BAtW 27

05.11.2018 19:26

 

Zdravím! :)

Tentokrát jsem zvládla jenom jednu kapitolu. (Pokud by se náhodou mezi vámi našel nějaký nadšenec, který by si chtěl třeba i nezávazně vyzkoušet betování, nechť se mi prosím ozve. Budu mu vděčná! Vážně budu.) Další kapitoly budou zase trošičku dobrodružné, tak bych je ráda přidala najednou. Konkrétní den pro aktualizace nestanovuju, jak se znám, tak bych nebyla s to ho dodržet. 

Příjemné počtení!

Sit.

 

 

Kapitola 27 – Ticho před bouří

Galaxie Andromeda

Soustava Bek

Orbita Yirb

 

Po sté toho dne, když Tony vzhlédl od své práce, přistihl Lokiho, jak se na něj dívá. Nebyla to novinka, poněvadž Loki se podle všeho vždycky snažil pochopit různé věci jen tím, že je dlouho pozoroval. Kdyby nevěděl, jakou reakci by to způsobilo, byl by mu řekl, že už je jako Bee. Její tvář prozrazovala sotva patrné pocity, když na něco zírala. Tony mohl vyčíst zvědavost, zmatek a ostražitost, jednou si byl téměř jistý, že spatřil drobounký náznak pobavení ve způsobu, jakým pozvedla obočí. Číst Lokiho bylo v jistém smyslu snazší, měl sice neuvěřitelnou kontrolu nad svou tváří a řečí těla, ale Tony kolem něj strávil dost času na to, aby si všímal drobností.  Tenhle upřený pohled nedokázal identifikovat.

„Co je to?“ zeptal se nakonec.

„Co je co?“ oplatil mu Loki. Zamrkal a jeho tvář se vyhladila do neutrálního výrazu. Někdy tím, že nedával najevo nic, řekl Loki nejvíc.

„Zíral jsi,“ upozornil ho Tony a tázavě pozvedl obočí. Loki několik okamžiků mlčel, díval se na něj, jeho neutrální maska se nezměnila.

„Tvé vlasy,“ pronesl pak. Tohle nečekal.

„Co je s nimi?“ zajímalo ho.

„Jsou hrozné. Ostříhej si je,“ poručil mu Loki pevně.

„Proč mluvíme o mých vlasech?“ Tony byl zmatený. Dobře, tak měl v tuhle chvíli vlasy směšně dlouhé, nikdy v životě je neměl takhle dlouhé, ale moc se o to nestaral.

„Aby náš plán fungoval, budeš muset vypadat a jednat určitým způsobem. Nikdo tě nebude brát vážně, když vypadáš jako nějaký neotesaný venkovský balík.“

„Uh, no dovol.  Už ses podíval na sebe a na tu hřívu, co máš na hlavě?“ Pořád byl touhle konverzací dost zmatený. A Lokiho vlasy byly vážně hodně dlouhé, sahaly mu na lopatky, musel si je svazovat, když chtěl něco dělat, jinak mu vždycky padaly do obličeje.

„To je jiné, ty nemáš takovou tvář, abys s nimi vypadal důstojně.“

„Řekl´s o mně právě, že jsem šerednej?“ chtěl vědět Tony. Byl tak naprosto zmatený, až se to začalo přetvářet do komického pobavení.

„Věřím, že jsem tě nazval venkovským balíkem,“ opravil ho Loki. „To znamená venkovan, pokud tě to zajímá.“

Lokiho tvář byla pořád neutrální, ale jeho tón ne. Bavil se.

„Oh, omlouvám se, vaše výsosti, urážejí mé vlasy vaše delikátní královské cítění?“

Loki se na něj chvíli díval, načež vstal a přešel k místu, kde Tony seděl u svého pracovního stolu.

„Ano,“ prohlásil jednoduše. „Ostříhej si je.“ Chvíli trvalo, než si uvědomil, že mu Loki opravdu podává zpropadené nůžky, myslel to vážně.

„Nemám rád, když mi někdo podává věci,“ zamumlal Tony automaticky. Loki vypadal nevzrušeně. „Kde’s ty nůžky vůbec vzal?“

„Zdravotnický materiál,“ odvětil Loki s rukou nataženou k Tonymu. „Ostříhej se, myslím to vážně.“

„Ne,“ zamítl Tony.

„Starku.“

„Ne.“

„Proč?“

„Protože bych vypadal jako předškolák po vážné nehodě se žvýkačkou, kdybych se o to pokusil,“ ozřejmil Tony.

Loki vypadal zmateně. „Co?“

„Nevím, jak si ostříhat vlastní vlasy, nikdy předtím jsem to nedělal a radši bych to nezkoušel. Je lepší vypadat jako… venkovskej balík, než jako úplnej pitomec.“

Výraz na Lokiho tváři mu řekl, že bůh už si myslel, že je úplný pitomec nebo něco stejně lichotivého.

„Fajn,“ Loki si odfrkl a pak od stolu jedním pohybem odtáhl židli, na které Tony seděl.

„Hej-hej, co to děláš?“

„Jen zůstaň v klidu,“ nařídil Loki. Když si stoupl za něj, trvalo Tonymu jen okamžik, než mu došlo, co se děje.

„Ne, to do pekla ne, nebudeš mi stříhat vlasy,“ protestoval Tony.

„Nikdo nebude věřit, že jsi vážně kapitánem lodi, když budeš vypadat takhle,“ snažil se ho Loki přesvědčit.

„V žádném případě.“

„Nebuď dětinský, Starku,“ peskoval ho.

„Už jsi někdy dřív stříhal někomu vlasy?“

„Copak mi nevěříš?“ zeptal se bůh.

„Věřím ti, že mě nezabiješ ani nezraníš. Nevěřím ti, že se nepobavíš na můj účet,“ odpověděl Tony.

Loki zůstal chvíli zticha, pak se zasmál.

„Ano, už jsem vlasy stříhal,“ ujistil ho pouze. „Nehýbej se.“

Tony se vzdal, když ucítil Lokiho ruku, jak mu otáčí hlavu dopředu.

„Velitel,“ promluvil Tony po chvíli.

„Hm?“

„Budu používat hodnost velitele a ne kapitána, zní to víc… vesmířansky.“

„Když to říkáš, Starku.“

Byl to zvláštní pocit, když mu Lokiho prsty pročesávaly vlasy ve snaze je uhladit.

„Ale nechci nějaký směšný vojenský sestřih,“ upozornil ho Tony. Měl vlasy tak krátké jednou a vypadal jako zločinec.

„Chystám se nechat pár centimetrů, neměj obavy,“ odvětil Loki. Tony se stejně při prvním střihu málem odtáhl. Loki nepracoval tak rychle, jako to vždycky dělali kadeřnice a holiči, ale zdálo se, že ví, co dělá, tak se Tony po pár minutách uvolnil. Stříhání vlasů byla věc, způsob, jakým mu Lokiho prsty znovu a znovu projížděly vlasy, bylo to vážně uvolňující. Tony už věděl, že měl pevnou a přesnou ruku, sledoval ho pracovat na jeho brnění dost na to, aby viděl, jak jeho dlouhé štíhlé prsty nikdy nezaváhaly. Tony uvažoval, jestli hrál na nějaký hudební nástroj, bezpochyby uměl kreslit, to bylo zřejmé z rytin, které dokázal vytvořit. Nebylo to něco, co by očekával od někoho jako Loki. Ale rozpor mu byl podle všeho vlastní, takže by to Tonyho nemělo tak překvapovat. Také zužitkoval kůži, kterou koupil na Wobb-Laru. Vyrobil jen jednoduché vesty a tuniky, žádné luxusní oblečení, ale pořád to bylo víc, než co by zvládl udělat Tony, kdyby přišlo na věc.

„Jsi princ, jak to že umíš dělat tyhle věci?“ zajímal se Tony.

„Jaké věci?“ zeptal se Loki.

„Věci jako kování čepelí, rytí kovů, oblečení… stříhání vlasů. Možná to je na Asgardu jiné, ale na Zemi princové nejsou proslulí takovými dovednostmi.“

„Ne, to ani na Asgardu,“ odpověděl Loki po chvíli pauzy. „Ale elfové na druhou stranu jsou úplně jiní.“

„Ti na Alfheimu?“ ujišťoval se Tony. Vzpomínal si, že jich bylo několik druhů.

„Ano,“ odpověděl Loki. „Elfové si váží tvůrčích dovedností, nejsou národem bojovníků jako Ásové a nečekají, že se jejich šlechta nebude učit nic než boj a politiku. Na Asgardu nejlepší způsob, jak se osvědčit, je přes bitvu. Potřebuješ vědět, jak zacházet s mečem, kopím nebo sekerou. Musíš být dobrý v lovu. To jsou nejdůležitější dovednosti pro muže. Kuchání a drcení a zabíjení.“

„To zní nudně,“ poznamenal Tony.

„Neuvěřitelně,“ souhlasil Loki. „Bitva může být vzrušující a také může mnohému naučit, ale je tu jen tolik bezduchého sekání a ničení, kolik jeden může snést, než to všechno začne být nesnesitelně monotónní.“

„A elfové?“

„Elfové oceňují tvůrčí dovednosti, kování, šití, řezbářství, koželužství, rytectví, magické zručnosti. Nevěří, že zvednout zbraň a vědět, jak s ní někoho probodnout nebo rozdrtit, je její vlastní pravá dovednost. Elfský válečník nebo válečnice si musí vyrobit svou vlastní zbraň, vyřezat si svůj vlastní luk nebo ukout vlastní ostří. Musí být schopni vytvořit si z kůže nebo kovu vlastní brnění a musí být schopni očarovat je alespoň některými elementárními runami.  Mág kovající zbraně je jedním z nejrespektovanějších členů elfí společnosti. Zajímá tě, jak moc respektovaný by takový muž či žena byli na Asgardu?“

„Soudě dle tvého tónu, předpokládám, že moc ne.“

„Byla tu jedna elfí švadlena. Byla mág a tvořila nejskvostnější očarované pláště, prosté hedvábí a vlna, co se nedaly spálit ohněm, pláště, které nevydaly ve větru jediný zvuk. Když navštívila Asgard, chovali se k ní jako k obyčejné služebné. Označili její výtvory za pěkné a požádali ji, zda by mohla vytvořit nějaké dámské šaty pro dvorní dámy. Byla jedním z nejzkušenějších mágů, jaké jsem kdy potkal, a oni od ní očekávali, že si sedne a vyrobí hloupé šaty s drahokamy a krajkami. Byla moudrá a neurazila se. Já bych se urazil.“

„Strávil jsi s elfy hodně času?“ zeptal se Tony.

„Ne tolik, kolik bych si přál,“ odpověděl Loki. „Měl jsem na Asgardu povinnosti, kterým jsem se musel věnovat, a dvůr na takové dovednosti nehledí laskavě. Většinu z nich považují za ženské. Jiné za příliš podřadné pro urozené Áse. Asgardský princ by měl být ctihodný válečník, který bojuje opravdové bitvy krví a ocelí, měl by se ušpinit jen na výcvikovém dvoře! Nechat kování trpaslíkům; je jejich místo potit se u rozpáleného uhlí.“

„Trochu mě taháš za vlasy,“ přerušil ho Tony. Loki se začínal zlobit, bylo lepší utišit plameny, než doopravdy propuknou.

„Omlouvám se,“ řekl Loki a znovu párkrát Tonymu prsty pročísl vlasy, téměř konejšivě. Pak ho přiměl sklonit hlavu dolů.

„Takže jsi s elfy byl jednou za čas, aby ses učil magii a zatímco jsi tam byl, pochytil jsi i pár dalších dovedností.“

„Připadalo mi nesmyslné věnovat se pouze výcviku, lovu a hodování jako správný princ,“ vysvětloval Loki. „Naučil jsem se umění války, tak jak se očekávalo, naučil jsem se bojovat jako válečník, jak lovit a jak vyvrhnout a stáhnout z kůže svůj úlovek. Ásové nejsou barbaři, ale shlíží spatra na mnoho velkých dovedností, o kterých si myslí, že nejsou hodny muže mého postavení. Tedy… mého starého postavení.“

„Tam nahoře by mě neměli rádi,“ podotkl Tony.

„Jednali by s tebou jako s prostým kovářem nebo jako s kouzelníkem. Nevím, co je horší, abych byl upřímný. Válečníci alespoň respektují kovářské řemeslo, i když je považují pod svou úroveň. Nemyslím si, že by se většina z nich zamyslela nad tím, kolik zručnosti je ve skutečnosti potřeba k ukování čepele nebo přípravě brnění.“

„Nebo ovládání magie?“ nadhodil Tony. Loki se uchechtl.

„Ach ano, jak by mohly prosté ‚triky‘ být stejně tak hodnotnou dovedností jako třímání čepele? Vyžaduje to tolik neuvěřitelného cviku být pravým válečníkem, tvrdý trénink den co den, zatímco magie je jen pár mávnutí rukou a nic víc.“

„Ouch, to mi zní jako citace,“ zašklebil se Tony.

„Jednoho z Thorových přátel,“ souhlasil Loki.

„Elfové vyznívají líp,“ soudil Tony. „Už teď je mám radši.“

„Jistě. Jsem si jistý, že by je tvé výtvory nanejvýš fascinovaly.“

„Dobře, takže elfové jsou něco jako ‚Nejsi pravý muž, dokud si neumíš vyrobit svoje vlastní kalhoty‘?“

Loki se tiše zasmál. „Je to spíš jako ‚Nejsi dospělý, pokud potřebuješ ostatní, aby dělali všechno za tebe‘. Ti, kdo perfektně ovládají jednu dovednost nebo jinou, jsou samozřejmě k dispozici, a není žádná ostuda požádat je o jejich práci. Můžeš si koupit meč nebo luk, ale většina spíš jen požádá o pomoc mistra při kování svých vlastních zbraní. Někdy požádají krejčího nebo švadlenu o kousek oblečení a pak si je sami ozdobí.“

„Mezi elfy jsem naprosto nedospělý,“ ušklíbl se Tony.

Loki dokončil stříhání jeho vlasů vzadu a vklouzl mu rukou pod bradu, aby mu zaklonil hlavu.

„Alespoň ses konečně naučil, jak se správně oholit,“ poznamenal. Tony zakoulel očima.

„Vždycky jsem se holil sám, ale měl jsem svoje vlastní holicí strojky. Akční filmy mi naprosto lhaly. Není snadný holit se obyčejnou čepelí. Jsem rád, že jsem si náhodou nepodřízl vlastní krk.“

Jeho bradka pořád nebyla to co dřív. Měl ji víc dokulata a plnější, ale byla tím nejlepším, co zvládl za daných okolností vytvořit. Civěl nahoru do Lokiho tváře, zatímco bůh mu svými prsty projížděl vlasy na čele.

„Chtěl jsem se zeptat,“ začal Tony. „Jak to že nemáš vousy?“ zeptal se. Loki měl tvář vždycky úplně hladkou, ani ve vězení mu nenarostly vousy, ani strniště. Thor vousy měl, takže pochyboval, že to byla Ásská záležitost.

„Zvědavý?“ zeptal se Loki.

„Tak trochu,“ pokrčil Tony rameny. „Myslím tím, vlasy ti rostou a máš obočí a řasy, ale žádné vousy. Docela by mě zajímalo, jestli…“ zmlkl, když si uvědomil, kam jeho věta směřovala.

„Jestli?“ pobídl ho Loki. Neusmíval se; ne doopravdy, byl to úsměv bez skutečného úsměvu, pokud to bylo možné. Celá jeho tvář vypadala tak nějak měkce, jako když se usmíval, jen rty se mu nezkroutily.

„Chci říct, že jsem tě viděl bez košile,“ poukázal Tony. „Ne že bych tomu věnoval pozornost, protože mi v tu chvíli hrozila smrt vykrvácením.“ V duchu se vrátil k tomu dni, kdy přistáli zpátky na lodi a Loki ho musel přišpendlit ke stolu, zatímco elixír začal účinkovat. Vážně nebyl v nejlepší formě, ale dokázal si vybavit, že Loki měl hladký hrudník, kůži bledou stejně jako na obličeji a krku.

„A?“ vybídl ho Loki, když odstřihl pár dalších pramenů.

„Tak jsem si nemohl pomoct a přemýšlel jsem, jestli, víš… jestli to tak máš všude.“ Dobře, tak se jeho mysl rozhodla z jeho úst vysypat všelijaké nefiltrované kecy. Ne že by byl v rozpacích nebo tak něco, udělal vtip o péru, když Loki napadl Zemi. Zcela zjevně neměl žádnou slušnost.

Loki mu znovu položil dva prsty pod bradu, aby mu zvedl obličej nahoru a podíval se na něj. V očích se mu zračil podivný třpyt a stejně tak i značná dávka pobavení.

„Starku,“ pronesl hladce, hlas příjemně lehký. „Co je pod opaskem, je určeno poznat těm, pro které se svléknu.“ Pak se ušklíbl a znovu Tonymu zatlačil hlavu dopředu, takže byl nucen dívat se přímo před sebe. Tony si odkašlal a posadil se zpříma. Nevěděl, jak přešli z elfích kovářů k tomu, co Loki měl nebo neměl pod opaskem. Bylo to zvláštní, bizarním zábavným způsobem. Začal si teď také mnohem více uvědomovat Lokiho prsty, které mu pročesávaly vlasy.

„Z ničeho nic tak tichý?“ zeptal se Loki.

„Používáš svůj sladký hlas,“ uvědomil si Tony. Byl to tón, který buď znamenal, že Loki něco chtěl, nebo že v nejbližší budoucnosti se schylovalo k nějakému neuvěřitelnému násilí.

„Opravdu?“

„Ano. Otázkou je proč,“ pokračoval Tony.

„Mám chuť být dneska přátelský,“ sdělil mu Loki.

„Proč?“

„Existuje jisté přísloví o darovaných koních a jejich zubech, Starku,“ řekl. „Tak sklapni.“

„Vážně, vyvolává to ve mně podezření. Něco chystáš?“

„Ne.“

„Proč ti nevěřím?“

Loki se v odpověď jenom zasmál, načež začal oprašovat vlasy z Tonyho krku a ramen. Píchaly Tonyho na kůži a cítil, že hodně z vlasů se mu dostalo i pod košili.

„Asi by ses měl umýt,“ navrhl Loki, než mu znovu projel prsty vlasy. Následně se přesunul a postavil se před Tonyho, popadl ho za bradu a opět mu zaklonil hlavu. Poté sčísnul několik pramenů ke straně. Tony se na něj díval, ale bůh visel očima na svých prstech v Tonyho vlasech.

„Loki.“

„Hm?“

„Dneska jsi divný.“

Bůh sklouzl očima po Tonyho tváři a široce se zazubil. Byl to jeden z jeho žraločích úsměvů, jak je Tony nazval, s viditelnými zuby a s podivně se lesknoucíma očima.

„Nejsem takový vždy?“ zeptal se. Měl recht, ale tady se pořád dělo něco divného, čemu Tony nemohl přijít na kloub.

„Tak… už nevypadám jako venkovan?“ zjišťoval Tony.

„Ne,“ mínil Loki, když ho pustil. „Jdi se umýt a já zatím dokončím tvé brnění.“

„Ještě jsem chtěl zkontrolovat helmu--“

„Už jsi zkontroloval všechno. Jdi. Hned,“ trval Loki na svém a vystrčil ho z jeho židle. Tony rozmrzele zafuňel, ale vstal a zamířil do jejich pokoje.

„Panovačný mizero,“ zabručel.

„Nedůtklivý spratku,“ odpověděl Loki bez zaváhání, ani se neobtěžoval otočit. Tony si odfrkl a odešel. Když se mohl konečně zkontrolovat v zrcadle, na okamžik se cítil zvláštně. Už si zvykl, že během posledních měsíců vypadal v obličeji o něco mladší, ale teď, když měl vlasy opět krátké, si připadal, jako by se vrátil zpátky v čase. Loki ho neostříhal moc nakrátko, vlasy měl dlouhé asi tak jako po Afghánistánu, mohl je dokonce učesat do stejného stylu. Jen jeho oči byly jiné. Nemohl skrýt vše, čím si prošel, i když vrásky způsobené spánkovým deficitem a nadměrným alkoholem a stresem zmizely. Přemýšlel o Lokiho porcelánově hladké kůži, a jak se mu vždycky všechno z  tváře vytratilo. Žádné vrásky ze stresu nebo nedostatku spánku, a i když byl zraněný a zesláblý, všechny známky toho byly během pár dní fuč.  Nemohli jste se na něj podívat a prostě vědět o všech věcech, které viděl a které protrpěl, protože byl o tolik lepší v tom, aby to očima nedal znát. Někdy to Tony zahlédl, Lokiho pravý věk, všechna ta staletí za jeho pohledem a cítil se velmi-velmi mladý.

Vlezl si do sprchy a zahnal ty myšlenky. Kdyby o tom začal přemýšlet, otázkami by se dohnal k šílenství. Nebo ještě hůř, jeho zvědavost by ho přemohla a dohnal by svými otázkami k šílenství Lokiho. Možná by mu to dneska mohlo projít. Loki se zdál… ani pro to neměl slovo… příjemný… ne… pobavený… trochu… skoro hravý… ano… pánovitý bez toho, že by byl naprostý kretén… něco takového… koketní… … Tony si odfrkl. Ne, tohle určitě ne. 

 

ooOoo

Další

ooOoo