BAtW 1
1. Prolog
Galaxie Mléčná dráha
Sluneční soustava
Devět světů
Planeta Země
Tři měsíce. To byl jediný klid, který mu byl po bitvě o New York dopřán, pouhé tři zatracené měsíce, než se to všechno zase podělalo. Žádná globální katastrofa, nic takového, to jen obyčejný místní gauner s příliš mnoha penězi a až příliš mnoha zbraněmi, co měl k dispozici osobní vojáky. Takže Tony neměl na odpis jen jednu, ale hned dvě ze svých nemovitostí, což bylo prostě fakt skvělý. Stark Tower se už opravovala, stejně jako zbytek New Yorku, ale opravit sídlo v Malibu bude trvat ještě déle, a upřímně, nedokázal v sobě vykřesat energii, aby začal s rekonstrukcí. Věděl, že se bude muset přestěhovat do rodinného sídla v New Yorku, ale každá buňka v jeho těle se té myšlence zpěčovala. Všechny místnosti mu tam připomínaly dětství, a tudíž i Howarda Starka. Jestli existovala jedna věc, na kterou s konečnou platností neměl náladu, byl to úžasný výlet touhle konkrétní uličkou vzpomínek.
Pepper byla pořád v nemocnici. Tenhle fakt se mu v hrudi každých pár vteřin kroutil jako nepříjemný parazit, mnohem bolestivější, než by šrapnel kdy mohl být. Neměla se ocitnout v křížové palbě, neměla být zraněna, ne když Tony z celého toho debaklu vyvázl jen s několika modřinami a zlomeným žebrem. Ale Tony měl samozřejmě svůj oblek, Pepper takové štěstí neměla.
Takže by se tu měl snažit potlačit všechny své problémy týkající se rodinného sídla, aby ho mohl připravit, než bude Pepper propuštěna. A co dělal místo toho? Seděl ve své polozničené věži se sklenkou skotské a vyhýbal se onomu sídlu jako čert kříži. Mohli se rozhodnout odejít někam jinam, kamkoliv, možná Benátky, Řím, Tokio, na tom nezáleželo, ale Pepper byla neústupná. Nemohli jen tak opustit Stark Industries. Tony by to udělal víc než rád, vykašlat se na společnost, ale nedokázal se o tom hádat, když Pepper, sladká, perfektní Pepper, se na něj podívala těma svýma odhodlanýma očima. Ten pohled seděl pevně dokonce i na její pohmožděné tváři a Tony mu podlehl. Pořád mu zbývala trocha času, než se budou muset přestěhovat do sídla, takže pár nocí ve věži nic nezmění, ale dá mu to nějaký čas srovnat si to v hlavě a dostat vztek pod kontrolu.
Vztek jak na SHIELD, který se neobtěžoval reagovat na to, že Tonyho rezidence byla rozprášená na kousky, tak na agenta Kéhosi-panáka v obleku, který měl tu drzost ukázat se v nemocnici až poté, co bylo po všem. Jen aby ho informoval, že by ho rádi vyslechli ohledně událostí, které se odehrály. Že naneštěstí kapitán Rogers, agent Barton a agentka Romanovová jsou pryč na důležité misi, a proto že mu nemohli přijít na pomoc. Tony řekl tomu agentovi, kam si Fury může svůj výslech strčit. Jistě, mohl to zvládnout sám. Zvládnul to sám, velký zasraný šplhnutí pro Tonyho Starka za „udržení situace pod kontrolou“, ale tohle nebylo o něm. Bylo to o Pepper, kterou zranili, protože Tony neměl zálohu, protože zatracený SHIELD měl větší starosti, než maniaka snažícího se zničit Tonyho život. Jistě, rozuměl tomu dokonale. Nevěděl, proč očekával něco jiného. Alespoň Rhodey se tam dostal včas, trochu pozdě, ale právě včas. Nechtěl přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby se tam dostal příliš pozdě.
Místností zavanul silný vítr a vytrhl Tonyho ze zamyšlení. Byl studený a roztřásl ho, čímž mu připomněl, že dost oken zůstávalo pořád nevyměněných. Vstal a protáhl si záda a ramena, jak přecházel zpátky k baru, aby si dolil sklenku. Zíral na podlahu, zatímco pil. Důlek, který udělal Hulk Lokim, už tam nebyl, ale bude těžké zapomenout na to místo, vždycky ho tam uvidí.
„Pane,“ ozval se náhle Jarvisův hlas. „Zaznamenávám ve věži neobvyklou energetickou signaturu.“
Tony se zamračil a odložil sklenku. „Jaký druh energetické signatury?“ zeptal se.
„Neznámý, pane, nedostatečná data, je zapotřebí další analýzy. Nicméně však rapidně nabývá na síle.“
„Jednoduše skvělé. Měj senzory v pohotovosti, půjdu se podívat. Kde?“
„Zdá se být koncentrována v hlavní ložnici, ale bylo by nerozumné přibližovat se k tomu bez vašeho obleku, pane Starku,“ upozorňoval ho Jarvis. „Velmi dobře to může být nepřátelská přítomnost.“
Model VII byl pořád ještě na šrot a nikdy se neobtěžoval opravit Model VI, takže měl jen Model V, který byl o patro níž, kde plánoval později spát.
„No, můžu si zajít pro oblek potom, co se kouknu,“ rozhodl se.
„Stále nerozumné, pane,“ informoval ho Jarvis. Nebyl si jistý, co ho přimělo ignorovat varování, možná ty skleničky, co měl, nebo ten parazit uvnitř hrudi, který mu připomínal, že vyvázl bez újmy díky svému obleku, zatímco Pepper bude v nemocniční posteli ležet týdny. Ve skutečnosti nezáleželo na tom, co z toho to bylo.
V ložnici profukoval vítr mnohem silněji, protože tu chyběla všechna okna. Město venku bylo téměř kompletně potemnělé, pořád ještě příliš poškozené, příliš mnoho budov bez elektřiny, příliš mnoho trosek. Zapadající slunce neposkytovalo dostatek světla, takže se pokoj vyhříval v docela zlověstné směsici červené záře a stínů. Tony měl ve věži elektřinu, ale ne v této místnosti, opravy ještě neskončily. Kolem byly pytle s cementem a kbelíky s barvou čekající na dělníky, až budou zítra ráno pokračovat v práci. Rychle se snažil najít cokoliv, co mohlo být tou neobvyklou energetickou signaturou, o které Jarvis mluvil. Netrvalo to celé tak dlouho, protože jeho UI měla ohledně „rapidního nárůstu“ pravdu. Dveře šatníku pokrývalo velké zrcadlo a obraz v něm byl zkreslený způsobem, jenž neměl nic společného s velkou prasklinou, která zrcadlo protínala.
Tony obezřetně postoupil o krok blíž, sledoval, jak se jeho odraz pohnul a čas od času se zachvěl. Vážně uvažoval o tom, že Jarvis měl ohledně obleku pravdu, když zrcadlo ztmavlo, jako by ho ovládla temná bouře. Sotva stačil o několik kroků ustoupit, na další reakce už mu nezbyl čas, když se temnota rozplynula a všem až příliš dobře známá temná postava doslova propadla povrchem zrcadla, proletěla několik stop vzduchem a přistála na Tonyho podlaze s velmi nepříjemně znějícím žuchnutím.
Jen o vteřinu později se široké, rozzlobené oči zaklesly do těch Tonyho a připomněly mu zatoulaného psa, který se z něj jednou pokusil v zadní uličce za nějakým barem kousek ukousnout, takové zbité a zlomyslné zvíře. Nevěděl, co by býval řekl, protože nedostal šanci pronést jediné slovo. Zrcadlo se před ním jasně zablesklo a Tony se sehnul ve vteřině, co viděl, že Loki udělal to samé. Nebyl si jistý, co ho zasáhlo, možná noční stolek, možná postel, slyšel jen zvuk praskajícího dřeva a Lokiho zavrčení. Přitiskl se zády ke zdi, u které se mu podařilo se přikrčit, a oči se mu rozšířily, když se konečně mohl podívat, co se děje. V jeho pokoji stály dvě obrovské postavy, vyšší dokonce než Loki a mnohem zavalitější. Na okamžik mu připomněly Chitauri, ale barva kůže nesouhlasila, ani tvar lebky a tvář, třebaže brnění a zbraně měli velmi podobné. Jeden z těch tvorů namířil a vystřelil svou zbraní a v odpověď se objevil zlatý záblesk od Lokiho, který podle všeho absorboval útok. Útočníky to však nezastavilo a oba na něj začali střílet, což byl signál pro Tonyho, aby se rozeběhl ven z místnosti pro svůj oblek.
Byl to dobrý plán pouze do okamžiku, kdy Loki přestal útoky blokovat a začal je místo toho odklánět, díky čemuž se stal jeho pokus mnohem hůř proveditelným. Tony dělal, co mohl, aby se vyhýbal energetickým výstřelům, které pršely kolem něj, ale to také znamenalo, že se nemohl jen tak hnát ke dveřím, pokud nechtěl, aby ho usmažily. Na zem dopadaly velké kusy zdiva a jeden z pytlů s cementem byl s největší pravděpodobností zasažen, protože ve vzduchu vířil bílý prach jako suchá mlha. Loki podle všeho přešel z obrany do útoku, protože místo svého zlatého štítu teď pálil zpátky na ta stvoření. Naprosto bez jakékoliv zbraně, nepotřeboval k tomu žádný zářící klacek, aby dokázal tyhle věci. To bylo dobré vědět, pokud Tony přežije tohle setkání, rozhodně řekne Jarvisovi, aby si to poznamenal. Lokiho výbuchu se podařilo srazit jednoho z těch tvorů na zem, načež ten přistál přímo před Tonym. Oranžové oči se mu upřely do tváře o chvíli později. Tony se rozeběhl ke dveřím, ale to stvoření vyrazilo za ním. Téměř se tam dostal, když se sevření jako od svěráku uzamklo kolem jeho nohy a poslalo ho k zemi. Jen jeho reflexy mu zachránily tvář od srážky s podlahou. Energetické výbuchy přestaly rozvracet jeho pokoj, ale neměl čas přemýšlet o tom, proč. Nakopl toho tvora dvakrát do hlavy, ale sevření na kotníku nepovolilo. Mimozemšťan se začal zvedat a přitom si Tonyho přitahoval blíž. Začal šoupat, hýbat, kroutit nohou, aby se nějak uvolnil, ale byl zjevně příliš fyzicky slabý na to, aby způsobil nějakou škodu. Zasraní emzáci.
Tvor se natáhl, a aniž by zaregistroval jeho pokusy o osvobození, druhou rukou ho sevřel kolem krku. Ruka stiskla dost silně na to, aby ho pohmoždila, ale ne natolik, aby ho zabila. Tony na oplátku popadl jeho předloktí, pokoušel se ho znovu kopnout, ale stvoření ho z větší části ignorovalo a vstalo. Bojovat, zatímco visel ve vzduchu, držený pouze za krk, bylo mnohem těžší. No, a je to tady, byl kurva mrtvý. Teda pokud Loki ty věci nějak nezabije. Šílený bůh ho může prohodit oknem, ale Tony by to raději risknul s ním, než s těmihle zatracenými neznámými vesmířany. Vrhl letmý pohled do místnosti, aby viděl, co se děje. Výbuchy se podle všeho změnily na boj zblízka, a Loki byl dole. Bojoval dobře, mnohem úspěšněji než Tony. Stvoření bojující proti němu mělo velkou ránu na hlavě a zdálo se, že mu v tuhle chvíli chybí oko, krvácelo i z několika dalších míst a z brnění se mu kouřilo, jako by ho nedlouho před tím ožehly plameny. Ale nakonec Lokiho nevýhoda toho, že byl na zemi, boj ukončila a Tony si nemohl pomoct, aby sebou netrhnul, když obrovský tvor začal bušit do jeho tváře, znovu a znovu a znovu, dokud se Loki nepřestal vzpírat.
Stvoření držící Tonyho promluvilo hlubokým vrčivým tónem v jazyce, kterému nerozuměl. Ten klečící nad Lokim zabručel něco v odpověď a pak dál spoutával boha řetězy, svazoval mu obě ruce i kotníky. Lokiho tvář tvořila jedna velká oteklá podlitina a všechna ta krev kolem něj prosakující se do koberce taky nebyla pěkná na pohled.
„Dostali jste svýho boha,“ podařilo se Tonymu vymáčknout. „Možná si ho můžete prostě vzít a jít?“ nadhodil, i když bylo velmi těžké mluvit. Stěží se mu dostávalo vzduchu a vidění se mu už začalo rozplývat. Tvor znovu upřel své oranžové oči na něj, ale neřekl nic. Tony viděl velkou pěst letící k jeho tváři a pak po záblesku žhavé bolesti následovala tma.
ooOoo
ooOoo