BAtW 17

04.08.2017 22:55

 

Kapitola 17 – Červená a zlatá, část II.

Probral se náhle při ostrém štípnutí, jak ho něco udeřilo do tváře, a věděl, že mu dal někdo facku. Tvrdě. Na moment to odvedlo jeho pozornost od spalující bolesti v boku, ale jen na okamžik. Teď už zase trpěl v agónii. Se zamrkáním otevřel oči a uviděl, jak se nad ním sklání Loki. Loki bez košile… zkrvavený… počkat… och, správně, byla to jeho krev. Nějaký vesmírný dinosaurus se ho pokoušel sníst. Prostě skvělé. Celý ten obrázek před ním působil nejdřív trochu rozmazaně, ale když zamrkal znovu, mohl konečně rozeznat divoký výraz na bohově tváři.

„Zůstaň vzhůru, slyšíš mě, Starku?“ nařizoval mu Loki.

„Oukej,“ zamumlal Tony. Mysl měl zastřenou a pomalou a trpěl bolestmi, doopravdy se s Lokim nechtěl hádat.

Bůh se v další chvíli od jeho boku vzdálil, a pak Tony zaslechl, jak startují motory.

„Zvládneš letět?“ zeptal se. Věděl, že motor je v pořádku, oba zněly v pořádku, případné poškození by jim nemělo bránit vzlétnout, ale Loki předtím nikdy s Drakem neletěl. Ne, že by si Tony myslel, že by to nezvládl, šikovnosti měl na rozdávání. Loki se podle všeho dokázal věci učit velmi rychle pouhým pozorováním a Tonyho už viděl létat několikrát.

„Samozřejmě, že zvládnu,“ odvětil Loki. Tony nahnul hlavu, aby se na něj podíval a všiml si, jak jedna z těch zasraných obřích ještěrkovitých věcí drápe do čelního skla. Cítil se jako vhozený do Jurského parku, vážně čekal, že se tam zčista jasna zjeví nějaký T-Rex. Nešlo zrovna o hezkou představu a ve skutečnosti existovala malá šance, že se jim tohle nějakým způsobem stane.

„Kurva.“

„Nedělej si s tím starosti, jen zůstaň naživu,“ doporučil mu Loki, aniž by věnoval pohled vrčící bestii na druhé straně okna. Poté Drake doopravdy vzlétl. Jo, jasně, že s ním Loki uměl létat. Ještěrka se snažila udržet se na konstrukci letounu, ale jakmile se zvedli dostatečně vysoko, aby nabrali rychlost, začala sklouzávat. Marně se drápy snažila zarýt do Drakeova trupu. Znělo to odporně, jak drápy skřípaly po boku letadla.

„Lak bude asi v prdeli,“ zamumlal Tony.

Cesta zpátky na loď se mu trochu rozostřila, neboť ji Tony strávil na pokraji bezvědomí. Bolest v břiše už by nepopsal jako ostrou, ale konstantní. Cítil teplo a chlad současně a potil se jako prase. Ztrácel příliš mnoho krve, to věděl. Točení hlavy se zhoršovalo, jak minuty ubíhaly. Ani nevěděl, jak špatně ta rána vypadala. Co když mu vnitřnosti vevnitř zadržovala jen ta zatracená košile? Tohle bylo zlý, tohle bylo tak zkurveně zlý.

Uvědomil si, že dorazili na místo, až když se Loki u něj zase krčil. Bůh ho tentokrát v podstatě zvedl, protože Tony by už nezvládl jít po svých.

„Zachoval jsem se jako pěknej pitomec, že jsem šel ven jen tak,“ vykuckal Tony slabě.

„Pojďme o tom diskutovat později, ano?“ vybídl ho Loki.

Záhy se z Drakea ocitli venku, ale nešli celou cestu do jejich pokoje. Loki ho vysadil na jeden ze stále prázdných stolů v Tonyho napůl dokončené dílně. Poté se podíval na ránu, ale košili nezvedl úplně, jen asi o palec nebo tak.

„Uzavíral jsi někdy ránu šitím?“ zeptal se Tony. Věděl, že všechno, co potřebujou, najdou ve zdravotnických zásobách a nezáleželo na tom, jestli Loki někdy dřív něco takového dělal, protože nikdo jiný mu pomoct nemohl.

„To nepomůže,“ prohlásil Loki. „Rána je příliš hluboká, zemřel bys na vnitřní krvácení, kdybych to jednoduše zavřel.“

Ta jedna věta naplnila Tonyho ještě větším strachem.

„Co můžu… prostě něco… udělej…“

Lokiho tvář se znenadání opět vznášela nad tou jeho, výraz přísný. Popadl jednu Tonyho ruku a přitlačil ji na ránu.

„Drž ruku tady, ještě víc to zpomalí krvácení. Hned budu zpátky.“

„Kam-“

„Jen zůstaň vzhůru. Vrátím se,“ a pak zmizel.

Tony civěl na strop a světla, která tam umístil, aby mohl ve své dílně lépe pracovat, zatímco teplá krev mu barvila ruku do ruda. Znenadání na něj dopadlo ticho. Pokud měl zemřít, nechtěl, aby se to stalo, zatímco leží na stole v mimozemské vesmírné lodi, úplně sám. Cokoli, jen ne sám. Ale co si to nalhává? Někdo jako on vždycky na konci zemře sám. Upřímně řečeno to očekával už poměrně dlouho.

Na pokraji jeho zorného pole panovala tma, jako by se mu pomalu zužoval zrak. Teplo, které cítil předtím, se vytrácelo, teď se jen třásl zimou. Na svém vědomí visel čirou vůlí. Loki mu řekl, aby zůstal vzhůru, že se vrátí. Tony mu vážně chtěl věřit. Bylo ale těžké, opravdu těžké zůstat při vědomí.

Tlak, který vynakládal na ránu, mu rychle unavoval paži a on nedokázal ruku dál udržet na místě. Oči se mu zvolna zavíraly, ale jen na okamžik, protože pak se s trhnutím znova vzbudil při zaznění Lokiho ostrého hlasu.

Tony znovu otevřel oči ve chvíli, kdy Loki přistoupil k jeho boku. Bůh pod něj vsunul ruku a trochu ho ze stolu nadzvedl. Tony neměl sílu se zeptat, co se děje. V příštím okamžiku se jeho rtů dotkla malá sklenka.

„Vypij to,“ přikázal Loki. Tony na něj zmateně zamrkal. „Prostě to udělej!“ pobízel ho Loki. „Věř mi,“ vyzval ho.

Bylo divné slyšet ho to říkat. Tony však rozevřel rty a nechal Lokiho, aby mu obsah lahvičky pomalu vlil do úst. Tony polkl. Málem se dvakrát zadusil, než celá ta věc sklouzla dolů. Bože, tolik se třásl.

„Co to by-“ nedokončil otázku, protože ucítil, jak se mu uvnitř šíří teplo, když mu tekutina klouzala hrdlem, jako by šlo o nějaký hodně silný alkohol. Loki pak odhodil sklenici pryč a položil Tonyho hlavu zpátky na stůl. Tony byl pořád příliš mimo, aby nějak víc reagoval, když bůh vyšplhal na stůl a sedl si mu na stehna. Strčil Tonymu něco mezi rty.

„Skousni to,“ nařídil. Tony udělal, jak mu bůh poručil. „Tohle bude bolet,“ varoval ho Loki, když se jeho ruce uzamkly kolem Tonyho zápěstí, a tiskly je dolů ke stolu, držíce člověka na místě. Tony na něj jen zíral vykulenýma očima, dýchal krátce, téměř panicky. Chtěl se zeptat, co to Loki dělá. Co bude bolet? Co by mu asi mohlo ublížit víc, než rána, ze které pomalu vykrvácí k smrti?

Ale nedokázal otevřít ústa, aby se na něco z toho zeptal. Pak to teplo, které se v něm šířilo, najednou vzplanulo do spalujícího žáru. Byl by z té žhavé bolesti křičel, kdyby nebylo toho kousku kůže v jeho ústech, který skousl. Všechny svaly se mu prudce, bolestně napjaly, páteř se mu prohnula do oblouku, ale Loki ho tiskl ke stolu a držel ho na místě, aby sebou nezačal házet. Co Loki udělal? Co? Nedovedl v tu chvíli jasně uvažovat, a zatímco se snažil, seč mohl, aby zůstal vzhůru, svět se vypařil, když jeho tělo zachvátila žhavá bolest.

ooOoo

Tony se probouzel pomalu, svaly ho bolely, hlava mu třeštila a cítil se nějak trochu moc rozpáleně, skoro jako by měl kocovinu. Trvalo mu dlouhé minuty si vzpomenout. Na okamžik doufal, že otevře oči a uvidí strop své ložnice, ale viděl jenom nákladový prostor Iron Magea. Neležel v posteli, ale na stole. Uvědomil si, že nedlouho předtím umíral, přisámbůh, že se ocitl na pokraji smrti. Nebyla to nová zkušenost, ale ani příjemnější, než ta předtím. Tahle zahrnovala mnohem víc bolesti než ty předchozí, včetně té, kdy mu Obediah vyrval z hrudi obloukový reaktor. Také si uvědomil, že už mu na umření není. Několikrát polkl, snažil se rozhodnout, jestli trpěl skutečnými bolestmi, ale necítil nic. Bylo mu trochu moc horko a cítil se celý rozbolavělý, ale neumíral.

Otočil hlavu, aby se rozhlédl kolem a všiml si Lokiho, jak sedí na nějakých krabicích vedle Tonyho již používaného pracovního stolu. Pořád byl bez košile, tak nemohlo uběhnout zase tolik času. Lokty se opíral o stůl a bradou spočíval na složených rukách. Zdál se ztracen v myšlenkách a zíral do prázdna.

„Loki,“ zavolal, hlas udýchaný a skřípavý. Bohův pohled si ho našel hned a po zamrkání vstal a přešel k Tonymu.

Než se mohl Lokiho na cokoli zeptat, bůh z jeho břicha odloupl jakýsi obvaz. Oh, Loki ho tedy pořádně obvázal. Musel to udělat poté, co Tony omdlel. To ale nevysvětlovalo, proč mu to teď sundával. Jenže když se zakrvavený obvaz uvolnil, žádnou ránu pod ním neviděl.

„Co jsi udělal?“ zeptal se Tony, zíraje nevěřícně na zahojenou kůži. Pořád tam zůstávala jizva a celá ta oblast byla citlivá na dotek, ale z rány, jakou tam původně měl, to bylo celkem ohromující zlepšení.

„Zachránil jsem ti život,“ odpověděl Loki. Položil ruku na místo, kde bývala rána, dlouhé prsty roztáhl na stále citlivé pokožce. Trochu jimi zatlačil dolů, pak ruku o několik palců posunul, než opět stiskl.

„Jak se cítíš?“ zeptal se.

„Umm… nebolí to… ale je to trochu citlivé…“ odpověděl Tony. Loki tam podržel ruku ještě po další moment, než se jeho oči opět přesunuly k Tonyho tváři. Pak umístil ruce po stranách Tonyho hlavy.

„Tvůj zrak? Vidíš jasně?“

„Ano,“ odpověděl Tony se zamračením.

„Drž oči na mé tváři,“ instruoval ho Loki, pak mu pohnul hlavou nejprve doleva, následně doprava. „Dobře, zhluboka se nadechni, tak moc, jak můžeš.“

Vzhledem k tomu, že to nebylo tak dávno, co málem vykrvácel až k smrti, neměl chuť se hádat, celá ta situace ho pořád příliš mátla, ale celkem s jistotou si odvodil, že se Loki ujišťoval, zda je v pořádku.

„Co jsi mě to přiměl vypít?“ zeptal se Tony.

„Léčivý elixír,“ odpověděl Loki. „Můžeš hýbat prsty?“

Tony to zkusil. „Jo, moje prsty jsou v pohodě. Co to děláš?“ zeptal se konečně.

Loki popadl jednu jeho ruku a začal mu ohýbat zápěstím v různých směrech, poté jeho prsty, a sledoval, jak se jeho klouby plynule pohybují. Jakmile skončil, položil Tonyho ruku a znovu se na něj podíval.

„Jen se ujišťuji, že nedošlo k trvalému poškození,“ odpověděl Loki. „Jak se cítíš celkově? Co tvá hlava? Můžeš jasně myslet? Všiml sis nějakého rozdílu?“

„Hlava mě trochu bolí, ale cítím se fajn. Možná je mi trochu moc teplo. Proč se musíš ujišťovat, že nedošlo k žádnému poškození? Copak mě ta věc nevyléčila?“

Byl si jistý, že přesně to se stalo. Neexistoval žádný jiný způsob, jak by se taková rána mohla vyléčit takhle rychle. Magie 1, věda 0, protože tohle bylo něco naprosto neuvěřitelného, to mohl uznat dokonce i on. Nějací doktoři v nemocnici by mu jistě život zachránili taky, ale uvízl by ve světě bolesti s ošklivě sešitou ránou na boku a hnusnou jizvou ještě po týdnech a měsících rekonvalescence.

„Ano, no… existovala šance, že tě to zabije.“

„Promiň, cože?“

„Ten lektvar je určený pro Ásskou anatomii a fyziologii. Nebyl jsem si jist, zda tvé tělo zareaguje pozitivně.“

„A tys mě to stejně přiměl vypít?“ zeptal se Tony.

„Umíral jsi. Kdybych nic neudělal, vykrvácel bys. Neměl jsem moc na výběr.“

Nemusel nad tím moc přemýšlet, aby si uvědomil, že má Loki pravdu. Pokud je jednou možností jistá smrt a další jen možná smrt, pak samozřejmě vítězí ta druhá.

„Máš pravdu, promiň. Díky.“ Pak se pokusil posadit, ale Loki mu položil ruku na hruď, aby ho zastavil.

„Pořád jsi slabý. Elixír využil zásoby tvého organismu, aby tě uzdravil. Tvé tělo ale ještě nestačilo doplnit všechnu krev, kterou jsi ztratil.“

„Ano, ale nemůžu odpočívat na stole,“ oponoval mu Tony. „Jestli musím zůstat ležet, raději bych tak činil v posteli.“

Loki zkřížil paže na hrudi a na moment se na něj zadíval. Působil trochu zvláštně, pořád bez košile, na většině míst pokrytý krví, tmavé vlasy rozcuchané, ale stále pyšně a královsky každým coulem svého těla, naprosto nevyvedený z míry tím, jak vypadá. Tonyho to nepřekvapovalo, koneckonců vyžadovalo značné charisma, aby jeden dokázal uspět se zlatou rohatou přilbu a pláštěnkou. Trocha krve a chybějící košile byly nic. Najednou si Tony v duchu představil Lokiho, jak drží jeden ze svých dobyvatelských projevů, a vypadá přitom takhle. Lidi by to nevyděsilo o nic míň, možná by díky té krvi vypadal ještě nebezpečnější. Dodávala mu jakési divoké vzezření.

„Dobře,“ souhlasil pak Loki a dovolil Tonymu se posadit. Jakmile se vzpřímil, téměř se nahnul ke straně a dolů k zemi. Ztráta krve, jo, super.

„Mohl bych potřebovat nějakou pomoc,“ podotkl Tony.

„Překvapilo by mě, kdyby ne,“ prohlásil Loki a netečně mu nabídl paži. Tony se rukama odpoutal od stolu a okamžitě sevřel Lokiho nadloktí, aby se neskácel. Po chvíli Loki sklouzl svou rukou kolem něj, aby ho udržel ve vzpřímené poloze.

„Tohle je trochu ponižující,“ postěžoval si Tony, jakmile vyrazili. „Nechystáš se udělat poznámku o mým slabým smrtelnickým zadku?“ Vlastně by mu neměl napovídat, ale pusa mu spustila tak nějak sama od sebe, aby vykompenzovala jeho rozpaky.

„Kdybys byl opravdu tak slabý, ten lektvar by tě zabil,“ sdělil mu Loki. „Nějakým způsobem ses z toho vykřesal.“

„Jo, miluju, když můžu něčí očekávání nakopat do zadku.“

„Jsi zkrátka tvrdohlavý.“

Tony se tomu unaveně zasmál. „Možná,“ připustil.

Trvalo to až příliš dlouho, než se dostali do jejich pokoje, s Tonym, který se pohyboval jako důchodce. Opravdu to bylo strašně ponižující. Překvapilo ho, že si Loki nestěžoval, no… že si nestěžoval slovně. Pohled na jeho tváři mluvil hlasitěji než tisíc slov. Zcela určitě ho celé tohle martyrium iritovalo. Jakmile dorazili k Tonyho posteli, pustil se boha a posadil se. Pak si všiml chaosu na stole. Lokiho skříňka zela dokořán a všechny bylinky a další věci, které se jim podařilo sehnat na Galandu, tam ležely rozházené. Očividně spěchal, když vyráběl ten elixír.

„Loki.“ Bůh se neotočil, aby se na Tonyho podíval, prostě jen pokračoval v ukládání svých věcí.

„Ano?“

„Děkuju ti.“

„To už jsi říkal.“

„Jo, ale… vážně, skončil bych jako hromada masa v ještěrčím žaludku, nebýt tebe, takže… díky za to, žes pro mě přišel a dostal mě odtamtud.“

„Loď mě neposlouchá, na to nezapomínej. Neměl jsem na výběr. Nic jiného v tom nehledej.“

Tony chtěl zakoulet očima. Nestačilo jednoduše říct „rádo se stalo“. Konec konců, šlo o Lokiho.

„Fajn. Chvilka je u konce. Řekl jsem své díky.“

„Všiml jsem si.“

Tony se sesunul na postel a snažil se udělat si pohodlí, zatímco naslouchal zvuku cinkajících skleniček a šustění balíčků, jak Loki poklízel na stole. Téměř spal, když se k němu opět přiblížily Lokiho kroky. Tony otevřel oči, aby se na něj podíval. Loki stál vedle jeho postele se sklenkou v ruce, ve které zářila zlatavá tekutina.

„Co je to?“ zeptal se.

„Tentýž elixír. První pomohl tvému tělu s nejkritičtějšími škodami, ale druhý ti napomůže k úplnému uzdravení.“

Tony se ostražitě zadíval na sklenku. „Copak mě ta věc málem nezabila?“ zeptal se.

„Ta první ano, ale přežil jsi. To znamená, že tvé tělo se tomu přizpůsobilo a nyní je plně přístupné.“

„Přizpůsobilo? Něco to ve mně změnilo?“

„Ne tak, abys to zaznamenal,“ ujistil ho Loki. „Jde zkrátka o to, že tvé tělo a jeho přirozená obranyschopnost již proti němu nebudou dále bojovat. Elixír sám v podstatě jen podporuje a zrychluje přirozený léčivý proces a zvyšuje regeneraci. Jakmile se spustí procedura, jsi zpátky v normálu.“

Tony stále pohlížel na sklenku pochybovačně.

„Kdybych tě chtěl zabít, mohl jsem tě nechat jednoduše vykrvácet,“ upozornil ho Loki netrpělivě. „Tentokrát to nebude bolet, jenom ti to na pár hodin zvýší tělesnou teplotu, ale budeš spát, takže si toho ani nevšimneš. Teď ten zatracený lektvar vypij, než ti ho naliju do krku sám. Unavuje mě být pokrytý tvou krví a dva dny starou špínou.“

S tím vstrčil lahvičku Tonymu do ruky a temně se na něj mračil, dokud to všechno nevypil. Tony cítil, jak se mu tělem šíří teplo, ale tentokrát po něm nenásledovala žádná spalující bolest.

„Díky,“ řekl Tony, když mu sklenku podával zpátky. Loki mu ji naštvaně vytrhl z ruky. Zdálo se, jakoby mu pro teď s Tonym došla trpělivost.

„Vyléčí tahle věc všechno?“ zeptal se.

„Pouze věci, které by tvé tělo zvládlo vyléčit samo nebo co lze opravit výměnou poškozené tkáně.“

„Moje játra to potom budou milovat,“ podotknul Tony, zatímco se opět uveleboval na posteli. Loki to nepoctil odpovědí. Jen shrábl pár kousků čistého oblečení a zamířil do koupelny. V době, kdy se rozeběhla sprcha, Tony už tvrdě spal.

 

ooOoo

Další

ooOoo