Sakra, to jsem až tak průhledná?!:) Ne, brečící Harry sám o sobě je v poho (samozřejmě existují daleko horší případy, to žádná), spíš ještě dohromady s tou nerozhodností, podhodnocováním se a tak. Jistě, musí se to brát s nadhledem (to mi připomíná: díky za varování předem:)), a co třeba na tý povídce oceňuji, je to, že Smrtijedi nejsou napravení, ale celý je to zapříčiněno velkým 'nedorozuměním'. Překlad je skvělý a doteď jsem si to docela užívala jako milou oddechovku při cestě vlakem, u který tedy zapomeneme, že je to možná bráno vážně, až takhle kapitola byla na mě nějak až moc... Nicméně díky moc za překlad a uvidím, co bude dál;)