelit ty Yirbeky předtím, než se dostanou k Drakeovi, ale Loki pochyboval, že jeho pistole by jim způsobila nějaké škody. Začne nosit větší zbraň, tohle bylo směšné.

„Jo. Vysadím tě dole. Poběžíš do Drakea a s dívkami vzlétneš, zatímco já je zavedu pryč. Připojím se k vám, jakmile budete dost vysoko.“

„To je hloupý plán,“ informoval ho Loki.

„Nejlepší co mám,“ odvětil Stark. Loki chtěl znovu nesouhlasit, ale ani on neměl lepší řešení.

„Fajn,“ svolil. Stark začal téměř okamžitě klesat a Loki vyklouzl z jeho sevření, jakmile se země dostatečně přiblížila. Stark vystřelil do vzduchu a ostře se otočil a Yirbekové ho naštěstí následovali. Loki se rozeběhl. Cestou narazil na další Yirbeky, ale žádný z nich ho nenapadl. Byl si v tu chvíli poměrně jist, že Murrow ve věži organizoval nějaký druh vzpoury proti Skrullům. Loki chtěl znovu proklínat jejich štěstí.

Řítil se přes přistávací plochu letiště, zatímco se cestou vyhýbal velmi překvapeným Yirbekům. Och ano, pořád vypadal jako Skrull. Juyu a Bee přistály vedle Drakea několik okamžiků předtím, než se tam dostal Loki.

„Kde je Stark?“ vyhrkla Juyu, zatímco Loki se tlačil kupředu, aby nastartoval motory.

„Připojí se k nám později, nezavírejte dveře,“ instruoval je Loki, jakmile všechny systémy přišly k životu. Juyu přikývla a vrátila se, aby popadla některé z popruhů na bočních sedadlech vzadu. Bee se také držela vzadu, její paže už netvořila sekeru, ale křídla jí zůstala.

Loki odstartoval od země. Celý stroj se otřásal v turbulenci, ale nevěnoval tomu žádnou pozornost. Jakmile se ocitli ve vzduchu, snažil se vystopovat Starka, ale nikde ho neviděl. Přinejmenším se dostali pryč z letiště, i když ne mimo nebezpečí.

„Vidím Starka!“ houkla Juyu po chvíli.

„Kde?“

„Za námi, ale trochu výš… on nezpomaluje,“ dodala a v příštím okamžiku Loki viděl Starka přehnat se kolem nich, s Yirbeky pořád těsně za ním. Měl perfektní výhled na to, co se dělo. Stark střílel na Yirbeky a Yirbekové stříleli na oplátku na něj. Stark letěl příliš rychle, než aby ho sestřelili, pokaždé se mu velmi rychle podařilo změnit směr, zatímco dopravní prostředek Yirbeků dostal několik zásahů, ovšem to nestačilo, Starkovy paprsky jej příliš nepoškodily. Jeho mysl okamžitě znovu začala zvažovat možnosti. Pak si vzpomněl, že Drake měl také nějaké zbraně. Byl si poměrně jistý, že Stark mu ukazoval, jak je používat. Rychle očima přelétl kontrolní panel a po chvilce našel, co hledal. Ten chytrý stroj dokonce ukázal jak vozidlo Yirbeků, tak Starka jako potencionální cíle. Po chvíli se Lokimu podařilo zaměřit Yirbeky. Tohle bylo více než dobré řešení. Nezbývalo než doufat, že palebná síla splní svůj účel. Zrychlil, aby se k nim dostal na menší vzdálenost a vylétl i o trochu výš, než vypálil.

Z Drakea vystřelily dva energetické paprsky a Loki si nemohl pomoct, aby opět nepřemýšlel o tom, jak přiléhavé to jméno bylo, protože výstřely byly silné a vypadaly jako modré ohnivé koule. Na zlomek vteřiny si Loki vzpomněl na Chitaurijské žezlo, které měl na chvíli v držení. Jedna strana létajícího stroje se po výstřelu odtrhla a ten se začal ve vzduchu nekontrolovatelně otáčet.

„Vskutku vyhovující palebná síla,“ poznamenal tiše Loki.

Otáčející se vozidlo se pohybovalo z jedné strany na druhou, zatímco Yirbekové z něj padali jako mouchy. Pak někdo zřejmě náhodou strefil zbraň, protože z vozidla vyšlo několik těžkých ran, načež selhalo a zničilo je v explozi. Tlaková vlna Drakem nebezpečně otřásla a Loki sevřel ovládání trochu pevněji, aby ho udržel stabilní.

„Co to bylo?“ zakřičela Juyu, což znamenalo, že přinejmenším byly pořád ještě uvnitř letadla. Pak si všiml, že Stark neletí rovně. Loki znovu zvýšil rychlost, aby se k němu dostal blíž a zpozoroval, že mu fungovala pouze jedna bota. Nevěděl, co se s ní stalo, možná se Yirbekům podařilo ho zasáhnout, než explodovali, ale Loki si byl jist, že Stark takhle nevydrží létat dlouho.

„Musíme Starka dostat dovnitř,“ zavolal Loki. O pár chvil později stála Juyu vedle něj a dívala se, co se venku děje. „Takhle nedokáže do Drakea vletět.“

„Dostaň se před něj, vtáhnu ho dovnitř,“ řekla.

„Jak?“

„Prostě to udělej!“ poručila a šla zpátky. Loki se nehádal, ale pevně doufal, že věděla, co dělá. Změnil směr, aby Starka obletěl a dostal se před něj. Nebylo to snadné, protože s pouze jednou fungující botou se muž neustále otáčel ze strany na stranu. Pak se Loki konečně ocitl za ním.

„Vidím ho, teď udržuj stabilní polohu!“ křikla Juyu ze zadní části raketoplánu. Loki se ohlédl, protože koneckonců takhle vysoko ve vzduchu nemohl nic zasáhnout, a viděl, jak Skrullská dívka omotala jeden z dlouhých popruhů, které používali k zajištění nákladu, kolem své paže, načež přešla dozadu a téměř se vyklonila z raketoplánu.

Co to pro Valhallu dělala? Loki se opět podíval dopředu, ale poněvadž před nimi pořád nic nebylo, otočil se zase zpátky. Juyuina volná paže se natahovala a natahovala, ven z Drakea směrem ke Starkovi, zatímco ona se přidržovala pásu kolem své druhé ruky, aby se jistila. Elasticita, správně, samozřejmě.

Loki neviděl, kdy se jí konečně podařilo na Starka dosáhnout, ale slyšel, když vykřikla: „Mám ho!“

Loki se opět soustředil na létání a o pár okamžiků později se ze zadu ozvalo hrozně hlasité bouchnutí. Když se pootočil, aby viděl, co se děje, Juyu a Stark leželi v haldě na podlaze. Náraz s největší pravděpodobností nebyl příjemný. Někdo pak konečně zavřel dveře a vítr uvnitř Drakea ustal. Loki slyšel Starka děkovat Juyu za to, že mu podala ruku, a také slyšel, jak se člověk z nějakého důvodu začal smát svým vlastním slovům. Poté zamířil dopředu k Lokimu. Sundal si přilbu, byl zpocený a ztěžka oddychoval.

„Chceš, abych to převzal?“ zeptal se a ukázal na ovládání.

„Zvládnu to,“ ujistil ho a tak si Stark jen sedl vedle něj, zatímco Loki konečně otočil Drakea nahoru a směrem do vesmíru.

„Máme ty mapy,“ oznámil pak Stark a Loki se na něj nemusel dívat, aby věděl, že se usmívá.

„Málem jsme se nechali zabít… opět,“ konstatoval Loki.

„Kalkulované riziko,“ odvětil Stark s dalším úsměvem. Loki si rovněž s lehkým pousmáním odfrkl.

„Zelená barva k tobě fakt jde,“ podotkl poté muž. „Zvlášť s těmahle ušima a celou tou… plešatou situací.“

„Ach, sklapni,“ doporučil mu Loki. Pak se konečně zhluboka nadechl a zaměřil se na přeměnu do své normální podoby.  Bylo příjemné vklouznout do ní zpátky.

ooOoo

Starkovo brnění bylo poškozené. Byly na něm stopy drápů, promáčkliny a také několik ožehnutí, takže se Loki nemýlil, když si myslel, že se Yirbekům podařilo ho alespoň jednou zasáhnout. Lokiho trochu podráždilo, že jeden drápanec poškodil gravírování na levém rameni.

„Ale pod tím jsem nedotčený,“ ubezpečoval ho Stark, když zakotvili v Iron Mageovi. „A na tom záleží. Většina škod je jen kosmetických, snadno se opraví, dobře a bota.“

„Co se s ní stalo?“ zeptal se Loki.

„Zatím nemám tušení,“ odpověděl Stark. „Vypadá to, že ji přetížila energie z krystalů a došlo ke zkratu, ale nevím, co to způsobilo.“

„Možná jsi letěl příliš rychle,“ nadnesl Loki. „Kdy k tomu došlo?“

„Když mě líznul jeden z těch paprsků,“ odpověděl Stark. „Těsně před explozí.“

„Možná to absorbovalo něco z té energie,“ usoudil Loki. „Nebo se možná ten krystal poškodil v předchozím boji.“

„Nebo možná potřebuju udělat pár testů, abych to zjistil, namísto hádání,“ poukázal Stark. „Nespadl jsem z oblohy, tak to nebyl špatný první let, ale něco v designu má zřejmě vadu.“

Ani Juyu ani Bee nezměnily svou skrullskou podobu. Juyu byla z větší části jen špinavá a tu a tam měla pár lehkých popálenin a trochu potrhané oblečení. Bee na druhou stranu byla pokrytá krví a špínou, protože sekala a řezala do Yirbeků, místo aby je střílela, jako její sestra. Loki se na ni dlouhou chvíli díval, pak se mu na tváři rozprostřel úsměv.

„Výborně, malá Bee!“ pochválil ji. Bee naklonila hlavu a usmála se tím podivným drobným úsměvem, načež se otočila a odešla, s trochou štěstí se umýt.

„Koukni na to,“ žasl Stark. „Dokonce se usmála. No, usmála se v reakci na násilí a vraždu, ale i tak to byl úsměv. Říkejme tomu zlepšení.“

„Řekl jsi mé sestře, aby zabíjela?“ uhodila na něj Juyu.

„Řekl jsem jí, aby následovala mého vedení, což udělala,“ odpověděl Loki. „Byl jsem si jistý, že bude velmi užitečná v boji zblízka a měl jsem pravdu.“

„Ona není zbraň pro tvé použití,“ kázala mu Juyu přísně. Loki se otočil a zadíval se na ni. Naivní dítě.

„Ne, ona je zbraní ze své vlastní podstaty. Já jsem ji jen namířil správným směrem.“

Juyu se zamračila ještě víc a zírala na Lokiho. Stark je oba jen pozoroval a zřejmě zvažoval, jestli je přerušit nebo ne.

„Znovu to neuděláš,“ upozornila ho drsným tónem. Ne, ne jen drsným, rozkazovačným. Loki v reakci pocítil osten hněvu a přistoupil k ní o krok blíž.

„Ty mi neříkej, co mohu nebo nemohu dělat,“ doporučil jí Loki vyrovnaným hlasem. Doufal, že nebyla příliš hloupá, aby si uvědomila, že právě teď šlapala po tenkém ledě. Neměl náladu na dětinské hádky.

„Když jde o mou sestru, tak budu,“ opáčila, hlas jí nezakolísal, pohled stále přísný a upřený do Lokiho tváře.

„Ty? Ani to nechápeš. Myslíš, že je zlomená. Ani ji neznáš.“

Loki rozhodně nečekal, že se na něj vrhne v bezprostřední zuřivosti, to byl jediný důvod, proč se jí podařilo zasadit mu ránu, než ji popadl za oblečení a praštil s ní o Drakeův bok.

„Znovu to nezkoušej,“ zasyčel na ni zlostně. Přes hruď se mu natáhla obrněná paže a hned mu spočinula na rameni, jak k němu Stark přistoupil.

„Loki, pusť ji,“ vyzval ho klidně. „No tak.“

Stark nevložil do svého doteku sílu, jen trochu zatáhl. Loki dívce věnoval poslední pohled, než ustoupil.

„Juyu, jdi se umýt, něco sněz,“ pobídl ji Stark. Dívka Lokiho směrem vyslala ještě jeden zlostný pohled, načež odešla.

„A ty pojď a pomož mi dostat se z obleku, dobře? Chci se od téhle planety co nejdřív dostat pryč.“

Loki přikývl, tak ho Stark pustil a spolu se vydali do dílny. Loki pořád cítil, jak v něm vře vztek, ale ten se jen ve Starkově přítomnosti začal pomalu vytrácet.

„Uvolňovací mechanismus je--“

„Já vím, Starku,“ připomněl mu Loki. Viděl, jak Stark brnění sestavoval a byl u toho, když si ho nasazoval, pochopitelně věděl, jak ho sundat.

„Takže… vážně si myslíš, že nechat Bee volnost, aby svobodně masakrovala ostatní, je správný způsob, jak se s ní vypořádat?“

Loki ustal ve své činnosti a zahleděl se na Starka. Člověk nicméně vypadal, jako by mínil otázku vážně a také se nezdálo, že by usiloval o hádku.

„Nemůže se napravit, protože není zlomená,“ ozřejmil Loki jednoduše. „Je jiná. Nebude na tom líp. Nebude méně násilná. Má v povaze být taková. Nezmění se mávnutím kouzelného proutku zpátky do sestry, jakou si Juyu pamatuje.“

„Jsi si tím jistý?“

„Ano. Může se naučit kontrole, ale nebude lepší,“ pronesl Loki pevně. „Nejlepší je dát jí prostor, vhodné cíle. Nechat ji ukojit hlad po krvi a násilí v těch správných chvílích, aby zůstala mírumilovná v době mezi výbuchy.“

„Nemyslím, že je to zdravé,“ poznamenal Stark.

„Ona je berserk, divoký tvor a nikdy nic jiného nebude. Pokud ji nenavedeme proti našim nepřátelům, ztratí kontrolu v méně vhodný čas a mohla by otočit svůj hněv vůči těm, kteří si takový strašlivý konec tak docela nezaslouží.“

Stark si povzdechl. „To mi dává smysl, možná bych měl mít strach,“ zamumlal.

„Nebuď najednou tak přecitlivělý, pokud jde o smrt,“ nabádal ho Loki. „Rozdíl mezi vysoce ceněným berserským válečníkem a strašným monstrem není zase tak výrazný. Jeden se dokáže zaměřit na ty, kteří si zaslouží zemřít, druhý je příliš mimo kontrolu, aby dělal cokoli jiného, než se bezhlavě oháněl kolem sebe. Juyu ji nemůže uzdravit, to je nemožné, je bláhové se o to pokoušet. Může být buď netvor, nebo může být berserk. Který z nich je užitečnější a spolehlivější?“

„Juyu to tak vidět nebude.“

„Je hloupá.“

„Je mladá a miluje svého sourozence, jasně že to z ní někdy dělá hloupou.“

Loki si povzdechl. Nehodlal v tomto rozhovoru pokračovat. Nehodlal se tím dál zabývat. Vysvětlil své stanovisko a zdálo se, že Stark tomu přinejmenším porozuměl. Loki konečně brnění otevřel a sundal ho. Stark ze sebe okamžitě vydal bolestný sykot.

„Jsi zraněný?“ zajímal se Loki. Stark nadzvedl své oblečení, kde se mu na boku a břiše už rýsovala obrovská modřina.

„Nemyslím, že mám něco zlomeného,“ prohlásil. Loki odložil brnění, pak sklouzl rukou po ztmavlé kůži. Jemně zatlačil, prsty zjišťoval rozsah škod. Stark znovu zasyčel.

„Možná sis zlomil žebro,“ zamračil se Loki.

„To nic není,“ řekl Stark.

„Udělám ti elixír.“

„Není třeba, vážně. Je to jen lehké zranění,“ namítal Stark.

„A co když zítra budeš potřebovat být plně funkční?“ zeptal se Loki. „Co když se znovu dostaneme do nějakých potíží? Je lepší se s něčím takovým vypořádat tak rychle, jak jen to jde.“

„Ale když budu pořád pít ty tvoje léčivý dryjáky, budu na konec vypadat zase jako teenager.“ Starkův tón se až děsivě blížil kňourání.

Loki si odfrkl. „Nebuď směšný.“ Pak si všiml modřin formujících se pod mužovou čelistí. Nikdy se neměli rozdělit.

„Poprvé to bylo jiné,“ poučoval ho Loki. „Musel ses přizpůsobit a přiměl jsem tě vypít toho hodně.“

„Jsem v pohodě, nepotřebuju to,“ trval na svém Stark. Loki mu obě ruce položil na tváře a naklonil se trochu blíž, aby uzamkl jejich pohledy. Všiml si, jak Stark na okamžik vytřeštil oči a také jak se mu zadrhl dech, zaskočený tím náhlým pohybem.

„Jsi zraněný. Mohu tě vyléčit. Tak mě nech,“ požádal ho. Stark několik vteřin jen zíral, než přikývl, pak si odkašlal.

„Jo, dobře,“ souhlasil. Loki lehce sklouzl prstem přes modřiny na mužově čelisti, než ho pustil. Chtěl tu stopu pryč, chtěl je všechny pryč, každý škrábanec, každou modřinu, co nejdříve.

„Otoč loď, dostaň nás odtud pryč,“ vybídl ho Loki. „Najdu tě na můstku, až budu s elixírem hotov.“

„Jo, dobře,“ přitakal znovu Stark. Hlas měl pořád trochu nejistý, vypadal zmateně a hodně mrkal. Loki se jen usmál a odešel.

ooOoo

Už byla tma, jak venku, tak i ve věži a v jejích místnostech. Kvůli rozbitým oknům se uvnitř svobodně proháněl vítr, zatímco sklo a trosky pokrývaly téměř každou píď podlahy.

„Tak se na to podíváme, jestli jsem to správně pochopil, Murrowe,“ zabručela vysoká rozložitá postava hlubokým hlasem. „Tři Skrullové a nějaký směšný teplokrevník v létajícím brnění sem napochodovali, pozabíjeli víc než polovinu vašich mužů a vzali nejen většinu vašich map, ale i plány na náš nový warpový pohon? A vy jste je nechal utéct?“

„Netušil jsem, že ho to jeho brnění tak posílí,“ bránil se Murrow z místa, kde klečel na podlaze, celé jeho tělo pohmožděné a zkrvavené. Vysoká postava v odpověď jen zavrčela. „A ten vysoký Skrull neměl být tak silný, možná to byl Warskrull, nečekali jsme to.“

„Nechal jste je utéct?“ zopakoval ten druhý otázku.

„Vyhodil mě z věže! Mám štěstí, že jsem naživu--“

„Nechal jste je utéct?!“ zahřměla vysoká postava.

„Ano, pane,“ odpověděl Murrow skláněje hlavu ještě níž. Druhý muž stál několik úderů srdce v naprostém tichu, než se s nelidským zavrčením vrhnul na klečícího starce. Dlouhými drápy pronikl silnou kůží, zaryl je do jeho lebky a jediným čistým pohybem mu utrhl hlavu. Odhodil ji stranou jako vyřazené smetí, když tělo uhodilo o podlahu. V místnosti vládlo naprosté ticho, zatímco se krvavá hlava kutálela pryč a tiše narazila do jedné ze stěn, jediná duše se neodvážila promluvit slovo.

O chvíli později vysoká postava vztekle zařvala a rozčísla tak ticho. „Připravte mou loď!“ nařídil s křikem. Někteří z přítomných okamžitě vyběhli ze zničené kanceláře, zatímco ostatní stáli bez hnutí, jak čekali na další příkazy. „Čas na lov,“ zabručel.

ooOoo

Fanart pro kapitolu 30 tady,  tady  a tady.

ooOoo

Další

ooOoo