a) písmo ani barva pozadí, jsem zvyklá od Patoložky
b) že tato kapitolka byla tak trochu vycpávkově věnována bočnímu vznikajícímu mileneckému párečku.
Regulusi Arcturusi Blacku, vše odpuštěno. :-D Zdá se, že se nám hoch opravdu srovnal, nápověda mu stačila už jen jedna a jeho následné konání, dotažené až do konce (předpokládám v příští kapitole) může Harrymu opravdu psychicky docela dost pomoci.
Jsem ráda, že Remus přežije, patří k mým oblíbeným postavám a nepřekvapuje mne ani, jak rychle si dokázal vyhodnotit nově získané informace - navíc zcela správně. Pokud se týká sbližování - Regulusovi hraje vše do karet - takové ošetřování zraněného je přímo ideálním způsobem, jak může začít jedna romance se šťastným koncem. :-D
Harry sice svůj kolaps nenahrál za účelem získání dalších výhod, nicméně se mu jich stejně dostalo - no, někdy přece ten smaragdovooký chudinka musí mít taky štěstí, ne? (Co na tom, že ho má skoro pořád - Merlinžel jen v určitých směrech.) Zase už zpátky v lektvaristově kutloušku, i na polibky už došlo - však on se určitě dočká ještě něčeho navíc.
Kapitolka poklidná - že by klid před bouří? Už delší dobu nebyla žádná diverzantská akce.... :-D
Díky za přidání a moc se těším, co bude dál. :-) Maličko mne sice nahlodala tvoje poznámka o tom, zda tě budeme mít rády i po poslední kapitole, ale poraženecké myšlenky si odmítám připustit. :-D