Tentokrát včas - skoro

Claire | 06.10.2013

Jauvajsky, to se věci pěkně komplikují. Zdá se, že to teda přece jen bude čistokrevná kočičárna, ne polo, jak se tvářila na začátku. Skoro se děsím, v co ještě se může Harry proměnit (menšího - při nějaké další "ohrožující" situaci), když jedno střetnutí s tou masou líbezných a vlídných spoužáků způsobilo takový mazec. A Neville jako správný katalyzátor se u toho musí opět motat. :-D Alespoň jedno plus mu ovšem nutno udělit - nakonec zládnul dokoktat do podstatného konce a nasměroval Severuse k poznání. Až vychladne, tedy Severus - toho nejspíš dosáhne historickou výší stržených bodů - tak si nejspíš vyděšené kotě bude muset vzít k sobě... ale domnívám se, že s tím bude mít méně problémů, než s poloPotterem, kterého by mu Albus bezpochyby stejně vnutil tamtéž. Odpadá otázka, kdy Harry začne mluvit na okolí - v tomto balení už to nepůjde, ale nejspíš mu zůstane schopnost mluvit si v duchu sám pro sebe - protože o čem by jinak byly ty mezikapitoly, že?
Nad celokočičákem určitě převezmou vládu instinkty ... ono už se to částečně projevilo při úvahách o Ronovi a Mioně - a zvířecí instinkty bývají sakra správné, tudíž jsem zvědavá, zda a co se bude na tomto poli nadále odehrávat.
Díky za pěkný překlad, poměrně sugestivní - alespoň já toho Severuse ve Velké síni přímo viděla... :-D
Ještě k tomu překladu - někde jsem tu chytla očima, že překládáš neobetovaný originál - to klobouk dolů, zřejmě musíš mít rovněž dobré instinkty a intuici - když se slovo s chybou ve slovníku logicky nenalézá, musíš si pak domýšlet, aby vše sedělo obsahově...
Moc se těším na pokračování, až se ti zadaří zvítězit nad úskalími další kapitoly. :-)

Přidat nový příspěvek