Oh, sir Thomas Moore ze samé závisti vykopl náhrobní kámen - nebo ze zoufalství? :-D To je ale Utopie na n-tou, ten celkový optimistický závěr, přetékající tolerantností a vzájemným pochopením... A Tom se stal čestným ředitelem Nebelvíru, ne?
Tak slibně měla ta povídka nakročeno.... :-D Čímž nechci říct, že jsem definitivně zanevřela na "kočičí" příběhy, ale mocinky doufám, že ta příští bude zase trochu uvěřitelnější...
V každém případě ti chci poděkovat za úsilí, které jsi věnovala překladu a vysoký morál, žes ho dokončila - místo abys ho zhruba před pěti kapitolami zadupala do zemského jádra, spálila na prach či hodila do rychle tekoucí vody.
Těším se na další překladové setkání ... noo, možná se pustím i do Havrana, kde mne zatím odrazoval pocit, že nepůjde o dílko, kde bych se zasmála... Jen toho času kdyby bylo nějak víc...