BatW 15

17.07.2017 19:28

 

Zdravím vás, čtenářstvo :)

Původně jsem tuhle kapitolu chtěla zveřejnit už včera (abych stihla termín, který jsem si dala), ale přeskočilo mi a najednou jsem strašně dumala nad tím, jestli mám Tonyho v přímé řeči nechat mluvit nespisovně pokaždé nebo jako dosud jen občas a vždycky ve vypjatých situacích. Klidně si protáčejte panenky jak chcete, ale je to vážná věc :D Uvědomila jsem si, že to vůbec nevnímám a sázím to tam, jak se mi zlíbí. Těžké, těžké rozhodování. Určitě to nakonec několikrát překopu. Neobetováno. Ale i tak vám přeji příjemné počtení ;)

 

Kapitola 15 – Výhoda pochybnosti

Galaxie Andromeda

Soustava Huz’deyr

Širý vesmír

 

Dílna se už hezky rýsovala. Zřídili ji na jednom konci nákladového prostoru, blízko strojovny a generátorů. Ještě se nedostal k žádné práci, protože pořád měli co dělat se vším tím zařizováním. Nejprve potřebovali správné vybavení a patřičné nástroje. Určitě je čeká pár dalších zastávek, než seženou všechno to, co jim ještě chybí, ale aspoň už tam měli něco, s čím se dalo pracovat. Tony tak nemusel ustavičně přemýšlet o Zemi, a jak daleko vězeli, když si měl čím zaměstnat mysl. Všude kolem se mu povalovaly desítky a desítky nástrojů a také nějaké opravné součástky z nákladu. U řady věcí navíc pořád ještě nepřišel na to, k čemu slouží. V celé dílně zatím vládl jeden velký chaos, ale Tony si dokázal představit, jak bude vypadat za pár měsíců, až si všechno najde své vlastní místo. Kam by mohl založit nástroje potřebné ke kování, který stůl poslouží na jemnou práci – poznámka pro sebe: potřeboval sehnat nebo sestavit lupu – a také který pracovní stůl bude ideální pro montáž. Všechno tohle viděl v chaosu, který je momentálně obklopoval. Všude už měl extra světla navíc, takže přinejmenším tohle konečně dokončil. Jakmile dílnu dodělají, bude zatraceně parádní. Ne tak úžasná jako jeho dílna doma, ale tam na druhou stranu neměl mimozemskou technologii, takže tak.

„Kam přijde kovárna?“ zeptal se Loki.

„Ještě jsem se nerozhodl,“ odpověděl Tony, aniž by vzhlédl od nástrojů, kterými se probíral. „Přijde na to. Vážně nejsem zastáncem středověkých věcí, takže žádné uhlí nebo tak něco. Přemýšlel jsem o plynové kovárně s válcovitou kovářskou komorou, ale pak jsem si uvědomil, že nemáme žádné uhlovodíkové palivo. A čistý vodík, který bychom mohli dostat z vody, vydává až moc ultrafialového záření a na to já jsem trochu citlivý.“

Položil některé z nástrojů, které považoval za užitečné, stranou, a pokračoval v prohledávání chaosu na podlaze.

„Takže něco na způsob elektrické kovárny, nejspíš?“ pokračoval ve vysvětlování. „Pokud si nechceme sehnat zemní plyn,“ pronesl. „Což je velký ne, nechci se zabývat takovou sračkou, takže mi nezbývá než se napíchnout na generátory. Ve skutečnosti tady potřebuju spustit docela hodně věcí. Nějakou dobu to potrvá.“

„Co energie ve zbraních?“ zajímal se Loki. „Určitě by mohla dodávat energii nástrojům stejně jako zbraním.“

„To je dobrá otázka. Zbraně ale samozřejmě nejsou elektrické jen tak samy od sebe. Nemůžu to prostudovat dřív, než zařídíme dílnu.“

„To potrvá měsíce,“ konstatoval Loki, když se rozhlédl po chaosu, který Tony napáchal.

„Máme přece všechen čas na světě,“ pokrčil rameny.

„Pravda.“

„Mohl bys mi pomoct, víš.“

„Co přesně děláš?“

„Třídím nářadí, které by se mohlo hodit,“ odpověděl Tony. „Takže štípačky, svorky, kleštičky, jakékoliv šroubováky, páječky, francouzáky. Všechno přijde do tohohle stolu. Budu muset sestrojit vrtačku a letlampu, ale vypadá to, že k tomu mám všechno, co potřebuju, takže žádný problém.“

„Dláta máme, je to tak?“ ujišťoval se Loki. „Budu potřebovat jedno malé k vyrytí run na svém brnění.“

„Tak jako tak potřebuju laserovou řezačku, nebude těžký přizpůsobit to i pro gravírování, je to mnohem lepší, zvlášť jestli potřebuješ vyrýt malé symboly. Zapomeň na tradiční dláto.“

„Dobře,“ souhlasil Loki. „Hádám, že uvidíme.“

„Takže pomůžeš nebo jak?“

„Nemám teď na práci nic lepšího.“

Loki se poslední dobou choval mnohem příjemněji, což Tony považoval za obrovský rozdíl od běsnícího šílence, kterého potkal na Zemi. Ne, že by nevěděl, že byl Loki tehdy mimo sebe, ale moct vidět, jak se projevoval ve stavu klidu a s rozvahou, ho i tak docela fascinovalo. Nebo možná tím, že se choval trochu méně jako kretén, mu svým způsobem děkoval za pomoc tam na Galandu. Což mu připomnělo…

„Tak jsem přemýšlel,“ začal Tony. „Existuje nějaký způsob, jak by se někdo mohl naučit Vše-jazyk? Nebo si ho osvojit nebo tak něco… Nevím, jak to funguje.“

Loki několik okamžiků mlčel, tak Tony vzhlédl a podíval se na něj. Zdálo se, jakoby zamrznul uprostřed kroku, když se chystal položit nějaké nástroje dolů na Tonyho „užitečnou haldu“ na stole.

„Proč?“ zeptal se.

„Protože je to otrava, že nemůžu na cizí planetě mluvit sám za sebe,“ odpověděl Tony. „Nemusel bys mi pak překládat. Bylo by docela fajn, kdybych všemu rozuměl a ostatní rozuměli mně. Moje velká pusa je jedním z mých nejlepších aktiv. Je na nic, že se nemůžu ozvat.“

„Snad, ale pochybuji, že bys to zvládl,“ odvětil a položil nástroje.

„Jak to?“

„Lidská mysl nemá předpoklady pracovat tímto způsobem. Obávám se, že by tě to zcela přemohlo. Vše-jazyk je darem Ásů, který sdíleli s některými starými rasami, ale lidská mysl je na to příliš jednoduchá.“

„Jednoduchá? Děláš si ze mě srandu?“

„Je to fakt. Bylo by to příliš pro někoho jako ty.“

„Ale je to jako DNI, ne? Chci říct, neslyším slova, ale čistě jen význam. Tak jsi to říkal. Způsob, jakým loď přenáší data do mé mysli, se mi zdá strašně podobný.“

„Je to mnohem komplikovanější než to, neexistuje záruka, že by se s tím tvá mysl dokázala vypořádat.“

„Já mám ohromně pokrokovou mysl, děkuji mnohokrát. Jsem si docela jistý, že žádný objem informací by mě takhle převálcovat nemohl.“

„Možná, že jsi vyspělý mezi lidmi, ale to neznamená, že jsi vyspělý mezi bohy!“ odsekl Loki, téměř vyštěkl. Určitě šlo zas o nějaký druh nadřazených keců, muselo.

„Oh, vážně? Myslíš, že někdo jako hromo-kluk, který chodí kolem v červený pláštěnce a s velkým kladivem, je chytřejší než já? Opravdu?“

„To není o inteligenci. Vyspělejší mysl se vypořádá s věcmi, v které ta podřadná nemůže ani doufat.“

„Zarazím tě přímo tady, protože to je hovadina,“ prohlásil Tony. „Jo, jsi zatraceně chytrý, ale nejsi zatracený světelný roky přede mnou. Nemáš žádnou nadřazenou mysl. Možná, že když jsi naposledy trávil čas na Zemi s Vikingy, tak ty kecy byly pravda, ale už ne.“ Začínal být v tu chvíli trochu rozčilený. Nikomu neprojde znevažovat jeho mysl. V Lokiho očích se objevil rozhněvaný záblesk, který Tony velmi dobře znal, ale to ho nezastavilo.

„Neřekl jsi jediný důvod, proč by to nemohlo jít. Jen jsi prohlásil pěkných pár keců, který mi znějí jako fašistický poučky. Nadřazená rasa, kristepane. Nemáš žádný důkaz, že jsi jakkoli nadřazený, když přijde na způsob myšlení. Jsi silnější a odolnější a žiješ dýl, ale to je vše. Pitomá želva může bejt silnějí a starší než já, ale to neznamená, že je chytřejší nebo nadřazená. Řekl jsem to předtím a říkám to znovu: ty nejsi lepší než já. Jestli existujou ňáký skutečný důvody, proč by to nefungovalo, řekni to, ale neopakuj jen prázdný výmluvy.“

Och, rozzlobený lesk v Lokiho očích se zhoršil, mnohem zhoršil. Tony dřepěl na zemi mezi nářadím. I když cítil velké nutkání se postavit, aby se dostal trochu víc na stejnou úroveň s bohem, ani se nepohnul.

„Teď to chápu,“ pronesl Loki. Odsekával slova a mluvil pomalu, jako by se snažil držet svůj hněv na uzdě. To není dobré. „Samozřejmě, že chceš Vše-jazyk, je to poslední chybějící kousek, poslední dovednost, kterou mohu nabídnout.“

Chvíli mu trvalo se vymáčknout. „Cože?“

„Poslední výhoda, kterou mám a poslední věc, kterou potřebuješ. Bylo by to pak pro tebe tak jednoduché.“

„O čem to sakra mluvíš?“ zeptal se Tony.

„Neměj mě za hlupáka!“ vykřikl Loki, pozvedávaje hlas. „Myslíš, že neprohlédnu skrz tu frašku! Že nevím, proč doopravdy chceš dar Vše-jazyka?!“

„Už jsem ti řekl, proč ho chci!“

„Ha! Snažit se podvést podvodníka, jak ubohé.“

Rozhněvaný lesk se změnil do něčeho jiného, do něčeho labilnějšího a divokého, něčeho šíleného, něčeho čekajícího na vybuchnutí a ničení. Tony konečně vstal, nechávaje nástroje na zemi.

Cítil, jak se mu do žil vlévá adrenalin. Lokiho přítomnost ho už dlouho takhle nezneklidnila. Nikdy nezapomínal, že je nebezpečný a čelit mu takhle znenadání taky byla úžasná připomínka. Loki se dal přirovnat k tropické bouři, jakmile si jeho hněv postavil svou ošklivou hlavu, nemohli jste si být jisti, kde udeří a kolik zkázy po sobě nechá. Měl by tu situaci asi rozehnat. Jen nedokázal pochopit, proč Lokiho ta záležitost tak vytočila.

„Proč si teda myslíš, že ho chci?“ zeptal se. Mluvil klidným hlasem a jen doufal, že to boha nerozčílí ještě víc.

„Proč? Proč?! Je to hra? Opravdu si myslíš, že jsem takový hlupák? Už jsem věděl, že pro mě nemáš žádné skutečné využití. Jakmile posádka zmizela, ztratil jsem všechny své páky. A teď bys mi vzal poslední výhodu, kterou mám, tu poslední věc, která ti brání se mě zbavit? Myslím, že ne!“

„Proč by sis to sakra myslel? Už jsem ti to přece řekl! Potřebuju tě, abych se dostal zpátky domů!“

„Ne! Ne, nepotřebuješ! Nepotřebuješ ode mě nic! Jsi dost dobře schopný sám ovládat loď. Máš zbraně, máš zásoby a všechnu tuhle technologii, jediný důvod, proč mě pořád potřebuješ, je ten, že neumíš komunikovat s rasami v Andromedě. Tak zněla naše dohoda. Že budeme spolupracovat, protože potřebujeme to, co může nabídnout ten druhý. Ale to se změnilo, nemám pravdu?! Já se nemohu dostat zpátky bez tebe, ale ty by ses mě mohl docela dobře zbavit a netrpět žádnými neblahými důsledky. Takže ne, nebudeš mít Vše-jazyk, neumožním ti mít takovou kontrolu nad mým osudem.“

Tony několikrát zamrkal a nechal to vstřebat. „Takže ty se bojíš, že já podrazím tebe? Proč bych to dělal? Máme dohodu, jestli se mnou nezkusíš vydrbat ty, nepokusím se o to ani já. Myslel jsem, že už je to jasný.“

„To bylo předtím, než se ukázalo, že ta zatracená loď bude poslouchat jen tebe!“

„Kdybych tě vážně nepotřeboval, proč si myslíš, že jsem se pro tebe na Galandu vracel?“

„Já nevím!“ vyštěkl Loki. „Proč jsi to udělal?! Nedává to žádný smysl!“

Tony se nadechl, aby se trochu uklidnil dřív, než znovu promluví. „Máme dohodu, dobře? A já se jí držím,“ začal Tony. „A jen proto, že tě nutně nepotřebuju v průměrně nudném dni, to neznamená, že nebudu potřebovat tvoji pomoc v budoucnu,“ vysvětlil Tony. Loki pořád vypadal napruženě, připravený vybuchnout. Takže Tony mluvil rychle. „I kdyby se mi podařilo sestrojit si oblek, pořád tě budu potřebovat. Jsi silnější a dobře cvičený v boji, nemluvě o tvé magii. Bez zálohy by se můj lidskej zadek dal zabít zatraceně snadno.“

„Na Galandu jsi pomoc nepotřeboval.“

„Ano, potřeboval! Já řídil, tys střílel. O tom sakra partnerská spolupráce je! Musíme spolupracovat, ty a já, já a ty, nikdo se nikoho nezbaví, v pořádku? Nemám žádný zatracený důvod obrátit se proti tobě a ne jen kvůli Vše-jazyku. Neudělals nic, čím bys mě přiměl proti tobě jít.“

„Och, takže jsi už zapomněl na to, co jsem udělal na tvé drahocenné domovské planetě?“

„Od doby, co nás uvěznili, jsi neudělal nic,“ opravil se Tony.

„Chceš tím říct, že všechno předtím je tedy zapomenuto?“

„Ne, není to zapomenuto, ale-“

„A že si nepřeješ, abych dostal svůj ‚spravedlivý trest‘? Že se nepokusíš o to, aby mne zajali, jakmile budeme zase na Midgardu, tak aby mě tvůj SHIELD mohl předat na Asgard?“

„Byl jsi potrestaný dost.“

To podle všeho konečně překvapilo Lokiho dost na to, aby to z něj setřáslo hněv.

„Cože?“

„Ty sám jsi mi řekl, že mrtvým je to jedno. Jsou to jen ti přeživší, co požadujou, aby viník neunikl trestu. Byl jsem tam s tebou, ve vězení… vím, čemu tě vystavili. Potrestat tě ještě víc nezmění vůbec nic. Škody napáchaný na New Yorku to neopraví a mrtví se nevrátí magicky do života jen proto, že budeš pod zámkem nebo zraněnej ještě víc. Nic by to nezměnilo.“ Tony si povzdechl a znovu si dřepnul, aby se vrátil ke svému nářadí. Možná nebylo chytré to udělat, protože Loki mohl být pořád ve vražedném módu, ale z nějakého důvodu o tom pochyboval.

„Takže co se mě týče, jdu dál… byl jsi potrestaný dost.“

„Máš nějakou představu, kolik smrti a zkázy jsem způsobil?“

„A ty máš nějakou představu, příčinou kolika jsem byl já?“ zeptal se Tony na oplátku. „Já jen říkám. Dokud znova něco neuděláš, nebudeme mít spolu problém. Vrátíme se zpátky na Zemi, ty půjdeš svou cestou a já svojí. Nepokusím se tě zajmout. Nepokusím se tě předat na Asgard.“ Znovu vzhlédl a podíval se Lokimu do očí. „Ale jestli se mě někdy pokusíš zabít a znova zničit moji planetu, ukážu se a nakopu ti prdel.“ Znovu pokrčil rameny, doopravdy nevěděl, co jiného říct. „To je všechno, co říkám. Dokud se nedostaneme na Zemi, jsme v tom spolu, takže tě nezradím, jestliže ty nezradíš mě. Jednoduchý jak facka. Dostaň si to do hlavy.“

Loki dlouho mlčel. Tony ho nechal přemýšlet a vrátil se v klidu k třídění svých nástrojů. Ale bůh zůstával zticha velmi dlouhou dobu.

„Máš fakt problém v otázkách důvěry, co?“ Loki měl zcela jistě nejrůznější problémy. Problémy, vedle kterých ty Tonyho působily jen jako slabý odvar. Zajímalo ho proč, protože Loki, kterého letmo zahlédl, ten který jednal rozvážně a snadno se nechal přimět k žertování, se skrýval za rozzlobenou, arogantní maskou. A pro to musel existovat důvod. Něco se v něm zlomilo, rozbilo na kousky, a Tony uvažoval, kdo nebo co to zapříčinilo.

„Nezradím tě, pokud ty nezradíš mě. Máš mé slovo,“ pronesl nakonec Loki a Tonymu se chtělo úlevně si vydechnout. Hněv z jeho tónu se vytratil. Znovu se na něj zadíval. Celé bohovo vystupování se změnilo, jeho výraz, jeho oči a sklon úst, skoro jako by před ním stál úplně jiný člověk. „Ale jestli mě zradíš, chytím tě a donutím tě litovat, že ses narodil, to mohu slíbit rovněž.“

„Pochopil’s to,“ kvitoval Tony. Štěstí, že tohle dokázal vyřešit bez krveprolití a destrukce. Měl by být na sebe opravdu hrdý. Loki se ho ani nepokusil zaškrtit.

„Má magie je omezena,“ promluvil Loki po chvíli ticha.

„Hm?“ Tony k němu opět vzhlédl.

„To je důvod, proč ti nemohu dát dar Vše-jazyka,“ vysvětlil. „Chtěl jsi skutečný důvod.“

„Ach, chápu. Co je teda v nepořádku s tvojí magií?“ zajímal se Tony. Pokusil se odlehčit tón, tak aby se mohli pohnout z předešlého sporu.

„Jsme příliš daleko od Devíti světů.“

„Vysvětli to tak, aby to pobrala i magická lama,“ pobídl ho Tony.

„Devět světů existuje v metafyzické rovině. Nelze se k nim přiblížit ani vesmírnou lodí. Je to zcela jiná rovina existence. Asgard ani není planeta, ale kus země visící na Yggdrasilu pomocí magie.“

„Kus země?“

„Ano, trochu jako… ve tvaru disku.“

„Och, vážně? Taky spočívá na zádech obří želvy a několika slonů?“ zeptal se pobaveně.

„Nevím, o čem to mluvíš.“

„Až se dostaneme na Zemi, musím ti dát nějaké knihy.“

„Myslel jsem, že ty půjdeš svou cestou a já svou.“

„To neznamená, že ti nemůžu dát nějaké knihy, než půjdeš,“ mínil Tony. Loki si odfrkl a znělo to téměř pobaveně. „Takže magie… metafyzická rovina existence…“

„My už v té rovině nejsme,“ vysvětloval Loki. „Kosmické energie tady jsou úplně jiné, než ty v Devíti světech. Potřebuji tu energii, abych mohl praktikovat magii, ale dosud jsem neuvykl její síle. Mohu použít jen některé prosté, menší síly za využití svých vlastních energických rezerv, ale to mě příliš snadno vyčerpá, takže se to nehodí do boje. Po použití takové magie bych potřeboval okamžitý odpočinek a já se neučiním tak zranitelným.“

„Ale skryl jsi Drakea,“ poukázal Tony.

„Opravdu si myslíš, že nějaká prstomalba rovná se skutečná magie?“ zeptal se Loki. „Kreslení run nebo dělání lektvarů není nad mé schopnosti ani teď, ale to jsou stěží nástroje mága.“

„Ach, čarodějnické věci, správně?“

„Ano. Možná nejsem jedním z nich, ale znám jejich kouzla. Jednou za čas mohou být užitečná.“

„Ale je to jen otázka času, ne? Než ty…“ neurčitě zagestikuloval rukou. „Poznáš tu kosmickou tentononc tohohle místa.“

„Ano. Avšak nevím, jak dlouho, takže ode mě nějakou chvíli nečekej, že budu vykonávat obratnou magii. Myslel jsem, že by bylo… férové tě informovat s ohledem na tohle… partnerství. Vrátil ses pro mě na Galandu, i když tě k tomu nic nenutilo, takže jsem ochotný… poskytnout ti výhodu pochybnosti.“

„Díky. Cením si toho,“ zavrkal Tony sladce, což mu vyneslo protočení očí. Bylo opravdu zajímavé, jak rychle se Lokiho nálada dokázala změnit. Tropická bouře, opravdu, v jednu chvíli se vyhříváte ve slunečním svitu na pláži a v další utíkáte o život, zatímco padá nebe. Aby byl ale Tony upřímný, tímhle Loki projevil známku důvěry, když mu toho tolik řekl.

„A jakmile dostaneš všechno svý mojo zpátky, můžeš mě ohromit všemi svými úžasnými triky.“

„Magií.“

„Hm?“

„Je to magie. Užívání moci nebo kouzlení,“ odvětil Loki pevně. „Trik je něco, co děvka dělá pro peníze.“

Tony na to vyštěkl smíchy. „Beru na vědomí.“

ooOoo

A/N: Ráda bych v předstihu upozornila na budoucí kapitoly. Důvod, proč se tu bude vyskytovat tolik druhů reptiliánů a ještěrovitých stvoření není ten, že bych nedokázala přijít s něčím jiným, ale je to tak proto, že v marvelovských komixech tvoří většinu ras v Andromedě nějaký druh plazů, počínaje Skrully. Takže jo, v budoucích kapitolách se objeví další reptiliáni. 

ooOoo

Další

ooOoo